Sandik přečtené 804

Biggles mezi bojovými starty 2003, William Earl Johns

Upřímně řečeno, tohle je vážně kniha pouze pro chlapce mezi 10-15 lety nebo pro skalní fandy (případně samozřejmě obojí). Pracuje se v ní s motivy, které známe například už z knihy "Biggles letí kolem světa", ale podobné situace lze ve formě vedlejších zápletek najít i v mnoha jiných Bigglesovkách. Relativně originální nápad je zde pouze to, že všechny příběhy vypráví Gigner v pauzách mezi bojovými starty. Společné tyhle příběhy mají to, že v nich vždy, nebo téměř vždy, hrají roli nějaké přírodní procesy. Zpočátku tajuplné či přímo děsivé, na konci vždy s racionálním vysvětlením. Nutno je ovšem podotknout, že tato "racionální vysvětlení" jsou, tak jako u Bigglese i mnohde jinde, prakticky vždy dokonale fantastická a nemají s realitou nic společného... Celkový dojem: 65%... celý text

Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém 2011, Howard Louthan

Na první pohled kontroverzní a výbušná kniha se po přečtení ukáže být spíše velmi krotkou a mnoho vysloveně nového vlastně nepřinášející. Jedná se totiž v podstatě o syntézu a téměř každé jednotlivé v knize pojednávané téma už bylo v nějaké podobě zpracováno samostatně. Vysloveně překvapit tedy může asi pouze naprosté laiky. Zároveň je ale samozřejmě dobře že kniha vznikla, neboť podobně široce pojatá práce zatím neexistuje. Možná proto, že jde svého druhu o kousání do kyselého jablka, především ale proto, že postihnout dané období je i čistě metodologicky a z hlediska práce s mnoha velmi různorodými prameny velmi náročné. Kniha samozřejmě úplně nepotěší fundamentalisty a to ani katolické ani evangelické, ale to se dalo čekat. Minulost je málokdy černobílá. Pokud bych měl něco vytnout, tak především občasné drobné chyby, plynoucí z toho, že autor "není zdejší". Například Kouřim se jistě nenalézá ve východních Čechách. Také překlad je vskutku místy poněkud nepřesný, ale není to nic, co by výrazněji bránilo čtení či pochopení knihy. Cenné je především postižení náboženské příslušnosti předbělohorského českého obyvatelstva, s potřebným a v minulosti často prakticky nezohledněným rozlišením šlechtické, měšťanské a venkovské společnosti. Mnohá témata, a to především ve druhé polovině knihy, by si jistě zasloužila podrobnější zpracování a jejich postižení je pouze velmi letmé, byť nikoli chybné. Metodologicky zajímavou otázku představuje kapitola věnovaná poutím a poutnictví. Dané téma by si přitom zjevně zasloužilo samostatnou studii, či spíše řadu studií. Vždyť téměř žádné poutní místo dnes nemá moderně a kriticky zpracovanou historiografii. Při čtení příslušné kapitoly tak nezbývá než se ptát: Skutečně byl vznik poutních míst tak výrazně iniciován "zespoda"? A jakou roli v tomto procesu hráli například místní duchovní? Legend o vzniku jednotlivých poutních míst či o jednotlivých zázracích je mnoho a pouze na základě dochovaných písemných pramenů dané téma patrně nelze objektivně postihnout. Skutečně můžeme v tomto případě s prameny pracovat tak nekriticky, jak to autor činí? Samozřejmě ano, cituje přece pouze historické prameny, ale stejně... Z výslechových protokolů vzniklých za použití práva útrpného by také citoval podobně nekriticky? Celkový dojem: 80%... celý text

Praha brutálně krásná. Mimořádné stavby postavené v Praze v letech 1969-1989 2018, Ondřej Horák

Velice mě to mrzí, ale musím žel napsat, že za mě osobně je tohle sice krásná ale dokonale zbytečná kniha. Obsahuje úchvatné, převážně soudobé fotografie brutalistních staveb, ovšem pouze naprosté minimum textu. Zaměření na obrazovou složku by snad bylo pochopitelné v případě, že by součástí byly například reprodukce dobové plánové dokumentace či historické fotografie. Nic takového se nekoná. Historickou hodnotu zatím mají pouze fotografie budov už demolovaných či bezprostředně ohrožených, ani to ovšem rozhodnutí "nezatěžovat" knihu téměř žádným textem neospravedlní. Podle mého je to dokonale promarněná příležitost, což bolí o to víc, že knih zpracovávajících architektonickou tvorbu tohoto období je jako šafránu... Celkový dojem: 40%... celý text

