Sandik přečtené 804

Sto zázraků 2019, Zuzana Růžičková

Skutečně strhujícím způsobem napsaná monografie. Je přitom nutné říci, že text věnuje opravdu mnoho místa zkušenostem z koncentračních táborů, zatímco období socialismu, především sedmdesátým a osmdesátým létům, je vyhrazeno o poznání méně prostoru. To patrně jde na vrub i tomu, že Wendy Holden neměla možnost Zuzaně Růžičkové klást doplňující otázky ani nebylo možné knihu autorizovat. Samozřejmě je něco jiného "z patra" vzpomínat na diktafon a něco jiného to potom číst v knize. V líčení období socialismu je navíc patrné, že Hodenové chybí reálná zkušenost s reálným socialismem. Jeho líčení je šablonovité a schématické. Například tvrzení o dvou televizních kanálech, z nichž na prvním běžely především zprávy a na druhém vážná hudba, je samozřejmě značně zavádějící. Chyby jsou i v líčení obecných historických událostí, které to které období rámují. Přesto lze říci, že jde o nejlepší postižení života Zuzany Růžičkové. Napsáno i přeloženo je velmi kultivovaně a i rozhodnutí uspořádat kapitoly v jiném než chronologickém sledu je velmi šťastné. Nejen, že účinně brání rozpadu líčeného děje do dvou, resp. tří samostatných příběhů, jež spolu zdánlivě vůbec nesouvisí, ale navíc je díky tomu líčení hrůz z nacistických lágrů do jisté míry rozředěno a jejich čtení je díky tomu poněkud snesitelnější, jakkoli stále naprosto šílené... Celkový dojem: 85%... celý text

Most přes řeku Kwai 1966, Pierre Boulle

Tahle kniha stojí a padá s výborně zvládnutou psychologií postav. Bohužel si ale nejsem vůbec jist, jestli v ní sedí také historické reálie (respektive jsem si jist, že nesedí). Asiati sice vskutku mají tendenci řešit věci ad-hoc, zrovna budování z vojenského hlediska velmi důležité trati k podobným podnikům ale úplně nepatřilo. Ostatně i mnohé jejich válečné operace, v první řadě Pearl Harbor, patří k mistrovským kouskům dokonale zvládnuté strategie, stejně jako je dodnes fascinující jejich vojenská technika z té doby (čímž opravdu nikterak nemíním snižovat fakt, že se zároveň vskutku chovali nesmírně barbarsky a krutě, doslova jako prasata (čuníci prominou)). Knihu tedy chtě nechtě musím hodnotit jako sice úžasně napsanou, ale taky notně manipulativní a nepravdivou. Samozřejmě chápu, že velmi hoví relativistickému pohledu na svět a že se v ní najdou pacifisti nejrůznějšího střihu, ovšem právě proto je její pohled dost nebezpečný. Realita druhé světové války opravdu vypadala jinak, než jak ji líčí Pierre Boullé... Celkový dojem: 75% PS: To, že přes řeku Kwai ta železnice ve skutečnosti nevedla a tak došlo v šedesátých letech, s ohledem na turistický ruch, k přejmenování jiné řeky, přes níž most, samozřejmě úplně jiný s pilíři z betonu a mostovkou z ocele, skutečně vede, je jen taková drobná pikantérie na okraj.... celý text

Pan Werich z Kampy 2011, Jiří Suchý

Upřímně řečeno, není to špatná kniha, ale ta kolážovitost mi vadí. Tohle je formát vhodný pro rozhlasový pořad, na knihu to ale asi úplně nestačí. A je opravdu škoda, že Jan Werich pokud vím dodnes nemá slušnou fundovaně sepsanou biografii, přestože nejrůznějších memoárových knih obsahující různé veselé historiky, často dosti náhodně sebrané a mnohdy různým způsobem recyklované, vyšla celá řada. Škoda...... celý text

