Biggles na stopě přehled
William Earl Johns
Úvodní historizující kapitoly pojednávají o okolnostech, kdy 50 000 vojáků krále Kambyse nalezlo smrt v písečné bouři na území horního Egypta. V 30. letech tohoto stol. se Biggles nechal najmout archeologem Kadarem, aby v poušti pomohl hledat ztracenou oázu i stopy po dávném vojsku. Po mnoha nebezpečích se hrdinům podaří najít potomky perských vojáků i ztracenou oázu Hrdina knihy prožívá tentokrát svá dobrodružství v egyptské poušti při pátrání po perském vojsku ztraceném zde v roce 525 př.n.l... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1993 , Toužimský & Moravec , Riosport-pressOriginální název:
Biggles Flies South, 1938
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Biggles na stopě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Přežila perská armáda 5000 let v poušti? Zdá se, že ano, ale zda přežili i dobu po Bigglesovi není úplně jasné...
Nedovedu si představit, že bych pila benzín jako ti Tuaregové v poušti, ale i Biggles z horka blbnul tak, že se tvářil, že by byl ochoten vypít téměř cokoliv. Další z řady dobrodružství, kde se příroda spolčí s gaunery a jdou Bigglesově společnosti po krku dohromady.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Biggles na stopě v seznamech
v Přečtených | 38x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 36x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
1969 | Biggles od velbloudích stíhaček |
1994 | Biggles a bitva o Anglii |
1992 | Biggles v Africe |
2003 | Biggles - Před prvním vzletem |
1992 | Biggles: Návrat velbloudích stíhaček |
Další koketování s historickým tématem a opět ne zcela podařené. Zpracování sice není tak dryáčnické jako v předchozích "zlatých dublonech", například úvodní kapitoly v nichž je líčeno vojenské tažení Peršanů má výbornou atmosféru, ovšem zhruba od poloviny to už zase vypadá, jako by Johns nestíhal nějaký dohodnutý termín a tudíž psal všechno, co mu právě slina na jazyk přinesla. Samotná myšlenka, že by mohli potomci Peršanů v poušti nerušeně po mnoho generací přežívat a uchovat tam něco ze své kultury je samozřejmě dosti nepravděpodobná ale v zásadě mi vůbec nevadí. Literatura umožňuje stvořit zcela neznámé a netušené, reálně nikdy neexistující světy a pokud autor náhodou nezačne i "mimo text" prohlašovat že sepsal čirou pravdu, je všechno v naprostém pořádku. Daleko víc mi vadí věci, které ten sugestivní obraz perského vojska nenadále a nesmyslně ruší, například kukuřičná kaše, kterou vaří svým věznitelům. Samozřejmě ano, proč by nemohli potomci Peršanů pěstovat už nějakých 500 let kukuřici, když ta se ve Středozemí rozšířila poměrně brzy po té, co ji Španělé přivezli z Nového světa, ovšem pak by to znamenalo, že jejich kontakty s okolním světem v minulosti rozhodně nebyly tak malé, jak se autor snaží celou dobu sugerovat. Obdobné to bude s otázkou, kde byli ti Peršani u všech všudy zalezlí v první polovině příběhu? To se prostě neřeší, asi vylezli z děr v zemi. I závěr by mohl být podstatně zajímavější. Naši letci se sice vrátí "ověnčeni slávou", ovšem Kadar v té chvíli ještě nestačil ani kopnout do země. Ostatně, co se stalo s tím neohroženým Perským vojskem pak, se také nikde nepíše. Zkrátka a dobře, konec příběhu mi připadá dosti náhlý a v zásadě jde o poměrně nevyužitou příležitost. Škoda. Celkový dojem: 65%