Sandik přečtené 823

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře 2009, Martina Vítková

Reprezentativní publikace zpřístupňující širší, především odborné veřejnosti poznatky, plynoucí z dlouholetého výzkumu Santiniho kostela na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Míra odborných poznatků je taková, že kniha zdá se do značné míry supluje studium příslušných restaurátorských zpráv. Výjimečnost Santiniho realizace je zase způsobuje, že je text zajímavý obecně, nikoli pouze pro zájemce o lokální historii. Nadšený laik by možná mohl být poněkud zklamán, ale i ten si v knize jistě najde odpovídající pasáže. Výtečná a u odborných publikací rozhodně mimořádná je i grafická úprava knihy. Jedinou výtkou je tudíž asi špatná kvalita některých obsažených fotografií, patrně dodaných jednotlivými autory v nedostatečném rozlišení... Celkový dojem: 80%... celý text

Biggles pátrá v minulosti 1996, William Earl Johns

První Biggles, u něhož jsem si myslel, že jej nedočtu... Už jsem to psal několikrát a napíšu to zase. Jakmile píše Johns o nějakých historických reáliích, je to faktograficky skoro vždy naprostá katastrofa... Představa, že staré hrady byly prošpikovány nějakými tajnými chodbami patří do romantických románů z 19. století, reálně nikdy nic podobného neexistovalo. Také schodiště vedoucí ze sklepení až na vrchol věže bez jediného vstupu z nádvoří nebo z dalších souvisejících prostor je nápad dosti absurdní, stejně jako zachovaná mučírna, chodba za obložením o němž majitelé neví, přestože navazující chodbu jinak čile využívají (a považte, dřevěné obložení místností zůstalo zachováno, přestože hrad byl po určitou dobu jen neobyvatelnou ruinou), tajná středověká chodba ústící v hotelu (patrně tedy také středověkém, že? - obdobně zvláštní je ostatně i představa, že by se o té chodbě psalo ve sto let starém průvodci, ale majitel hotelu by o ní nic nevěděl) atp atd... Celkově příběh s jeho "hradní" a poněkud "alpskou" atmosférou, a ostatně i s těmi náhlými zvraty, poněkud připomene knihu "Bigglesova letecká společnost". I tohle vykrádání sebe sama přirozeně na čtivosti dvakrát nepřidá... Kapitolou samou pro sebe je také překlad a sazba. To že na jedné stránce v každém řádku zmizí písmenko je asi nějaký bonusový kvíz navíc. Inu, alespoň jsem se nenudil, místy k tomu už mnoho nechybělo... Celkový dojem: 55%... celý text

České město ve středověku 1992, František Hoffmann

Základní práce o českých městech ve středověku, byť rozhodně není prosta mnohých chyb. Svým pojetím je to spíše popularizační než odborná práce. To by jistě nebylo na škodu, popularizace je třeba jako soli, ovšem například poznámkový aparát by popularizaci jistě nevadil. Také kvalita vlastního textu je místy dosti různorodá. Samozřejmě většina knihy obsahuje údaje vcelku spolehlivé a dobře zpracované, ovšem například kapitola "Městský dům" je velmi nepřesná až zavádějící. Autor je zjevně především historik a o architektuře neví mnoho. V době psaní knihy se navíc neměl moc o co opřít a téma měšťanského domu je vlastně dodnes spíše hůře probádaná oblast... Celkový dojem: 75%... celý text

Beneš jako Rakušan 2011, Jiří Gruša

Neuvěřitelně brilantní spojení historie a literatury do podoby nesmírně čtivého a trefného eseje. Grušova schopnost sledovat notoricky známé historické události novými a neotřelými pohledy je nesmírně inspirativní a Grušovy postřehy jsou většinou až bolestně přesné. Je znát, že autor celé téma mnohokrát a z mnoha úhlů promýšlel a ač může "Beneš jako Rakušan" připomínat například Kurasovy "Čechy na vlásku", právě tohle ty dvě knihy zcela zásadně odlišuje. Kuras působí dojmem, že píše v podstatě "z voleje", ostatně i jeho pohled na svět je zoufale černobílý a v podstatě nesmírně pitomý. Naopak Gruša je nejen přesný, pracuje s mnoha podloženými historickými fakty, ostatně stačí nahlédnou do poznámkového aparátu či seznamu literatury, ale jeho pohled na dějiny je také velmi pluralitní. Ví o množství šedí a rozhodně netvrdí, že dějiny či svět jsou záležitosti černobílé... Mám jen obavu, že mezi čtenáři daleko víc rezonuje Kuras než Gruša... Čímpak to asi bude? PS: Celkový dojem: 100%... celý text

Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii 1996, Peter Burke

Burkeova Italská renesance je i po téměř půlstoletí od svého vzniku velmi inspirativní historickou prací. Přesto ji asi nelze doporučit každému. Nejedná se totiž o popularizační syntézu, nýbrž naopak o původní a velmi originální vědeckou studii. Určena je především odborné veřejnosti, tj. poučeným čtenářům. Čtenáři neinformovanému asi může způsobit doslova rozčarování, neboť se rozhodně nejedná o onen dosti obvyklý typ publikace, seznamující čtenáře přehledným způsobem s výtvarným uměním, té či oné doby a místa, ač by to fotografie Michelangelova Davida na obálce mohla evokovat... Autora totiž "zajímá" především společnost v níž se renesance zrodila a výtvarnými díly se zabývá pouze a jedině proto, že jsou jedním z projevů hlubokých proměn, kterými tehdejší italská společnost procházela. Ani v tomto případě ovšem autor nepodává nějaké jednoznačné závěry, spíše často zpochybňuje závěry doposud platné. Jeho tázání se je přesto nesmírně užitečné a vlastně lze říci, že přes všechny nezodpovězené otazníky kniha nakonec určitou odpověď dává. Možná je škoda, že je její závěr poměrně stručný. I to ale k Burkeovi asi patří. Rozhodně neplýtvá slovy a celá kniha, ač je psána velmi jasným, přehledným a střízlivým způsobem, si přesto žádá čtení nesmírně pozorné, neboť pointy autorových myšlenek bývají krátké a úsečné... Celkový dojem: 85%... celý text

Biggles - Průzkumný let 1995, William Earl Johns

Po řadě příběhů "ze současnosti" opět jeden návrat do První světové války. Není to ovšem návrat se vším všudy, neboť Johns i zde buduje nikoli řadu samostatných epizod, ale jeden souvislý příběh, přesně tak, jako to činí v jeho "poválečných" knihách (pravda v knize "Biggles jde do války" je také). Nutno říci, že tohle spojení je poměrně šťastné a příběh funguje velmi dobře. Celkový dojem: 75%... celý text

Biggles letí na jih 1994, William Earl Johns

Upřímně řečeno, určité motivy se v Johnsových knihách vytrvale opakují a člověka to po určité době začne poněkud nudit. Stačí třeba jen spočítat, kolikrát je v jeho knihách napsáno, že nic tak nebezpečného dotyční ještě nikdy nezažili, nebo jak často je hrozivý konec nečekaně odvrácen v poslední minutě. Kvantita zde nepochybně je na úkor kvality a Johns v každé další knize více či méně vykrádá sebe samého a ze svých postav tím činí nechtěné parodie... Odhlédnuto od tohoto "detailu" není kniha "Biggles letí na jih" (a v originále navíc přímo "do války") zase tak špatná. Mnohé momenty jsou samozřejmě i zde dosti nepravděpodobné, ale vcelku se autorovi podařilo příběh udržet v mezích oné "reality s přimhouřenýma očima", v jejímž rámci příběh i zde koření vcelku pěkně načrtnuté a uvěřitelné detaily... Celkový dojem: 70%... celý text

Bouvard a Pécuchet 1960, Gustave Flaubert

Po slibném začátku téměř nekonečná deprese lemovaná neustálými nezdary a obecně totální marností. Škoda, že to není alespoň dokončené dílo, takhle bez případné pointy to dojem bezútěšné tísnivosti jen prohlubuje. Je to optimistické asi jako Justina od markýze de Sade, byť to přirozeně není ani trochu pornografické (tiše doufám, že snad budu v tomto poněkud kulhavém přirovnání vhodně pochopen). Samozřejmě chápu autorovy záměry ale četlo se mi to nesmírně těžce, jeho kritika tehdejší francouzské společnosti a tehdejších učenců zvláště mi připadala mnohdy dost za čárou a vlastně se divím, že jsem knihu neodložil... Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles na stopě 1993, William Earl Johns