Pan Voskovec z Manhattanu 2016, Jiří Suchý

U téhle knihy platí dvojnásob všechno to, co už jsem napsal u "sesterské" knihy "Pan Werich z Kampy". Je to takové nenáročné kolážovité "cosi". Podobný "zábavný" formát je snad použitelný pro rozhlasový pořad, zvláště na nenáročné rodinné "dvojce", jako kniha ovšem naprosto selhává. Obsahuje texty přetištěné z různých jiných zdrojů, náhodně sebrané dopisy, množství zcela osobních a nekorigovaných vzpomínek a pocitů mnoha různých lidí a jako příslovečnou třešničku na dortě Voskovcův rodokmen, sahající až do 18. století. Příliš by mě nepřekvapilo, kdyby autor připojil i rodokmen Voskovcova oblíbeného psa. Autor zde v podstatě naprosto chybí a editor tak trochu taky. Výsledkem Je jakýsi "netříděný sběr" všeho možného i nemožného. I tak je to samozřejmě cenné čtení, ale ta polovičatost fakt mrzí...... celý text

Domenico Martinelli - Tvář génia barokní architektury 2006, Jiří Kroupa

Relativně typický produkt dobrého nápadu, který ale není dotažen do konce. Problém přitom začíná už u názvu. Domenico Martinelli rozhodně nebyl žádným "géniem barokní architektury", nýbrž "jen" kvalitním, římsky vzdělaným akademickým architektem. To ve své době nebylo ve střední Evropě úplně málo a odtud pramení jeho tehdejší věhlas. Útlá kniha obsahuje čtyři poměrně krátké stati, otištěné česky a německy. Na každý z jazyků připadá zhruba padesát drobným písmem sázených stránek. Martinellimu bezprostředně se věnují pouze první dva texty. Hellmut Lorenz velmi stručně shrnuje Martinelliho život a architektonické dílo a Jiří Kroupa se věnuje především třem rousínovským sakrálním stavbám, z nichž pouze první je prokazatelně postavena podle Martinelliho návrhu. Není tedy divu, že i zde se vlastně více než Martinellimu věnuje těm, kteří jeho projekty na Kounicově panství realizovali. To samozřejmě není nutně chyba a studie je velmi zajímavá a přínosná. Radka Miltová se pak věnuje umělcům, kteří se na Martinelliho dílech podíleli jako autoři malířské, sochařské a štukatérské výzdoby. Poslední ze čtveřice textů, Stanislava Bohadla, je věnován především italské hudbě 17. století a s Martinellim nesouvisí už téměř vůbec. Samozřejmě je to text zajímavý, byť, přes svůj relativně velký rozsah, značně hutný a úsečný, lépe by mu ale bylo v nějaké přehledové publikaci o barokní kultuře. Součástí knihy je také CD se záznamem koncertu a opět je jeho souvislost s Martinellim pouze volná, byť je to hudba pěkná. Grafická úprava knihy nepřekvapí ani nenadchne, velmi mi ale vadí naprosto zbytečné vkládání světlých pruhů do "přečnívajících" částí reprodukcí. za to by grafik zasloužil pár záhlavců. Suma sumárum, kniha rozhodně nenabízí to co na obalu deklaruje a naopak, přináší spoustu věcí navíc. Navzdory tomu je to asi nejpodrobnější česky vydaná práce na téma Domenica Martinelliho, což je opravdu tristní. Je veliká škoda, že nikdo neměl odvahu vydat česky Lorenzovu objemnou a objevnou Martinelliho monografii. Ta se navíc dnes velmi obtížně shání i v německém originálu.... celý text

Příběh gotické šablony 1997, Jan Royt

Rozhodně čtivá byť velmi útlá kniha. V katalogu postrádám informace o míře zmenšení oproti originálu či grafické měřítko.

