sharik
přečtené 1340
Herbář k čemusi horšímu
2018,
Petr Borkovec
Tedy musím říct, že můj názor na tuhle básnickou sbírku je trochu schizofrenní. On totiž i výběr textů tak skoro působí. Borkovec ukazuje sílu v tom, v čem ji naplno předvedl už ve starších textech (zejména v knize Milostné básně, kterou dodnes považuji za jednu z nejlepších současných sbírek vůbec) - civilní básně, epické, někdy s dost osobitým suchým humorem. Občas s gustem rozbíjí obvyklou představu o tom, co je báseň a texty záměrně budí dojem "nebásní", ale zároveň je to úžasná poezie. Ano, i takové texty v téhle knize jsou a ty považuji za skvělé a jsem z nich nadšený. Ale jaké jsou ty ostatní? Někdy autor představu o basnictví rozbíjí možná až příliš a zařazuje poetické miniaturní povídky (které mě také ještě baví)... Jinde ovšem přichází jazykový a stylový experiment příliš nečitelný, snad až nesmyslná hra se slovy ubíjí obraz i význam a já si říkám, že tohle už je příliš mimo. Možná to jen nechápu, kdo ví. Ale řekl bych, že ze všech způsobů, jakými tu autor experimentuje s pojetím textu, jsem jako čtenář spokojen jen s částí. Bohužel s menší částí...... celý text
Rázová vlna
2017,
František Kotleta (p)
Tohle je zkrátka oddechová četba. Ale povedená! Ačkoli musím říct, že ze začátku jsem měl podezření, že tahle mě už bavit nebude - prvních cca 80 stran věnovat dlouhé akční scéně, je na můj vkus příliš. Ale na druhou stranu, nejsem typický čtenář akčních románu. Na celé trilogii SPAD (jejíž je tohle závěrečný díl) oceňuji nejvíc skvěle vykreslený a vcelku originální postapokalyptický svět a užívám si svižný a jednoduchý příběh. Nicméně akce a nakonec i těch expresivních popisů erotiky je tu už moc. Ono to patří k žánru, ale problém je, že akční a sexuální scény mi po chvíli připadají všechny tak nějak stejné a nezajímavé. Ale jak říkám, patří to k akčnímu žánru a já nejsem zrovna jeho modelový čtenář. Ale i tak jsem si tuhle "kotletovinu" užil a nemůžu říct, že bych litoval. Nějakým divným způsobem mám ty jeho knihy prostě rád.... celý text
Co mě naučil tučňák
2016,
Tom Michell
Novela o chlapíkovi, který při procházce na pobřeží zachrání tučňáka a posléze se snaží nějak skloubit starost o něj se svým vlastním životem. Téma vlastně v pořádku, na takovou hezkou new age (takové přesahy tam jsou, dokonce povedené, jen to zpracování je dusí) pohádku pro dospělejší čtenáře. Co je tedy špatně? Způsob vyprávění je nezvládnutý ve své fragmentálnosti: střídají se pasáže o životě vypravěče s tučňákem s pasážemi o těžkém životě chudiny v Argentině, dále s pasážemi o politické situaci v Argentině a do toho ještě epizody z internátní školy. Problém je, že tyhle části spolu občas moc neladí a navíc se střídají strašně nahodile. Je taky velká škoda, že každá jednotlivá historka tohohle románu je dost uspěchaná a najednou se člověk přistihne, že ho ten hezký a dojemný (říkám bez ironie, kupodivu) příběh úplně přestává zajímat... Dalším minusem je přílišná snaha autora o humor, hlavně v první třetině knihy - situační humor je tu vcelku ok, nicméně vypravěčovo glosování už je hrozně křečovité a nezábavné... Ne, zas tak špatná kniha to není. Potenciál k silnému dílu tu cítit je, akorát není dostatečně využitý... Nicméně alespoň toho tučňáka si fakt oblíbíte, ten je super. Škoda, že taková není celá kniha... Jo a ještě se mi vlastně docela líbil ten ekologický rozměr, jen je na beletrii možná příliš expresivně tlačený (inteligentního čtenáře přece není nutné vodit za ruku a vše mu doslova říct, on by na to přišel i tak).... celý text
To
2016,
Stephen King