Další koketování s historickým tématem a opět ne zcela podařené. Zpracování sice není tak dryáčnické jako v předchozích "zlatých dublonech", například úvodní kapitoly v nichž je líčeno vojenské tažení Peršanů má výbornou atmosféru, ovšem zhruba od poloviny to už zase vypadá, jako by Johns nestíhal nějaký dohodnutý termín a tudíž psal všechno, co mu právě slina na jazyk přinesla. Samotná myšlenka, že by mohli potomci Peršanů v poušti nerušeně po mnoho generací přežívat a uchovat tam něco ze své kultury je samozřejmě dosti nepravděpodobná ale v zásadě mi vůbec nevadí. Literatura umožňuje stvořit zcela neznámé a netušené, reálně nikdy neexistující světy a pokud autor náhodou nezačne i "mimo text" prohlašovat že sepsal čirou pravdu, je všechno v naprostém pořádku. Daleko víc mi vadí věci, které ten sugestivní obraz perského vojska nenadále a nesmyslně ruší, například kukuřičná kaše, kterou vaří svým věznitelům. Samozřejmě ano, proč by nemohli potomci Peršanů pěstovat už nějakých 500 let kukuřici, když ta se ve Středozemí rozšířila poměrně brzy po té, co ji Španělé přivezli z Nového světa, ovšem pak by to znamenalo, že jejich kontakty s okolním světem v minulosti rozhodně nebyly tak malé, jak se autor snaží celou dobu sugerovat. Obdobné to bude s otázkou, kde byli ti Peršani u všech všudy zalezlí v první polovině příběhu? To se prostě neřeší, asi vylezli z děr v zemi. I závěr by mohl být podstatně zajímavější. Naši letci se sice vrátí "ověnčeni slávou", ovšem Kadar v té chvíli ještě nestačil ani kopnout do země. Ostatně, co se stalo s tím neohroženým Perským vojskem pak, se také nikde nepíše. Zkrátka a dobře, konec příběhu mi připadá dosti náhlý a v zásadě jde o poměrně nevyužitou příležitost. Škoda. Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles a zlaté dublony 1990, William Earl Johns

Vskutku nepodařený Biggles... Vada první a kardinální spočívá v tom, že jindy tak racionální a chladně uvažující pilot je náhle pověrčivý, ba co víc, prokletí oné zlaté mince v knize skutečně a nepochybně působí. Vada druhá spočívá v tom, že i bez ohledu na magické působení onoho dávného prokletí je celý příběh naprosto fantastický a neuvěřitelný... Což o to, navléknout naše přátele do pirátských oděvů ze sedmnáctého století je asi zajímavý nápad, nechat je bojovat historickými zbraněmi také, ale jakákoli logika či racionální fakta už pak jdou vážně zcela stranou. Pokud by se z mlhy vynořili rovnou skuteční piráti a vysvětlovalo by se to co já vím nějakou "časoprostorovou smyčkou", znělo by to možná i věrohodněji. Problém je samozřejmě v tom, že reálně by byla taková ztroskotaná loď na tropickém ostrově během pár let naprosto sežrána termity a dalším dřevokazným hmyzem. O nějakém střílení pomocí tři sta let starého střelného prachu by asi taky nemohlo být příliš řeči atp atd. A to ani nemluvím o tom, že i sám pirátský příběh v úvodu je vysloveně naivní... Samostatnou kapitolou je i překlad, evidentně v zásadě bez větších oprav přejatý z prvního českého vydání a tedy značně antikvovaný. Ani když byl nový ale asi nepatřil k nadprůměrným překladatelským výkonům. Provedený je mechanicky a místy zcela bez porozumění ("londýnská věž" je jistě Tower, tedy název historického královského sídla, nesmyslné je nepřekládání anglického "Mr." atp atd)... Suma sumárum, odbočení jinam je jistě zajímavý nápad, ale to provedení je dosti hrozné, místy nudné, místy docela předvídatelné a skoro pořád hodně přitažené za vlasy. Asi v polovině jsem to chtěl ohodnotit dvěma hvězdičkami a úplně vzdát, ale nakonec jsem to dočetl... Celkový dojem: 55%... celý text

