SBH přečtené 688

Tajná dcera 2012, Shilpi Somaya Gowda

Přiznám se, že jsem na popis bezútěšného života v Indii konce dvacátého století (!) nebyla dost silná a knihu jsem nedočetla. Ani příběh doktorky Somer nedýchal nadějí. Autorka si vybírala pouze tragické momenty osudů obou hrdinek, a to na mě bylo přespříliš zničující.... celý text

Vesmír, jaký je 1997, Jiří Grygar

Napsat zábavnou a zajímavou knihu o kosmologii je opravdové umění. Popisuje složité fyzikální děje a souvislosti, vyvolává mnoho filosofických otázek a podněcuje fantazii. Četla jsem ji několikrát a stále si nějak neumím představit barvy kvarků. Ale určitě se k ní vrátím a třeba jednou... Jedinou, zato podstatnou závadu vidím v grafech autora. Daný, zpravidla komplikovaný problém autorovo znázornění ještě víc zatemňuje. Ale jinak super.... celý text

Svádění a láskominky 2017, Tara Sivec

Vulgární. Hloupé. Výrazivo čtyřletého "roztomilého" Gavina by porazilo dlaždiče. Claire v každé větě zmíní slova jako "péro, číča, ojet, ožrat" a podobně, ale pak má děsivý problém požádat Cartera, aby ji pohladil na správném místě. Proboha! Škoda slov i času.... celý text

Dr@hý příteli 2016, Anne-Laure Bondoux

Román v e-mailech je vlastně vyprávěn skrz nepřetržitý dialog. Což samo o sobě nemusí zajišťovat spád a přitažlivost textu. Kdo se prokousal sedmi stovkami stránek Foucaultova kyvadla, mi dá za pravdu, že rozhovor typu „mlácení prázdné slámy“ nic nespasí. Ale v případě Dr@hého přítele to vyšlo. Až do půlky se hrdinové vzájemně oťukávají za čtenářovy nadšené asistence. Poté dojde ke zlomu a příběh graduje jako dobře napsaná detektivka. Přitom všechny zvraty působí přirozeně a závěr logicky uzavře celou záhadu. Mě osobně ještě potěšilo téměř starozákonní potrestání ústředních padouchů, které je ovšem zmíněno jakoby na okraj, protože v důsledku není tak důležité jako vztah hlavních hrdinů. Vážně nemám jedinou připomínku. Text se čte hladce, charaktery jsou živoucí a konzistentní, zápletky zajímavé a uvěřitelné, vyústění logické a vcelku pozitivní. A pro mne další významné plus – kniha obsahuje mnoho vtipných hlášek („Jaký je rozdíl mezi láskou a vraždou? Žádný. V obou případech máte problém, co s tělem.“) Dokonce i obálka se mi líbila.... celý text

Nadějné vyhlídky 2015, Lucie Kantorová

...aneb česká Jane Austen. Příběh se rozjíždí pomalu, ale najednou je čtenář dočista pohlcen silou pocitů. Svým vyzněním připomíná impresionistický obraz - dojmy a obraz skutečnosti jsou důležitější než akce či přehnaná gesta. Autorka mě zaujala i trefnými popisy či poetickými přirovnáními. Metaforický opis vztahu sester jako dvou barev, z nichž je každá odlišná, přesto spolu ladí, je nádherný. A samozřejmě palec nahoru za šťastný konec, který si zasloužili jak hrdinové, tak čtenáři. Bohužel se dostávám k záporům. Časování nešťastného slovesa "být" odlišuje mládež a stárež, přičemž já patřím do kategorie B. Obraty "Prahu si ještě nenavštívil" či "kdyby si viděla" mi drásaly oči. Nakladatelství či literární agentura mohly věnovat větší pozornost korektuře. A ještě jeden palec dolů pro nakladatelství - obálka je naprosto příšerná. Škoda, protože knížka se čte lehce a příjemně.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Největším kladem knihy je typicky pratchettovský, tudíž zcela netradiční pohled na zombie. Rumpál Žička rozhodně nehodlá nikomu trhat hlavy, naopak v klíčové chvíli zabojuje za všechny. Záporem je věčná autorova bolest - překombinovaný a zmatený závěr. Jistě, na happy end se v tomto případě můžeme spolehnout, ale jak jsme k němu vlastně dospěli? Vyřešení katastrofálního přebytku životní síly je vyloženě hrůzostrašné. Ještě že každý odstavec vyvolává výbuchy smíchu, jinak by se jednalo o horror.... celý text

