sharik
přečtené 1345
21 úderů
2018,
František Kotleta (p)
Další novela/povídka od škodováckého projektu Backendstories. Knížka, kterou můžete sehnat výhradně zdarma, ale zase se musíte smířit s reklamou v textu. Jak se s tím porval Frantisek Kotleta? Inu, dobře! Reklama je v jeho textu většinou nenápadná, ta nápadnější se nacpala do poznámek pod čarou. Pokud vás baví série Tomáše Koska (Příliš dlouhá swingers party, Velké problémy v Malém Vietnamu), tady se se svým oblíbeným hrdinou setkáte znovu. Leč je to jiné než obě zmíněné knihy, které jsou plné (a někdy až přecpané) sexu - těžko říct, jestli Kotleta musel, ale tady zůstal nebývale slušný. A kupodivu to vůbec nevadilo. Povídka je zábavná, plná démonů a Kotletova typického ironického humoru plného pop-kulturních narážek. Není tak super jako "swingers party", ale je lepší než "Vietnam". Nechci dělat reklamu reklamě, ale tenhle projekt od Škodovky je mi fakt sympatický, ačkoli autům vůbec nerozumím a jsem neřidič. Cením si toho nápadů, jakým způsobem dělají reklamu - ta tady není samoúčelná, ale spjatá s dobrou scifi literaturou. Jediné minus téhle knihy je bonusová minipovídka na konci. Ta není nic jiného než ukecaný reklamní text tvářící se jako povídka. Ale co chtít zadarmo? ;-) Když hlavní příběh funguje, tenhle appendix navíc nevadí, jen je zbytečné ho číst...... celý text
Birk
2017,
Jaap Robben
Jak tak načítám současnou nizozemskou prózu, všímám si, že ta, která vychází u nás, má nápadně často pár podobných znaků. Izolace, samota, smrt blízkého člověka a vysoká literární kvalita díla. Birk, tenhle tenký román na jedno odpoledne a následující ráno, není jiný. Chlapec s matkou žijící na izolovaném ostrůvku nedaleko městečka, které je pro chlapce prakticky neznámý svět. Jediný, s kým dalším se potkává, je soused (víc lidí na ostrově není) a obchodník, který přijíždí na lodi jednou za dva týdny. A pak je tu taky přízrak mrtvého otce, jehož smrt vedla k tomu, že matka úplně zešílela. Dospívající syn se stává její hračkou a hromosvodem všech jejích nálad, obviňování a především její zlosti a touhy manipulovat, jakou jen osamělá šílená žena může k dítěti mít. Jenže jak se z toho vymanit, když žijete na místě, kde není prakticky nikdo jiný? Birk je silná próza, mám z ní až fyzicky přítomné pocity úzkosti. Sice to pořád nepřekonalo můj nejoblíbenější nizozemský román (G. Bakker - Nahoře je ticho), ale skoro se mu vyrovná. Minimálně v míře způsobení deprese ho ale překonává... Holanďani prostě umí psát! :-)... celý text
Colorado Kid
2017,
Stephen King
Nevšední detektivní příběh, který vlastně detektivním příběhem vůbec není. A to ačkoli tu máme mrtvolu, vyšetřování a pořádnou záhadu. Co je ale jinak? Především to, že vůbec není nejdůležitější, jak a jestli se záhada a více jak dvacet let starý případ vyřeší. Román ukazuje záhadu v její záhadnosti. Přibližuje realitu, kde je někdy řešení nedosažitelné a možná nedůležité. Ale to není vše. King tímhle krátkým dílem otevírá množství otázek: Kde je hranice pravdy? Je možná pravda bez znalosti všech okolností, ale na druhou stranu, lze všechny okolnosti znát? A to vše King ukazuje na pozadí zákulisí novinářské práce. Celý román se odehrává ve vyprávění dvou starých novinářů, kteří pomocí příběhu "testují" mladou stážistku a její bystrost. Ovšem prostřednictvím jakého příběhu? Další velká otázka, kterou King skrz román pokládá, totiž zní: Kde začíná příběh? Co odlišuje událost a sled faktů od příběhu? Čtenář klasických detektivek by mohl být z Colorado Kida možná zklamaný, dokud si neuvědomí zásadní věc - tahle kniha není prvoplánová a číst ji tak by znamenalo číst ji povrchně. Musíte jít hlouběji, abyste ji ocenili. Já jsem nadšený.... celý text
100 miliard neuronů
2017,
Petr Stančík
Není to úplně špatný kyberpunk. Jen těch reklam je tam až příliš a zejména ke konci jsou příliš otevřené a hrozně to kazí dojem. Ale jako příjemná oddechovka to ujde.... celý text
