Sidonka3 přečtené 740

Hra o dědictví 2022, Jennifer Lynn Barnes

Začátek slibný. Prvních pár kapitol vypadá na dobře napsanou oddechovku s tajemstvím a otázkami, které by hrdinka Avery mohla vyřešit. Středoškolačka, kterou podle chování odhaduju tak na 14 let, příjde nečekaně k dědictví a miliardám od neznámého zbohatlíka, odjíždí do jeho paláce a děj začíná (a samotný dobrý nápad a potenciál knihy tím také končí - obyčejná holka se nachází v neobyčejné situaci a musí se v ní naučit orientovat, včetně zjistit několik: proč?). Dědička se čtyřmi okouzlujícími, ač poněkud podivnými chlapci, z kterých se jí tají dech a podlamují kolena, se snadno začlení do nového prostředí a pořád po něčem pátrá. Po zbytek knihy pátrá tu s tím, tu s oním po skrytých pokladech-tedy spíše hádankách, tj. neustále s někým objevuje různě poschovávaná sklíčka, čísla, předměty, klíče nebo třeba rčení, ukrytá na bizardních místech všude po sídle a když hledané objeví, začnou zase hledat další, protože k žádnému výsledku nalezené předměty, odkazy nebo tajemné kusé informace dlouho nevedou. Časem se to opakuje, je to tím pádem nudné a za mě málo doborodružné s málo zvraty. Románu navíc schází tajemná atmosféra, o kterou si námět a místo, kde se odehrává, přímo říká. Konec přestřelený, lidé se chovají ne úplně věrohodně, je lepší nad románem moc nepřemýšlet a relaxovat. Konec s naznačenou novou dějovou linkou může navnadit náctileté čtenáře na další díl, u kterého však už osobně nebudu. Nedoporučuju číst lidem nad 20 let, tahle knížka cílí jen na náctileté. Starším dětem se to možná bude líbit, ostatním doporučuji spíše nějakou relaxační četbu pro dospělejší ženy, myslím, že tohle nepatří mezi ty Young Adult, které může zaujmout i starší čtenářky (až na výjimky). Za mě zbytečná ztráta času, zbytečně jsem knize dlouho dávala novou a novou šanci, až jsem se už s mírným zíváním dohrabala do konce. Těžko bych hledala ve svém okolí svojí vrstevnici, které bych toto mohla doporučit.... celý text

Dívka, která se třpytila 2015, Lauren Beukes

Zamotaný a ne pokaždé "na první dobrou" srozumitelný děj, u kterého je třeba více přemýšlet než u jiných thrillerů. Už pro to, že postav je tu poměrně dost, skáče se v čase a jsou zde sci-fi prvky, které je třeba rozklíčovat, jak fungují. Harper je vrcholně nesympatický a asociální, přitom věřím, že podobný charakter může existovat i v reálném životě. Charaktery obětí- "zářících"dívek jsou napsány také poměrně dobře, zvláště některé více osloví. Kniha má silnější i slabší momenty, každopádně zůstane v hlavě, ještě chvíli jsem o čteném přemýšlela, rezonuje i po přečtení. O kvalitě knížky svědčí i její literární ocenění. TV seriál je románem jen volně inspirovaný, některé věci jsou tu jinak a ani to není na škodu věci. Tentokrát se mi asi o krapet víc líbil seriál než knížka, ale zklamaná nejsem ani z jednoho pojetí.... celý text

