Sidonka3
přečtené 741
Tsunami blues
2014,
Markéta Pilátová
Pilátová má moc krásný jazyk, stylistiku a vyjadřování a jak už jsem někde četla a můžu s tím jedině souhlasit, každá její věta je potěšením, neb je to tak trochu báseň v próze. Díky dobrému zpracování a hlasu rádia Vltava jsem měla zajímavé literární večery. Tomuhle říkám umění! (Při četbě jejího prvního románu jsem se i přes její pěkný styl nedokázala do příběhu plně zakousnout, tady asi i díky hlasu herečky Černé to šlo přece jenom lépe).... celý text
Dlouhý John Silver 1 a 2
2018,
Xavier Dorison
Pěkně ilustrovaný komiks s nepříliš výrazným dějem, díky němuž jsem objevila sérii "Modrá Crew". Zde v tomto dobrodružném dvoudíle je o kladné hrdiny nouze a o radosti života též. Lidem osud nepřeje. Ať už se jedná o manželem opomíjenou, s kdovíkým těhotnou Lady Vivian Hastingsovou, která se po zmizení dobrodružného manžela zavedla po svém a nyní může přijít o vše. Nebo třeba o piráta Johna Silvera, který k moři prostě patří. Zatím to vypadá, že tato sebranka pluje lodí ne především za zlatem a za vyřešením potíží, ale že míří hlavně do další nepohody. Čeká mě ještě druhá kniha, v níž se příběh uzavře v amazonské džungli se zrádnými domorodci a špatnými bohy.... celý text
Detektiv Arrowood
2020,
Mick Finlay
Originální. Drsné. Přesvědčivé. Někdy i vtipné. Nedokonalé. A mně to přesto zaujalo. Protože viktoriánskou dobu a její atmosféru, tu já prostě miluju. Snad v každém románu jsou krásní lidé a dobří vyšetřovatelé, které i přes nějakou drobnou nedokonalost musí všichni milovat. A tady to bezpodmínečně neplatí. Proč by, sakra, taky pořád mělo? Arrowood je jiný a svůj.... celý text
Tragédie v habsburském domě
2008,
Sigrid-Maria Größing
Velmi, velmi čtivě napsané. O čtyřech habsburských panovnících, za které víc než vlastní schopnosti či chyby rozhodl osud. Někdy jen stačí být ve špatný čas na špatném místě nebo se nevhodně vdát. Pak ani šlechtické privilegia nepomůžou. Knížka se čte jedním dechem. Marii Antoinettu zná asi každý, zato jsem dosud neslyšela nic o Leopoldině Brazilské, přiznávám, a i když mi tuhne krev v žilách z toho, čím vším si musela projít, jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou. Budu bádat i v dalších zdrojích, čtyři zajímavé a dojímavé osudy (dále Maxmilián I. a Karel I.), které mi nejsou lhostejné.... celý text
Vymalováno
2011,
Eva Hauserová
Autorkou příběhů (kromě desatero rad na konci knihy) není Eva Hauserová, ale ženy, které se zúčastnily jejího kurzu tvůrčího psaní. Většinou víceméně autobiografické příhody žen středního věku, které ve svém volnu baví něco tvořit, zkoušet, rozvíjet, osahávat, hrát si se slovy, něco nového v sobě objevit, snad i získat pár rad a reakcí na své psaní a ne jen pasivně vysedávat u kafíčka nebo TV. Nebudu hodnotit, tady hlavně vyhrává chuť hrát si se slovíčky, sdružovat se po určitou dobu s lidmi, kteří s vámi jedou na stejné vlně, něco sdílet, potěšit své blízké a třeba i nějaké další náhodné čtenáře. Z každého nemusí být spisovatel. Jak tak pěkně řekl R. P. McMurphy v úplně jiné knize: "Alespoň jsem to zkusil." Děkuji všem spisovatelům, kteří se sdružují s amatérskými psavci na svých kurzech a nebo se setkávají se čtenáři. Každé setkání s umělcem je inspirující a obohacující, ať už se jedná o besedu nebo zajisté i o podobné kroužky. A k autorkám - je určitě odvážné vyjít s něčím vlastním do světa. Pokud vás psaní baví, nevzdávejte se své radosti, ať už je to příhoda nebo i kdyby to měl být třeba jen soukromí deník. Vše milé, co nás baví, má svojí hodnotu. Jen život neberme příliš vážně. Ať se daří, lehce tvoří a vaše povídky ať žijí.... celý text
