SBH přečtené 664

Neobyčejný benediktin: Advent bratra Cadfaela 2004, Ellis Peters (p)

Tři kratičké povídky jsem absolvovala jako povinnost, neboť jsem se zbláznila do Cadfaela a čtu jeho příběhy pořád dokolečka. V tomto případě mě ale dostala vrozená nechuť vůči povídkám. Na velmi omezeném prostoru se podle mého sympatický hrdina nedokázal projevit v plné šíři, v první povídce jsem ho prakticky nepoznávala. Rozhodnutí stát se mnichem mi přišlo povrchně zdůvodněné, jako kdyby si C. léčil syndrom vyhoření, a kdyby dostal možnost stát se finančním analytikem, udělal by to. Detektivní zápletka byla pouze naznačená, nikoli vyřešená, padouchové nepotrestáni. V Ceně světla už autorka drží své oblíbené schéma, v třetí povídce dojde i na vtipnou zápletku a Cadfaelovu zemitou moudrost. Jen bych zkrátka uvítala obě témata zpracovaná šířeji a hlouběji.... celý text

Archerův hlas 2015, Mia Sheridan

Milostný román rozměrů antické tragédie. Hrdina při strašlivé tragédii ztratí hlas, rodiče, vychovává ho paranoidní strýc, hrdinka ztratí rodiče, trpí těžkým posttraumatickým šokem, do toho ústřední padouška, královna města, která by pro svou slávu a moc klidně nechala zatlouct matku i s dítětem do bedny a shodit do moře. Upřímně v té afektovanosti by kniha potřebovala ubrat, a kupodivu k slzám mě přiměla jen jednou a lehce, a to já jsem značně sentimentální. Životní smůly bylo prostě příliš na to, aby byla uvěřitelná. Zato milostný příběh byl prostě krásný. Procítěný, hluboký, smysluplný. Kniha se četla jedním dechem a přes veškerá protivenství dýchala nadějí. Bod dolů za těžkou absenci humoru. Na takové množství smutku by mělo být nalepeno přece jen větší množství nadhledu a vtipných hlášek. Ale jinak moc, moc pěkné.... celý text

Sex, lži a rande přes internet 2008, Rachel Gibson

Už dlouho jsem se tak dobře nebavila, jako nad touto knihou. Spojení vtipné romance a regulérní detektivky je sexy. Lucy mi byla sympatická, Quinn řádil jako slon v porcelánu - typický chlap. Pachatele se mi nepodařilo odhalit, mám ráda, když mě autor vodí za nos. Vtipné hlášky všechno okořenily a jako třešinka se skvěly názvy kapitol formulované jako inzeráty. Celkově velmi slušná oddechovka.... celý text

Svatý zloděj 2004, Ellis Peters (p)

Jediná záporná vlastnost této knihy je, že se téměř nedá sehnat. Jinak je to klasický Cadfael - moudrý mnich, brilantní Hugh, milostný příběh, jemuž benediktin napomůže k naplnění, vražda a vyšetřování zločinu. Tentokrát do hry zasahují zázraky ve velkém a dokonce programově. Díky nim je nakonec pachatel dopaden, ale v té souvislosti mi trochu chybělo důvěryhodné zdůvodnění jednak brutálního činu, navíc souhry náhod, které k němu vedly. Nemohu opomenout krásný básnický jazyk a poetické popisy krajiny. Vřele doporučuji.... celý text

Johny, jen ty můžeš zachránit lidstvo 1998, Terry Pratchett

T. Pratchett řeší v knize identické téma jako Card v Enderově hře - ovšem s mnohem větším vtipem a šarmem. Pronásledovaní emzáci proti lidstvu nebojují, ale prostě se vzdají. A Johnny je nucen se o své zajatce postarat v duchu Ženevských konvencí. Útlá novela rozehrává hru s fantazií při přechodech mezi realitou, herním vesmírem a sny. A nechybí tíživé etické otázky vyřešené s nadhledem a zdravým selským rozumem. Johnny je prostě super!... celý text