Žít lehce 2021, Lucie Sedlářová

Janek si s rodinou koupí karavan, jezdí po odlehlejších místech ČR, společně se ženou hledá místo pro své nové, alternativní bydlení a hlavně zdůrazňuje, že fotí, natáčí a že dělají inspirující rozhovory pro čtenáře. Zprostředkovávají příběhy lidí, kteří si už pěkné místo k životu zařídili, v současné době dokonce pořádá skupinové poutě přírodou. Manželé se sami nechávají inspirovat názory alternativních usedlíků převážně z Valašska, snaží se získat tipy, zkušenosti, nešetří obdivem, aby si našli nové přátele, mohli žít v takřka nedotčené přírodě na místě s tou správnou energií a také se vydat vstříc k větší potravinové soběstačnosti díky zeleninové a ovocné zahradě a k svobodnému žití uprostřed harmonické přírody. Často je zde zdůrazněna myšlenka, že s místem musíte zažít silné spojení a být si jistý, že toto místo se mnou souzní, že právě zde je mi krásně a chci tu žít. Mnoho informací ale v součtu kniha nepřináší. Třeba obecně známé pravdy, jako že i hodně pracovitá a silná žena nemá šanci oddřít tolik co muž a muž a žena k sobě prostě patří. Na druhou stranu je pěkné, že kniha nabudí a člověk, který dosud váhá, má chuť si jít reálně vyzkoušet bydlet mimo město i vesnici, a třeba i bez zbytečných moderních vymožeností zkoušet něco vybudovat. Je mi sympatické, že hrdinové knih nelpí na penězích, na druhou stranu ani pokrytecky netvrdí, že peníze a moderní vymoženosti nejsou třeba. „Uvědomit si, co je fakt důležité, co musím mít, co jde oželet a na co se prostě musí vydělat peníze.“ Také že věci se nemají dělat na sílu a dát se jim dát volný průchod. Někdy je dobré se o věc nestarat a ona příjde k člověku sama (což ovšem jde praktikovat hlavně u lidí, kteří mají kromě štěstí i velké množství přátel, protože mnohé kladné věci přichází - navzdory vlastnímu úsilí- právě díky kontaktům a společnou pomocí). Mnoho praktických rad jsem se nedozvěděla, nicméně po přečtení jsem i já získala dojem, že je na čase alespoň na čas: „Vyměnit pohodlí za zážitky a zkušenosti, které přináší putování, případně pobyt uprostřed přírody.“ „Když člověk neposlouchá sám sebe, ale naplňuje sny druhých lidí, jak může být v pohodě?“ … Naplnění sebe sama a svých vnitřních tužeb, abych mohla říci, že tohle jsem já a tak je mi fajn. Sebepřijetí, akceptování toho, kam mi to právě teď táhne… tak v tom vidím jeden z největších přínosů knihy. Fotografie nádherné, ty se opravdu povedly, obsahově průměrné, určitě to mohlo jít víc do hloubky, s předáváním znalostí a informací je to prostě horší. Každopádně si jdu obout boty a vyrazit někam do hor, na to je právě teď vhodná doba a na to mám právě teď chuť. Možná i díky této knize, z které sálá, jak je krásné být uprostřed přírody a těšit se z jejích darů.... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

Po stylistické stránce je to bída. nemohla jsem se začíst, je to poněkud mdlé, myšlenkami i srdcem jsem byla pořád někde jinde než u právě čteného. Netáhlo mi to, bohužel, nesedlo.... celý text

Aby po nás něco zůstalo: Zpověď novodobých zámeckých pánů 2021, Anna Novotná

Velmi všem zámeckým pánům a jejich rodinám fandím a přeji moc úspěchů v bohulibém počínání. Charaktery majitelů zámků a hradů i jejich finanční i jiné zázemí jsou různé. Všichni se vyznačují tím, že to jsou neskuteční dříči, jsou poměrně všestranní a to je třeba ocenit. Kniha potěšila tématem, tedy rekonstrukcí chátrajících památek. Zpracování - některé otázky se opakují, ale jen u vybraných jedinců. Někdy je uvedena profese majitele, jindy ne nebo je utopená v textu. Nemá to úplně řád, v jiných článcích nebo třeba na wiki jsou jiné informace (třeba způsob nabytí majetku - zde, tedy podle autorky knihy si prý jeden majitel zámek koupil, v jiných zdrojích se dočítám, že ho dostal v restituci jako náhradu za jiný, zabavený majetek). Mouchy to má, něco se načne, autorka téma nedokončí a ptá se najednou na něco úplně jiného, přesto kniha tématem opravdu potěšila, a to velmi. Některé fotografie jsou hezké, někdy bych kromě detailu uvítala vidět celou místnost, kde je prvek umístěn, ubrala bych ve snaze o nadsázku (stínítko od lampy na hlavě, eh, proč jako tak bizarní...?). Přesto... Těším se, že snad bude pokračování, nějakou představu jsem si udělala a i přes vyšší cenu si knihu koupím. Jak říkám, moc jim fandím a za každou zachráněnou památku jim ze srdce děkuju. S Palánem bych ovšem rozhovory nesrovnávala, kvalitativně to je přeci jen někde jinde.... celý text

