Sidonka3
přečtené 740
Spravedlnost
2000,
Božena Správcová
Knížku jsem četla už před lety a bavila mě. Asi je spíše pro lidi z branže nebo specifické fanoušky, kteří poznají narážky na některé postavy a situace, odehrávající se v literárním světě a jeho profesích. Neřekla bych, že jsem úplně tento druh čtenáře, nicméně jsem byla netypickým prostředím zaujatá. Knihu je třeba brát s nadsázkou a že se v ní některé věci a charaktery mírně přehání, ale proč ne? Kdysi jsem četla, že si skutečně spisovatelka vyřizovala účty s některými lidmi z redakcí či se nechala inspirovat ze života. Možná je to taková intelektuálnější drbárna, ale opět: proč ne? Zábavné a neotřelé téma.... celý text
Když se láska změní v posedlost
2009,
Věra Řeháčková
Četla jsem již před lety, protože mi tuto autorku poradila kamarádka. Myslela jsem, že Řeháčková píše jen pro -náctileté a chtěla jsem si udělat představu. Pročetla se lehce a protože jsem neměla velká umělecká očekávání, byla jsem s tématem i stylem psaní spokojená. Je to čtení pro ženy a přesto je to celkem ze života. Láska a náklonnost, kterou citově vyprahlá žena nedokázala udržet na uzdě. Dala bych tři hvězdy, v rámci žánru navyšuji na čtyři. Příběhy ze života mám raději než pohádky o novodobých mladičkých, krásných princeznách. Pozor na obálku, mate. Hlavní hrdinkou je zralá žena a ne puberťačka na fotce, nevím proč nakladatelé občas dávají tak zavádějící informace k obsahu.... celý text
Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem
1998,
Joanne Greenberg
Autobiografický životní příběh dívky, která onemocněla jednou z nejzávažnějších psychiatrických poruch, schizofrenií. Kniha je moc čtivě a dobře napsaná, je zajímavé dozvědět se něco o tom, jak přemýšlí psychotici a proč v akutní fázi nemoci jednají pro nás nepochopitelným způsobem. Mimo jiné poukazuje na to, jaké péče se zadarmo dostane nemocnému ve státní léčebně a jaké v soukromé péči, která se ovšem platí nemalou částkou. Jako nemajetná mladá dívka by Joanne skončila patrně doživotně umisťovaná po různých pochybných ústavech, kde si s ní nevěděli rady ani na ní neměli příliš velký prostor. Protože z ústavu zavolali do školy, že pokračování ve studiu již kvůli těžké nemoci nebude Joanna schopná, uvízla by tam s nedostudovanou školou, stala by se invalidní a vedla by s největší pravděpodobností dost neuspokojivej život. Rodiče naštěstí měli na to zaplatit dceři špičkovou lékařku, která byla k dispozici i po neordinačních hodinách na telefonu a uměla si poradit s tím, na co řadovej psychiatr nestačil. Dívka díky jejím schopnostem a odbornosti dostudovala a byla vedena tak, aby mohla samostatně fungovat. Věc, o které se může obyčejnému člověku jenom zdát. I to je realita. Na tom samozřejmě nic nemění fakt, že sama pacientka se musela dost snažit a že podobná těžká látka se musí umět napsat a vystihnout, což se ne každé autorce podaří.... celý text
Bílá Masajka
2008,
Corinne Hofmann
Svého času módní záležitost, fenomén, který mě osobně bavil zhruba do třetiny knihy. Pak se zájem rozplynul. Situace se často opakovaly, prostředí Keni už bylo popsáno dostatečně a vzpomínková kniha už neuměla přinést nic nového pod sluncem. Postavy mi moc sympatické nebyly.... celý text
Dětská nevěsta
2006,
Delphine Minoui
