Sandik přečtené 804

Biggles za železnou oponou 1993, William Earl Johns

Příběh atraktivní pro našince tím, že v něm vystupuje Praha na počátku padesátých let. Jistě i proto byl u nás po roce 1989 vydán jako jedna z prvních "poválečných" bigglesovek. Člověka obeznámeného se situací "za železnou oponou" samozřejmě ihned napadne, jak moc (ne)reálný tenhle Johnsův příběh vlastně je? Inu, začnu pozitivy. Vylíčení atmosféry v tehdejší Praze není špatné, atmosféra nedůvěry a strachu, jídlo na lístky (zmíněno ale není), ještě přežívající živnostníci, v centru města historické domy a tuhý policejní režim, to všechno by odpovídalo. Zbytek je ovšem čirá "sci-fi". Představa, že bývalý vysoce postavený nacista vydává rozkazy komunistické policii a to navíc německy je naprosto nesmyslná. To by bylo myslitelné ve východním Německu, ale nepochybně ne v socialistickém Československu. Taky představa, že by bylo možné proniknout s jakýmkoli nepřátelským letadlem hluboko do českého vnitrozemí je asi dosti zvláštní, byť na počátku padesátých let možná ještě ne úplně nereálná, neboť budování systematické obrany založené na síti vojenských radarů a letišť s letadly okamžitě připravenými ke startu možná pár let trvalo (nemám teď bohužel po ruce příslušnou literaturu a neumím to přesně posoudit). Co ale je rozhodně zcela mimo realitu, to je celý výpad do Mandžuska (mimochodem fakt nechápu, proč v knize není název téhle oblasti přeložený do češtiny). Tehdy jak je i v knize zmíněno zuřila válka v Korei a právě Mandžusko bylo týlem z něhož do bojů nastupovali čínští vojáci. Celou oblast a navíc i nemalou část sousední Koreje například kontrolovaly sovětské (oficiálně samozřejmě korejské) migy atp. Samozřejmě tudy do Koreje přicházela veškerá vojenská technika a zbraně, munice, zásoby atp atd. Představa, že by bylo možné do tohoto těžce střeženého prostoru jen tak proniknout a že by navíc důležitá vojenská základna na tomto místě nebyla příliš intenzivně střežená je čirý nesmysl... Kdyby to bylo takhle snadné, skončila by válka v Korei během pár měsíců. Vždyť co je snazšího, než zaútočit z týlu, že? Ona ovšem ta válka reálně trvala tři roky a zahynulo v ní 2,5 milionu lidí... Celkový dojem: 70%... celý text

Biggles a výbuch v Marapangu 2000, William Earl Johns

Kniha sestavená z jednotlivých povídek, patrně předtím vyšlých časopisecky. Jsou to takové jednohubky. Některé z nich by si rozhodně žádaly rozvinutí do podoby něčeho většího a náročnějšího, na jiných je znát, že byly psány relativně ve spěchu a jsou vcelku nepromyšlené a plné stereotypů. Proč například podvodníci musí být nutně zrovna Němci? A proč špióni a kolaboranti jsou skoro vždycky exulanti ze střední a východní Evropy? A to nemluvím o velmi kulhající faktografii. Skutečně by někdo podnikal let přes půlku světa zrovna s nějakým cenným prototypem letadla? A opravdu by stálo někomu za to, pašovat uran z Jižní Ameriky, když soudruzi ho měli v Jáchymově přímo pod nosem a navíc doslova za hubičku (nebo spíš za pár bachařových kopanců)? K tomu navíc připočtěme ne vždy úplně podařený překlad... Celkový dojem: 60%... celý text

Biggles a záhada uloupeného zlata 1997, William Earl Johns

Upřímně řečeno, von Stalhein je trochu jako Stalin z toho vtipu, kde se člověk bojí otevřít konzervu. Navíc v tomhle příběhu už byl úplně zbytečný, stejně jako to nesmyslné hajlování. Jinak to ale opět není špatně vymyšlený příběh. I ve svých 43 letech se jím rád nechám strhnout ;o) Celkový dojem: 75%... celý text

Dějiny staveb 2001 2001, Zdeněk Fišera

Základním nedostatkem sborníku je jeho stručnost. Příspěvky zpravidla svým rozsahem připomínají obšírnější anotace, pouze některé z nich jsou rozsáhlejší a sdělnější. Vydavatel či redakční rada se zřejmě obávali přílišných nákladů, což se zpětně, z hlediska informační hodnoty publikace, jeví jako chyba. Mnohé příspěvky jsou přesto velmi podstatné a rozhodně stojí za pročtení.... celý text

