Sandik přečtené 823

Bigglesův malajský případ 1995, William Earl Johns

Kniha, v níž Biggles opět významně zasáhne do průběhu druhé světové války. Není to špatně napsané a Johns opět dovedně šperkuje svůj příběh přesně odpozorovanými detaily z života na tichomořských ostrovech. Podobně jako v knize Biggles na Bornenu ovšem zároveň operuje s dosti nepravděpodobnou možností, že by bylo možné zamaskovat přistávací plochu vytvořenou na hladině jezera pomocí modrého nátěru (na Borneu to pro změnu byla plocha vypadající jako jezero a porostlá mechem)... Celkový dojem: 70%... celý text

Kaplice - dějiny jednoho městečka na Šumavě 2017, Herbert Sailer

Kniha obsahuje řadu zatím česky nepublikovaných informací. Jejich zpracování je ovšem značně amatérské a navíc zatížené nacionalismem 19. a první poloviny 20. století. Celkový dojem: 55%... celý text

Kaplický poutník aneb Kaplickem ze všech stran 2009, Václav Hajer

Biggles proti kamikadze v Orientě 1995, William Earl Johns

Člověk by řekl, že po 30 knihách už Johns nemůže ničím překvapit a ejhle, "Biggles v Orientě proti kamikadze" je v zásadě detektivka a to navíc detektivka velice slušná. Samozřejmě to není poprvé kdy se Biggles dostává do role detektiva, můžeme ho v ní sledovat už v knize "Bigglesova letecká společnost", nemluvě o tom, že v podobné roli špiona vystupoval Biggles už mnohokrát. Teprve tentokrát se ovšem jedná o téměř ryzí detektivku, v níž se důkazy postupně skládají z drobných střípků a ke slovu přichází v první řadě intelekt, nikoli silné svaly a rychlé reakce (samozřejmě i na ty dojde). Celý příběh má díky tomu až uhrančivé napětí a člověk musí příběh chtě nechtě zhltat téměř bez přestávky, protože je prostě zvědavý jak to celé dopadne... Bravo, mr. Johns! Celkový dojem: 80%... celý text

Biggles padl do pasti 1994, William Earl Johns

Upřímně řečeno se mi zhruba někde ve druhé kapitole nechtě vybavil seriál "Haló, haló" a asi už vím, kde se vzali v Reného kavárně ti potulní muzikanti či prodavači cibule... Příběh sám je opět jistě tak pravděpodobný, jako pád meteoritu, ale napsaný je výborně. Johns si zkušeně pohrává se skvěle nastudovanými (nebo přímo zažitými?, v době psaní v Monaku ovšem být jistě nemohl!) místními reáliemi i s dobře zvládnutou psychologií postav... Celkový dojem: 75%... celý text

Biggles na Borneu 1947, William Earl Johns

Opět poněkud neuvěřitelný příběh, ve kterém některé základní prvky působí dojmem lehkého fantaskna. Napínavé to ale je a četlo se to, jako obvykle, velmi dobře. Škoda použitého, jazykově už notně antikvovaného překladu z roku 1947... Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles v džungli 1997, William Earl Johns

Kniha mnoha motivy připomínající "Černého kondora", byť zde autor samozřejmě pracuje i s mnoha novými prvky. Odzbrojující je přitom Johnsova schopnost vytvořit relativně živý a přesvědčivý obraz svých literárních postav. Příběh sám je jistě v některých aspektech hodně neuvěřitelný a přitažený za vlasy, Černoušovo "možnájo" zní ovšem i tak naprosto přesvědčivě ;o) Celkový dojem: 70%... celý text

Biggles brání poušť 1995, William Earl Johns

Autorova schopnost zpracovat podobná témata vždycky alespoň trochu jinak a nově než minule je v podstatě neuvěřitelná. Samozřejmě se občas nevyhne opakování týchž postupů nebo recyklování týchž nápadů. I v knize "Biggles brání poušť" se lze s obojím setkat ale obojí se zde odehrává v míře více než přijatelné... Celkový dojem: 70%... celý text

