Sandik přečtené 804

Klobouk ve křoví 1966, Jiří Voskovec (p)

Už při čtení korespondence Voskovce a Wericha jsem zatoužil po téhle knize, neboť ti dva o ní v době jejího vzniku debatovali přes oceán prakticky neustále... Přečtení knihy ale znamenalo určité zklamání. Samozřejmě jsem věděl, že v knize jsou písňové texty V & W. Něco jiného je ovšem vědět a něco jiného číst. Ovlivněn Werichovým nadšeným hodnocením jsem očekával citelně více vzpomínek a méně písňovych textů, které jsou sice skvělé ale většinou je dobře znám už odjinud. Ostatně, vždy když někoho napadne knižně publikovat písňové texty, buďto ty písničky znáte a pak vám u toho chybí hudba a nebo je neznáte a pak vám u toho hudba chybí taky, jen ještě o něco víc. Voskovcovy vzpomínky jsou tu k písňovým textů pouhý doplněk... Jo, je to milá knížečka, ale kdyby to byly skutečně vzpomínky a ne jen komentáře některých vybraných textů, bylo by to jistě mnohem zajímavější. Škoda, že Voskovec žádné obsáhlejší vzpomínky nesepsal... Celkový dojem: 68%... celý text

300 let poutního kostela Jména Panny Marie na Lomci 2005, Jan Royt

Jako každý podobný konferenční sborník, i tento obsahuje jak příspěvky velmi podstatné, tak příspěvky které jsou spíše "do počtu". V tohle případě ale ty první převažují. Sborník rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Pohané a křesťané: Christianizace českých zemí ve středověku 2019, František Šmahel

Sborník k oslavě sedmdesátých narozenin Petra Sommera na téma christianizace středověkých Čech má zásadní nevýhodu v tom, že zpracovává stejné téma už podruhé. Roku 2011 totiž vyšel k Sommerovým šedesátinám sborník stejně zaměřený. Tentokrát si sice autoři řekli, že se na stejný problém podívají jinak, jenže právě proto zpracovávali témata spíše okrajová. Kvalita příspěvků je přitom hodně nevyrovnaná, od zajímavých po méně zajímavé. Skutečně zásadní z nich ovšem není ani žádný. Škoda... Celkový dojem: 65%... celý text

Biggles a jeskyně tisíce Buddhů 1997, William Earl Johns

Vcelku standardní Biggles, dobře napsaný, napínavý, nikoli zbytečně zašmodrchaný. Co je na tomhle dílku nápadné je takové to i jinde přítomné pohrdání Rusy, Číňany, Araby atp. Johns je v podstatě vždy líčí jako nedisciplinovanou a necivilizovanou cházku. Přitom se sluší podotknout, že jeskyně o nichž je v příběhu řeč byly ve skutečnosti zpřístupněny veřejnosti už roku 1949, tedy čtyři roky před vydáním knihy. Čínským i ruským soudruhům lze samozřejmě oprávněně vyčítat mnohé, líčit je jako pologramotné barbary je ovšem poněkud mimo... Celkový dojem: 70%... celý text