TOULAVÉ HOUSE - Život Jaroslava Haška 2012, Radko Pytlík

Kniha napsaná velmi čtivě a přehledně. Autorovi bych dokonce nevyčítal ani tu psychologizaci, byť je to psychologie amatérská, vyplývající nikoli ze studia odborné literatury ale z vlastní subjektivní zkušenosti. Radko Pytlík se totiž ve svých soudech většinou vcelku "trefuje". Osobně bych ale ještě více zdůraznil Haškovu neschopnost konstruktivně přijímat cizí autoritu a s ní těsně související neschopnost autoritou být. Tyhle věci s Haškovým neveselým dětstvím a mládím jistě souvisí velmi těsně a je škoda, že u nás stále ještě při psaní biografické literatury vůbec není běžné s psychologem spolupracovat. Co naopak u knihy postrádám dosti silně je poznámkový aparát. Tak jako tak je to jedno z nejpodrobnějších zpracování daného tématu, takže je čirým alibismem vymlouvat se co já vím na to, že to "není žádná vědecká práce". Ocenil bych také obsáhlejší obrazovou přílohu. Ne každý například ví, jak vypadal Haškův domek na Lipnici atp atd. Také v textu zmiňované fotografie by měly být přiloženy, zvláště když právě jimi autor dokládá cosi podstatného. Škoda také několika překlepů, vzniklých patrně při převodu textu pro nové vydání pomocí OCR... Celkový dojem: 80%... celý text

Báje, mýty, dějiny 1995, Vladimír Karbusický

Místy zajímavé postřehy, ale vcelku je to úlet plný sice zajímavých, ovšem nepodložených a nedoložitelných spekulací.

Z historie čelákovického děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie 2018, Radek Lunga

Samozřejmě je poněkud zvláštní hodnotit knihu, na níž jsem se napsáním jedné kapitoly jako spoluautor podílel ;o) Přesto se o to pokusím. Výpravná, plnobarevná kniha postihuje čelákovický farní kostel na první pohled zcela vyčerpávajícím způsobem. Mnohé informace se v rámci jednotlivých kapitol, věnovaných duchovní správě (1, 9), založení a historii kostela (2), jeho architektuře (3), mobiliáři (4), varhanám a hudebnímu provozu (5), zvonům (6) i souvisejícím budovám (7, 8), dokonce opakují. Na každé jednotlivé stránce je znát nesmírně důkladný přístup hlavního autora, archeologa a emeritního ředitele čelákovického městského muzea Jaroslava Špačka. Dotyčný skutečně zná čelákovický farní kostel i související archivní a hmotné prameny jako nikdo jiný. S velkým přehledem eviduje každou známou opravu, událost, významnější návštěvu, vyčerpávajícím způsobem publikuje historická i současná vyobrazení atp. Každý, kdo se v budoucnu danému tématu bude odborně věnovat, bude se muset nutně zabývat i touto knihou. Rozhodně ji nelze pominout či obejít. Přesto nelze tvrdit, že jde o zpracování vyčerpávající. Kniha působí spíše jako "katalog poznatků", velmi přehledný, nesmírně pečlivě zpracovaný, než jako moderní monografické zpracování. Jaroslav Špaček sice eviduje každé jednotlivé románské okénko, přičemž je mimochodem zjevné že jej románská podoba chrámu zajímá podstatně víc než současná podoba barokní, ovšem téměř se nezmíní například o souvislostech, jež architektonické řešení velmi podstatně ovlivnilo, tedy především o bohoslužebném provozu. Přitom například k podobě a funkci panských tribun dnes existuje velmi obsáhlá odborná literatura. Stejně tak zcela chybí i sebemenší pokus o stylové zařazení a odborné zhodnocení barokní přestavby chrámu. Tyto kapitoly z dějin kostela tedy zjevně bude ještě nutné zpracovat a je velká škoda, že se tak nestalo už v rámci této výpravné publikace... Celkový dojem: 75%... celý text