Kontrapunkt
2011,
Anna Enquist
Tahle kniha je velmi zvláštní. Ale začněme hezky od začátku. Po poměrně obšírném úvodu - který má ale svůj smysl - vypráví příběh matky (hlavní hrdinka nemá jméno, což sama autorka v textu obhájí, navíc [pochopitelné z anotace] jde o autorčino alter-ego) a dcery. Především dceřina dětství, dospívání a všeho, co k tomu patří. Pojímá to neskutečně citlivě, čtenář skrz jen několik málo fragmentů brzy získá pocit, že dotyčnou dívku dobře zná. Každá kapitola je inspirována jednou částí Bachova cyklu skladeb Goldbergovy variace. Jakou náladu a struktura má ona část skladby, takovou má část vyprávění o dceři. Výborný nápad! Navíc, interpretace skladby, vhledy do Bachova života a vedle toho život dcery spolu krásně ladí v jeden akord - vůbec to nepůsobí, jako by vyprávění o dívce bylo poplatné tomu, jak je poskládána zmíněná hudba... Problém je, že tenhle výborný nápad po čase docela zdržuje. Sice je to stále výborný nápad, ale po půlce knihy už nepřináší nic nového. Zajímal mě příběh dcery a nepříjemný závěr knihy (o němž jsem bohužel věděl dopředu z anotace). Závěr je působivý a já se přistihl, že jsem z něj strašně smutný. Jen škoda, že ty "hudební pasáže" pak už fakt otravovaly (i přes to, jak jsem už psal, že byly výborným nápadem). Za to hvězda dolů, bohužel...... celý text
Gestapo Mars
2018,
Victor Gischler
Začíná to slibně. Ovšem poměrně rychle se to změní v cosi na způsob space opery, která se ovšem točí kolem "hrdiny" co lítá tam a zpět vesmírem, sem tam někoho pobije a vždycky když potká ženskou, následuje erotická scéna. Po čase to fakt nudí a otravuje a když se objeví další ženská postava, jen si říkáte "bože, teď bude zase tři stránky souložit, už mě to nebaví". Nic proti sexu v próze, ale tady je to přehnané a samoúčelné (i když v závěru se tomu autor jakýsi smysl pokouší dát, ale příliš to nefunguje), ten týpek, který se ani nemusí snažit a cizí ženské mu už ve dveřích stahují kalhoty. A důležitý detail, všichni mají orgasmus vždycky najednou, to autor nikdy neopomene, máme tu tři prdele styků a vyvrcholení je vždy na vteřinu přesně načasováno u všech zúčastněných (čtu scifi nebo erotickou knihu pro ženy?)... Další problém je, že i když týpek lítá vesmírem sem a tam, nějak to všude vypadá stejně... každou chvíli nějaká párty hraničící se swingers, společnost je tam pořád stejná, i když hrdina to komentuje, jako by to viděl poprvé. A to byla jen první půlka. Ta končí zhruba v momentě, kdy hlavní hrdina náhodou havaruje na nějaké planetě, načež se brzy ukáže, že je to přesně ta, na kterou mířil... což předtím netušil, ale najednou, jako by to věděl celou dobu a vůbec se tomu nediví, vůbec to nijak nekomentuje, cizí planeta je v příští scéně tou hledanou, jako by jí byla odjakživa... Od druhé poloviny se zcela změní žánr, a taky souloží je o něco méně. Najednou je to military scifi a dalších sto stránek se jen popisuje akce a mezihvězdné boje... Další věc - nevím, jestli je to vina překladu, nebo autora - jsou logické nesmysly a není jich málo. Např. autor píše, že postavě "explodovala hlava", když ji do ní někdo střelil. O půl stránky dál se jiná postava (která to viděla) jde podívat, jestli je dotyčný v pořádku a hodnotí že "to s ním nevypadá dobře". V jiné scéně všichni naprosto vážně vědí, že jdou na misi, kde se nepočítá s návratem. Bez vysvětlení je pak autor ve dvou větách zachrání, jako by nebylo nic snazšího, ačkoli předtím všichni na sto procent věděli, že to není možné a mise je sebevražedná, plán návratu ani neexistuje. Jak to, že pak bez plánu prostě někam odletěli a je to? Kdyby to bylo tak snadné, to o tom předem nemají ani tušení? Proboha... A není to psáno jako parodie, ačkoli humorná místa kniha má, což je taky jedno z mála plus. Dobrý je námět, pár slušných scén, ale jinak... achjo, škoda, tahle kniha mohla být super a je z toho taková kravina...... celý text