Jakub Krčín z Jelčan 2020, Jaroslav Čechura

Budu se opakovat... Tohle je už několikerá Čechurova kniha, která je nesmírně přínosná svým obsahem, ale současně redakčně velmi odfláknutá a nedotažená. Protože se to takhle děje v různých nakladatelstvích, je zjevné že chyba není pouze na straně těch redaktorů ale i u autora, jenž zjevně systematicky odevzdává rukopisy svých knih bez toho, že by si je po sobě přečetl. Odpovědný redaktor zase asi nemá odvahu do textu slovutného profesora příliš zasahovat. I v téhle knize najdeme vedle zcela klíčových zjištění také poměrně značné množství překlepů, nesrozumitelných či zjevně neukončených vět, v podstatě duplicitních odstavců atp. To ale není vše. Určité nedůslednosti bohužel nalezneme i ve vlastní historické práci. Z Čechurou reprodukovaných historických zpráv například plyne, že Vilém z Rožmberka mohl v Rakousku vlastnit jakési vinice. To by nebylo nic překvapivého, už vzhledem k původu Anny z Rogendorfu, matky obou posledních Rožmberků. Čechura přesto při komentáři tohoto místa uvažuje pouze o nákupech vína... Totéž platí třeba o mnoha pro autora neznámých lokalitách. Samozřejmě je pochopitelné, že nezná městečko Myšlany (Dolní Dvořiště), dvůr Malotín (Moletín nedaleko Větřní) atp, skutečně je ale tak těžké si tyto informace dohledat? Podobná otázka se pak vkrádá i v souvislosti se sedlčanskem a budováním tvrze v Křepenicích. Čechura se poněkud podivuje nad tím, že zjevně veškerý stavební materiál byl Krčínovi Vilémem proplácen, případně byl získáván na rožmberských panstvích. Stejně tak se podivuje nad tím, že ještě roku 1582 se sedlčanští měšťané obrací s prosbou na Viléma z Rožmberka. Neznamená ovšem obojí jen prosté vyjádření faktu, že "doživotní prodej" sedlčanska byl fakticky pouze jakousi "lepší zástavou"? Co napsat na závěr? Je obrovská škoda, že Čechurovi redaktoři nejsou důslednější a nenutí autora k odpovědnějšímu nakládání s vlastním textem. Vydaná kniha je díky domu jakýmsi nedodělkem. Ne, že by si nešlo mnohé "dodělat doma". To podstatné čtenář dostane a pokud se v historii trochu orientuje, nebude mu to činit výraznější problém. Už proto že to je kniha jíž si například na Třeboňsku koupí i mnozí nadšení laici je to ale fakt škoda. Tím spíše, že Čechura je svým objevitelstvím doposud nevyužitých pramenů bez debaty jedním z našich nejpřínosnějších historiků raného novověku... Celkový dojem: 70%... celý text

Aristokratický interiér doby baroka ve světle historických inventářů 2015, Eva Lukášová

Kniha je psána poněkud nezáživným způsobem, snad proto, že to je metodika NPU ;o) Informace, které obsahuje jsou ale cenné. Škoda, že kniha není obsáhlejší. Celkový dojem: 75%... celý text

Z minulosti zmizelých jihočeských osad Vstuh a Ortvínovic a Nícovy hory (dnešní Hlincové Hory) 1937, Bedřich Böhnel

Rozsahem nevelká ale velmi důkladná a poctivá historická studie, na níž by člověk nepoznal, že jejím autorem není profesionální historik. Vytknout lze samozřejmě schématický pohled na poddanství v barokním období, ale to není nic divného. Takhle tehdy psali všichni... Celkový dojem: 80%... celý text

Biggles - Bermudský trojúhelník 1999, William Earl Johns

Z poválečných opět lehce nadprůměrný Biggles. Některé momenty sympaticky neotřelé, jiné nepříjemně se opakující. Jestli ale mám knize něco opravdu vytknout, tak je to především ta uhranutost nacisty a jejich tajnými zbraněmi. V roce 1945 tohle rozhodně bylo velké téma, ale v roce 1953? To už byly všechny nacistické tajné zbraně jednak dávno využité spojenci a druhak technicky zastaralé. Nemluvě o tom, že Británie v té době ve světové politice hrála druhé housle už dosti spolehlivě... Celkový dojem: 75%... celý text

Sex v době temna. Sexuální život na českém jihu v prvním století Schwarzenberků (1660-1770) 2015, Jaroslav Čechura

Čechurova nesmírně obsáhlá kniha působí na první pohled až lascivně. Její název i názvy jednotlivých kapitol připomínají průrazné slogany. Čtenář tedy nutně má velká očekávání. Poučený čtenář ostatně ví, že Čechura umí psát. V případě této knihy lze ale poměrně rychle dojít k závěru, že to je jen sbírka košilatých historek. Ani to ovšem není pravda. Kniha obsahuje velmi podstatná zjištění, která se ovšem netýkají sexuality, nýbrž prostě tehdejší každodennosti a z části také vztahu knížete a knížecích úředníků k poddaným. Je velká škoda, že tato zjištění "přebíjí" prvoplánový důraz na "pouhou" sexualitu... Celkový dojem: 75% Více k tomu v mé recenzi... celý text