Enderova hra 2008, Orson Scott Card

Card je mistrný vypravěč, kniha mě chytila v průběhu prvních pěti stránek. Vlastně co to kecám. Zamilovala jsem se při čtení předmluvy. Jenže láska není racionální vztah. Sáhla jsem vedle. Ke konci příběhu jsem tak nasákla zoufalstvím, bezmocí, hrdinovým vyčerpáním a ztrátou motivace, že jsem ztratila souznění se všemi složkami díla. Mimochodem – pokud Ender planetu termiťanů zničil, který svět to nakonec kolonizoval? Malý, přesněji šestiletý Ender je vybrán jako supergeniální dítě, které má zachránit Zemi před invazí inteligentního hmyzu, a dostává se do výcvikového programu armádní mašinérie, která z něj má vychovat bezcitného zabijáka se schopností analytického myšlení, tvůrčího přístupu a neustálého zdokonalování. A pochopitelně nadopovaného ctižádostí. Cíle je dosaženo, mimozemšťané poraženi, aby hrdina posléze zjistil, že celá válka vznikla v důsledku komunikačních obtíží a vzájemného nepochopení. Ach ne! Jak jsem mohla já, zapřisáhlý pacifista, přečíst válečný román? Snadno, Card se čte hladce. Ale emocionálně jsem trpěla fakt jako zvíře. Na mysli mi tanuly legendy o dětských křížových výpravách. Hluboce nesouhlasím s větou, že lidé rozvíjeli mozek, aby se naučili lépe zabíjet. Já zastávám ten názor, že smyslem existence lidstva je zkomponování Dona Giovanniho. Úplně stejné téma zpracoval Terry Pratchett v knize Johnny: Jen ty můžeš zachránit lidstvo, a podle mě nesrovnatelně lépe. Víc humoru, víc moudrosti, víc naděje, smysluplnější prozření. Takže příště sáhnu raději tímto směrem. Míru zdar a mimozemšťanům zmar!... celý text

Co ta holka chce? 2016, Lindsey Kelk

Každý máme nějakou superschopnost, a tou mou je talent začínat číst literární ságy z prostředka. Na začátku příběhu mi neznalost předchozího dílu kapku scházela, ale autorka kupodivu dokázala vypíchnout důležité body děje, takže posléze mě pouze lechtala zvědavost. Jako každý literární útvar, i romantika má své, mnou požadované zákonitosti. Hrdinka nesmí být blbá jak troky. Splněno. Sice mi chvílemi připadala na osmadvacet let a relativně úspěšnou kariéru příliš dětinská, ale nešť. Hrdina musí být k sežrání a zároveň k zabití. Další bod k dobru. Ve chvíli, kdy Nick vyváděl úplně nejhůř, se zvrhlá čtenářka bavila nejvíc. Chcete nějaké klišé? Sem s ním: ženy milují mizery. Nic s tím nenaděláte. Kniha se čte moc dobře a musím ocenit i překlad B. Kukulišové. Slovník děvčat zvoní trefnými hláškami i současnými výrazy a obraty. Díky tomu působí příběh moderně a autenticky, ačkoliv nic by nemohlo být skutečnosti vzdálenější. A na poslední stránce na čtenáře vybafne totální propad. Nešťastný konec. Jedná se o stejně zásadní porušení pravidel žánru, jako kdyby Hercule Poirot oznámil, že vraha sice odhalil, ale nikomu do toho nic není. Navíc pokud Nick považoval Tess za úlet, nedává smysl předchozích tři sta stránek jeho rozervaných keců o důvěryhodnosti a zlomeném srdci. Po zaklapnutí knihy jsem trpěla zásadním pocitem neukončenosti. Chyba, velká chyba. O co v tomto případě autorce šlo? Chtěla se zalíbit množině pokryteckých snobů a do ní vnořené podmnožině kritiků? Takhle to přece nefunguje! Bohužel z tohoto důvodu nemohu doporučit.... celý text

Země divů 2012, Ann Patchett

Ač je to k nevíře, všechno nakonec dobře dopadne, dokonce i ústřední padouch díla, doktorka Swensonová, dojde v duchovní rovině potrestání, pokud si jej vůbec vzhledem ke svému hulvátství, aroganci a bezcitnosti uvědomí. Pomyšlení, že bych se ocitla uprostřed jihoamerické džungle, mě naprosto děsí. Po přečtení této knihy jsem nabyla jistoty, že jsou tyto obavy oprávněné. Vedro, vlhko, špína, mračna agresivního hmyzu, na každém kroku hadi smrtelně jedovatí i vražedně přítulní, dravá zvěř, nebezpečná flóra i domorodí kanibalové, uf, díky, praotče Čechu! Hrdinka sdílí tyto pocity, ale zároveň si za děsivých okolností zachovává všechny znaky civilizovaného člověka v nejlepším slova smyslu – morálku, soucit, slušnost, odvahu a racionální uvažování. Takže otázky k zamyšlení: Je vůbec moderní touha po věčném mládí a možnosti (například) rodit děti po padesátce vůbec to, co bychom měli chtít? Je podvodné chování vůči neetickému subjektu (obří farmaceutická firma) správné? Některé odpovědi autorka naznačí, něco si holt musí každý vyřešit sám. Co se týče literární úrovně, děj příběhu mě vcucnul a nepustil až do poslední stránky. Charaktery postav byly k zulíbání i zabití v přesně vyváženém poměru. Věty bohužel nijak přehnaně nejiskřily. Předpokládám, že v džungli přece jen mělo být něco krásného, například zákoutí tajuplných stromů, ale autorce se to nepodařilo dostatečně okouzlujícím způsobem podat. A upozornění pro občany – dílo neobsahuje ani špetku humoru. Poměrně chaoticky umístěné flashbacky, kdy jsem musela některé odstavce číst několikrát, abych dala časové roviny dohromady, nakonec nebyly tak matoucí a svým způsobem přispěly k zábavnosti díla. Takže – moc pěkné, konec dobrý, rozhodně doporučuji.... celý text