Korespondence III 2008, Jan Werich

Mé výtky k edičnímu zpracování druhého dílu trvají i u dílu třetího a jistě není nutné je zde opět vypočítávat. K dopisům samotným jen drobná poznámka. Jiří Voskovec je v nich často velmi vyhraněný, nesmírně zaujatý, jeho odsudky jsou příkré, často je zbytečně vulgární a mnohdy je i vysloveně nespravedlivý. To samozřejmě není výtka, neboť nejde o klasickou literaturu ale o dokument. Vidět je to i ve chvíli, kdy porovnáme Voskovcovy vzpomínky na Ellis Island a v knize taktéž otištěný překlad protokolu. Proč Voskovcova tvrzení vzbudila podezření je přitom z protokolu jasné. Odpovídá úsečně, někdy opravdu s rozpory, jeho vysvětlení působí místy poněkud násilně. Přitom Američané se tehdy skutečně báli přílivu komunistických špiónů a samozřejmě to nebylo úplně neopodstatněné, byť "hon na čarodějnice", ve který nakonec obava z komunistů pod taktovkou pana McCarhyho vyústila, byl vskutku nespravedlivý a mnoha konkrétním lidem nesmírně ublížil. Ale zpět k Voskovcovi. Zajímavá je s postupujícím věkem jeho sebereflexe. Patrné to bylo už u druhého dílu, ale u třetího je to ještě nápadnější. Stejně tak je vidět bytostná potřeba jakéhosi náboženství. Voskovec ji sice odmítá. Přesto je patrné, jak moc mu chybí. Nesmírně pozoruhodné jsou rovněž zmínky o Miloši Formanovi a dalších emigrantech s nimiž se stýkal. Zajímavé je také to jak příkře Werich hodnotí své působení v Panu Tau, přitom pro mě konkrétně to byla v dětství jedna z prvních Werichových viděných rolí a dodnes jej jako milionáře Violu mám rád a druhou řadu Taua považuju za nejlepší. Až pak jsem viděl Krále co jednou byl jeden a i tahle jeho role mě naprosto dostala... Život málokdy servíruje věci tak, jak bychom si to přáli a často jsme přitom dokonce k smíchu. Dokonce i pánové Voskovec s Werichem ano ;o)... celý text

Štaflík a Špagetka 2006, Alena Munková

Večerníček sám o sobě je skvělý a především první, ještě černobílá řada, uchvacuje řadou bláznivých nápadů a absurdních situací. Přetavit podobný děj do podoby psaného textu téměř nejde. Přesto by člověk očekával alespoň určitou snahu něco z poetiky filmového vyprávění zachovat. Autoři knihy se o to ovšem vůbec ani nepokusili! Veškerá hravost, nadsázka a vtip je ta tam. Namísto toho čteme seriózně vyprávěný děj, v němž se dá všechno racionálně vysvětlit a je to suché až to bolí. Autoři sice vytváří děj který s večerníčkem rámcově souvisí, ale jinak je vlastně úplně "o něčem jiném". Přitom nic nebránilo udělat z toho například pohádkový komix po způsobu skvěle přetlumočeného Maxipsa Fíka. To by ale autoři zřejmě museli mít více fantasie. Bída a utrpení...... celý text

Korespondence II 2007, Jan Werich

Dopisy samy jsou úžasný materiál, způsob jejich vydání je ovšem dosti tristní. Samozřejmě netuším, zda-li chyby nebyly v novějších vydání (ty jsou mimochodem aktuálně u všech tří svazků už čtyři) odstraněny ale v tom prvním je jich vskutku požehnaně. Vyskytují se jak v předmluvě, úvodech k jednotlivým rokům, v doslovu, tak v poznámkách od čarou. I zde platí to, co jsem vytýkal už u prvního dílu. Často se pod čarou překládají věci úplně jasné, například "timing" či "šedule", co ale čtenář opravdu netuší a musí si to složitě dohledávat a třeba to vůbec nenajde, to vysvětleno není. Několik dopisů také zjevně úplně chybí a čtenář si klade otázku, opravdu se nezachovaly? Nebo je jen někdo přehlédl? Vzhledem k humpolácké redakční práci bych se té druhé variantě vůbec nedivil. Jen na okraj podotýkám, že ve třetím dílu je dokonce jeden dopis z druhého dílu otištěn s jiným datem podruhé (dopis z 29.11.65 je otištěn s datem 13.4.69) a člověk se ptá, nějaký dopis z 13.4.69 skutečně existoval a tedy chybí? Nebo je to chyba celé a žádný takový nebyl? Kapitolou samou pro sebe jsou pak magnetofonové pásky, které si dotyční vyměňovali. Fakt byl takový problém, když existují, je ke knize na CD ve formátu mp3 přidat? Prodražila by se tím tak o padesát korun... Prostě a jednoduše, škoda přeškoda. I když na druhou stranu, buďme rádi že to vůbec vyšlo...... celý text