Poměrně odbyté, nesugestivní, po čase v hlavě zůstane jen mlhavá vzpomínka na otcem prodané děvče, které šlo k soudu a zvítězilo nad dospěláky - muslimskými muži. Už nevím, kdo jí pomohl, evidentně nějaká instituce nebo příbuzný, protože nedospělá dívka si odskočila pro chleba a rozhodla se, že se už nevrátí, prostě normálka, která bezprizorním dětem asi běžně prochází, mají alternativu kde klidněji žít, spát a kde jíst? Pamatuju si na dvě silnější scény - novomanželská noc s manželem, jenž byl opilej a smrděl česnekem,vžila jsem se do děvčátka, jak pro ni musela být první noc odporná. Také vzpomínka na přísnou tchýni, která dohlížela na správně vydrhnuté těžké nádobí, zatímco holčička si chtěla jít hrát ven s dětmi. Vše, co se mi z knihy vybavuje. A to je při takhle silném námětu opravdu málo. Velice povrchní podání a neuvěřitelně snadný vykročení ke svobodě. Realita musí být v řadě případů drsnější, bez možnosti úniku. Toto bylo trochu o ničem, ani jsem si k hlavní postavě nestačila udělat silnější vztah.... celý text
Dětská otrokyně
2013,
Nathalie Schwaiger
Události jsou popisovány tak, že nevyznívají úplně bezmocně a depresivně. Psychicky silná, svým způsobem charismatická dívka má svojí hrdost, je si například vědoma hodnoty svého mládí a krásy, svojí stárnoucí paní opovrhuje, zažívá stravitelné ústrky, určuje si například, kde bude spát (ne v kójích pro zaměstnance, chce být v luxusním obýváku, aby se nebála, je jí vyhověno...), svůj život umí v rámci možností ovládat, v sedmnácti letech je vysvobozena a ujímá se jí organizace, která jí poskytuje vzdělání, ubytování, zázemí a vlastně z ní ještě i udělá "celebritu." Myslím, že zkušenosti některých dětských služek jsou mnohem krušnější a končí podstatně hůře. Na druhou stranu se kniha i právě pro tuto skutečnost dala snadno číst. Příběh vyzněl spíše zajímavě než přímo tragicky a jako otrokyni jsem jí úplně nevnímala, ve světě jsou bohužel ještě méně svobodnější, ponižovanější a zneužívanější děti. Zhltla jsem před lety, ještě si to snad dobře pamatuju.:) Jako nástřel problému dětských služek postačující, i zde jsou jistě mnohé rozdíly a horší osudy, kasty, možnosti kam se mohou takové dívky ubírat dál. Tato měla ještě štěstí.... celý text
Byla jsem otrokyní v satanské sektě
2009,
Ulla Fröhling
Autorka nám nenabízí žádný literární skvost. Podle mě nemá novinářka talent ani předpoklady takhle těžkou látku správně umělecky uchopit. Zůstává tudíž nestravitelná pachuť "na jazyku", respektive spíše v hlavě, pocit těžkosti a hnusu po líčených sadistických praktikách, brutalitě, zvrácenostech, které nejsou vykompenzované nějakou autorčinou dovedností, která by sdělované vyvážila něčím jiným... A navíc zůstává nezodpovězená otázka: co to je za úchylné osobnosti, které své vlastní děti zapůjčují k mučení a trvalému poškozování? Každý člověk se nedá zmanipulovat nebo vydírat a ne každý pedofil je ochotný nabízet k týrání své vlastní dítě. Tato otázka pro mě zůstala nevysvětlena. Četla jsem už více knih o různých traumatických událostech a zneužívaných lidech. Velice těžko se věří tomu, že se něco takového skutečně odehrálo, ale protože vím, že někdo má skutečně velice těžký osud a některým obětem se dějí pro běžného smrtelníka nepředstavitelné věci, rozhodně popisované události nehodlám zpochybňovat. Přesto však... Nad