Mýty kmene Čechů 2003, Dušan Třeštík

Tahle Třeštíkova kniha se čte dosti obtížně a udržet v tom množství odboček a souvislostí nit je velmi složité, přesto je to zároveň práce nesmírně podnětná a velmi fundovaně sepsaná. Mnoho historiků by patrně před podobným tématem kapitulovalo, neboť je k němu velmi málo skutečně hodnověrných pramenů. Pracovat s tím málem co máme, znamená neustálou chůzi po ostří nože. Na jedné straně číhá nebezpeční příliš odvážných konstrukcí, na straně druhé neschopnost formulovat téměř jakékoli alespoň trochu použitelné závěry. Dušan Třeštík se této "chůze po ostří noře" odvážil a výsledek je mimořádně zdařilý a velmi přesvědčivý... Celkový dojem: 85%... celý text

Škola Malého stromu 2007, Forrest Carter (p)

Za mě kniha, která člověku vyrazí dech a v závěru ho takřka rozbrečí. Škoda, že není delší a že se člověk víc nedozví o souvislostech, které už pro nás dnes nemusí být srozumitelné... Celkový dojem: 95%... celý text

Panoptikum starých kriminálních příběhů 1974, Jiří Marek (p)

Subjektivně slabší než obě mladší pokračování. "Panoptikum" skutečně víc připomíná původní Pitavalovu sbírku kriminálních případů, zatímco obě mladší pokračování jsou už výrazněji navázána na "mordpartu" rady Vacátka a díky tomu jsou jaksi ucelenější. Celkový dojem: 75%... celý text

Pražské legendy 1965, František Langer

Langerovy Pražské legendy připomínají například Čapkovy či Ladovy modernizační pokusy s pohádkami, výsledek ovšem není tak přesvědčivý, byť se kniha rozhodně nečte špatně. První tři vodnické legendy mimo to poněkud připomenou i skvělé Drdovy Hastrmany. I srovnání s nimi ale vyznívá spíše v neprospěch Langerova opusu. Texty působí dosti náhodně a příležitostně. Jejich kvalita je přitom dosti různorodá. Například "Vinohradská legenda" je vskutku výborná, naopak "Pan Jindřich, vodník na Františku" či "Pražské děti a meč svatého Václava" jsou skutečně texty dosti těžkopádné, ten první patrně pro svou příležitostnost a ten druhý vlastně taky. Dobovými okolnostmi je sice pochopitelný vyhrocený český nacionalismus, byť se objevuje i jinde, například v "Bezhlavém templáři", z dnešního pohledu je ale naprosto anachronický. Kladem knihy jsou ovšem kongeniální ilustrace Cyrila Boudy, které mj. obsahují roztomilé drobné narážky, například v podobě Langerovy hry "Periferie", jíž lze zcela jednoznačně identifikovat na divadelním jevišti na závěr už zmíněného "Pana Jindřicha"... Celkový dojem: 70%... celý text

Karel Sabina: „epigon“ a tvůrce 2010, Michal Charypar

Čtivě napsaná odborná kniha, jíž jistě nepohrdnou i neodborníci se zájmem o historii či literaturu. Celkový dojem: 85%

Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky 2001, Václav Čtvrtek (p)

Za mě osobně asi to nejlepší od Václava Čtvrka. Není v tom ideologie jako v Robátkovi nebo Rumcajzovi a je to víc pro kluky, na rozdíl například od Makové panenky. Čtvrtkova práce s jazykem je mile starosvětská, archaická a přitom naprosto skvělá. Celkový dojem: 95%... celý text

Věčné Japonsko 1939, Alois Richard Nykl

Rozhodně pozoruhodné čtení, které ani po téměř sto letech neztratilo nic ze svého půvabu. Spíše naopak. Kniha by si jistě zasloužila nové vydání, samozřejmě s fotografiemi popisovaných míst a ideálně i s fundovaným komentářem. Místy mě ovšem překvapovaly autorovy nikoli ne nestranné poznámky ohledně nacionalismu, mezinárodní politiky atp. Ostatně ani uštěpačné poznámky o křesťanských misionářích mi nepřijdou příliš objektivní. To jsou ovšem jen drobnosti... Celkový dojem: 85%... celý text

