Sidonie
přečtené 371
Komu zvoní hrana
1946,
Ernest Hemingway
Snad jediná kniha, kterou jsem nikdy nedočetla. V polovině jsem to vzdala.
O psaní: Memoáry o řemesle
2005,
Stephen King
Velice čtivě napsaný životopis. U spisovatele mě nejvíc zajímá, jak píše. King tohle pochopil, nenudí popisem svého života, aspoň nejen tím :)
Bílý tesák
1995,
Jack London
Příroda umí být krutá. A to zahrnuje i lidi. Skvělá kniha. Ale při čtení musíme mít na paměti, že je to pořád jen fantazie autora a jen jeho názory na to, jak zvířata myslí a jak jednají.... celý text
Nesnáze s hraběnkou v nesnázích
1995,
Lyon Sprague de Camp
Příběh Thorolfa a Yvette pro mě bude vždycky extrémně nostalgickou záležitostí. Poprvé jsem ho četla před dvaceti lety, když jsem si knížku vzala od babičky. Doteď si pamatuju, jak se babička smála, když se Thorolf oženil s Bzou. Když jsem knihu četla, prostě jsem musela myslet na babičku a na dětství. Když jsem knížku četla prvně, spoustě věcem jsem přirozeně nerozuměla (a nemyslím jen narážky na sex). Lituju, že teď, když jí už rozumím, si o ní nemůžu s babičkou popovídat. To ona mi ostatně ukázala humorné fantasy, ona mi dala první knížku od Pratchetta... ale já tomu všemu přišla na chuť moc pozdě. Ale ke knize. Cením humor. I když z dnešního pohledu můžeme v knize spatřovat i nějaké stereotypy a klišé, na svou dobu byla knížka jistě progresivní a feministická (úplně chápu, proč se líbila babičce, Yvette prostě bojovala za to, co chtěla každá žena - svobodu). Nicméně i ty situace, které se dnes mohou jevit už nevhodné a kontroverzní, zvládá kniha s lehkostí a přirozeností, takže mě při čtení nijak neobtěžují a nepřipadají mi trapné. Po posledním přečtení se však neubráním i negativním pocitům. Strašně se mi nelíbí konec a jeho poselství. Naprosto chápu, proč Thorolf neskončil s hraběnkou, kterou po celou knihu zachraňoval a miloval. (Upřímně, vlastně žádný čtenář nemůže Thorolfovi přát, aby s ní skončil. A vlastně nechápu, kdy a jak se do ní zamiloval. Nikde to mezi nimi nejiskřilo, v ničem si nerozuměli...) Kniha má být ironickou odpovědí na rytířské romantické příběhy, prostě nesmí skončit jako klišé. V pořádku. Ale proč proboha nemohla být pointa v tom, že Thorolf nakonec najde opravdové štěstí někde jinde? Že zjistí, že láska je najednou snadná, že teprve pak pozná, že s hraběnkou to bylo toxické, a ne romantické? Proč nemohli být nakonec všichni šťastní? Aspoň trošičku? Ten konec je tak depresivní, až se mi z toho chtělo začít trhat si vlasy. Opravdu je pointa v tom, že má člověk zapomenout na lásku a být praktický a vzít si první osobu, která je ochotná to udělat? I když ji nemiluje, i když ji vidí jako "obyčejnou a trochu při těle" (a nic víc)? Ehm. Jestli takhle někdo vidí realitu, je mi to z toho smutno. Nemohla připadat Ramona Thorolfovi aspoň trochu... já nevím, cokoli! Chytrá, milá, roztomilá, hezká, vtipná... nemohla se mu aspoň v něčem líbit? Na závěr je Thorolf "šťastný v rámci možností", Yvette je nešťastná (Ramona nejspíš taky, jak by mohla být šťastná) a tak to končí, přátelé. (V tomhle prostě miluju Johna Moora, kde postavy sice nikdy nedostanou, co chtěly, ale ve výsledku jsou vždycky šťastný. Napsat to on, najde Yvette štěstí, byť nečekaně s "rabem prostého původu", který ji však respektuje a miluje nejen pro její tělo, zatímco Thorolf najde milou dívku s jeho smyslem pro humor a nakonec se všichni sejdou u jednoho stolu a všichni jsou šťastní a všichni přejí štěstí těm druhým.) (Nespokojená jsem i s jistou nekonzistencí, která se však dá humornému fantasy prominout. Příklad hned na začátku, kdy je hraběnka vtipná, ale Thorolf následně shledá, že hraběnka je sice krásná, ale chybí jí smysl pro humor. Postavy byly zkrátka takové, jaké se je hodilo zrovna mít pro vtip a děj.) PS: Až na to povyšování se souzním s Yvette. Sice řekla spoustu špatného, ale nic špatného neudělala. Jediné, co v podstatě celou dobu chtěla, bylo mít kontrolu nad vlastním životem a svým tělem. A ani to se jí nakonec nepovedlo.... celý text
Válečník z planety Gor
1996,
John Norman
Některé díly jsou lepší, jiné horší. Vlastně je to klišé a brak, navíc ženské postavy většinou nic moc a erotika je na takové úrovni, že jsem to v klidu četla v 13 letech (což ale nevidím jako chybu, má to být přece fantastika, a ne erotika)... ale ve své kategorii (a na svou dobu) to je fajn čtení, dobrodružné, napínavé, svižné. Co chtít víc? Potěšení jen ze samotného slohu jsem nezažila, na druhou stranu mi sloh ani nevadil. (Edit: nestydím za to, že patřím mezi ony kritizované "sněhové vločky", které mají rády rovnoprávnost a nesnáší diskriminaci a stereotypizaci. Což neznamená, že nemůžu vypnout u nějakého starého braku a prostě si ho užít.)... celý text