některými věcmi zůstává rozum stát, něčemu se opravdu těžko věří. Například jedna z osobností pracovala jako prostitutka pod vedením pasáka., kde s ní nezacházeli zrovna jemně. Manžel si nevšiml, že mu domů chodí žena se zraněními?? Jak mohlo obyčejnému zdravému chlápku nevadit, že se jí v průběhu dne různě mění identita, že jednou žvatlá jako děcko, jindy si o sobě nemocná myslí, že je chlap? Nevadí mu, že jeho žena má často amnezii a neví, co kde dělala před chvílí? Pokud vím, partnera má potíže sehnat i pacient s depresí, natož takhle silně narušená osobnost. O jejím muži se toho vůbec moc nedozvíme, docela bych ho chtěla vidět. Když jsem to přelouskávala, šla mi z toho doslova hlava kolem. Z popisů toho, co prožívá mnohočetná porucha osobnosti a proč hlavní hrdinka takto onemocněla, mi bylo opravdu zle. Dobře, že na satanské sekty někdo upozornil, ale lehce se to nečetlo. Téma mě původně zajímalo, brutality předčily moje očekávání, těžko uvěřit, čeho jsou někteří zvrácení lidé vůbec schopní a že to není trochu přestřelené. V této formě jsem to ovšem opravdu nedávala. Divná a nehezká knížka. Snad nejhnusnější, jakou jsem zatím četla. Pár stránek jsem v prostředku musela přeskočit. Prostě hrozné a ještě špatně napsáno.... celý text
Hledání křesťanské svobody
2012,
Raymond Franz
Kdyby měli Svědkové Jehovovi tu možnost číst i tzv. nevhodnou, zakázanou literaturu, doporučila bych jim tento svazek. Protože tu svobodu nemají, doporučuji alespoň čtenářům, kteří dají na líbivé, leč lživé povrchní řečičky o tom, že mezi nimi panuje láska a každý je v jejich milující rodině vítán. Není. Vybírají si z uchazečů ty co vyhovují a ostatní uchazeče o víru odmítají. Ne každý se umí s jejich velkými nároky na věřícího vypořádat, včetně vymývání mozků a braní svobody-může se papouškovat jen to, co ústředí dovolí. Dějí se mezi nimi špatnosti, které nesmí být zveřejněny. Říkají, že je politika nezajímá, ve skutečnosti tajně spolupracují s vládami jednotl. zemí, aby jejich pochybné náboženství v té dané zemi uznali a nevedli je jako sektu. O něčem z toho je tato kniha, kterou sepsal muž, jenž ve vedení této "církve" dlouhodobě žil a dobrovolně z ní odstoupil. Jeden z mála, kterému, ač kritizoval nepravosti, nebylo jako vyloučenému znemožněno komunikovat s ostatními. "Na tváři sladký úsměv, v srci jed," říká se v jedné básni. Samozřejmě i zde žijí věřící, kteří to myslí naprosto upřímně a čistě, ale i ti po čase musí nad něčím přimhouřit oči... Včetně slovního napadání a zesměšňování ostatních věřících z jiných církví, například římskokatolíků apod., které se běžně děje při jejich shromáždění.... celý text
Nikdy o tom nemluv
2006,
Kathy O’Beirne
Tento skvěle napsaný příběh mě zasáhl a četla jsem ho s velkým napětím. Poprvé jsem se dozvěděla o existenci prádelen, v kterých byly již v minulosti zneužívané nebo zlomené dívky vydané napospas mnohdy ještě větší krutosti ostatních trýznitelů, takže jejich utrpení bylo nekonečné. To vedlo k narušení jejich morálky, pokažení výchovy, poničení charakteru vlivem prožitých traumatických událostí. Nejstrašnější je, že je vedli představitelé církve a že prádelny existovaly a vydělávaly ještě v 90.letech 20.století. Poslední prádelny byly uzavřeny z důvodu nikoli týrání svěřenců, neúměrné dřiny a špatného zacházení