Příchod Dánů 2004, Ellis Peters (p)

Jsem fanynkou Cadfaela, takže v první řadě mi vadilo, že v této knize sympatický benediktin figuroval jenom do počtu. Humanistická poselství, u autorky prakticky nezbytná, jsou tentokrát podávaná bez patřičné hloubky a emocionálního náboje. I milostná linka se ztrácí v popisu. Jediné plus - až do vrahovy zpovědi jsem netušila, kdo by to mohl být. Na druhou stranu, kdyby se dobrovolně nepřiznal, nebyl by odhalen. Cadfael se tentokrát doopravdy flákal. A drobné závady - Cuhelyn sedí na jedné a téže hostině po pravé, o dvě stránky dále po levé Cadfaelově ruce, Heledd jednou o Dánech ví, o tři stránky dále pro změnu nikoli. Poetické popisy krajiny už to spasit nezvládly.... celý text

Božský milenec 2016, Christina Lauren

Jsem fanynka autorek, nicméně nad touto knihou jsem si zopakovala tvrdou pravdu - umění neprospívá, když je přinuceno vydělávat na nájem. Víckrát než jindy jsem si říkala - WTF? Jako cože? Začneme nejbolestivější záležitostí - překlad. Myslím, že Květa Oakland je pseudonymem pro Yodu. Anglické fráze přeložené doslova do češtiny, aniž by se překladatelka namáhala zjistit jejich české (jinak znějící) ekvivalenty, no hrůza. Tento defekt mi zkazil začátek, než jsem tak nějak se skřípěním zubů výzvu akceptovala. Další - překlad názvu - propána! Niall byl přece zdůrazněně NEZKUŠENÝ, až plachý. Tajemství mi tam taky moc nesedí, ale je to aspoň neutrální slovo. Dále - co je, proboha, na zakomplexovanosti roztomilé? (Obzvlášť na MUŽSKÉ?) Líbí se mi, že všechny hrdinky této autorské dvojice jsou krásné, sexy, bohaté, úspěšné, chytré, vtipné a sexuální bohyně. Koneckonců, takové jsme přece všechny, ne? Líbí se mi, že hustota vysvalovaných, charakterních intelektuálů a ředitelů Zeměkoule na metr čtvereční v jejich dílech poráží bakterie. Miluji sci-fi. Nejistý hezoun mi do toho nějak nesedí. Co se týče děje, konečně plus. V romancích zbožňuji předvídatelnost. Očekávám ji stejně jako odhalení pachatele v detektivkách. Asi se jedná o poslední knihu autorek, kterou jsem si do své červené knihovny pořídila.... celý text

Podpis všech věcí 2014, Elizabeth Gilbert

Hrdinka se narodila, prožila život v otrocké službě krutému božstvu nazvanému práce a umřela. Neznám strašlivěji vystavěný děj. Paní Gilbertová dokáže každou větu vybrousit v démant, bohužel ani hromada briliantů mi nedala dohromady šperk. Na sté stránce mi naskočila analogie s F. L. Věkem a už jsem ji nedokázala zapudit. S Jiráskem se spisovatelka ztotožnila i statistickým množstvím přímé řeči (jedna věta na stránku). Gilbertová píše zábavně a vtipně, smutné je, že hrdince toto kouzlo nedokázala předat. Upovídané, popisné. Pro mě zklamání.... celý text

Muži a jiné katastrofy 2007, Kerstin Gier

Knihu jsem přečetla, protože K. Gier je moje oblíbená spisovatelka. Jiný důvod k přečtení bych nenašla. Šarm a vtip pokulhává, dějová linie odnikud nikam. Aspoň hlavní hrdinka se chová racionálně a poněkud účelně, jinak charakterové zvraty jejích přítelkyň nemají zdůvodnění. Nejslabší kniha autorky.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Soudné sestry jsem vždy považovala za lepší Pratchettovku, na třetí přečtení její kouzlo nějak vyšumělo. Možná za to může předloha - nemám ráda Macbetha, možná člověk srovnává se zdařilejšími díly autora. Za nejvtipnější momenty považuji ukázky Mášrechtových děl, které mě přiměly pátrat v paměti po slavných předlohách. Taky plus za nečekaně jednoznačný a nepřekombinovaný závěr. Doporučuji.... celý text

Angelologie 2010, Danielle Trussoni
odpad!