Georgette píše otci 2016, Anne Gesthuysen

Zpravidla nemám dvě roviny vyprávění ráda, ale tentokrát působil tento styl svěže. Detektivní pátrání po tajemném obrazu neprobíhalo nijak dramaticky, o to víc bylo uvěřitelné. V příběhu Georgette je úchvatně popsán hluboce láskyplný vztah dvou lidí a zároveň trápení malířky, která geniálně rozpozná největší velikány své doby dávno před oficiálními kritiky, nicméně sama dobře vidí, že její talent nedosahuje obdobného mistrovství. Naproti tomu Lilii díky událostem svitne naděje, jak vyřešit a ukotvit vlastní život. Kniha je laskavá a moudrá. A mimo jiné naprosto nenásilnou formou čtenáře poučí o slavných malířích impresionismu a fauvismu.... celý text

Město a hvězdy 2005, Arthur Charles Clarke

Clarke je skutečným velmistrem sci-fi. Ačkoliv je tato kniha napsaná před šedesáti lety, není zatížena technickou naivitou, typickou pro tehdejší autory (S. Lem). Brilantní fantazie a úžasný vypravěčský talent dělají z knihy lahůdku. Filosofické problémy, které autor na stránkách řeší, neztratily nic ze své naléhavosti. Ale jak je v tomto žánru obvyklé, v díle trochu pokulhávají charakteristiky postav. Čtenář do poslední stránky netuší, jak hlavní hrdina Alvin vlastně vypadá. Samozřejmě postrádá nehty a pupík, což je součást podivnosti obyvatel Diasparu, ale bližší specifikace veškerá žádná. Duševní pochody jednotlivých postav jsou velmi schématické a vyjádřeny jsou pouze skrz děj, což jim ubírá na hloubce. Každopádně však vřele doporučuji.... celý text

Příliš krátký provaz 2017, Matthew FitzSimmons

Anotace v tomto případě lhala pouze napůl. O spravedlivém potrestání padouchů si nechte zdát. Ale postavy jsou skutečně vykresleny sympaticky a nejednoznačně. Hlavní hrdina je rozervaný tragéd obdařený výjimečnými programátorskými schopnostmi. Záporáci mají, aspoň z počátku, rozhodně i dobré stránky, než se ukáže jejich naprostá prohnilost. Autor šetří popisy a charakteristiky jsou vyvedeny spíš pomocí činů a reakcí než hlubokomyslnými duševními pochody, což by v tomto žánru beztoho působilo křečovitě. Jednoznačným kladem díla je svižný děj plný správné míry napětí. Autor poodkrývá temné tajemství ve správných dávkách, takže sice od dvou třetin tušíte, v čem je zakopaný pes, ale ta nejhorší zrada přijde řádně až v naprostém závěru. Jak je u tohoto žánru obvyklé, logické nesrovnalosti díla nejsou dostatečně vysvětleny. Například, proč ústředního padoucha napadlo zjišťovat otcovství dítěte a jak odhalil pravdu? Osudy několika zločinců i hrdinů nejsou vůbec uzavřeny, ačkoliv případ ano. Navíc kniha neobsahovala myšlenky, hlášky či dialogy, které by čtenáře rozechvěly a přinutily jej po knize sáhnout znovu. Příliš krátký provaz jak cenou, tak hodnotou připomíná prostě jenom kvalitní večeři. Ale každopádně se konzumuje skvěle.... celý text

Filuta 2016, Terry Pratchett

Dvojice Pratchett - Kantůrek nezklame v žádné situaci. Nechápu, proč byla tato kniha zařazena do fantasy, (v témže duchu lze považovat za fantasy i Olivera Twista či Janu Eyrovou), ale nakonec proč ne. Hezky se četla, pobavila, přinutila k zamyšlení. Charaktery hrdinů jsou propracované a konzistentní, zápletka sice kapku pokulhává za vrcholnými díly typu Mužů ve zbrani, nicméně vtipně využívá motivu viktoriánského Forresta Gumpa. Určitě po knize sáhnu víckrát.... celý text

Erotický knižní klub 2016, Connie Kostel Spittler

Kniha mě naprosto nedokázala zaujmout, na sté stránce jsem kapitulovala.