Děti nade vše 2021, Delphine de Vigan

"Kdokoli si může představit, že jeho život je hodný zájmu ostatních. Sbírat o tom důkazy. Považovat se za osobnost, celebritu a podle toho se chovat. Je to sen všech teenagerů : být milován, sledován, mít fanoušky. A těžit z toho... Big Brother už nepotřebuje autoritářství, totalitní sílu, proti které bude třeba povstat. Byl přivítán s otevřenou náručí a se srdcem lačnících po lajcích, každý bude svým vlastním tyranem. Výměnou za jeden palec vyprávíme svůj životní příběh. Režírujeme vlastní exhibování a to se stalo nepostradatelnou složkou seberealizace..." S každou stránkou nabíral příběh na síle, zpočátku trochu klišé a napadlo mi, že nic nového pod sluncem. Později mi to ovšem hlouběji zasáhlo, autorka přidávala napětí, sugestivitu a hodnocení jsem musela přehodnotit. Nevyzrálá Melanie, posedlá tvorbou vlastní rodinné reality show, snem o slávě a bohatství patří mezi hrdinky, kteří nechtějí znát pravdu, nepřiznají si realitu a umí si vše zdůvodnit svéráznou logikou, takže žijí v trvalém bludu, který jim nic nevyvrátí. Děti nade vše je název ironický, byť to je jeden z klamů, kterým Melanie balamutí druhé i samu sebe. Na dětech jí ve skutečnosti nezáleží, skutečných citů není schopná, jde si bezohledně a povrchně za svým a svým jednáním ovlivňuje životy nejbližších. Matka dvou dětí, jak sama o sobě říká taková kvočna, umí přitáhnout velmi početné publikum kýčovitými pozlátky, nejvšednější komercí, neoriginalitou a nanejvýš banálními průpovídkami a příhodami, prezentací svého citově chudého i intelektuálně prostého života. Částečně napsáno podle skutečných postav, respektive projevů a nápadů influencerů na různých sociálních sítích. Postavy jsem si uměla živě představit, snadno se to čte. Je to dobré. A výstižné.... celý text

Po stopách kultury, přírody i poznání: Zahraniční cesty české a rakouské šlechty mezi osvícenstvím a romantismem a jejic 2020, Filip Binder

"Výchova není naše vlastní dílo, ale dílo náhody. Sebevzdělávání je naproti tomu dílo naší vlastní volby a snah. Existuje mnoho prostředků, skrze které se dá dosáhnout sebevzdělání, jedním z nejvznešenějších je cestování." F. Posselt Nápad je to dobrý, napsat knihu o tom, jak cesty aristokratů do zahraničí a poznatky zde získané obohacovaly naší vědu, měnily krajinu a přinášely novou kulturu. Kniha se věnuje vytváření přírodně krajinářských parků, lékařství (tato pasáž mi zaujala víc), rozličné vědě, hl. v průmyslu. Bohužel, je to nehluboký vhled, spíchnuté horkou jehlou, kde se například na několika stranách uvádí jen výčet paláců a zahrad, které šlechtic v cizině navštívil. Přidaná hodnota a informace jsou dosti malé, strohé až si troufám říci mělčí, mnoho se toho nedozvíme, text ani nijak zvlášť nepobaví. Kniha je udělaná jinak krásně, nádherné fotografie, obrazy atd., ale čekala jsem od tohoto počinu přeci jen víc.... celý text