Je to horror, není to horror? Je, ale to na téhle knize není tím nejdůležitějším. King na jednu stranu totiž umí stupňovat napětí a pracovat s děsem (kterým šetří a dávkuje ho tak postupně, až děs přichází často nečekán a tím působivější), na druhou stranu hororové téma je tu "jen" jakýsi rámec a posouvač děje. Na pozadí příběhu vyvstávají mnohem vážnější otázky, kterým rozsah knihy umožňuje opravdu hodně prostoru, a tak nepůsobí žádné z témat uspěchaně. King otevírá vážné otázky jako je rasismus, sexuální zneužívání (a vlastně sexualita obecněji), šikana, postavení ženy, vztahy dětí a rodičů, či vůbec vnímání dětí dospělými a naopak vnímání dospělých dětmi. Zajímavé jsou také metafyzické narážky v textu (zvlášť úvahy ke konci, např. popis Jiného, které nevychází u Kinga z Boha, ale naopak z konceptu absolutního Zla, v tomto případě personifikovaného absolutního Zla). No a pak jsou tady dvě témata nejdůležitější: prvním je dospívání a tím druhým (i když to zní jako strašné klišé) pevnost a hodnota přátelství. Proč to ale není v téhle knize kýč, nýbrž strašně silné téma? Protože málokdo to umí podat jako King v To. Vy totiž během čtení téhle knihy ty postavy skutečně poznáte, oblíbíte si je a vlastně pochopíte. 1092 stran nabízí dost prostoru, aby se z hrdinů knihy stali pro čtenáře "staří známí", a tak konec, který je hořkým happy endem, zanechá dobrý pocit, ale zároveň jistý smutek. Proč? To bych prozrazoval příliš, takže to (To?) musíte poznat sami ;). Jen je škoda, že překlad má několik nehezkých nesmyslů, když očividně překladatel nepochopil kontext, nebo neznal reálie. Překlepy (hlavně na konci knihy) a chyby v sazbě by také stály za větší péči a vyřešení před tiskem.... celý text
K majáku
2012,
Virginia Woolf
Naprosto úžasný román! Dlouho mi trvalo, než jsem se k němu dostal... Jen výčet důležitých motivů by vydal na celou knihu, tak se pokusím postihnout jen zlomek z těch hlavních - otázka morálky první poloviny dvacátého století a z ní odvíjející se otázka mezilidských vztahů, ať už mezi muži a ženami (podřízenost a tichá vzpoura proti ní), či vztahy rodičů a potomků, nebo otázky po smyslu filozofie, umění... A to často také rámováno ženskou otázkou. A pak tu máme samozřejmě motiv majáku. Maják jako symbol (zdánlivé) nedosažitelnosti a samoty, kterou trpí postavy i přes to, že jsou spolu, avšak odcizeni společenskou normou, kvůli níž prostor pretvářka a nikoli upřímnost. Upřímnost se odehrává jen v hlavách postav, autorka nás nechává nahlédnout do nitra každé z nich a v myslích postav se odehrává děj (jak je to u modernistů zvykem a také revolučním přínosem). Román má tři části, které bych nerad popisoval konkrétněji, snad se jen pokusím stručně vystihnout, co symbolizují: Společenství osamělých lidí vyšší střední vrstvy - rozklad všeho, který symbolizuje paralelně probíhající světová válka - pokus k návratu do starých časů a navázání tam, kde byly přerušeny. Ale je to možné? A do jaké míry? A pokud ano, přináší to uspokojení? Odpověď najdeme nejspíš až při dosažení zdánlivě nedosažitelného vlastního (symbolického) majáku...... celý text
Drsná magie
2015,
Larry Correia
Skvělé oddechové čtení. Kombinace městské fantasy, dieselpunku a alternativní historie ze 30. let. Vypadá to, že druhá světová válka nebude, Hitler je mrtvý, ale to není důležité, o tom tenhle příběh není... Světem prostupuje několik druhů magie, kdo jí ovládá, tak vždy určitý druh (např. teleportaci, čtení myšlenek, ovládání počasí, nadlidskou sílu atd. - trochu to připomíná sérii X-men, ale jen touhle částí námětu). Výborně propracovaný noirový svět, kde nejde o nic míň, než o boj magické společnosti s nezničitelnou vládní mašinérií (což je - ač to tak nezní - v duchu klasického steampunkového motivu). Příběh a styl se sice nebrání uklouzávání do mnoha klišé, ale na druhou stranu, to patří k žánru i k poetice 30. let... Pokud chcete oddechovou fantastickou jízdu, která není hloupá, tohle svůj účel příjemně splní.... celý text