Korespondence I 2007, Jan Werich

Dopisy samotné jsou skvělá četba, duchaplná, vtipná, místy dojemná. Vytknout editorovi ale musím poznámky pod čarou. na jedné straně nesmyslně překládá každé jednoduché slovíčko, přestože znalost angličtiny je dnes tak elementární že překládat má smysl spíše až celé věty či složitější termíny, a na straně druhé nechá bez povšimnutí řadu míst, k nimž by se vysvětlení velice hodilo, například konkrétní jména či lokality, odkazy na konkrétní knihy, divadelní hry, konkrétní události v životě Voskovce i Wericha atp. Já vím, že by byla spousta práce to dohledávat, ale fakt by se to hodilo a je hloupé dělat podobné knihy polovičatě... Celkový dojem: 80%... celý text

Dějiny staveb 2003 2004, Zdeněk Fišera

Klasický konferenční sborník, který obsahuje celou škálu referátů od podstatných až po naprosto nezajímavé a marginální. Celkový dojem: 75%

Jelení Brod 1992, Jiří Hochman

Skutečně neuvěřitelně vtipná, sžíravě satirická záležitost. Konstrukce celého příběhu v mnohém připomíná například satiricky obdobně sršatý film "Bílá paní". Samozřejmě hlubší promýšlení ukáže určité mezery, čímž nemyslím mysterióznost samotného "propadnutí se" mimo běžné souřadnice. Například, celé dění v Jelením brodě je asi idylické až příliš a taky nevíme odkud místní obyvatelé berou celou spoustu surovin a výrobků. Co třeba papír? Vyrábí si doma? A co železo? Nebo chmel? Nebo víno? Nebo koneckonců i obilí? Jsme přece v podhorské oblasti? Mají vlastní tiskárnu? A plátno? A co elektřina? Mají, nemají? Naopak popis reálného socialismu je více než výstižný. Na odreagování bezpochyby skvělá četba. Pro ty mladší možná i na pochopení toho, jak ten režim (ne)fungoval... Celkový dojem: 85%... celý text

Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře 2001, Umberto Eco

Výborná kniha, ostatně u Eca jako vždy. Problém může být pouze v tom, že kniha je dosti úzce odborná a člověk se v při četbě může snadno ztrácet. Taky si vzpomínám na pár velmi chytrých myšlenek, které autor pronesl v Praze při křtu českého vydání. V knize pochopitelně nejsou, přestože jsem je tam čekal a hledal. Zkrátka byly proneseny osm let po vydání Italského originálu a lze je tedy v nějaké jiné podobě najít v jeho mladších knihách ;o) Celkový dojem: 85%... celý text

Architektúra seicenta 2016, Petr Fidler

Skutečně zásadní práce o středoevropské architektuře 17. století. Že nevyšla před těmi 25 lety v Rakousku německy je vskutku s podivem. Každopádně je skvělé, že vyšla nyní alespoň slovensky. Pro zájemce o rakouskou ale i českou barokní architekturu je to prakticky povinnost. Celkový dojem: 90%... celý text

Bratrstvo neohrožených 2002, Stephen Edward Ambrose

Kniha líčí válečné události až překvapivě střízlivým, neliterárním jazykem. Hrůznost některých popisovaných situací tudíž čtenář vnímá spíše jaksi podprahově. Osobně mi podobný styl psaní úplně nevyhovuje. Také překlad je místy jazykově poněkud neučesaný. Překladatel například špatně skloňuje číslovky, místy mu některé slovíčko uteče do moravské koncovky atp. Vcelku jde ale o nesmírně cennou, faktograficky naditou knihu. Pozitivní je také autorova snaha uvádět kontext, takže je text stravitelný i pro čtenáře, kteří se úplně neorientují v dějinách Druhé světové války. Celkový dojem: 75%... celý text

Biggles mužem zákona 2003, William Earl Johns

Kniha se skládá ze sedmi samostatných povídek a ačkoli český vydavatel tvrdí, že to je první kniha v níž Biggles vystupuje jako letecký policista, není to pravda. Jednotlivé povídky mají opět dosti rozdílnou úroveň. 1) Případ černých ovcí není špatný, je ale jen zhruba nahozený a slušelo by mu větší rozvinutí, 2) Případ sultánovy návštěvy má poměrně chytře vymyšlenou pointu, jinak ale nic dalšího, 3) Případ neregistrovaného pilota je krajně nepravděpodobný, byť není zle vymyšlený, 4) Případ zraněného agenta by mohl být výborným napínavých dobrodružstvím, kdyby měl cca dvojnásobný rozsah, 5) Případ vynikajícího žáka je slušná, dobře napsaná detektivní povídka, v knize jedna z nejlepších, totéž ostatně platí i o 6) Případu smrti mladého letce a 7) Případu ukradených letadel. Poslední tři povídky hodnotím cca na 70%, zbytek od 50-60%. Celkový dojem: 60%... celý text