Sidonie 2021, Tereza Srbová

Prokletí rodu Usherů 2021, Robert R. McCammon

(V komentáři prozrazuju část děje): Několik desítek stran mi trvalo, než jsem se začetla a pak mi příběh konečně strhl. Jednoznačně se jedná o napínavou a vpravdě bezútěšně hororovou záležitost. Ač příběh navazuje na Ushery od E.A.P., často jsem si během čtení i vzpomněla na nedávno čtenou Mexickou gotiku (sebezničující rodina, tajemná minulost zkažených předků, rodové zatížení a hrůzu vzbuzující dům, zápach nevětraných místností, umírající doslova za živa se rozkládající patriarcha, který slyší každý zvuk v domě a předává rodovou štafetu a dědictví, neužívání elektřiny, krvavé bohatství, které těží z utrpení jiných, …) . Zároveň je něčím jiným originální a působí hrůzněji. V hororech nemám tolik načteno, takže se možná jen jedná o klasické téma a toto je jednou z nesčetných hororových variací, kde hlavní roli hraje strašidelná budova, kde se mění počet místností a která promlouvá k příchozím různými způsoby. Zatímco ponurá atmosféra Mex.gotiky může působit i temně sympatickým až romantickým dojmem a Pád domu Usherů je mistrovským, melancholickým až poetickým dílem, odpor v této knize nemá ono dekadentní kouzlo. Atmosféra je ovšem také fantastická, jen jiným a méně příjemným způsobem. V tomto příběhu převládá deprese, bezútěšnost, strach a román umí vyvolat až nepříjemně nehezké a živé pocity. Neuvěřitelná rozlehlost přepychem zaplněného Paláce plného starožitností jsou synonymem zla, sochy se smaragdovýma očima a vztáhnutýma rukama vidíte přímo před sebou stejně jako nebezpečně se rozbíjející okna, která musela být zazděna, proto je Palác ponořený do tmy. Nekonečné měnící se chodby a přeskupující se místnosti vzbuzují zvědavost a lákají k nahlédnutí, předně ale děsí a odpuzují svojí nepřehledností, pastmi a labyrintem. Před vstupem do Paláce se hromadí mrtvá zvířata, v Paláci se prý cosi schovává (démon?), takže není divu, že se lidé neopováží ani přiblížit... Okolní les plný trnů a kamenů působí „jako ostnatý drát“, který umí uvěznit a tnout do živého stejně jako dům, obloha je věčně rudá a v kraji jsou na denním pořádku bouřky. Tyto působivé popisy jsou oživeny podivnými výrazy, které na mě zpočátku působily buď až úsměvně nebo zpočátku nejasně: krajem chodí Dýňák (nebo-li zloděj dětí, jenž je snad zmocněncem samotného ďábla), má černou šelmu Žravu (která požírá lidi), rozlehlá vila poblíž Paláce se nazývá Vrátnicí, místní chodí na Jazyk, ve zpustošené vesnici žije Král Hory, Usherové mají záchvaty a při nich se musí chodit schovávat před světlem a hlukem do prazvláštní Tiché místnosti…Psychologie postav je propracovanější, jednu z hlavních rolí tu hraje i kluk ze samoty, kterému monstrum uneslo bratra. Tajemství se postupně odkrývají, na konci čeká překvapení... Popisovala jsem hlavně dojem z knihy a ten je o nepříjemných, nevyumělkovaných emocích, takže nemůžu říct, že je mi román přímo sympatický, každopádně je mi nelhostejný a autor patří podle mého mezi lepší autory horor. příběhů a nevlídných prostředí. Pocitově dávám 3,5*, kvalitativně si ovšem horor stojí rozhodně výš. Edgar Allan Poe to sice není, svojí osobitou hodnotu každopádně má.... celý text

