Sidonka3
přečtené 740
Polní žínka Evelínka
2008,
František Nepil
Knížku ani LP s úžasným hlasem Eduarda Cupáka už nemám, tak musím dát zážitky z paměti. Je to roztomilá knížka, která voní českou přírodou, na polích se vlní v obilí mák, heřmánek a chrpa a mezi nimi kráčí ladným krokem víla, polní žínka Evelínka. Má krásné dlouhé zlaté vlasy, zelenomodré oči, pas útlý jako vážka a každý jí má rád a chtěl by se s ní kamarádit. Od bezkonkurenčně nejvtipnější postavičky z příběhu, nevymazleného sysla až po kdejaké jiné milé i trudomyslné zvířátko. Sysel je nejčastějším návštěvníkem, potřebuje každodenně různé masáže, hnětení nožiček a hlavně hrozně moc, moc pomazleníčka, protože jeho maminka měla moc dětí a na hlazení neměla čas. Milují jí i lidé, nejvíc Francínek, který jí myslím i srdce z lásky na pouti koupil, do šátku zabalil a s tím srdíčkem to dopadlo nějak polámaně. A co přesně to bylo za příhody s tím chlapečkem (Ondrouškem?), který v horku hltavě pil ledovou vodu, div se z toho nezalknul? Evelínka je dobrá víla, která nad každým bdí, každý jí potřebuje a která léčí bylinkami, úsměvem i dobrým slovem. Jedna z nejoblíbenějších dětských knih, která voní nejenom českou krajinou, ale i mým vlastním městským domovem. Když se snesl večer a já byla v župánku připravená jít do postýlky, sedla jsem si ještě na chvilku ke kvetoucím květinám v květináčích, z okna se dívala na noční oblohu a snila o létě a dobrých bytostech, které tu jsou pro nás všechny. Pro zvířátka, lidi i pro malé čtenáře. A ilustrace i grafická úprava knihy, ta byla taky moc fajn. Mám jenom já dojem, že takové kouzelné, typicky české, nepodbízivé knížky, už dneska nikdo psát neumí?... celý text
Světy bez hranic
1989,
Bertil Mårtensson
Nesmírně sugestivní fantasy pro děti a mládež, nejpůsobivější sci-fi mého dětství (i když... SF jsem jinak příliš nečetla). Svět popisovaný v knize jsem viděla přímo před očima, byla jsem skoro součástí popisovaného příběhu. Velice ráda bych se do této skvělé knížky zase opět podívala a připomenula si děj, který mě kdysi tolik uhranul.... celý text
Vařila myška kašičku
1983,
Olga Štruncová
Jéééééééé.... Jedna z mých dětských nejoblíbenějších. Okouzlující knížečka. Moje vlastní matka mi také vařila kašičku na dlaň a rychle míchala prstem, aby se jí kaše nepřipálila. Co jsme se přitom nasmály! Bože, co já se do těch obrázků nacivěla, dokonce i později, když už jsem na leporela byla trochu starší. Notoricky známé říkanky jsem znala zpaměti, asi jako každé dítě. Předčítala jsem je později i svému bráškovi, ten už ovšem pro myšky Heleny Zmatlíkové neměl takové pochopení. Nechápu, ta myšší máma v červené sukni a její potomci v brindáčcích přece nemají chybu! :-)... celý text