Muž, který pozoroval noční vlaky 1973, Georges Simenon

Brilantně napsaný psychologický román, který ovšem může být čistě čtenářsky poněkud zdlouhavý a nezajímavý. To platí dvojnásob v případě, kdy neinformovaný čtenář očekává detektivku. Tohle totiž rozhodně není detektivka a není to dokonce, jak chybně slibuje předmluva, ani příběh "toho, kdo zavraždil". Je to totiž příběh "toho kdo zavraždil, protože je blázen", což je přece jen poněkud odlišná kategorie... Samozřejmě by rovnou mohla vzniknout debata podobná té, "zda-li je Švejk takový blázen, nebo si na něj jen hraje". Popinga by také asi mohl být některými čtenáři vydáván za člověka zcela normálního. Je dokonce dost možné, že autor chtěl podobnou debatu vyvolat. Každopádně právě to jak se hrdina románu neustále kontroluje a velice racionálně o všem rozvažuje, dosti nepochybně svědčí o jeho duševním (ne)zdraví. Ostatně velmi výmluvně o něm mluví především nesmyslné činy. Simenon přitom nesmírně dobře ví o čem píše. Skoro se zdá, jako by s něčím takovým měl nějakou osobní zkušenost... Celkový dojem: 80%... celý text

Kresčak 1346: Triumf dlouhého luku 2011, David Nicolle

Bohužel pouze velmi průměrná práce. Text není špatný, autor ovšem místy s naprostou jistotou tvrdí věci, které zase tak jisté nejsou. Autorův přístup by ostatně bylo možné označit spíše za "novinářský" než "historiografický". Pokud jde o jeden z "taháků" knihy v podobě celobarevných ilustrací, ty jsou v knize asi tři a jsou v zásadě dosti zbytečné. Užitečnější jsou mapy postupu vojsk a schémata bitvy, jejich řazení v textu je ovšem místy poněkud nepřehledné. Vysloveně nezvládnutým dojmem pak působí řada doprovodných obrázků a fotografií. Kvalita fotografií není valná a záběry na současnou podobu v textu zmiňovaných míst často nevypovídají téměř o ničem. Historická vyobrazení válečníků zase postrádají vhodné vysvětlení přímo v textu. Jistě užitečnější by bylo přímo napsat, jak konkrétně vypadala zbroj tehdejších Angličanů, Francouzů, Němců a Italů, než publikovat velké množství historických vyobrazení, u nichž pak popisek sděluje, že zobrazená zbroj je patrně poněkud zastaralá či přímo nepřesně nakreslená. Zcela mimózně pak působí poslední kapitola, v níž je formou "kuchařky" publikován návod na hru na bitvu u Kresčaku... Celkový dojem: 65%... celý text

Na Řece 2011, Josef Hejzlar

Neuvěřitelně silné čtení. Dětský svět prolnutý válečnými hrůzami a do toho pro Evropany neznámá "exotika" v podobě ještě alespoň z části tradiční Číny, v podstatě těsně před tím, než její mnoho set let vznikající uspořádání, tradice a zvyklosti naprosto rozvrátil komunistický převrat a teror. Litovat je třeba pouze jediného, totiž že neexistuje pokračování, které by líčilo právě ta padesátá léta, v Číně v podstatě minimálně stejně šílená a krutá jako předchozí válečné období... Celkový dojem: 95%... celý text

Selské rebelie roku 1680 2001, Jaroslav Čechura

Nesmírně důležitá a přínosná studie, které bych bez váhání dal pět hvězdiček. Je tu ovšem malé "ale", které se jmenuje "redakční práce". Ta totiž u dané knihy zjevně vůbec neproběhla a text byl evidentně otištěn v takové podobě, v jaké jej autor nakladatelství poskytl. U odborných prací zcela běžná a prakticky povinná dvě kola autorských korektur se zjevně neodehrála, stejně jako neproběhla žádná korektura jazyková. Jen tak si totiž lze vysvětlit obrovské množství překlepů a stylistických chyb. Nechybí dokonce ani neukončené věty či věty nelogicky se měnící ve svém průběhu, místy se zdá, že si jednotlivá tvrzení protiřečí či odporují si, nechybí obrovské množství složitých souvětí, v nichž se čtenář spolehlivě ztratí, či naopak dublované věty, bezpochyby vzniklé při práci na textu jako výsledek postupného doplňování a autorského korigování ještě nehotového textu. Problémem je ovšem i samotná sazba knihy. Její typografická úprava je velmi nevýrazná, vysázena je drobným písmem, běžně používaným snad pouze pro poznámky pod čarou, a značně matoucí je i absence sazby přímých řečí, respektive citací pramenů, pomocí kurzivy. Čtenář se tudíž v obrovském množství rozsáhlých citací spolehlivě ztrácí a je velmi obtížné neustále sledovat, co si myslí Čechura a co naopak tvrdí přímo citovaný pramen, případně nějaký jiný historik. Z velmi čtivě a živě napsané knihy se proto stává čtení obtížné a náročné, což je zvlášť u Čechury velká škoda... Celkový dojem: 75%... celý text