Santini: Peklem duše k světlu světa 2016, Jaroslava Černá

Santini se narodil s těžkým tělesným postižením, ale již ve věku dvaceti tří let patřil k významným architektům s množstvím dobře placených zakázek od věhlasných zadavatelů. Na TBC mu zemřeli všichni tři synové z prvního manželství, což je tragédie. Nicméně jediné drama si na sebe výjimečně inovativní a plodný umělec upletl svou extrémní pracovitostí (workaholismem). Santini představuje podivný úkaz barokního druida. Do návrhů staveb dokázal zahrnout nejen hluboké znalosti matematiky a geometrie, katolické věrouky i kabaly, ale jednoznačně vnímal i energetická pole v krajině, měl cit pro barevnost, akustiku a světlo v prostoru. Navíc dokázal neotřele spojovat gotické a barokní prvky v architektuře. V souhrnu mě ale kniha zklamala. O umělcově životě podala stejné množství informací jako jedna stránka na Wikipedii, to znamená nic moc. Stručný styl vyprávění způsobil, že na konci jedné kapitoly zemře první žena Veronika a o dvě stránky dál už Santini odchází z kostela s novou manželkou. Zhýralému bratru Františkovi jsou věnovány dlouhé pasáže, ale o sestře Alžbětě padnou dohromady tři věty. Přitom autorka dokázala pracovat s popisy staveb, krajiny či tvůrčího zápasu více než mistrně. Celému dílu vdechla silný emotivní náboj. Kniha však působila dojmem odbyté uspěchanosti. Paní Černá mohutné téma rozsekala do kratinké féerie. Impozantní Santini si rozhodně zasloužil víc. Jedna hvězda za překrásnou obálku.... celý text

Čtenáři z Broken Wheel doporučují 2016, Katarina Bivald

V anotaci se píše – naprostá bomba ve feel-good žánru, a já díky tomu zjistila, že podobný žánr vůbec existuje. Co všechno dnes lidi nevymyslí. Přiznávám, že do půlky jsem se pekelně nudila. Sara pořád jenom čte, vůči místním je sice zdvořilá, nicméně odměřená, oni se chovají víceméně stejně. Sara potká charismatického Toma, ale na nějaký románek jí chybí zkušenosti a jemu nadšení. Sara se rozhodne prodávat knihy z rozsáhlé sbírky zesnulé přítelkyně. Trpělivost růže přináší. V polovině se barvotisková vstřícnost obyvatel amerického maloměsta příjemně prohloubila, nesmělá Sara si v kritických situacích dokázala udržet glanc a sebeúctu. A především výrazně vygradoval děj a autorčin smysl pro humor. Moc se mi líbila myšlenka, že knihy s příšerně tragickým koncem by na sobě měly mít stejné upozornění o škodlivosti jako krabičky cigaret. Kniha byla v souhrnu opravdu zábavná a vtipná. Negativní názor v převážné většině pramenil z přehnaných očekávání. Neumím si představit, jak se někdo z malebného Švédska nadšeně přestěhuje do fádní Iowy. Jazykově a stylisticky se kniha četla hladce, neskřípala, nevynikala.... celý text