Léčivé pohádky pro dětskou duši
2019,
Romana Suchá
Uspokojivé. Silnější 3-4 hvězdy. Alespoň některé pohádky musí zrelaxovat, dodat sílu, klid i sebevědomí mnohým dětem. Kapitolku s Kaštánkem a objímáním stromu jsem si užila i já sama v dospělém věku. Miluju stromy. Přesně z toho důvodu, který je tu popsaný. Až doprší a trochu uschne, půjdeme ven. Najdeme si krásný kaštan a budeme ho s láskou objímat, případně odkládat to, co právě nejde nebo co trochu trápí. Psychologická pomůcka pro děti má velké obrázky, ke kterému se mají přikládat pacičky a přílohu pro rodiče (prarodiče), jak pracovat s dítětem, klást otázky a čerpat posilu a energii. Knížka se věnuje snad každému ročnímu období, věnuje se vztahu k sobě, k druhým i k přírodě. Je prostě fajn.... celý text
Vražedná jáma
2022,
Mick Finlay
Pozor! Vraha neprozrazuju, ale odkrývám zde možná i dost. Raději uvažte, zda pokračovat ve čtení mého komentu, pokud knížku už nemáte za sebou. Pro vás - čtením netknuté – ještě dodám: pokud máte rádi nuzný život, kterej se s nikým nemazlí, směle do toho, budete patrně spokojeni. Pozdní viktoriánská doba a Londýn patří k sobě. Tato éra je popisovaná většinou z lepší, zidealizované stránky, mám jí spojenou s romantikou, kde i temnota, neskutečná bída a utrpení má své tajemné kouzlo. Ne tak v této detektivce. Tady je hnus hnusem a autor se v něm snad až zvráceně vyžívá. Příběh je upatlaný špínou a hnisem jako měsíce nemytý čeledín z popisované prokleté prasečí farmy, kde slabomyslní a blázni otročí zadarmo, na prahu smrti a za podmínek, z kterých mám depku i přes občasný velmi vydařený vtip a pokus všudypřítomnou negaci odlehčit. Trápí se tu děti, starci, týrají nemocní lidé i bezmocná zvířata, policie i politici jsou zkorumpovaní, mnozí lidé osamocení, všichni zaměstnavatelé ulhaní, krutí a nedůvěryhodní, soukromí vyšetřovatel vzbuzuje ve vypravěči, který je zároveň jeho parťákem, fyzický odpor, neb až příliš často prdí, smrdí a drbe se na svém tlustém, nenasytném těle. A to nosí jen obnošené, nemoderní šaty, na rozdíl od jiných lidí, kteří mají posešívané hadry vycpané novinami a místo postele spí ve zchátralé stodole na udusané podlaze hned vedle hnoje a ty jejich blechy, co na druhýho skákaj, tak ty: „fakt nejsou naše“. Docela jsem žasla nad fantazií autora, který už neví, jakou hnusárnu si vymyslet a co na nás v příštím odstavci zas vybalí za nápad. To vše se ovšem může, to se smí, takovej hnusnej je někdy život, že by se z toho jeden s odpuštěním nejradši zeblil, jak se děje po nejedné pitce a bitce i v tomto románě. Přesto je cítit, že autor má lidi rád, i toho závistivého Arrowooda s neortodoxními a bizardními přístupy k vyšetřování musí čtenář milovat, neb je to vlastně dobrák od kosti. Musí se popasovat s nejednou obtížnou situací, nikdo z farmy nechce mluvit, posílaj na něho bojová krvežíznivá psiska a podobné srandy a u soudu se při vyšetřování vraždy musí opírat o svědectví bláznů, které každý jen trochu šikovný právník může zadupat do země. Nakonec jsem byla s četbou plus mínus spokojená, mělo to spád, napětí a tak, jen si nejsem jistá, jestli se do dalšího dílu, který je prý ještě krutější než tento, pustím. CITACE: „Lidé jako on netolerují nic jiného než vlastní nedostatky.