Sidonka3
přečtené 740
Krysař
2011,
Viktor Dyk
Teda, řeknu vám, že Krysaře jsem si měla dát do nějaké čtenářské výzvy, protože přečíst tuhle útlou novelu, to je fakt výzva. Pokud jste obyčejný, prostý čtenář jako já, nedá vám Dyk svůj příběh zadarmo a o polopatickém vysvětlování si můžete nechat jenom zdát. Je to poezie, která si vystačí se symbolickými náznaky... Do rozborů se tu raději pouštět nebudu, je hodně interpretací tohoto díla, a mojí interpretací nikoho oblažovat nebudu. Kdyby se mi přesto někdo zeptal, o čem že příběh je, tak bych asi řekla, že o tajemném krysaři, muži beze jména a bez stálého domova, který čistí města od špíny, od krys. Má píšťalu, která v sobě ukrývá ohromnou moc, ale nechce jí v plné síle použít. Krysař je o výsměchu lidí, nedocenění, pomstě, lásce, bezmyšlenkovitém, manipulovatelném davu, nevyplacené odměně, nesplněném slibu, korupci, o lidech na okraji a zdánlivě počestných občanech (kdo je tady prosťáčkem nebo špinavcem, který si zaslouží opovržení?, kdo všechno je krysou, která škodí městu?), smíření i nesmíření, o deziluzi i naději, své démonické slovo tu má i svádějící ďábel, no, je prostě o životě, podáno takovou zašmodrchanější, snově krásnou formou. Jazyk je opravdu nádherný, příběh hypnotický a tajemný Krysař nezapomenutelný. Pamatuju si, že jsem ho někdy jako náctiletá poslouchala na chalupě v rádiu, neměli jsme tam tehdy elektřinu, svítili jsme petrolejkou a poslouchali za modravého soumraku na verandě nebo během usínání… a byl to přízračný, tajuplný, romantický zážitek. Za přečtení novela rozhodně stojí, ale jestli na mě bude spisovatel zkoušet podobné abstraktivní hříčky i v dalších dílech, tak nevím, nevím, jestli budeme kamarádi. :) P.S. Vzpomněla jsem si i na Daniela Landu a pustila si písničku Krysař v jeho podání. Zvláště chytlavej refrén mě dostal: „Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá. Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál. ..…"... celý text
Tmavé stěny Willardu
2016,
Ellen Marie Wiseman
Super, zaujalo mě to. Přečetla jsem jedním dechem. Kniha bohužel doplácí na žánrovou nevymezenost. Někdo si stěžuje, že je příliš romantická a některé prvky jsou jako z červené knihovny, jiný podléhá melancholii a bezútěšnosti, protože těm postavám v ústavu se zde dějí hodně tragické věci, z kterých běhá mráz po zádech. Tohle není klasický béčkovej slaďák ani umělecky hodnotná artovka, je to odpočinkový román, u kterého si úplně neodpočinete. :) Já si myslím, že kdyby to vsadilo víc na reálnější příběhy a velké myšlenkové přesahy, počet čtenářů by značně klesl, protože o bezmoci a útrapách po těžkém dni číst nechcete. Takže je to takovej kompromis. Příběhy o dvou ženách, z nichž jedna měla zničený život a prožila si svoje (traumata). Román pro ženy a thriller současně z psychiatrické léčebny. Knížka má spád, napětí, zabavila. Dávám čtyři a půl hvězdičky, protože temnou harlekýnku, odehrávající se převážně v blázinci jsem ještě nečetla. Dobrý nápad. Dobré melancholické podzimní počteníčko u okna, které jsem vstřebávala schoulená pod dekou, s výborným čajem v ruce, kočkou na klíně, no, co si přát víc?... celý text
Ani muk
2019,
David Jackson
Teda, to byla síla! Drsný příběh. Uneseným holčičkám jsem hodně držela palce a přála si, ať už jim to trápení brzo skončí... Trpěla jsem s nimi. Desetiletá, obětavá Daisy ten děs, co se odehrával v domě, naštěstí zmírňovala, ta na svůj věk docela vyspělá holka je fajn světýlkem v depkoidní tmě. S vyšinutými únosci dětí navzdory jejich postižení nejde mít soucit, jinak bezesporu atmosferický příběh je i kvůli nim neuvěřitelný. Neumím si představit, jak by takováhle rozháraná dvojice citově dost nestabilních a výbušných partnerů mohla spolu vůbec vydržet, komunikovat a spolupracovat. Agresivní zabiják Malcolm měl se svojí mimózní ženou Harriet neuvěřitelnou trpělivost. Nedařilo se mi do neplasticky vylíčené dvojice vcítit, jenom se převážně jednostranně popisuje jejich bizarní chování, ale schází jim větší psychologická hloubka, takže mi přišli neuvěřitelní. Závěr překvapující, ale účinek mohl být silnější. Konec vzal autor stručnou zkratkou, nicméně jako hořká pointa dost dobrý a nutí nás něco trošičku přehodnotit. ... A ano, nic není černobílé, to víme už dávno, přesto nás tato skutečnost často překvapí.... celý text
