schacco
přečtené 386
Až na dno zrady
1997,
Jiří Pernes
Místy až beletristicky laděná biografie jedné z nejvýraznějších osobností Protektorátu Čechy a Morava. Setkáváme se s člověkem, který začínal jako legionář, vojenský teoretik a neúnavný publicista nadšeně pomáhající budovat samostatné Československo, aby končil jako zrádce národa, oddaný německý přisluhovač a nejnenáviděnější Čech. Jeho názorový zvrat je zvláštní kombinací přesvědčení, svérázně vnímaného českého národovectví, těžké frustrace z důsledků mnichovské krize a potřeby nadstandardní životní úrovně. Moravský historik (a politik) Jiří Pernes do knihy vtělil i svůj názor do nekonečné diskuze o tom, zdali jsme se měli v září 1938 bránit či nikoli. Píše doslova: "Ztráta státní samostatnosti nebyla tím nejhorším, co Čechy a Slováky přijetím mnichovského diktátu potkalo; to se koneckonců může stát každému národu, který nedokáže čelit náporu silnějšího útočníka – vždycky však ještě existuje možnost vývoj zvrátit a nepřítele vyhnat. To je škoda velká, ale napravitelná. Český a slovenský národ však akceptováním mnichovské dohody čtyř velmocí potkaly škody nenapravitelné: je totiž zásadní rozdíl v tom, zda člověk podlehne se zbraní v ruce, nebo se vzdá dobrovolně, ochromen strachy při pouhém pohledu na protivníka. Prohra v čestném boji má pozitivní dopad i na poraženého, dodává mu sebeúcty, o jeho hrdinství, byť skončilo tragicky, si vyprávějí ještě vnukové a jejich potomci, a nacházejí v něm inspiraci k vlastním velkým činům. Dobrovolná kapitulace bez pokusu o odpor je tím nejhorším, co se může stát jednotlivci i národu. Je horší než smrt, je nesrovnatelně horší než utrpení krutého boje. Benešovi se rozhodnutím ustoupit tlaku čtyř velmocí podařilo zlomit páteř národní hrdosti. Sebevědomí, získané hrdinským bojem legií za svobodu, které neslo nádherné plody, na podzim 1938, bylo obráceno vniveč. Češi a Slováci od té doby poměřují statečnost a chytráctví kupeckými váhami, vždycky si nakonec spočítají, že je výhodnější tlaku silnějšího ustoupit a svoji zbabělost omlouvají tím, že jsou slabí a že je jich málo." K tomu není co dodat...... celý text
Září třicetosm
1945,
Jiří Langstein
Kniha z roku 1938 vytrysklá ze zklamaného srdce českého reportéra. Pohybuje se mezi beletrií a literaturou faktu. Občas se člověk neubrání pohnutí a záchvěvům národní hrdosti, častěji však národního ponížení. Pozoruhodný je i autorův dodatek z roku 1945. Jakoby ho psal někdo úplně jiný. V hlavním textu se zmínka o úloze Sovětského svazu v oněch krušných dnech měsíce září 1938 redukuje na čtyři pět zmínek, včetně trochu komicky znějící zmínky o tom, že Sovětský svaz zůstává v "hrozivém mlčení". Dodatek z roku 1945 je naproti tomu plný slov o "hrdinném Sovětském Svazu", "reakcionářích západního imperialismu", "Sovětský Svaz jako mohutný činitel ve válce i míru", "Sovětský Svaz jako hlavní původce vítězství" apod. Je to dokladem ohromného vzestupu prestiže Sovětského svazu po druhé světové válce, která se tak stala zásadní událostí umožňující proniknutí komunismu do civilizované Evropy.... celý text