Prastaré pověsti české 2010, Petr Mašek

Prastaré pověsti české sice nejsou tak prastaré jak by se mohlo z názvu zdát, vychází převážně z Hájka, název ovšem vědomě míří před Jiráska a jeho Staré pověsti české. Teprve při čtení Maškova dílka člověk pochopí, co a proč Jirásek vynechává. Jsou to především ty pověsti, které popisují války Čechů s Moravany. To se přirozeně v 19. století českým vlastencům nehodilo a tak z mnoha bojů zůstane pouze Lucká válka, kterou musí Jirásek navíc poněkud "přeorganizovat", neboť v původní podobě na sebe různé boje navazují. Neobstojí přitom tvrzení, že se Jirásek vrací ke Kosmovi, neboť zároveň akceptuje i poměrně mladé části pověstí, jakými je Bivoj či Horymír. Zpracovat látku po svém je samozřejmě nezadatelné právo každého autora, to že Jirásek svou úpravou svým čtenářům nemalou část starých pověstí českých zamlčel je ovšem poměrně smutné. Porovnání Maška s Jiráskem je ovšem zajímavé ještě z několika dalších důvodu. Jirásek předně vykresluje jednotlivé postavy daleko černobíleji než původní pověsti, postavy spíše kladné nabývají v jeho podání doslova hrdinských kontur, postavy spíše záporné jsou často vykresleny jako zosobnění zla. Porovnání ale ukazuje také jedno pozitivum. Jiráskovo zpracování je často daleko působivější, obrazově bohatší, podmanivější, než jak to líčí Mašek a samozřejmě i kronikáři, z nichž vychází. Na závěr knihy Mašek připojuje kapitoly popisující způsob, jakým jednotliví kronikáři s látkou starých českých pověstí pracovali. Začíná logicky Kristiánem a končí Jiráskem, u každého autora poměrně podrobně uvede, jaký byl jejich přínos, co přidali, ubrali, či změnili. Právě díky téhle poslední části knihy tak čtenář získá dosti plastickou představu o postupném vznikání korpusu, který pro mnoho generací našich předchůdců zachycoval nejstarší české dějiny. Dnes sice víme, že prakticky nic z těchto pověstí skutečné historické události nepopisuje, nadále ovšem zůstává cenným svědectvím o době, v nichž jednotlivé části korpusu skutečně vznikaly. Celkový dojem: 90%... celý text

Kouzelné dobrodružství 1966, Henri-Alban Fournier

Na románu je znát, že je dílem snivého, panicky čistého mladíka, který s reálným životem, s manželstvím, s výchovou dětí nebo nějakými podobnými otázkami neměl prakticky žádné zkušenosti. Přitom lze dobře rozeznat, které části jsou inspirované skutečným životem a které jsou naopak pouhým romantickým sněním. To první je velmi přesné, barvité a prokazuje to nepochybný talent, to druhé téměř nestojí za čtení... Skvělé jsou popisy venkovského a maloměstského prostředí, dosti nuzné školy, chlapeckých her, rychlé a přesné črty mnoha rázovitých příbuzných a dalších venkovských postaviček i popisy přírodních krás. Problém nastává přesně tam, kde Fournier začíná snít o "princezně ze zámku", krásné a milé, charakterní a spravedlivé, prostě výkvětu všech ctností... Konstrukce této části příběhu je značně komplikovaná, nepravděpodobná a fantastická. Jednotlivé postavy v ní jednají krajně nepravděpodobně a odehrávají se v ní krajně nepravděpodobné události. Prakticky zde neexistuje náhoda, všechno je pečlivě zrežírováno a vysvětleno, akorát to není vůbec pravděpodobné. Právě tímhle až manickým domýšlením velmi krkolomných souvislostí a vztahů román vlastně nemá daleko k tehdejším šestákovým "románům pro paní a dívky". Ostatně nejen tím: "Vrátím se znovu do Paříže, budu se toulat po silnicích, jako jsem to už jednou dělala, a určitě ze mne bude padlá dívka, když už nemám zaměstnání..." Kdyby Fournier napsal příběh pouze z prostředí které důvěrně zná a nepokoušel se o vypjaté romantické drama bylo by to nepochybně zajímavější čtení. Takhle jsem se ve druhé polovině knihy musel poměrně dost přemáhat abych ji vůbec dočetl, přestože nejde o dílko příliš dlouhé... Celkový dojem: 75%... celý text