Nebeská tělesa 2016, Eleanor Catton

V románu skutečně probíhá vyšetřování tajuplných událostí, mizení a objevování jak osob, tak ohromného množství zlata. Kdyby bylo toto téma zpracováno na polovičním rozsahu, člověk by je slupnul jako malinu. Rozvleklost děje je nakonec nejmenším problémem ze všech. Autorka se pokusila o tzv. viktoriánský román, což je tak sexy, jako kdyby napsala dílo ve stylu Aloise Jiráska. Z každé věty se linou oblaka cigaretového kouře a odkapává pomáda na vlasy. Nadpisy kapitol stručně shrnující děj, jenž ve Třech mužích ve člunu působí jiskřivě, jsou tady křečovitým pokusem o vtipnost. Ha ha. Jedním z nejhorších záporů knihy jsou popisy postav, a že autorka své dílo zalidnila vydatně. Každému účastníkovi je věnována minimálně stránka zahrnující podrobné vylíčení vzhledu, působení dotyčného na okolí a zároveň rozbor toho, jak nahlíží sám na sebe. V důsledku mi všichni splývali. Autorka přeskakovala v ději, v úhlu nazírání (a to si ještě vypomáhala pohledem vypravěče), i v časových rovinách. Nakonec čtenář louskal jednu a tutéž událost stále dokola a posledních sto stránek představovalo čiré utrpení. Pikantní na tom ale je, že autorka NEVYSVĚTLILA všechny popisované záhady, jmenovitě přímo dvě ze tří uvedených vražd. Také souvislost mezi astrologií a dějem či postavami mi unikala. Cattonová v tomto ohledu projevila ajťáckou schopnost zvyšování vlastní nadřazenosti skrz zadržování klíčových informací. Barvité popisování zlatokopeckého života předvedlo Nový Zéland jako zemi věčného jara, ovšem jara lezavého, deštivého a zabláceného. Závěrem nezbývá než dodat, že román získal několik prestižních světových literárních cen. Taky bych mu je udělila, protože nic jiného se s ním podniknout prostě nedá.... celý text

Parfém bláznivého tance 2003, Tom Robbins

Přestože román vznikl v roce 1984, naplno vyjadřuje myšlenku hnutí hippies – mysticismus, drogy, květiny. Ač mě hned v úvodu zmátlo přeskakování z několika časových rovin a zeměpisných lokací, přenechala jsem řešení problému na autorovi, a ono to jakž takž vyšlo. V množství postav a vzájemných vztahů jsem se lehce ztrácela, ale i to se dalo zvládnout. Zalíbily se mi složky díla - vtipný jazyk, filosofické pasáže a vysoká míra osobitosti, zarputilosti a cílevědomosti hlavní postavy. Prvotní nadšení vycházelo zhruba do poloviny. V závěru jsem se už neuvěřitelně trápila. Zábavné úvahy o nesmrtelnosti, které na začátku zabíraly sem tam odstavec, na konci dosahovaly několikastránkových rozkladů. V důsledku mi unikal, či se spíš vůbec nedostavil smysl jak Alobarova pachtění, tak výroby exkluzivního parfému. Hrdinové usilovali o prodlužování života, ale vůbec neřešili jeho význam či poslání. Jako kdyby délka představovala všechno. A. vysněný parfém vytvoří, ale vonná esence svým způsobem Pana zabije. Za úplně nejslabší aspekt díla považuji jednotlivé postavy. Všechny se veskrze shodovaly v povaze, směřování, přístupu k životu, a nakonec i k parfumerii. Pokud se vzájemně o něčem přely, vyznělo to spíš jako vnitřní dohadování jedné osobnosti. I z toho úhlu pohledu bylo obtížné jejich vzájemné rozlišování. Propad nezachránil ani konec, který bych označila jako spravedlivý, abych se vyhnula pejorativnímu označení happy end. Rozhodně nebyl otevřený, ale pocit završení děje a filosofických problémů se nedostavil. A závěrečné vyústění, že by se lidé měli stát rostlinami? Děkuji, nechci. To raději umřu.... celý text

Achilleova píseň 2014, Madeline Miller

Autorka vzala vášnivý milostný příběh, okořenila jej svižným dějem a živoucími postavami. Od půlky jsem se ale neuvěřitelně trápila popisy trojské války. Moje chyba. Celá kniha je napsaná krásným poetickým jazykem a tímto vzdávám hold i překladu. Kdybych nebyla takový pacifista, navíc odpůrce řeckého fatalismu, četbu bych si užila víc.... celý text