21 úderů
2018,
František Kotleta (p)
Další novela/povídka od škodováckého projektu Backendstories. Knížka, kterou můžete sehnat výhradně zdarma, ale zase se musíte smířit s reklamou v textu. Jak se s tím porval Frantisek Kotleta? Inu, dobře! Reklama je v jeho textu většinou nenápadná, ta nápadnější se nacpala do poznámek pod čarou. Pokud vás baví série Tomáše Koska (Příliš dlouhá swingers party, Velké problémy v Malém Vietnamu), tady se se svým oblíbeným hrdinou setkáte znovu. Leč je to jiné než obě zmíněné knihy, které jsou plné (a někdy až přecpané) sexu - těžko říct, jestli Kotleta musel, ale tady zůstal nebývale slušný. A kupodivu to vůbec nevadilo. Povídka je zábavná, plná démonů a Kotletova typického ironického humoru plného pop-kulturních narážek. Není tak super jako "swingers party", ale je lepší než "Vietnam". Nechci dělat reklamu reklamě, ale tenhle projekt od Škodovky je mi fakt sympatický, ačkoli autům vůbec nerozumím a jsem neřidič. Cením si toho nápadů, jakým způsobem dělají reklamu - ta tady není samoúčelná, ale spjatá s dobrou scifi literaturou. Jediné minus téhle knihy je bonusová minipovídka na konci. Ta není nic jiného než ukecaný reklamní text tvářící se jako povídka. Ale co chtít zadarmo? ;-) Když hlavní příběh funguje, tenhle appendix navíc nevadí, jen je zbytečné ho číst...... celý text
Birk
2017,
Jaap Robben
Jak tak načítám současnou nizozemskou prózu, všímám si, že ta, která vychází u nás, má nápadně často pár podobných znaků. Izolace, samota, smrt blízkého člověka a vysoká literární kvalita díla. Birk, tenhle tenký román na jedno odpoledne a následující ráno, není jiný. Chlapec s matkou žijící na izolovaném ostrůvku nedaleko městečka, které je pro chlapce prakticky neznámý svět. Jediný, s kým dalším se potkává, je soused (víc lidí na ostrově není) a obchodník, který přijíždí na lodi jednou za dva týdny. A pak je tu taky přízrak mrtvého otce, jehož smrt vedla k tomu, že matka úplně zešílela. Dospívající syn se stává její hračkou a hromosvodem všech jejích nálad, obviňování a především její zlosti a touhy manipulovat, jakou jen osamělá šílená žena může k dítěti mít. Jenže jak se z toho vymanit, když žijete na místě, kde není prakticky nikdo jiný? Birk je silná próza, mám z ní až fyzicky přítomné pocity úzkosti. Sice to pořád nepřekonalo můj nejoblíbenější nizozemský román (G. Bakker - Nahoře je ticho), ale skoro se mu vyrovná. Minimálně v míře způsobení deprese ho ale překonává... Holanďani prostě umí psát! :-)... celý text
Colorado Kid
2017,
Stephen King
Nevšední detektivní příběh, který vlastně detektivním příběhem vůbec není. A to ačkoli tu máme mrtvolu, vyšetřování a pořádnou záhadu. Co je ale jinak? Především to, že vůbec není nejdůležitější, jak a jestli se záhada a více jak dvacet let starý případ vyřeší. Román ukazuje záhadu v její záhadnosti. Přibližuje realitu, kde je někdy řešení nedosažitelné a možná nedůležité. Ale to není vše. King tímhle krátkým dílem otevírá množství otázek: Kde je hranice pravdy? Je možná pravda bez znalosti všech okolností, ale na druhou stranu, lze všechny okolnosti znát? A to vše King ukazuje na pozadí zákulisí novinářské práce. Celý román se odehrává ve vyprávění dvou starých novinářů, kteří pomocí příběhu "testují" mladou stážistku a její bystrost. Ovšem prostřednictvím jakého příběhu? Další velká otázka, kterou King skrz román pokládá, totiž zní: Kde začíná příběh? Co odlišuje událost a sled faktů od příběhu? Čtenář klasických detektivek by mohl být z Colorado Kida možná zklamaný, dokud si neuvědomí zásadní věc - tahle kniha není prvoplánová a číst ji tak by znamenalo číst ji povrchně. Musíte jít hlouběji, abyste ji ocenili. Já jsem nadšený.... celý text