Jméno růže 1993, Umberto Eco

Rozumím tomu, že někomu tenhle román nemusí sednout. Čtenář musí mít poměrně dost znalostí o středověku, o literatuře, o historii a kulturních dějinách, aby knihu docenil. A to nemluvím o tom, že ideální je i znalost latiny a dalších cizích jazyků. Pokud všechno tohle čtenář má a nebo třeba i nemá ale nebojí se dozvědět mnoho nového, užije si knihu jako málokterou jinou... Celkový dojem: 90%... celý text

Svět včerejška 1999, Stefan Zweig

Svět včerejška je mimořádná kniha, která nejen velice plasticky zachycuje prakticky půlstoletí evropských dějin a to půlstoletí velmi bouřlivé, ale navíc dává skvěle nahlédnout do pocitů a prožitků autora, člověka jinak poměrně uzavřeného a své pocity střežícího. Zmíněná uzavřenost je ostatně patrná i v knize samotné. Velice málo se například dozvíte o Zweigových manželkách, mimo kapitolu o dětství a mládí velmi málo o jeho rodičích, obecně téměř nic o soukromém životě. Nejsem psycholog a tuhle uzavřenost neumím zhodnotit, řekl bych ale, že je pro tohoto autora tak nějak charakteristická. A že se promítla i v jeho díle. Pokud jde o zachycené události, Zweig je líčí velmi barvitě a sugestivně, ale také navýsost subjektivně. Rozhodně to není historická práce. Ostatně přesně takové jsou i jeho autobiografické práce. Jsou mnohdy dokonalejší a vypointovanější než byla skutečnost sama. To samozřejmě není nutně výtka, je ale dobré si toho být vědom... Celkový dojem: 85%... celý text

Čas Nikoho 2005, Jörg Bernig

Kniha která značně "tone v mlhách"... Vybavuje se mi úplně namátkou třeba "Poslední promítač ze Sudet", "Alois Nebel" nebo Vokolkovo "Pátým pádem". To všechno jsou knihy jež téma odsunu / vyhnání zachycují daleko podstatnějším a zajímavějším způsobem. Bernig zjevně nezná ani ty nejzákladnější historické reálie, tím víc ale o daném tématu fantazíruje. Samozřejmě to je obecně regulérní přístup, pokud ale autor celý příběh zasazuje do konkrétních historických kulis, asi by to mělo mít nějaký smysl. Proč tedy autor rovnou celý příběh nezasadil řekněme kamsi mezi domorodce v Amazonském pralese nebo snad mezi malé zelené mužíčky v mlhovině Andromedy? Protože by pak vydání románu nepodpořil Českoněmecký fond budoucnosti? Vraťme se ale do těsně poválečných Sudet. Myšlenka "ztracené vesnice" je zajímavá, byť ani tohle není rozhodně úplně originální nápad, místy děj nepostrádá sugestivnost, celková výstavba příběhu i charakteristika jednotlivých postav je ovšem až neuvěřitelně jalová, plochá a neprokreslená. Příběh i veškeré postavy jsou pouze obecně nahozené, jejich životní peripetie jsou vylíčeny stylem jež hraničí s nechtěnou parodií, snaha o magický realismus je pouze prázdnou veteší... Celkový dojem: 60%... celý text

Člověk a zvíře – stvoření Boží. Starý zákon o zvířatech 1999, Albert De Pury

Velmi útlá a zároveň vskutku podnětná kniha, podávající jeden z nejzajímavějších výkladů prvních kapitol Genesis a to nejen ve vztahu ke zvířatům... Celkový dojem: 85%... celý text

Dějiny staveb 2017 2017, Zdeněk Fišera

Jak to u podobných sborníků bývá, obsahuje kvalitativně dosti různorodé příspěvky. K těm nejzajímavějším patří příspěvek Elišky Nové o "třech litoměřických radnicích", Maroše Volovára o Východoslovenském amerikánském domu či Dany Novotné o "stavebním ruchu" za První republiky. Objevné jsou příspěvky V. Razíma o opevnění Rabštejna nad Střelou, M. Falty o dvou románských kostelech či J. Dluhoše o vesnických stavbách tzv. České Kanady. Naopak zcela mimózní jsou texty Z. Fišery o domnělé komendě v Přibicích či J. Dluhoše o "záhadných plastikách" na zámku v Jindřichově Hradci... Celkový dojem: 70%... celý text