Sandik
přečtené 823
Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru dešti...
1999,
Miloslav Švandrlík
První polovina knihy je nejen nesmírně trefná ale i velmi vtipná, tedy při vší té tragice. Pak ale Švandrlík zjevně ztratí nit a začíná to být trošku nuda. A nudil se asi i autor, protože jinak by v rukopise nenechal tolik stylistických zaškobrtnutí. Škoda. Ten začátek je skoro stejně dobrý jako černí Baroni. Zajímavé to je ovšem z faktografického hlediska. Švandrlík v téhle knížce doslova opsal vlastní životopis ;o) Celkový dojem: 65%... celý text
Betlémská hvězda. Odkaz mudrců
2006,
Michael R. Molnar
Velmi hutný vhled nejen do problematiky tzv. Betlémské hvězdy, ale také starověké astronomie. Pozoruhodná kniha, zvlášť pro křesťany.
Architektura Jana Blažeje Santiniho-Aichla na severním Plzeňsku
2014,
Irena Bukačová
Po obsahové stránce velmi důležitá kniha, sumarizující mimo jiné podstatné poznatky z archivních pramenů. Text je napsán zkušeně, autorka se skvěle orientuje v tématu samotném i v širších souvislostech a v podstatě mu lze po věcné stránce vytknout snad pouze pár překlepů. Trochu problematické může být zacílení knihy. Autorka se snaží jednotlivá témata přiblížit i těm kteří nejsou historiky umění či architektury, takže často dosti obšírně vysvětluje i dosti základní fakta, zároveň ovšem zjevně naprosto nemíní rezignovat na odbornost, takže je daný text pro laiky asi stejně spíše hodně obtížně srozumitelný. V případě katalogu staveb by jistě bylo možné pojednat současnou podobu, funkci i historické proměny jednotlivých objektu ještě citelně podrobněji, samozřejmě s rizikem, že bude poté kniha o něco rozsáhlejší. Obojí výtky jsou však spíše drobnostmi. Daleko větší kritiku si však zaslouží grafická úprava knihy. Ta je sice na první pohled velmi líbivá, efektní a téměř opulentní, ovšem při čtení velice vadí a to jak u úvodních kapitol, které jsou sázeny na bílém papíře, tak u katalogu staveb, který je pro změnu sázen bílý na černém. Z obojího totiž značně bolí oči a čtení je tudíž velmi nepříjemné. U úvodních kapitol bylo totiž použité dosti úzké písmo a to navíc s minimálním řádkováním a možná i staženými mezerami mezi jednotlivými písmenky, což při použitém dosti drobném písmu sice jistě "báječně ušetřilo místo", ale to je asi tak jediná výhoda zvoleného postupu. Trochu lépe se čte text katalogu a upřímně nejsem sto rozhodnout, jestli je zde sazba volnější, nebo je to způsobeno "inverzními" barvami. Problematické je ovšem řazení plánů, fotografií a další dokumentace. Ty totiž nejsou umístěny v textu, ale až za ním v samostatném oddílu a čtenář tudíž musí neustále listovat aby se zorientoval v popisované stavbě či shlédl fotografii některého zmiňovaného detailu. Výběr dokumentace je přitom současně na jedné straně zbytečně široký, neboť se jednotlivé záběry často dublují a nepřinášejí už nic nového a na straně druhé místy poněkud nedostatečný. Chybí například některé půdorysy či fotografie některých zmiňovaných míst... Závěrem lze shrnout, že jde především pro zainteresované odborníky o naprosto základní a nepostradatelnou publikaci, která navíc může cosi podstatného sdělit i zapáleným laikům... Celkový dojem: 75% Text: 90% Grafická úprava a výběr dokumentace: 35%.... celý text
Emil Králíček: Zapomenutý mistr secese a kubismu
2005,
Zdeněk Lukeš
Katalog moc pěkný a výstava taktéž. Lukešův zásadní problém je ovšem ověřitelnost informací. Staví spíše ne dojmech než na faktech a když už nějaká fakta používá, zpravidla se neobtěžuje s jejich přílišným dokládáním. Škoda. Králíčkovi tenhle přístup v očích odborné veřejnosti rozhodně ubližuje.... celý text
Kaple s hvězdou: Kaple Jména Panny Marie v Mladoticích
2010,
Irena Bukačová
Rozhodně cenná pramenná studie.