“ „V situaci, jakou byl nucen léta trpět, si mysl začne hledat důvody pro to, proč neuprchnout. Proto vám bude chytrý věznitel říkat, jak vás má rád, jak si vás váží a spoléhá na vás. Využívá vaší potřeby lásky a respektu, a čím víc vás týrá, tím víc po těchto věcech týraný prahne… Otroctví se nevyznačuje jen násilím. Občas v sobě zahrnuje i lásku. A občas je snažší, když člověka vysvobodí někdo jiný.“ "Čemu a komu chcete věřit? Nakonec je jen na nás, komu budeme věřit. Takhle to funguje s pravdou. Nikoho neznáme tak dobře, aby jsme mu mohli důvěřovat ve všem."... celý text
Tajemství pramenů
2022,
Jennifer McMahon
Duchařská story o tajemném jezírku s kouzelnou mocí, o dvou sestrách, jejich předcích, kořenech, propletenosti různých životů, které spojuje jedno záhadné místo. O tom, jak nás utváří zážitky a zkušenosti z minulosti, jak zasahuje rozhodnutí někoho jiného do našich současných životů, o předurčenosti, hmotném i nehmotném dědictví a osudu. Volba někoho jiného může člověka uvrhnout do těžké situace, s níž se musí vypořádat. Myslím, že člověk má bojovat o své štěstí a snažit se překonat překážky jen do určité míry. Když osud něco i třeba dost důležitého nechce pořád dát, má se naše potřeba nechat pustit, nevynucovat si dítě, uzdravení nebo cokoli jiného, když to k nám nechce přijít přirozeně. Pak je to, co si násilím vynutíme, pokroucené a štěstí si člověk stejně silou nebo urputným přáním nevynutí. Příběh mi plynul pomalu, opakují se tam stejné věci (něco v jezírku je, něco jsem viděla, nebo se mi to jen zdálo? Jezírko dává i bere apod., dokola). Román bych zkrátila. Jinak se mi četl dobře. Není to úplně marné čtení. Není to ani příliš strašidelné, umírněné, tak akorát a to mi vyhovovalo. "Část tady tebe (na tomto místě, v tomto domě, na pozemku, určitá část tvého otisku) tady bude napořád. Ty, sestra, vaše matka, babička a tety, prarodiče - všichni jste součástí tohohle místa stejně jako (věčná) růžová zahrada. Jako malta, co drží pohromadě kameny tohoto starého domu."... celý text
Příběh malířství: Jak se dělalo umění
2020,
Andrew Graham-Dixon
Nádhera, nádhera a ještě jednou skvěle udělaná kniha o výtvarném umění. Z hlediska informací pestré, od vývoje umění od jeho počátků až po... například styly různých malířů, vysvětlení různých faktů nebo spektra, teorie a historie užitých barev (např. odkdy se používá ultramarín s různými odstíny a pigmenty atd.). Na barvičky a jejich kombinování si potrpím, takže za mě úžasné. O množství obrazů, fresek apod. na každé stránce ani nemluvě. Nechybí citáty a jiné perličky a vychytávky. Nevím, jak se bude publikace líbit historikům, já jako laik jsem nadšená a doufám, že původně vypůjčenou knihu ještě seženu v knihkupectví, abych ji mohla mít doma. Z textového hlediska srozumitelné, poutavé a