Zhruba na sté stránce jsem usoudila, že život je příliš krátký, aby jej člověk utrácel četbou takových knih. Naprostá absence humoru, lásky, nedokázala jsem se vcítit do hrdinů a tudíž mi splývali klaďasové (byli tam vůbec?) a padouši. Na můj vkus příliš mnoho krutosti a násilí a především - což je naprosto nepřekonatelné - změť totálních logických nesrovnalostí a paradoxů. Kniha dobrá tak akorát na podpal.... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Útlou knihu jsem slupla jako malinu. Nebylo obtížné empatického čtenáře chytit na příběh roztomilého zvířete. Zábavné byly smyšlené dialogy Toma a Juana (tučňáci ve skutečnosti nemluví, pozn. autorky). Tomova fascinace domnělou tučňákovou inteligencí odkazovala na Knihu džunglí, já jsem naopak nedokázala potlačit fakt, že ptáci jsou reliktem po dinosaurech, překlad – nejhloupějších tvorech této planety vůbec (šváby nepočítám). Z průsečíku těchto dvou rovin vyplynulo, že přátelské, družné chování, absence lstivosti a zákeřnosti (neboli dobrosrdečnost) a ochota naslouchat z každého tvora učiní oblíbeného společníka bez ohledu na rozumové schopnosti. Ach, jak jsem v takových chvílích žehrala na kočičí bestii, s níž mám povinnost sdílet domov. Autor si samozřejmě v závěru neodpustil logický environmentální nářek. Na druhou stranu soudě dle jeho způsobu života musel sám spotřebovat řádné množství proklínané ropy na všemožné přesuny po Zeměkouli. Takže klídek a pěkně zametat před vlastním prahem, ano? Co se mi líbilo stejně jako hlavní osa příběhu, byl neotřelý, evropský pohled na Jižní Ameriku. Z knih latinskoamerických autorů tohle nevyčtete, takže další plusové body. Poučení – pokud se nudíte, pořiďte si medvídka mývala. Když máte pocit, že vás nemá nikdo rád, postarejte se o tučňáka.... celý text

Ztracená brána 2014, Orson Scott Card

Kniha se mi líbila, ale... Už podezřelé bylo, že jsem se od ní dokázala odtrhnout. Autorův styl mi sedí, snadno si zamiluji jeho postavy, píše lehce a je rozený vypravěč. Na této knize však bylo cítit, že je vytvořená ve spěchu. Poslední stránky pan Card odevzdal snad rovnou do tiskárny. Chyba. Dannyho příběh tak nějak poskakuje, schází mu plynulost a gradace. To sice zásadně nepožaduji, nicméně zmíněná nevyrovnanost představuje jednu z řádky drobných závad. Velké humanitní poselství se na čtenáře zběsile vysype v předposledním odstavci. Příběh Hněta není pro Dannyho osud vůbec důležitý, ačkoli chápu autorovy důvody, proč jej použil. A narážím na naprostou a zásadní chybu díla. Smrt Trika. V této otázce se všechny zúčastněné postavy (tj. vlastně všechny z Hnětovy části) zachovají nelogicky, nesmyslně, neprozíravě až iracionálně, pominu drobnost, že také plošně sociopaticky. Jediné vysvětlení pro tento zádrhel vidím v úlitbě krvelačnému čtenáři, aby si upíři mezi námi taky trochu smlsli. Podle mého naprosto zbytečné a pro dílo škodlivé řešení. Navíc, ale to už asi přestanu hlasitě naříkat, kniha má opět rozplizlý závěr bez řádného zakončení, jenže to je v dnešní době tak obrovská móda, že již raději pomlčím navždy. Ale i tak doporučuji.... celý text