Velká obrázková knížka pro malé děti
1976,
Milena Lukešová
Slušný dětský obrázkový "všeobecný slovník", který ale kazí mnohá neaktuální, často vysloveně propagandistická hesla.
Doktor Meluzin
1985,
Bohumil Říha
Nebýt toho zpackaného závěru, dal bych tři hvězdičky. Jenže ono je to nejen "ideologicky zapšklé" ale navíc prostě i spisovatelsky pitomé. Zápletka s Pavlíniným stěhováním se do doktorova domku je totiž tak nepravděpodobná a vlastně hloupá, že jsem nad ní vážně kroutil hlavou... Vezměme to ale od začátku. Tenhle román se navenek tváří jako "realistická literatura". Nechybí mu poutavé popisy krajiny, sondy do minulosti, zdánlivě bezchybná psychologie postav. V doslovu ke druhému vydání je ostatně označen za "pravý moderní socialistický román" a stylová škatulka "socialistický realismus" mu vážně sedí jak ulitá... Stejně jako ti krásní ruští vojáci, hutníci a údernice na malířských dílech řazených do stejné škatulky, je to ovšem obraz reality značně pokřivené, umělé a hraničící s kýčem... Každý kdo trochu zná reálie přece ví, že zámky na vesnici za socialismu povětšinou chátraly, jejich majitelé měli stěží nějaký cenný majetek, vesnice lemované ohavnými sily a páchnoucími kravíny působily neutěšeně a ošklivě, hospodaření všech těch jzd či státních statků bylo většinou naprosto tristní a idylu v tom všem bylo možné hledat jen s obrovskou "ideologickou sebekázní"... Říha sám mi z této knihy vychází jako zkušený rutinér. Jeho popisy přírodních krás jsou vskutku velmi poutavé a je mi jasné, proč to zaujalo Vláčila ve chvíli, kdy dostal nevyhnutelné zadání zfilmovat "socialistický román". To je ale asi také jediný klad. Jinak to vskutku patří na ono příslovečné "smetiště dějin", neboť číst to bez rozčilování se nad vylhaností a překrucováním fakt lze asi pouze ze studijních důvodů - jako příklad normalizačního románu nebo jako předlohu Vláčilova už zmíněného filmu... K tomu bych se mimochodem ještě vrátil, neboť co z téhle předlohy Vláčilovi vyšlo je vlastně malý zázrak. Ve filmu totiž vstupuje do hry přesně ta neutěšenost, kterou Říha z tehdejší vesnice tak umně vyzmizíkoval. Bez výrazných obsahových posunů tak Vláčil, pouze pomocí reálného zachycení tehdejší vesnice, jasně a srozumitelně demaskoval idylické vyznění Říhovy předlohy.. Celkový dojem: 50%... celý text
Lolita
2007,
Vladimir Nabokov
Lolita se čte nesmírně dobře, je skvěle napsaná, téma je ovšem dosti nevšední a přesně to může čtenáře odradit. Dalším problémem je to, že někde v polovině až dvou třetinách knihy se čtenář opravdu může poněkud ztrácet a možná i nudit. Problém může mít taky s tím, že je kniha psána jako zpověď pedofila, tváří se dokonce jako autentický záznam (byť samozřejmě všichni dobře vědí, že to je součást literární formy) ovšem Nabokov sám pedofilem nebyl a jeho chycení tématu je tudíž vlastně nevěrohodné. To se samozřejmě běžně děje. Autor detektivek také většinou není kriminální komisař. Na druhou stranu, přesně s tím může čtenář možná trochu zápasit a klást si otázku, proč tedy knihu číst. Co mu dává? Čím ho obohatí? Nabokov sám mluvil o tom, že ho bavilo představovat si, jak může fungovat mozek takového "zvráceného" člověka a že ho to téma zaujalo. V tomhle se ovšem čtenář a autor poněkud míjejí. Autor příběh vytváří, čtenář jej prožívá. Nesmírně silné a sugestivní je samozřejmě líčení krajiny, prostředí benzínových pump, hotelů, motelů a lidí. I samotný popis Humbertovy vášně a následného útěku je strhující. Je to zkrátka velká literatura a Nabokov vskutku patří k nejlepším spisovatelům dvacátého století. To všeho je ovšem tak nějak nesnadno polapitelné. Člověk se musí k té velké literatuře doslova pročíst oněmi "vzpomínkami pedofila", samozřejmě nesmírně cudně líčených. Rozhodně nejde o knihovnu ani v náznaku červenou ;o)... celý text