Biggles a černý slon 1995, William Earl Johns

Příběh v podstatě standardní a připomínající jiné starší, v Africe nebo Jižní Americe se odehrávající bigglesovky. Potěšilo to, že příběh postrádá dříve obvyklé zauzlené odbočky a běží v podstatě přímočaře. Sympatické je i to, že do děje v určitou chvíli zasáhne další případ. U obou "zloduchů" bych ale ocenil propracovanější "osobní historii". Tajuplný fantóm a někdo, kdo aspiroval na "ovládnutí světa" by přece neměl skončit jako téměř anonymní mršina bez jediného vysvětlení. Na druhou stranu mě vlastně potěšilo, že ten druhý zločinec nebyl bývalým nacistickým pohlavárem. Pokud jde o Bigglesovo vyšetřování, schéma, v němž si několika dosti očividných souvislostí nikdo nevšimne a teprve Biggles je neomylně odhalí je úsměvné, ale budiž. Je to literatura pro mládež a ti potřebují superhrdiny. Nechť je mají ;o) Suma sumárum, není to špatné, ale určitě by to chtělo některé části příběhu dotáhnout. Celkový dojem: 65%... celý text

Falstaffovo babí léto 1969, Jan Werich

Upřímně řečeno, tohle je kniha, k níž si asi budou současní čtenáři hledat cestičku velmi obtížně. Za prvé je nutné poměrně dobře znát divadelní hry Williama Shakespeara. Za druhé je nutně vědět kdo byl Jan Werich a dokázat si ho představit v té roli, protože on si jí samozřejmě psal pro sebe. A je věčná škoda, že až na ty dva krátké kousky na přiložené gramofonové desce, asi neexistuje záznam. Dokonce mám pocit, že to ani nehrál v divadle, protože doufal v natočení filmu, k němuž ale nikdy nedošlo. Muselo by to být znamenité představení. Síla knihy ovšem stojí a padá s Janem Werichem. Nikdo jiný by asi Falstaffa hrát nemohl. A i takhle kniha bez něj působí jen jako hříčka. Téměř jako jakési podivné "parazitování" na "velkém Alžbětinci". Ono tomu tak ale není. Jen v té knize dnes, po padesáti letech, tak nějak chybí "pořádný kus hlavní postavy", Jan Werich osobně, její duše i smysl... Celkový dojem: 80%... celý text

Historické krovy: Typologie, průzkum, opravy 2010, Jan Vinař

Pocity z téhle knihy mám velmi rozporuplné. Na jednu stanu je to jedna z mála knih, které se danému tématu věnují a na druhou stranu mi z mnoha ohledů přijde velmi špatně udělaná. Především je nesmírně těžké v ní cokoliv najít, protože je dosti nepřehledně uspořádaná. Člověk ji nejprve musí dosti pečlivě přečíst, aby se v ní vůbec orientoval a pochopil systém jednotlivých tabulí. Jako příručka to tedy moc použitelné není. Ostatně i v případě, že jste se strukturou knihy dobře seznámeni, rozhodně v knize nenajdete všechno. Velmi málo se čtenář dozví například o krovech pultových střech. Tvrzení, že používají shodné systémy jako běžné krovy je sice pravda, ale jen velmi částečná. Také velmi malá pozornost věnovaná krovům druhé poloviny 19. století rozhodně zamrzí. To snad historické krovy nejsou? Také výklad kombinující historické, resp. chronologické hledisko a hledisko typologické není příliš šťastný. Přitom velmi užitečná kapitola "klíč k poznávání historických krovů" nesmyslně následuje až za přehledem jednotlivých typů. Stejně tak chybí pro netechniky (například historiky umění) vysvětlení mnoha odborných, především stavařských pojmů (resp. pojmů ze stavební mechaniky). Pokud jde o kapitolu věnující se opravám krovů, k té se sám fundovaně vyjádřit nedokážu, ale už jsem slyšel od několika památkových statiků, že je velmi špatná, protože je jednak místy nepřesná, ale především často prosazuje příliš razantní zásahy do krovů (nahrazování pozednic železobetonovými věnci například)... Celkový dojem: 65% Co ale dělat, když je to jedna z mála knih na téma historických krovů. Musíme ji číst, chtě nechtě.... celý text