Nefoťte mě před knihovnou 2009, Jan Michl

Sborník převážně uměnovědných prací, sestavený k poctě historika umění J. Rouse. Většina příspěvků stojí za přečtení i v případě, že člověk s daným tématem nepracuje, a plus je i výborná grafická úprava... Celkový dojem: 80%... celý text

Biggles a bitva o Anglii 1994, William Earl Johns

Zásadní problém téhle knihy netkví ani tak v tom, že tu Johns použil (a upravil) čtyři starší příběhy, a dokonce ani v tom, že český překlad místy zavádí zcela nové a navíc pitomě znějící varianty jmen (Rudý, Vlečňák), nýbrž v tom, že Johns jednoduše v době psaní nic nebo jen velmi málo věděl o vzdušných soubojích Druhé světové války. Důležitou věcí v nich totiž bylo rádiové spojení, což v textu nejen není zmíněno, ale zjevně se s tím ani nepočítá. Přitom možnost vzájemně v průběhu letecké bitvy komunikovat byla pro taktiku boje možná ještě důležitější než vyšší rychlost, robustnější konstrukce letadel, atp... Ještě noticka k tomu překladu. Že překladatel netuší, jak jsou ta jména překládána v jiných knihách je samozřejmě pochopitelné. Pochopitelné není, že si to neohlídá vydavatelství. To je vážně totálně na budku... Celkový dojem. 60%... celý text

Bigglesova finská válka 1996, William Earl Johns

Z Johnsových knih vzniklých těsně před a na počátku Druhé světové války spíše jedna z těch zajímavějších. Bigglese a jeho kamarády tentokrát provází naprosto neuvěřitelná smůla a já musím říct, že mě to místy i dost nebavilo. Určité jednotlivé scény jsou přesto velmi silné a hezky popsané (třeba ta, jak jde Ginger obstarat večeři). Kladem je i to, že tu Johns příliš nevykrádá své starší nápady a obecně je vcelku originální. Dost mě ovšem štvalo (a to nejen tady), že jako agent se Biggles chová jako totální amatér... Obligátní otázku po pravděpodobnosti už raději vypouštím, neboť je vlastně irelevantní. Zkrátka je to "pohádka pro odrostlejší kluky" a basta... Přesto si neodpustím zmínku o zjevných chybách: 1) je zhola nemožné, aby ve Finsku, řekněme v Karélii, přišla obleva tak rychle 2) při bojích se na některých místech (už zmíněná Karélie) citelně posunula sovětsko-finská hranice, román přesto předpokládá, že zůstala v podstatě na stejném místě 3) medvěd rozhodně netráví čas s matkou a mláďaty, ježto je samotář 4) děj se opět místy poněkud kříží s dějem starších Bigglesovek... Celkový dojem: 70%... celý text

Poslední promítač ze Sudet 2010, Dalibor Funda

Těžké hodnocení... Na první pohled skvělá a výborně graficky upravená kniha se po přečtení mění spíše v takové "efektní cosi". Mnohovrstevnaté povídky obsahující řadu postav, náznaků, nedořečených konců, náhlých skoků v čase i v prostoru připomínají Hrabala, ovšem hrabalovská sevřenost a koncentrovanost zde dokonale chybí. Text spíše jen těká, často sice překvapí neuvěřitelnou syrovostí popisovaných scén, ale vcelku jde o poněkud bezcílné bloudění. Chybí jakákoli katarze či dramatická stavba, prostě to celé tak nějak prošumí... Navíc mi poněkud vadila určitá lascivní erotičnost a tělesnost, stejně jako jistá umělost a nepravděpodobnost některých popisovaných situací. Autor zjevně dokáže vytvořit velmi působivý obrazy, ale už z nich nedokáže pospojovat smysluplnější celek... A je to škoda, neboť téma je navýsost důležité a autor má nepochybně značný talent... Celkový dojem: 75%... celý text