Biggles - Vzdušný komodor 1992, William Earl Johns

Dobře vypointovaný, byt opět poněkud fantastický příběh. V češtině to tak dobře nevyzní, ale "weather" a "whether" si cizinec asi vskutku může splést. Zajímavostí je fakt, že v celé knize není vysvětleno, o jakou nepřátelskou zemi mělo jít. A je to pochopitelné. Johns jistě nechtěl způsobit nějaký mezinárodní skandál. Přesto je zřejmé, že mohlo jít nejspíše o Japonsko nebo Čínu. K tomu se mimochodem váže zajímavá debata na jakémsi zahraničním bigglesovském fóru, ohledně konkrétního typu nepřátelského letadla. S ohledem na pozdější události bychom tipovali spíše Japonsko, vždyť Čína byla jeho objetí, nezapomínejme ovšem, že v o něco starší knize "Biggles a Himalája" je za mocnost potenciálně ohrožující světový mír vydávána naopak Čína. Navíc Johns, stejně jako mnoho dalších angličanů své doby, zjevně ještě roku 1939 nepovažoval za nutné Bigglese ve Španělské občanské válce profilovat nějak zvlášť antifašisticky... Celkový dojem: 70%... celý text

Biggles v Africe 1992, William Earl Johns

Napínavá kniha v níž ale nechybí ani humor. Ztvárnění afrického prostředí je velmi přesvědčivé a třeba "zvuk jako když kočka pije mléko, pouze asi tak stokrát silněji" musí čtenáře nutně ohromit, protože by ho taková souvislost bez nějaké osobní zkušenosti asi nikdy nenapadla. Kde tohle Johns bral netuším, ale jeho knihy jsou podobnými, přesně odpozorovanými detaily doslova napěchovány... Samozřejmě když si ten příběh člověk rozebere logicky, vlastně to celé moc nedává smysl. Například to, že obchodník s výnosnou komoditou si komplikuje život únosem a krádeží, nebo to, že po všech křivárnách pošle na Bigglese a jeho společníky vojsko, které ho nakonec zachrání, nebo to, že onen gauner provozuje letiště, které zřejmě ani moc nepotřebuje, má-li k dispozici dvě další atp atd. Ale tak už to v dobrodružných knihách pro mládež holt někdy chodí ;o) Tak jako tak výborný bigglesovka... Celkový dojem: 75%... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 2010, Jaroslav Hašek

Diskuze o tom jestli je Švejk skutečně takový blb nebo jestli to jen hraje, je myslím zbytečná. Každému kdo čte knihu pozorně by neměla uniknout místa, v nichž se na tuto otázku nalézá jednoznačná odpověď. Švejk je ovšem především literární postava, je to konstrukt autorův a Hašek jím jednoznačně vyjadřuje své vlastní pocity z vojny a z Válčení. Otázka přitom nestojí jestli je Hašek pacifista či komunista, zrádce Rakouska nebo eventuálně i demokratického Československa, neboť Hašek si dělá legraci v podstatě ze všeho a ze všech. Jeho kniha je především dokonale absurdní a libující si v nesmyslnosti. Pokud tedy Hašek něčím je, pak, minimálně v rámci této knihy, je dokonalým nihilistou, který na žádný lepší svět prostě nevěří. Ostatně není jistě náhodou, že děj knihy místy vcelku připomíná například Alfréfa Jarryho s jeho Králem Ubu a s patafyzikou. Švejk je ovšem jaksi "domáčtější", zdánlivě méně výbušný a drsný a jeho "poetika" je ryze hospodská. Velké podobnosti bychom ovšem našli i s Hrabalem, jehož strýc Pepin působí téměř jako Švejkovo "alter ego". Hrabala mám ovšem přece jen podstatně radši, neboť pro něj je tohle pivní pábení pouze jednou z mnoha poloh, zatímco Haškův Švejk s ní téměř stojí a padá. Ostatně, i v rámci Haškova díla shledávám mnohé texty zajímavějšími, což se týká především některých jeho povídek a fejetonů, dokonale vystavěných a vypointovaných. Švejk vedle nich působí dojmem příliš rozsáhlé a ne zcela zvládnuté knihy. To může být dáno tím že mu chybí závěr, ale jistě se na tom podepsaly i okolnosti za nichž kniha vznikala. Každopádně je veliká škoda že Hašek knihu nemohl dopsat a Švejk tudíž chtě nechtě zůstává, přes svůj olbřímí rozsah, nedokončeným torzem... Celkový dojem: 85%... celý text