Loučení s Lennoxem 2007, Raymond Chandler

Rozhodně dobře vymyšlená detektivka, hodně dlouhá, byť ne vysloveně rozvláčná, literárně tomu (jako řemeslu) nelze mnoho vytknout. Kniha je konzistentně napsaná, byť na několika málo místech (v popisech děje) lehce nepřehledná. Zároveň ale musím napsat, že mě hlavní hrdina po většinu knihy až neuvěřitelně štval a že vlastně nevím, jestli mám chuť číst další "chandlerovky"... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: tanuki, marlowe... celý text

Krajinář Ferdinand Runk (1764-1834) 2014, Mája Havlová

Výpravná kniha, která má ambici býti malířovou monografií, je až překvapivě útlá a stručná. Přitom ale Runkovo dílo je značně obsáhlé. Důvodů je hned několik. Především, kniha obsahuje prakticky výhradně reprodukce Runkových děl ze sbírek objektů ve správě NPU (ani ty mimochodem nejsou zmíněny a reprodukovány všechny). Pro Runkovo dílo zcela klíčové kresby, uchovávané ve vídeňské Albertině, jsou pouze zmiňovány v textu. Reprodukována zde není ani jediná. Také uměnovědné hodnocení Runkových prací je dosti diskutabílní. Autorka necítí potřebu upozornit například na to, že Runkova perspektiva přece jen není vždy úplně v pořádku a že mu často "utíkají" proporce. Namísto střízlivého rozboru se dočkáme spíše dosti vášnivé obhajoby Runkových předností a schopností. Ostatně, velmi žádoucí srovnání s díly ostatních krajinářů Ruknovy doby, na nichž by teprve bylo dobře patrné v čem je novátorský a v čem naopak nikoli, v čem vyniká a v čem ne, v knize také prakticky chybí. Velmi stručná závěrečná kapitola takové srovnání poskytuje pouze v omezené míře a velmi stručně. Kladem knihy je samozřejmě její výpravnost. Listovat jí a kochat se je rozhodně příjemné. Přesto nezbývá konstatovat, že kniha při nejlepší vůli zůstala stát na půli cesty a že na skutečně zevrubné a komplexní zhodnocení si Ferdinand Runk zjevně musí ještě nějakou dobu počkat... Celkový dojem: 70%... celý text

Maléry jsou můj denní chleba (4 povídky) 2005, Raymond Chandler

První systematické seznámení z Chandlerem (rozhlasové adaptace nepočítám). Místy velmi slušné, místy slabší, něco uvěřitelné, něco nikoliv. Celkem ale rozhodně nadprůměrné detektivky... Celkový dojem: 80%... celý text

Srostlé sestry 1998, Egon Erwin Kisch

Uctivý ale také poněkud náhodně působící výbor z Egona Ervina Kische, vydaný roku 1998 k padesátému výročí jeho úmrtí. Co k němu říct? Je to taková drobnička, s výjimkou "Srostlých sester" obsahuje spíše méně známé reportáže. S odstupem času působí prakticky všechny spíše jako povídky, což je, vzhledem k nemalé literární kvalitě těchto textů, naprosto pochopitelné. U mnoha z nich by by bylo po těch více než sto letech vhodné doplnit dobový kontext. Například zrovna u Srostlých sester by se to velmi hodilo... Celkový dojem: 80%... celý text

