Populární knihy
Nové komentáře u knih Elizabeth Bishop
Ve vesnici
„Podařilo se mi najít někoho, kdo je úplně stejně divný jako já. To se mi stalo poprvé. Při čtení jsem si říkala: ano, takhle přesně přemýšlím, takových věcí si všímám, přesně tohle jsem v dětství řešila. Jsem v příjemném šoku. Ještě umět takhle psát. Co k tomu dodat? Snad jen, že to nejzajímavější jsou detaily, které mnozí z nás ani nevnímají, ale vlastně se z nich náš život skládá.“... celý text
— tereza0319
Ve vesnici
„Jestliže jste si vychutnali její Umění ztrácet, můžete pokračovat prózami Ve vesnici. Zamýšlel jsem se nad tím, zda bych uměl někoho popsat tak, jak ona vystihla svou spolupracovnici v povídce Škola tvůrčího psaní USA.
Úsilí náklonnosti: vzpomínky na Marianne Moorovou mě vedly k tomu, abych si našel další údaje o této zajímavé poetce z New Yorku. Opět mistrný popis, podobně jako ve Vzpomínkách na strýčka Neddyho. A protože od MM ještě u nás nikdo nic nevydal, dovolil jsem si připsat u jejího jména dva kousky (diskuze - báseň Ticho + její citát o poezii).“... celý text
— Pablo70
Umění ztrácet
„Bishopová píše - „vidění“ je moc vážné slovo – naše pohledy, dva pohledy: umění „kopírující život“ a život sám, život a vzpomínka na něj tak stisknuté, že jedno se změnilo na druhé.
Takové jsou i její básně. I když napsala slavnou glorifikaci ztrácení, své vzpomínky zachytila tak přesně, jak to jen šlo. Báseň V čekárně, kde u zubaře prožila obyčejné čekání na tetu, které trhají zub, se změní na vnitřní prožitek, který je třeba zaznamenat a sdělit dál. (Měl jsem podobný zážitek z mladického čekání u obvoďáka. Je už asi dávno pod drnem) Skoro mystické setkání s losem na silnici, báseň prý psala několik let a je také vzpomínkou na dávný zážitek z cest.
Otázky cestování - kde bychom tak dnes měli být? Musíme své sny snít okamžitě a jimi se potěšit? Je správné se dívat, jak si neznámí lidé hrají? A to trefné přirovnání: a nikdy nemuset naslouchat dešti, tak podobnému politickým projevům Máme tak málo fantazie, že musíme pořád na vysněná místa a nezůstaneme doma?
Bishopová jako malířka zachycuje krajiny, které navštívila, její vzpomínky jsou nahazovány na malířské plátno veršů. Vše je v pohybu, velkou roli přisoudila ve svých verších ptákům – najdete jich mnoho v jejích básních Popisuje je, jsou pro ni „nadměrní“, „černobílé fregatky plachtí na nezachytitelných vzdušných proudech a v obloucích rozevírají ocasy jak nůžky nebo je rozevírají jako tětivy, až se chvějí.“ Je jimi uchvácena. Slaví je.
Hodně cestovala, prý nebyla moc přívětivá. Sem tam verši probleskne její osamělost a koneckonců její Umění ztrácet je, řekl bych – vžitá nutnost. Již v dětství osiřela. Její poezie je příliš obyčejná, než aby vás ohromila, ale není takový náš život?
Zajímavé jsou i výňatky z její korespondence.“... celý text
— Pablo70
Ve vesnici
„Vynikající - díky, Škuchu! Takhle nějak voní dětství... Top 3: Farmářovy děti; Ve vesnici; Vzpomínky na strýčka Neddyho.“
— petrarka72
Ve vesnici
„Vynikající povídky! Opravdový požitek ze čtení...“
— Škuch