Hluboká 2014, Jan Ivanega

Výborná kniha, plná nesmírně zajímavých zjištění a přitom čtivá a bezpochyby přístupná i laickým zájemcům o historii! Vytknout jí lze pouze několik drobností ohledně dispozičního řešení zámku Hluboká a pak občasné překlepy... Celkový dojem: 85%... celý text

Otčina 1993, Robert Harris

Příběh téhle knihy je skutečně strhující, jakkoli je zároveň velmi znepokojivý a temný. Současně ovšem děj místy nepostrádá vtip. Líčení už značně unavené nacistické totality je až nesmírně přesné a každý kdo zažil normalizační socialismus v něm zajisté pozná mnohé s až nečekanou důvěrností. Třeba jen to, že nejnebezpečnější nejsou ti kteří systému skutečně věří nýbrž ti kteří se prostě jen bojí a chtějí "normálně žít", to je naprosto přesné a možná právě z toho při čtení nejvíc mrazí... Zároveň je ovšem ta totalita jaksi brutálnější. Přitom je nutné říci, že text vychází do značné míry z přesného studia historických reálií. Prakticky všechna uváděná jména i životopisné údaje řekněme do roku 1942 jsou autentické a velmi přesné. Přesné je také vše, co je v knize uvedeno o koncentračních a táborech a o vyhlazování Židů. Přitom bych skoro řekl, že právě proto autor knihu psal. Tahle fakta jsou pro většinu lidí bohužel nudné učivo z hodin dějepisu. Těžko si umí představit, jak to všechno probíhalo, vidí jen čísla, ne konkrétní lidské ostudy. Zaobalení těchto fakt do napínavého thrilleru je proto velmi důmyslné a může zapůsobit i na ty, kteří by se neveselými dějinami dvacátého století patrně jinak nezabývali. K příběhu samotnému je třeba říci, že je napsán velmi přesvědčivě a člověka rozhodně dokáže strhnout. V líčení lze těžko najít nějaké nelogičnosti či nepravděpodobnosti. Pár jich ale je. Především, pokud příkaz přišel z nejvyšších míst, proč by měl Heydrich bránit Globocnikovi zlikvidovat Marche? A proč se Luther ze Švýcarska vůbec vracel? Diskutabilní je samozřejmě i rovina řekněme "alternativně historická". Je fakt, že mnohé válečné situace byly, zvláště v první polovině války, doslova 50/50, někdy i méně. Především to že odolala Británie byl svého druhu zázrak. Přesto lze říci, že porážka Německa zase nebyla tak překvapivá. To všechno je ale při čtení knihy v zásadě nepodstatné. Děj člověka strhne natolik, že si těch několika chyb vlastně nevšimne. To spíš želím toho, že autor nedal Marchovi v závěru knihy větší šanci... Samozřejmě vím že to všechno jsou jen literární postavy a ne živí lidé, ale stejně, těm dvěma bych to přál ;o) Ještě si dovolím pár poznámek ke konkrétnímu vydání. Knihu jsem četl v překladu Jana Nemejovského (tj. ve vydání z roku 1993) a musím říct, že jde o vydání značně odbyté. Překlad sám o sobě není špatný, byť i v něm jsou místy chyby, dané asi především přílišnou rychlostí překladu, neověřováním reálií atp. Asi největší chyba je mimochodem překlad vlastního jména hlavního hrdiny, neboť anglické "Xavier" je česky i německy prostě Xaver. Co ale v tomhle vydání zjevně úplně chybělo byla jazyková korektura. Text je plný překlepů a dokonce i pravopisných chyb.... celý text

Dějiny staveb 2002 2002, Ivan Gojdič

Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu 1990, Vladimír Škutina

Nesmírně silná výpověď o roce 1968. Nikdy bych nevěřil, že kniha věnovaná Janu Werichovi může být takhle depresivní... Celkový dojem: 90%