Krizový management barokní ekonomiky? 2020, Jaroslav Čechura

Bez přehánění lze napsat, že tohle je jedna z nejzásadnějších současných českých historických prací. Čechura velmi průkazně destruuje už více než století postupně budované představy řady renomovaných historiků své doby, v době komunistické moci navíc brutálně zneužité a překroucené tak, aby odpovídaly komunistickému výkladu dějin. Čechura je samozřejmě ve formulování svých závěrů opatrný, poukazuje na nutnost diferenciace a je pravda, že na mnoha panstvích se věci mohly dít jinak než v Třeboni či na Hluboké. Ostatně už fakt, že na schwarzenberských panstvích žádné selské rebelie roku 1680 neproběhly o čemsi vypovídá. Kromě konkrétních podmínek ovšem ukazuje také cosi obecného a to je dobová mentalita. A právě tahle okolnost podle mého dobře ukazuje, že představa o maximalizaci zisku, o útisku a zbídačování poddaných, o jejich totálním ovládání, by tehdy byla z vícero důvodů nejen neuskutečnitelná ale i jednoduše anachronická. Typická nikoli pro raný novověk, ale až pro druhou polovinu 19. či 20. století. Ostatně například fakt, že filmy které s těmito dobovými historickými stereotypy pracují, odráží (částečně asi i podvědomě) především dobové prožitky jejich tvůrců z ovzduší nacistické i komunistické totality či z politických procesů padesátých let, už dnes zdůrazňují i mnozí historikové filmoví. Za všechny zmiňme například "Kladivo na čarodějnice" či "Ďáblovu past". Pokud můžu knize něco vytknout, tak je to především formální stránka věci. Čechurův způsob práce, kdy popisuje například peripetie hledání konkrétních archivních materiálů, je samozřejmě specifický. To ale asi patří spíše do sféry "profesorských manýr" a lze to snadno odpustit. Horší jsou bezpochyby četné překlepy (byť někdy zábavné), stylistické chyby, věty nesrozumitelně formulované atp. U knihy zdá se do značné míry absentovala redakční práce. Jinak si podobné okolnosti neumím vysvětlit. U takhle závažné studie je to rozhodně dost škoda... Celkový dojem: 85%... celý text

Julius a Albert 1989, Miroslav Horníček

Podivná kniha. Začíná velmi slibně a člověk pořád čeká, co přijde. A ono nepřichází nic, nebo spíš, nic co by čekal. Jen je to pitomější a pitomější. Zhruba v polovině jsem měl chuť knihu definitivně odložit, protože mi její děj připadal nejen krajně nepravděpodobný ale navíc bez jakéhokoli smyslu a pointy. Ovšem vytrval jsem a dobře udělal. Nakonec to jakýsi nadhled a vtip bezpochyby má. Žádná velká sláva to ale taky není. V podstatě by to byla milá povídka o stárnoucím podivínovi, kdyby nebyla nepochopitelně natažená na rozsah celé (byť útlé) knihy. Kdyby se to seškrtalo a mělo to nějakých patnáct nebo dvacet stránek, bylo by to bezpochyby vtipné, pohotové a chytré. Horníček byl zjevně mistr malých forem a ty rozsáhlejší mu příliš nešly... Celkový dojem: 66%... celý text

Doktor na moři 1993, Richard Gordon (p)

Souboj s prérií 1969, Josef Hons

Poutavě napsaná kniha na níž je znát, že vznikala v uvolněných šedesátých letech. S výjimkou ruských / sovětských železnic zde není mnoho ideologie a líčení peripetií výstavby velkých transkontinentálních tratí je zde popsáno poměrně střízlivě a pravdivě. Dobře patrný je sympatický obdiv autora k jednotlivým významných osobnostem, přestože to mnohdy byli z hlediska komunistické ideologie "hnusní kapitalisté". O to nápadnější je fantastické a neuvěřitelné líčení výstavby železničních tratí v sovětském svazu. Že reálně byly na výstavbě železnic používání vězni i po roce 1918 (pochopitelně včetně těch politických) a to navíc v ještě větší míře než za carského Ruska se zde pochopitelně nedočtete. To ale z hlediska dnešního čtenáře asi není největší problém knihy. Horší je to, že chybí podrobné mapy a velice by se hodily například i fotografie, zobrazující jednotlivá popisovaná místa či zmiňované typy lokomotiv. V knize jsou ale jen nicneříkající pérovky. Fotografií pouze velmi málo a navíc nekvalitně reprodukovaných. Také text je místy trochu zmatený a něktré události jsou líčeny jakoby vícekrát, nebo úplně nesedí chronologie. Celkově to je ale pěkná, kvalitně, zpracovaná kniha... Celkový dojem: 65%... celý text