nezahlcující čtení. "Umělec namaloval hrozny tak věrně, že ptáci slétali dolů a klovali do nich." Plinius st., Naturalis historia, 77 "Barva je má celodenní posedlost, štěstí i trýzeň." Claude Monet A ještě si dovolím ocitovat názor svého parťáka.: "To je něco, člověče!" :) Jen pro ilustraci, výběr z několika krátkých, povětšinou dvoustránkových až čtyřstránk.kapitol: malování tuší, umělecká dílna (14-16.st.), kresba napříč časem, znázornění hloubky, lineární perspektiva, světské malířství, pokřivenost a invence, vzdušná perspektiva, krajiny Východu, dramatické světlo, klasická krajina, malování každodennosti, optika a zrak, Vermeerův poklid, čas uvolnění, vzestup portrétu, botanické akvarely, kaligrafická příroda, dřevořezy, japonské tisky, porozumění realismu, o impresionismu, koláže... jo, to jsem se zas rozepsala. To nejdůležitější zde zazní, možná ne zcela detailně (navzdory objemnosti knihy), mně to to však stačilo.... celý text
Darwin
2019,
John van Wyhe
Hodnotím čtenářskou atraktivitu, hezké vizuální zpracování, srozumitelnost a přístupnost. Patrně určeno náctiletým nebo lidem, co by jinak biografii tohoto přírodovědce a zakladatele evoluční biologie nečetli. Odpočinkové, nezahlcující čtení. Je tam množství ilustrací (zvířat), původních dokumentů (dopisů), map, fotografií (sídla, kde se narodil, university, jeho pánský klub, veřejná knihovna, domov). Jsou zde zmíněné jeho plavby po moři, místa, které navštívil (exkurze do pralesa atd.) i nastíněn osobní život. Za zprostředkování informací o Darwinovi širší veřejnosti dávám vyšší hodnocení. Možná tu některá fakta chybí, ale myslím, že je lepší vědět alespoň něco, než se do knihy o jeho životě, práci a činnosti vůbec nepustit. Navíc kniha trošičku přiblíží, jak zhruba vypadal život muže z lepší společnosti, žijícího v 19.st. Je to takové letem světem, ale zklamaná nejsem. Podobně jednoduše zpracované biografie mi sedí, když se mi zrovna nechce pustit do něčeho komplikovanějšího.... celý text
Karlíček a vosy
2021,
Noemi Cupalová
Nejkrásnější kniha pro děti (57.ročník): Karlíček a vosy, příběh vlídného nepřátelství. "Je v pořádku někoho mít rád. Je v pořádku někoho rád nemít." Krtek Karlíček nemá rád vosy. A vosy nesnáší Karlíčka. Jsou příliš rozdílní a vypadá to, že se nemohou vzájemně pochopit ani si být ku prospěchu. Tak na sebe útočí, protože si prostě a jednoduše lezou krkem. Je možné i k tomu, kdo se nám nelíbí pocítit soucit? Žít vedle někoho nám obtížného, aniž by jsme mu ubližovali nebo si navzájem znechucovali den? Můžou se spolu naučit vycházet dva rozdílné živočišné druhy? Někdy se sobě raději navzájem tiše vyhnout a jindy si i být navzájem k výpomoci? Odpověď na tyto otázky budou umět rozluštit děti zhruba od sedmi do desíti-jedenácti let. Obrázky neprvoplánově roztomilé. V detailech jsou pěkné, ale na první pohled neoslní. Ilustrovala a graficky upravila Hana Šradějová. Není to špatná kniha, o čemž svědčí i její vítězství v soutěži. Pro zajímavost posílám odkaz na další nominované knihy (ty nejlepší pak byly oceněné 23.května 2022): https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/to-jsou-ony-nejkrasnejsi-ceske-knihy-roku-znaji-seznam-nominovanych-kdo-ma-letos-sanci-vyhrat... celý text