Bigglesova letecká společnost 1993, William Earl Johns

Po ne zcela podařených pokusech o sci-fi sledujeme Bigglese v roli takového ne zcela běžného akčního amatérského detektiva a je nutno uznat, že tato poloha mu svědčí mnohem lépe... Celkový dojem: 70%... celý text

O povstání kralevice Přemysla proti králi Václavovi I. 1941, Josef Pekař

Roztomilá historická drobnost, která se mi dostala do ruky prakticky náhodou. Kniha má 28 stran a Pekař její text psal v době svých studií jako studentskou práci, patrně seminárku nebo něco takového. Určitě stojí za přečtení, už pro sám způsob jak je napsána.... celý text

Biggles od 266. letky 1997, William Earl Johns

Bigglesovy příběhy z první světové války jsou vážně tím nejlepším, co Johns kdy napsal, protože z nich vysloveně dýchají skutečné zážitky a skutečné příběhy. Někdy ovšem autor přibarvuje, což je vidět například na povídce "Krocan s obtížemi". Němci totiž samozřejmě Krocany na Vánoce nepečou, na rozdíl od Francouzů, Američanů i Angličanů. Je tedy na krásně možné, že ve válečné Francii skutečně před Vánocemi nebylo možné sehnat krůtu, velmi nepravděpodobné ovšem je, že by o ni nějak zvlášť stáli Němečtí vojáci... Celkový dojem: 75%... celý text

Biggles a Himalája 1993, William Earl Johns

Zatím jednoznačně nejslabší Johnsova kniha. Z dobrodružného se příběh promění v dosti nepodařené sci-fi. Náběhy k něčemu podobnému byly už v "Modrém nebezpečí" a už tam mi dost vadily. Samozřejmě můžete namítat, že ve třicátých letech ještě nebylo o radioaktivitě či o Tibetu nebo Himalájích mnoho známo, ale to je jen částečná omluva. Spíše se zdá, že Johns prostě psal, co mu "slina na jazyk přinesla" a ani se moc nezdržoval nějakým studiem fakt nebo něčím podobným. Škoda... Celkový dojem: 55%... celý text

Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách 2016, Jan Žižka

Skutečně monumentální kniha. Navzdory tomu je, vzhledem k šíři tématu, vlastně poměrně stručná a právě proto nemůžu dát plný počet hvězd...

Biggles letí kolem světa 1994, William Earl Johns

Až příliš náhod najednou, řeklo by se... I tahle kniha se ovšem čte velice dobře a doslova jedním dechem. Vadou na kráse je tak především původní, jazykově nikterak korigovaný a tedy i notně zastaralý překlad. Že by fotoreprint? Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles a modré nebezpečí 1994, William Earl Johns

Příběh poněkud přitažený za vlasy... Samozřejmě mě můžete nazvat detailistou, ale mě zrovna tohle dost vadí (Jsem holt historik ;o). Představa jistě supertajné vojenské základny kdesi v Rusku, kam lze bez problémů přiletět či přijít a normálně se v ní procházet, je fakt hodně velký úlet. Ostatně ten připravovaný ruský útok na Británii je taky vcelku z říše pohádek. Jo, vím, tohle JE v podstatě pohádková kniha pro odrostlejší děti, stejně jako je jimi May nebo každý klasický western... Pokud vezmeme v potaz pohádkovost celého příběhu, je napsán velmi zručně, se znalostí dobových reálií, slušně odsýpá a čte se jednoduše výborně. Jako zábava na propršené odpoledne je výborný... Celkový dojem: 70%... celý text