se svěřenkyněmi, ale díky tomu, že církev přestala mít tržby kvůli masovému zavedení automatických praček v domácnosti a dostupnosti levnějšího praní v jiných firmách. Těžko uvěřitelný, údajně pravdivý příběh. Mučení a zneužívání nejdříve dívka zažila doma, pak v prádelnách a nakonec byla týrána dokonce i v psychiatrické léčebně, kde byla využívána pro změnu lékaři, jakožto bezprizorní dítě nemající ve světě zastání. Byla prý půjčována na nebezpečné pokusy, oficiálně nezákonné. Nedivím se, pokud po takovéto "výchově" bez lásky a morálních pravidel svěřenkyně zvlčila ještě více, pokud zkaženou dívkou vůbec kdy doopravdy byla. - I pokud by byl tento konkrétní příběh zveličený a životní příběh nepřesný, věřím tomu, že v prádelnách končily i nevinné dívky, některé zde prožily takřka celý svůj život, bez citu a lásky, jejich osud byl tragický a hlavně nikdo neměl právo je takto neúměrně trestat a zneužívat. (Církev se má opět za co omlouvat, je mi z toho opravdu smutno.)... celý text
Větrná hůrka rodiny Brontëových
2017,
Hana Parkánová-Whitton
Jednoduše napsaný životopisný příběh o sourozencích, kteří byli všichni talentovaní a předčasně vyspělí (dokonce i ta děvčata, která zemřela již v dětství). Čte se zlehka jako ženská četba, ačkoli osud Bronteových nebyl vždy snadný. Na druhou stranu byli obdařeni velkou fantazií, díky níž unikali do krásnějších světů a uměli nacházet tajemný půvab i na zamlžených vřesovištích, opuštěném polorozbořeném stavení poblíž jejich domova a v tom, co jiní lidé považovali za nepohodlí. Toto zdánlivě nehostinné prostředí je inspirovalo k tvorbě. Dívali se prostě na svět jinýma, uměleckýma očima. Jejich osud nebyl o mnoho krutější než osud většiny tehdejších obyvatelů jejich kraje, umíralo se a živořilo ve většině zdejších rodin. Naopak měli ještě štěstí, že pocházeli z vážené rodiny a pořád ještě patřili k vrchnosti, ač neměli nikdy peněz úplně nazbyt. Více prozrazovat nebudu, abych nespoilerovala. - Kniha má mnoho klišé (například asi třikrát se tam zase nějaké ženě "svezl do očí neposlušný pramen vlasů, uvolněný z účesu"...), prostě již jinými autorkami dokola omílané, tolik obehrané obraty.- Na můj vkus se tam příliš opakují některé situace, autorka vykrádá sama sebe. Nejvíc mně vadil nezdárný bratr, který jen chlastal a vcelku mě iritoval, spisovatelka o něm málo sděluje a přitom mu dává poměrně velký prostor. Opakují se velice podobné věty a o osobnostech se toho sděluje málo, například se neustále omílá jen: Emily byla uzavřená. ---- Na plné čáře však vyhrává snadné až chvilkami napínavé počtení, které umožňují i velká písmena. Zkrátka: biografie pro romantické ženy, psaná beletristickou nenáročnou formou. I protože mám nadané sestry v oblibě, dávám i přes předchozí kritické poznámky slušné 4 hvězdy.... celý text
Labutě, labutě...
1986,
Oldřich Smutný
Dojemné, autentické, nikoli kýčovité povídání o labuti (tuším že jménem Honzík), spíše pro mládež než pro děti (i když v anotaci stojí že je to určené už pro čtenáře od 9 let). Na některé scény v životě nezapomenu ani na dojem, jaký ve mě kniha zanechala a to jsem jí viděla naposledy před listopadem 89. P.S. ... A pak mi zase někdo vyprávějte, že zvířata nemají duši, v policejním a právnickém slovníku to jsou věci... a podobné hlouposti!... celý text