Zaslíbená 2016, Jodi Ellen Malpas

Autorka brilantně zvládla umění Jane Austenové napsat několik set stránek o ničem, které vás ale ihned zaujme a propustí až při závěrečné děkovačce. Hrdinka dobrou čtvrtinu knihy dumá, zda se s tajuplným, krásným, bohatým a fascinujícím M. vyspí nebo ne. Dalším plusem byly vkusně popsané erotické scény. Malpasová sice celou knihu napsala podivnou obecnou řečí, ale vyhnula se všem vulgárním výrazům. Poklona. Rozvleklý a nanicovatý děj jsem už zmínila. Závěrečná překvapivá odhalení mi tak trochu kolidovala s charaktery postav a jejich chováním. Livy očekává, že M. přijme její tajemství, ale sama se odmítá vyrovnat s tím jeho. Absolutním propadem jsou charaktery hlavních hrdinů a jejich motivace. M. by potřeboval spíš psychiatra než milující partnerku, a je mi záhadou, jak můžou být jeho úchylky atraktivní. Livy v každé druhé větě zmíní, že je úplně blbá, a nemůžu než souhlasit. Celou dobu vrší jednu sebevražednou eskapádu na druhou, a sotva dostane příležitost vše elegantně a výhodně uzavřít, dobrovolně ji zadupe do země, aby se mohla dál trápit a litovat. Zase jedna holka, která neví, co chce, ale nepřestane, dokud to nedostane. A bonbónek na závěr – pochopitelně se jedná o vícedílnou ságu, takže se čtenář nedočká žádná pointy nebo vysvětlení. Nevím, jestli po roce či dvou sáhnu po pokračování tohoto příběhu.... celý text

Divadlo krutosti 2004, Terry Pratchett

Pan Pratchett nezklame, ačkoliv nejsem milovník povídek. Opět sbírka neotřelých nápadů, překvapivých zvratů, vtipných replik a propracovaných charakterů. Za sebe nejlépe hodnotím Moře a malé rybky, což je vlastně spíš novela. Čarodějky na stránkách ožily v plné barvitosti, což se podle mého mínění nepodařilo Noční hlídce v Divadle krutosti. Kšeft v Hádesu je excelentní s přihlédnutím k faktu, že jej Terry napsal v pouhých třinácti letech. Kniha je povinná pro milovníky díla tohoto autora, ale vedle ostatních knih nebude rozhodně působit jako přírůstek "do počtu".... celý text

Běsnění 2016, A.G. Howard (p)

Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se autorka pokusila z jednoho sáčku čaje udělat další (už několikátý) nápoj. V LSD Říši divů se navíc všichni plácali po ramenou, jak jsou skvělí a každý z nich ten svět vlastně zachránil. Hrůza. Krásná obálka v tom kontextu působí jako klamavá reklama.... celý text

Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech 2015, Iva Roze (p)

Miluju články novinářky Ivy Roze, které svou barvitostí vysoko vyčnívají nad šedivou mlhou testosteronu Hospodářských novin. Čekala jsem, že se budu skvěle bavit. Do první půle to vycházelo. Koncept domluvit si na každý den měsíce května jedno rande (pozor, přísně bez sexu!) mi přišel hodně paranormální, ale já na ty schůzky nemusela chodit, tak proč ne. Výběr partnerů provedla autorka skutečně napříč spektrem, mladí, staří, devět různých národností (převažují Portugalci), otevření, introverti, tolerantní, i ti s názorem na všechno. Tedy, všichni byli hezcí, ale vzhledem k tomu, že v závěru kapitoly na každém z účastníků Iva našla spoustu pozitiv, zřejmě má pro muže prostě slabost. Onen kladný přístup byl vlastně jedním z nejhezčích momentů knihy. Jenže někdy kolem devatenáctého dne se to zvrtlo. Pletla se mi jména a obdivuji autorku, že to ona zvládala. Celý experiment začal působit úmorně a nudně. Opravdu hluboce jsem dumala nad jeho smyslem – řešení nenalezeno. Autorka prý chtěla najít životního partnera, ale jednak do svého výběru zahrnula týpky, kteří byli z objektivního důvodu diskvalifikováni předem, a především ona sama nebyla ochotna dát své srdce a svobodu všanc. Udělala jsem něco, co si Iva nemohla dovolit. Knihu na čas odložila. Po návratu jsem její dobrodružství opět s chutí dočetla. Na autorce samotné však byla znát únava a ona sama ji přiznávala. Zatímco o prvních schůzkách se rozepisovala, ty závěrečné poměrně zestručnila. Zamyšlení na konci bylo vtipné a poučné. Zodpovědělo i moje vlastní dotazy, takže počin hodnotím kladně. Abych se otřela o stylistiku, Iva píše vtipně a jiskřivě, její texty se čtou samy, ale to jsem věděla.... celý text