Moudrost otce Browna 2011, Gilbert Keith Chesterton

Většinu povídek v knize už jsem četl v různých výborech, takže to vlastně nebylo příliš překvapivé čtení. Oproti první knize povídek, Nevinnosti otce Browna, je v této knize méně katolické apologetiky a více "anglické detektivky". Stejně jako v první knize, i v této jsou jednotlivé příběhy naprosto nepravděpodobné a jejich luštění připomíná spíše řešení křížovky než reálné detektivní pátrání. A nutno říci, že Chesterton je v tomto žánru zcela nedostižný. Kniha opět překypuje řadou s lehkostí načrtaných zápletek, které překvapují svou naprostou nepravděpodobností. A právě proto je máme všichni rádi. Pro tu lehkost a fantasii... Celkový dojem: 80%... celý text

Povídky otce Browna (8 povídek) 1966, Gilbert Keith Chesterton

Výběr povídek s otcem Brownem. Chestertonovu tvorbu mám rád a jeho detektivní povídky také, bohužel český překlad Aleny Hartmannové je (minimálně u vydání SNDK z roku 1966) velmi špatný, plný archaismů a místy velmi nesrozumitelný. Jestli můžete, raději sáhněte po jiném vydání, obsahujícím ty samé povídky v kvalitnějším a modernějším překladu.... celý text

Lovecký zámek Ohrada. Stavební dějiny. 2014, Jan Ivanega

Výborná práce, přinášející řadu cenných informací především o výstavbě. Samozřejmě pár výtek se našlo, ale ty jsem Honzovi řekl osobně ;o)

Nevinnost otce Browna 2010, Gilbert Keith Chesterton

Při čtení knihy jsem zjistil, že jsem všechny v ní obsažené povídky už četl v různých výborech. Takhle pohromadě je ale ještě nápadnější jejich misijní zahrocení. To samozřejmě není nutně chyba, dokonce mi to konvenuje, vadí mi ovšem opakované a dosti neodůvodnění výpady proti ostatním církvím, ať už jde o anglikány, pietisty či kalvinisty (o neevropanech snad raději ani nemluvě). Chesterton zde rozvíjí oblíbené schéma, kdy to vlastní, dobře známé, považuje tak nějak automaticky za lepší a to cizí a neznámé stejně snadno prohlašuje za špatné. Samozřejmě to není nic v té době výjimečného, podobný ranec předsudků byl pro počátek 20. století zcela typický a v řadách nekatolíků bychom nepochybně narazili na to samé. Čekal bych ale, že právě autor tak duchaplných úvah by mohl být poněkud více "nad věcí" a neupadat do žabomyších sporů o to, která církev je ta nejkřesťanštější... Celkový dojem: 80% Podstatné je přece hlásat Krista, nikoliv svou denominaci. Nebo snad ne?... celý text

Lesk a bída barokní aristokracie 2011, Aleš Valenta

Upřímně řečeno, tohle je kniha poněkud podivná. Na jedné straně jde o velmi přínosnou práci, který v českém prostředí doslova zakladatelským způsobem upozorňující na často opomíjený a přesto fundamentální problém historického bádání, na straně druhé je to práce, jíž lze mnohé oprávněně vytýkat. Problematičnost dané práce začíná už u použité terminologie. Valenta pro barokní nakládání z penězi systematicky používá termín "marnotratnost". Přitom takový termín jednak patrně úplně neodpovídá dobovému chápání a také nám může bránit v pochopení důvodů, které k takovému jednání vedly. O důvody se ovšem autor stejně téměř nezajímá. Na jedné straně zdůrazňuje například obrovské výdaje habsburského soustátí na válečné operace, podtrhuje bezvýchodnost mnoha "úvěrových pastí", zmiňuje obtížnost výzkumu pro nějž často chybí vhodné prameny, to mu ovšem nebrání o aristokratech barokní éry hovořit se značným despektem, v podstatě jako o jakýchsi zhýralcích, kteří se nekontrolovatelně zadlužovali zcela bezdůvodně a nesmyslně, patrně prostě proto že je to bavilo a bylo to šik. Dosti samozřejmě otázku, proč mnoho nepochybně rozumných lidí dělá krajně nerozumné kroky, si prostě neklade. To je ovšem nepochybně pohled krajně anachronický. O to pikantnější je, že badatelům kteří se důvody barokní "marnotratnosti" pochopit snaží se prostě vysměje a ještě je zařadí do dehonestující škatulky "postmoderní relativisté". Možná ale mají štěstí, že je neoznačil rovnou (citováno včetně uvozovek) za "odbornice" na tzv. gender studies. Sebejistota s níž autor v textu na mnoha místech vystupuje je v příkrém rozporu s tím, jak často musí namísto primárních pramenů pracovat s literaturou. V podstatě přitom nechávám stranou, že například jeho dotýkání se uměnovědných témat je značně rozpačité a je zjevné, že autor je v dané oblasti zcela nepoučený. Vraťme se ale k meritu věci. Jako základ tezí s nimiž Valenta pracuje posloužily jeho starší studie, zpracovávající otázku úvěrů a dluhového zatížení u několika konkrétních velkostatků a rodin. Autor se ovšem rozhodl pojednat téma celistvě. Výsledkem je jakási klipovitá tresť plná "nedopovězených příběhů". Překvapuje přitom, že se zjevně hlouběji neseznámil například s ekonomickou situací Schwarzemberského dominia, přestože například po smrti Adama Františka došlo k faktické (byť veřejně nevyhlášené) sekvestraci a archivního materiálu je ve schwarzenberských fondech téměř nepřeberné množství. Přitom právě tohle je jediná cesta k lepšímu poznání dané problematiky. Je přínosné, že autor v minulosti zpracoval dané téma na případě několika konkrétních velkostatcích a šlechtických rodech, ovšem to na vážně míněnou syntézu zatím zjevně úplně nestačí. Daleko užitečnější by bylo pečlivě zpracovat další jednotlivé archivní fondy a přitom si klást přesně ty otázky, které si autor neklade. Patrně proto, že v nich "má jasno". Méně jasna by v daném případě ale bylo zjevně více. Celkový dojem: 80%... celý text

Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 1. díl, Staré Město 2012, Stanislav Musil

Jako topografická práce to není špatné. Stanislav Musil shromáždil poměrně dost informací z dějin pražských pivovarů a také hospod. Očekával bych ale například větší zaměření na budovy pivovarů ze stavebního hlediska a na jejich provoz. Také úvodní kapitola pojednávající o historii vaření piva především v Praze, o dovozu piva z jiných měst atp, do jisté míry postrádá větší ponor do historické pivovarnické technologie. Očekával bych, že se v podobné knize například dozvím co to byla spilka, jak fungoval hvozd, jak se pivovarnická technologie měnila průběhu staletí. Podobné informace jsou ovšem v knize předestřeny pouze velmi neúplně a torzovitě. Škoda... Celkový dojem: 70%... celý text

Biggles - Před prvním vzletem 2003, William Earl Johns

Johns opět prokázal, že je mistr drobnokresby. Atmosféru anglické školy před První světovou válkou vystihl velmi přesvědčivě a také detektivní zápletka je napsána velmi dobře. Příběh o hledání pokladu je jak vystřižený z Příběhů Toma Sawyera a při popisu nenadále explodující rachejtle v průběhu školního vyučování jsem doslova řval smíchy... Celkový dojem: 85%... celý text

Biggles proti drogové mafii 1996, William Earl Johns

Relativně standardní Biggles v boji se zloduchem. Příběh se odehrává v poušti tedy v prostředí které si v Biglesových příbězích zahrálo už vícekrát a obecně v něm zaznívají motivy, které už známe odjinud. Nové je téma boje s distributory drog a tuším taky motiv spolehlivého arabského spolubojovníka. Celý příběh poměrně dobře drží pohromadě a není zbytečně překombinovaný... Celkový dojem: 70% PS: Tu drogu by samozřejmě nebylo špatné zkoumat a například lékařsky využít, totální likvidace je ale vskutku dosti uvěřitelné "vojenské řešení". Svět už je takový.... celý text

Biggles a rudá hvězda 1997, William Earl Johns

V určité chvíli mě mimořádně otrávilo, že Biggles nachází i kdesi na pomezí Ruska a Mongolska ty samé "staré známé", ale nakonec to nevadilo tolik. Johnsovo líčení je i tentokrát velmi sugestivní, příběh napínavý a dobře vymyšlený. Výborně napsaná postava vodkymilovného ruského kozáka je příjemným oživením. Poněkud úsměvné je samozřejmě srovnat historickou realitu dvou tehdejších soupeřících velmocí, jejichž vojenský výzkum probíhal v přísně střežených, supertajných vojenských areálech, a které mimo jiné skutečně využily mnohé z výsledků nacistického vývoje, s Johnsovou dosti "pistolnickou" verzí téhož. Sověti se samozřejmě obešli bez "princů", otroky nemuseli získávat v domorodých vesnicích, jistě jim nepotřebovali vyřezávat jazyky a i ty nacistické zločince nemuseli najímat, protože je už dávno jako tu nejcennější kořist měli ve svých věznicích... Celkový dojem: 70%... celý text

Biggles v Antarktidě 2000, William Earl Johns

Jestli je Johns v něčem skutečný mistr, pak to je nesmírně sugestivní líčení nejrůznějších okolností. Atmosféru ledového kontinentu vystihl naprosto skvěle a ani příběh samotný rozhodně není špatný. Marně si hlavu lámu, proč tohle ještě nikdo nezfilmoval. Byl by to fakt skvělej biják... Celkový dojem: 80%... celý text

