Elizabeth Macneal

Nové komentáře u knih Elizabeth Macneal

„Príbeh Iris a Silasa bol veľmi pútavý, postavy a dej bol surovo vykreslené v prípade Silasa miestami až morbidne. Ako celok sa kniha čítala plynule bez hluchých miest, mám rada knihy odohrávajúce sa v tomto období. Koniec bol trošku menej uspokojivý, ale aj tak super príbeh. Ak by sa ešte objavila nejaká kniha od tejto autorky, určite ju vyskúšam, odporúčam.“... celý text
— Veronika33

Továrna na panenky

„Anglie, rok 1850. Iris pracuje v dílně, kde maluje panenkám obličeje a touží po tom být uznávanou malířkou. Díky své kráse padne do oka malíři, který podle ní namaluje obraz a zároveň ji učí kreslit. Bohužel je jí však okouzlen i slizoun Silas, preparátor zvířat, který svou posedlost dívkou touží dovést k dokonalosti. Z knihy je cítit bída a špína té doby, charaktery postav jsou umně vykresleny, líbila se.“... celý text
— lenkaabooks

Továrna na panenky

„Neuvěřitelná kniha. Londýn, jeho špinavé zákoutí, páchnoucí uličky. Ponurá atmosféra pro vcelku smutný příběh sester, kterým je život jaksi naplánovaný předem a běda, pokud chtějí vybočit z cesty. Kniha se mi líbila, ale podruhé ji asi číst nebudu. Je to neveselé čtení o předsudcích té doby a bídných podmínkách pro život.“... celý text
— marketa1860

Továreň na bábiky

„Výborná kniha, dej sa pútavo odvíjal a zároveň som si vedela živo predstaviť pochmúrny viktoriánsky Londýn s tými čudnými zvykmi, jedlom, ľuďmi .. Najviac sa mi páčila spomenutá príprava na svetovú výstavu v Crystal Palace (v r. 1851) a skupinka prerafaelistických maliarov, keďže autorka do deja vložila aj skutočné postavy. Mám rada, keď sa pri čítaní dozviem aj niečo reálne z histórie. Záver bol napínavý a nezdal sa mi "useknutý" alebo otvorený, Iris predsa svoje sny a plány spomína v priebehu celej knihy.“... celý text
— Leyla

Továrna na panenky

„Knížka ve mně zachovává jakousi pachuť. Je to ponuré, místy lepkavě nechutné. Šedý Londýn se vší špínou a lidmi, kteří jsou jí poznamenaní. Silas je nepříjemná postava, ale nedá se říct, že je tam vůbec nějaká, která je sympatická a milá. Každá je něčím pokřivená. Dvojčata Iris a Rose jsou toho důkazem. Malý chlapec Albie, zaměstnavatelka dvojčat se svým štípáním do předloktí a návykem na opium - samá špína. Snad jen ta malířská skupinka, ale ani tam to není jednoznačné. Nevím, jak ostatním čtenářům, ale číst o jídelníčku rodiny dívek mi poněkud zvedalo žaludek. Chleba s lojem, no..... Takže přečteno s jistým sebezapřením. Divné čtení, i když dobře napsané, ale znovu ho do ruky nevezmu.“... celý text
— orinka3

Přejít na knížky autora