Samaret
přečtené 197
Dáma z popela
2015,
Christine Trent
Kniha zajímavě mísí ponurost s radostmi a záhadami, hezky se čte a postavy jsou poměrně sympatické. Nic nezapomenutelného, ale k zahození.
Kroniky prachu
2019,
Lin Rina
Vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu, pokusím se být milosrdná. Kniha je poměrně čtivá a jedná se o oddechové čtení bez větších nároků. Nicméně, někdy se čtenářem nakládá jako s polointeligentním hňupem, který si není schopen vytvořit vlastní závěr. Celkem mi vadily a rušily mě fráze, které se opakovaly po pár řádcích (např. Animant v určité formulaci přednese svou myšlenku jako vypravěčka a jiná postava tutéž formulaci o tři řádky dál pronese formou přímé řeči), to mi přijde poněkud amatérské a vytkla bych to především redaktorům. Co se týká dějové linky a spádu, příběh je poměrně rozvláčný, někdy až utáhnutý a autorka hodně bazíruje na opakovaném popisu duševního rozpoložení hl. postavy, což taky umí být trošku otravné. Obzvlášť, pokud třikrát za stránku zmíní, že si dívka vzpomněla na téhož člověka. Mimo to se také asi čtyřicetkrát dozvíme, má pan knihovník tmavé rozčepýřené vlasy. Pokud jde o hlavní postavu (Animant) samotnou, byť se kniha četla dobře, k vypravěčce jsem nedokázala přilnout a často jsem naprosto nechápala její zcela iracionální či výbušné jednání a vzápětí její srdceryvné sebezpytování. Občas ve mě evokovala scénu z pohádky Na vlásku, kdy se Locika psychoticky dohadovala sama se sebou o tom, jak je hrozná dcera. Ostatní postavy mi byly velmi sympatické a i ke Codymu, který promluvil celkem dvakrát, jsem si vypěstovala mnohem přívětivější vztah, než k samotné Animant, která se projevovala pouze jako přemoudřelé hysterické a umíněné děcko, nicméně žádné zvláštní charakterové rysy - jako například pan Reed - neměla. Celkově knihu hodnotím poměrně kladně, ale pouze pod podmínkou, že se autorka do příště polepší :)... celý text
Dlouhá trnitá cesta z pekla
2017,
Neil Strauss
Nejlepší strany téhle knihy jsou ty černé, které od sebe dělí a obklopují ty bílé...
Vánoční skříňka
2011,
Richard Paul Evans
Taková oddechová záležitost na odpoledne někdy před Štědrým dnem. Je z dílka cítit zaměření na sdělení autorově rodině, ale to mi nijak dojem nekazilo.
Sundej mi měsíc
2013,
Gregory Hughes
Něco takhle nádherného jsem už dlouho nečetla. Je to na jednu stranu tak překrásná a na druhou tak něšťastná záležitost. Posledních čtrnáct stránek jsem probrečela a to málokdy u knih brečím. Ale ti dva byli tak osobití a tak úžasní, že jsem si je velice oblíbila a rozloučit se s nimi bylo neuvěřitelně těžké. Rozhodně všem doporučuji - i coby dětská literatura je to fantastický příběh.... celý text
Těžké melodično
1998,
Terry Pratchett
Nepřestává mě překvapovat, jak dokonale promyšlenou měl Pratchett každou větu, událost, stránku, poznámku... zkrátka všechno.
Studie v šarlatové
1964,
Arthur Conan Doyle
Četla jsem v anglickém originále. Musím uznat, že je to příběh velice napínavý a postavy jsou víc, než jen příjemné.
Mr. Popularity
1992,
Nicholas Adams (p)
Odpočinkové, lehce schizofrenní a nijak zvlášť zajímavé, ale mozek se o toho nemusí namáhat.