Sluší-li se býti realistou: Výbor z literární publicistiky 1993, Ferdinand Peroutka

Peroutka jako literární kritik či filosof je rozhodně o poznání méně zajímavý než Peroutka novinář a politický komentátor. Navíc jsou publikované texty už zcela antikvované a mnohá pojednávaná témata dnes zajímají pouze historiky či literární vědce, nikoliv běžného čtenáře. Některé z publikovaných textů navíc dokládají, že Peroutka se například s moderní poesií dokonale míjel a bylo mi za něj při čtení v podstatě stydno, protože jeho úvahy jsou spíše mlácení prázdné slámy, navíc prošpikované nejen ošklivými urážkami autorů ale také jednoznačnými doklady Peroutkovy neznalosti dějin umění a literatury. Zajímavější jsou například texty o Chestertonovi či Nietzscheovi, byť i zde Peroutka dokládá spíše jen laické zanícení, nikoliv odbornou znalost. Navíc se jedná o texty v zásadě apologetické, a jak je Peroutka jinde kritický, a to někdy velmi sžíravě a místy i nespravedlivě, v případě jeho oblíbenců dokáže být až neuvěřitelně tolerantní. U Chestertona navíc nepochopitelně opomíjí důležitý fakt, že jeho postoj byl dán náboženskými zřeteli. Zda to jindy tak jasnozřivý Peroutka skutečně nevnímal, nebo zda se mu to spíše jen nehodilo, není jasné. Přesto je hodnocení obou tak protichůdných mužů v zásadě správné a asi by je dnes nikdo zvlášť nezpochybňoval. Oba dva texty jsou ovšem také dosti rozvláčné a vlastně není mnoho důvodů je číst. Nakonec nejzajímavější je podnětný texty věnovaný Goethovi či velmi trefná a stále aktuální kritika Vladislava Vančury... Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles v jižních mořích 1994, William Earl Johns

Navzdory slabšímu hodnocení tady na Databázi knih mi právě tahle kniha připadá z Johnsových "neválečných" dílek jako ta podařenější. Podobně jako v dalších Johnsových knihách obehrávajících se v nějakém exotickém prostředí (např. Biggles v Africe) text stojí a padá s barvitých a zároveň i poměrně přesvědčivých a víceméně i přesným popisem exotických reálií. Je znát, že v tomto případě autor vycházel buďto z nějaké předchozí knižní rešerše, nebo možná přímo z osobních zážitků z nějaké cesty. Příjemné je také to, že děj má relativně dobře vybudovanou "dramaturgii" a tudíž nepůsobí (jinde dosti obvyklým) dojmem neustálých neuspořádaných dramatických zvratů, jež jsou sice působivé, ale vcelku se zdají být tak nějak "bez ladu a skladu" prostě za sebou navršené, bez nějaké patrné snahy o jakýsi "dramatický oblouk", nebo něco v tom smyslu... Celkový dojem: 75%... celý text

Biggles a podivná válka 1997, William Earl Johns

Obecně hodně nepravděpodobně působící příběh, který se mimochodem chronologicky citelně kryje s dějem o rok později napsané knihy "Biggles vzdoruje hákovému kříži" (což je samozřejmě jen drobnost). Daleko větší průšvih je, že Johns nejenom volí zcela nepravděpodobné situace, například zcela nehlídaný muniční sklad na odlehlém nechráněném ostrůvku, ale navíc se stále více opakuje. Za všechny ostatní jmenujme nápad s odpálením hráze a zalitím nepřítele, který najdeme už v knize "Biggles a Himalaya". Také situace, kdy se jednotlivé postavy rozdělí a děj pak nesmírně zdlouhavě a vysloveně nastavovaným způsobem popisuje "Co se stalo Algymu" a "Kam zmizel Biggles", jsou v zásadě stále opakováních týchž jednoduchých šablon. Obligátní sdělení, že "v takovém nebezpečí Biggles (eventuálně Algy, Ginger, atd) ještě nikdy nebyl" už je spíš jen takový nechtěně komický folklór... Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles letí na sever 1993, William Earl Johns

Místy poněkud nepravděpodobný, ale vcelku svěže napsaný příběh. Z neválečných Bigglesů rozhodně jeden z těch lepších... Celkový dojem: 70%