Biggles má prázdniny 1996, William Earl Johns

Rozhodně povedený "poválečný" opus, který milovníkovi subžánru "dobrodružné příběhy pilota J. Biggleswortha a jeho přátel" nabídne všechno to, co od správné bigglesovky čeká. Trochu zamrzí fakt, že Johns se až tolik nenamáhal s konstruováním záporáků a prostě sáhl do "osvědčených zásob". Celá věc přesto nevyznívá úplně hloupě, ostatně, v poválečné jižní Americe se vskutku dělo leccos a Johns si vlastně ani nemusel tak moc vymýšlet... Celkový dojem: 80%... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Trochu jsem se rozepsal, takže je z toho nakonec recenze ;o) Každopádně Je to důležitá kniha, jíž sice lze vyčítat nedostatek filosofického nadhledu, nikoli však naléhavost... Celkový dojem: 85%... celý text

Milión 1989, Marco Polo

Hodnotit podobnou knihu hvězdičkami je téměř nesmyslné, vždyť je to především unikátní historický dokument. Už jeho vznik je souhrou mnoha dosti roztodivných souvislostí a také stav němž jej známe je těmito nečekanými historickými zákruty dosti ovlivněn... Co však hodnotit lze je jeho moderní knižní vydání. To české, z Odeonu z roku 1989 má nejen slušivé ilustrace Adolfa Borna, ale také vysvětlivky. Jejich chybou je ovšem to, že se omezují prakticky pouze na identifikaci jednotlivých popisovaných míst. Vysvětlení by si ovšem zasloužilo i mnohé další. Rozhodně cenný je i obsáhlý doslov. Celkový dojem českého vydání z roku 1989: 75%... celý text

Biggles a ponorka U-517 1996, William Earl Johns

Johnsovo poválečné "ždímání" válečných témat mi připadá vlastně dosti otravné a celý ten příběh je šíleně nepravděpodobný. Pominu-li to, že podobně fanatických nacistů nebylo mnoho a na konci války byli prakticky všichni rádi, že to skončilo, pak vskutku neuvěřitelná je představa, že by Britové proti výborně vyzbrojené ponorce poslali dva v podstatě naprosto bezbranné hydroplány. Samozřejmě bez toho by asi nevyniklo, jaký je Biggles hrdina, jenže mě zase každá podobná eskapáda připadá jako případ s totálně zpackanou přípravou... Jo, samozřejmě vím, že je to "jen" román... Celkový dojem: 60%... celý text

Sto ohňů 1952, Ludvík Aškenazy

Podobné knihy lze dnes číst už snad jedině ze studijních důvodů... Aškenázyho znají čtenáři nejspíše jako autora poetických Milenců z bedny či Putování za švestkovou vůní. Setkání s jeho povídkami publikovanými v době nejtvrdšího českého stalinismu musí být tudíž asi šokem. Aškenázy v knize umně míchá detailní a živý povahopis svých "malých hrdinů", často přímo lidí z okraje společnosti, s tou nejtvrdší komunistickou propagandou. Ilustrativní je hned první povídka o "malém a velkém" Gaborovi. Skvěle zpracovaná charakteristika temperamentní a těkavé romské duše, mimochodem s protirasistickým apelem stále platným, se v ději směle mísí s těmi neotřepanějšími soudružskými frázemi o údernících, o budování socialismu, o bytech a štěstí pro každého, o nadšených Májových soudružkách pro něž je "i nemožné možné"... Těžko říct, zda tomu Aškenázy opravdu věřil, nebo se prostě jen potřeboval "něčím živit". Kniha každopádně nezanedbatelné literární kvality má, byť je to spíše jen umné řemeslo v němž je syrově popsaná realita neustále promíchávána s komunistickými mýty. Vždyť třeba jen ty byty s teplou vodou a ústředním topením tehdy opravdu nikdo nenabízel "každému"... Ve srovnání s většinou tehdy publikovaná literární produkce je to stále ještě "literární skvost", byť z dnešního pohledu jde asi o mix propagandy s literaturou natolik nestravitelný, že jej patrně jen málokdo dočte, pokud už se k tomu odhodlá. A to je vlastně dobře. Nač si kazit dojem z mnohem podařenějších mladších děl jinak výborného a talentovaného autora... Celkový dojem: 55%... celý text

Vražda v Mezopotámii 2011, Agatha Christie

V podstatě klasická britská detektivka s komplikovanými vztahy a propracovanou psychologií, místy s drobnými logickými lapsy ale obecně vcelku dobře fungující, rozhodně čtivá a zároveň reálně velmi nepravděpodobná. Kdo ví co má od podobné knihy čekat, rozhodně nebude zklamán... Celkový dojem: 85%... celý text