Kletba von Krumpelsteinů a jiné hrůzy
2008,
John Morressy
Petr Caha je podle mě vážně dobrý překladatel, ale tady mi něco nesedlo, dokonce jsem si musela zkontrolovat, že knihu překládal stejný člověk. Zřejmě to tedy nebude překladem. Není to špatné, to ne, ale na Kedrigerny to nemá. On ani ten mladý Kedrigern není úplně ono. Ještě mi od autora zbývá přečíst Syna hvězd, tak jsem zvědavá.... celý text
Honba za grálem
1996,
Jean-Pierre Garen (p)
Taková odpočinková četba. Když jsem se to pokusila nedávno otevřít a znovu si přečíst, překvapilo mě, jak hrozně psané to je. Všechny ty knihy o Marku Stoneovi jsou si dost podobné, dost námětů se opakuje, navíc na začátku je vždy vše znovu vysvětlováno. Vzhledem k tenkosti knih je to celkem nuda. Asi není vhodné číst je hned za sebou.... celý text
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
2013,
James Bowen
Podle obálky jsem čekala takové to povídání o kočkách bez nějakého většího sdělení. Kočky mám ráda, takže proč ne? Ale nic extra jsem nečekala. Ale ejhle, ono je v tom něco víc. On je to vlastně docela dobrý příběh, který rozhodně není jen roztomilou novelkou o kočičkách. K My děti ze stanice Zoo by se to dalo přirovnat jen s přivřenýma očima, ale kniha to špatná prostě není. Mohla bych poukázat na pár nelogičností v ději (poprvé u veterináře blechy nemá, v druhé polovině knihy píše, že na začátku měli problém s blechami...) a na pár vět, které by zasloužily korekturu. Občas mě to hraní na city až vytáčelo a hodně jsem musela u čtení přemýšlet, kolik je na tom pravdy. Ubrala bych taky na těch úslovích a odkazech na různá díla... hlavně v závěru to s tím buddhismem či čím bylo vážně zbytečné. Nehodilo se to tam. Kniha možná nějaké poselství nese, ale neměla by se snažit působit přespříliš vznešeně. Pořád to je jen jeden životní příběh. Vlastně dva. Dávám pěkné 3*. PS: Jestli si ale někdo myslí, že ta hra na city fungovala, tak to úplně ne. James se konec konců dostal do situace vlastní vinou a vždycky se mohl vrátit do Austrálie. Společnost mu pomáhala víc než dost: kde bych já sehnala byt zadara? Musím nejdřív skončit na ulici? Ne, já vím, že lehké to neměl a nikdo by tuhle cestu nezvolil dobrovolně. Ale přece jen... Když si už poněkolikáté stěžoval na to, jak těžké to má, jak jsou lidé zlí atd., trochu mě to zvedalo ze židle. (Pokračování mě nezaujalo, to už podle mě vaří z vody.)... celý text
Čtvrtý obratel aneb podvodníkem proti své vůli
1963,
Martti Larni
Skvělá satira moderní společnosti. Působení reklamy, vnucované ideály krásy a s tím spjatá ztráta individuality... a mnoho dalšího. Je to psané tak lehce a s nadsázkou a přece je v tom tolik k zamyšlení. Za mě výtečná kniha.... celý text
Geraldova hra
2001,
Stephen King
Asi nejslabší od Kinga, co jsem četla. Sice samotný nápad je dobrý: vykreslit tu bezmoc, když nemůžete víc než se dívat. Jenže to nějak postrádalo logiku. SPOILER Ta ženská se svlékne, nechá se připoutat a pak si vzpomene, že to vlastně nechce. A on je najednou úchyl a zaslouží si umřít. Celý to, co se dělo v hlavě hrdinky, bych nejradši přeskakovala. Zbytečné, nudné pasáže. Měla se spíš soustředit na to, jak se dostat pryč, než přemýšlet o blbostech a svádět celou svou situaci na jakýsi incident z dětství. Ona prostě musela být zneužívaná, jinak by si nikdy nenechala líbit něco tak příšerně úchylného jako je přivázání k posteli. Potěšilo mě ale, jak to nakonec bylo s oním "přízrakem". Je tam někdo nebo ne? PS: Zdá se, že i King má určité zábrany. Napsat o otci, který znásilnil dceru, to se asi ani jemu nechtělo. Takže z toho je nakonec jen sezení na klíně... A já se při čtení neubránila myšlence, co by na hrdinku asi řekly děti, které jsou opravdu týrané a zneužívané. Ty by se jí asi vysmály do tváře. PPS: Film vynechal některé zbytečnosti a jako celek působí logičtěji. Jen škoda, že ten přízrak vyšel ze stínů tak brzy.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Nejvíc se mi na téhle knize líbí to, že si nemůžete říct jako u většiny hororů "sakra, nechoď tam, ta je ale blbá!"... víte, že je to špatně, ale sakra, taky byste to udělali. Vždycky byste to udělali. I když víte, jak to dopadne...... celý text