Romeo a Julie / Romeo and Juliet 2007, William Shakespeare

Proboha, Williame, co z tebe udělalo klasika? Dobře, dva body za jambický hexametr. Za další -tvoje hlášky se houfně citují - Znej proto míru v lásce, ať je stálá: chybí, kdo otálí, i ten, kdo cválá. No a tím končíme. Jako renesanční soap opera dobrý, ale dnešní čtenář tak akorát zoufale kroutí hlavou. Mrtvých víc než ve vraždách v Midsomeru. Nelogické myšlenkové pochody všech postav jsou k pláči. V prvním obraze žádá Kapulet, aby Paris s námluvami dva roky počkal, o dva dny později naléhá na Julii, aby se koukala do dvou dnů provdat. Ona odmítá, Kapulet vyhrožuje, že ji vyžene z domu. Tak je Julie světlo jeho života nebo nikoli? A proč J. neutekla za Romeem, když ho tak milovala? Hlavní hrdinové se chovají opravdu jako puberťáci bez občanky (Julii není ještě ani 14 let). Věčná láska v tomto věku? Romeo umírá láskou k Rosalině, ale asi minutu mu trvá tento cit zavrhnout a zbožňovat Julii. A ovšem - okamžitě (druhý den) se s ní oženit. V tom případě je hromadná sebevražda zjevně jediné možné řešení unáhlených rozhodnutí (a ovšem chabé fabulace), protože taková láska by nebyla věčná. Dle mého odhadu by trvala všeho všudy týden. Podle mého se význam autora fakt zveličuje :-).... celý text

Stingerův pád 2016, Mia Sheridan

Dočetla jsem tuto romantiku s pomyšlením - to ale byla blbost. A okamžitě mi došlo, že vlastně nebyla. Kupodivu v knize nebylo nic nepravděpodobného. Jasan, kolik studentek práv potká na konferenci pornoherce? Jenže o tom, že jste potkali spolužáka ze střední, by nemělo smysl psát erotický román. V půli jsem se třásla hrůzou, že autorka podlehne touze stvořit TĚŽKÉ UMĚNÍ a nechá hrdinu zahynout tisícerou smrtí a hrdinku páchat sebezničující osudová rozhodnutí. Ach, jak si paní Sheridan získala mé srdce, když nic z toho neudělala. Nakonec ten příběh byla nejsilnější kladná stránka knihy. Zápory - jednoznačně stylistika. Nevím, komu za to vyčinit, autorce, překladatelce, korektuře, ale kdyby knihu napsala studentka gymnázia, měla by pravděpodobně v tomto směru lepší úroveň. Drobná poznámka na okraj - na popsaném sexu nebylo nic dekadentního ani extravagantního, takže na pornoherce fakt slabota! A taky mě mate název - neměl by znít spíš jako Stingerův vzlet (nebo tak nějak)? Ale jinak - doporučuji.... celý text

Láska mezi písmenky 2016, Jodi Picoult

Téma se jevilo vhodné na romantický a zábavný příběh. Jenže už v první půli mě překvapilo, jak strašlivě smutná kniha je. Bývá obvyklé, že se v literatuře pro teenagery řeší velmi závažné otázky, také proto ji mám ráda. Ale tolik tragických smrtí, rozervaných srdcí a beznadějných vyústění si na tak malém prostoru nezaslouží nikdo. Jedna z hlavních postav v závěru obětuje celou svou budoucnost pro štěstí ostatních, a upřímně pokácelo mě to hůř, než kdyby došlo k dalšímu (asi pátému) úmrtí. Navíc odlišení literárního a skutečného světa probíhalo poměrně nekonzistentně. Papíroví hrdinové v knize krváceli, v reálu pouštěli tiskařskou čerň/inkoust. Kdyby si Oliver zlomil ruku, objevil by se na rentgenu místo kosti její latinský název? Jak mohl tedy prožít skutečný život? Opravdu se mi líbilo jenom zdůvodnění, proč vlastně Oliver toužil opustit knihu. A to je opravdu málo.... celý text

Debora 2008, Georgette Heyer

Když jsem tuto knihu otevřela, proklela jsem svou čtenářskou vášeň. Překrásná, zadlužená a společensky nevhodná hrdinka, pohádkově bohatý, strohý, nepřístupný hrdina. Ještě ke všemu vysvalovaný boxer, což Jane Austin nikdy nepovažovala za sexy. A od šedesáté stránky jsem se královsky bavila. Autorka opět nezklamala. Debora je důvtipná, bojovná, čestná, praštěná a sama sebe nebere příliš vážně. Jen jsem si nějak nevšimla, kdy se zavilý Max do hrdinky tak zbláznil. Navíc si myslím, že Adrian měl dost rozumu a sebeúcty na trochu osobitější manželku, ale Shakespearovi závěry taky vždycky utekly. Lehké čtivo, když vás naštvou šéfové v práci.... celý text