Shi. Kniha 1 a 2 2021, Zidrou (p)

Ilustrace jsou nádherné a nemají chybu. Jak moc se mi líbily ilustrace, tak mi nesedl způsob, jakým je příběh vyprávěný. U komiksů se mi to někdy stává. Škoda, zvlášť když se většina děje odehrává v mnou milované temné a přitom kouzelné viktoriánské době plné velkých společenských rozdílů. Příběh z 20.st. tu má minimální prostor, je jen s minulostí provázán. Doplňuji štítek "viktoriánská fantastika". Je to trochu přemrštěné, vystupuje tu démon a je to docela bizár. Silnému vztahu těch dvou rozdílných žen jsem nevěřila, nepřesvědčily mě, ač je spojovala touha po pomstě. Nechybí tu sexualita, nevěstinec, blázinec, kde je nejdřív ta, pak pro změnu ona, morbidity, mrtvé dítě, mystika, výstřední tajná lóže, neobvyklé chování hrdinů a celé je to pro mě tak zvláštně poslepované ani bych neřekla že dohromady. Zvlášť ze začátku na mě působil příběh roztříštěně, možná i proto, že je vyprávěn ve 3 časových rovinách, bez předělu skáče v epochách, v různých osobách a měla jsem problém pobrat podivné jednání většiny postav (chodit po městě s mrtvolou v náručí, vyhrabat jí rukama ze země a koupat se s ní potom ve vaně, zatímco svlečená kámoška na mě přitom civí ? ). Musela jsem se vracet o pár stránek, abych si připomenula, kdo je zase tohle, jaký je jeho vývoj, do toho se objevují postavy nové a zase rychle mizí. No..., budiž. Mně osobně to bohužel nesedlo, jasně, má se u toho trošku přemýšlet, ale zas žádná velká filozofie to taky není. Jen obrázky jsou opakuji fakt super.... celý text

Dcery dvouhlavého draka: Příběh „ženy pro útěchu“ 2021, William Andrews

Adoptovaná mladá Američanka se vydává pátrat po minulosti svých předků do Koreje, své rodné země. Podaří se jí spojit se svojí babičkou a ta vnučce vypráví svůj pohnutý životní příběh plný událostí poznamenaných převraty 20. st. Kniha má podtitul příběh ženy pro útěchu, tedy vzpomínky sexuální otrokyně, která sloužila potřebám japonských vojáků. Této bolestné životní etapě se kniha věnuje ani ne do třetiny a já jen uvítala, že se příběh posouvá dále a nepopisuje jen útrapy zneužívané ženy, byť tato zkušenost negativně ovlivnila její následující život. Díky dalšímu ději se dozvídám i něco podrobnějšího z historie jinými mocnostmi zneužívané Koreje. Politika a válka tu je sice přítomna, ale přišlo mi, že v jinak dobře napsaném a napínavém románu tu mohlo ze začátku být víc údajů, hlavně něco víc o vztahu mezi Japonskem a Koreou. Postupně si zemi podmaňují jiné mocnosti a brání sjednocení země, tady už je polit.situace přehlednější už proto, že osud zavedl bezprizorní ženu do rodiny vládního úředníka, komunisty a bývalého partyzána, který chtěl sloužit svému národu a angažoval se v politice… Kniha se čte sama a důležitou roli tu hraje i drahocenný hřeben s vytepaným symbolickým dvouhlavým drakem, který má prý moc chránit své majitelky a má zde i jiné významy. Kniha s hlavními ženskými hrdinkami může zaujmout i mužské čtenáře. Román si podle mého zaslouží vyšší hodnocení.... celý text

Všechny touhy vedou do Říma 2021, Luca Di Fulvio

Od Luca Di Fulvia se mi líbil román Sen, který se vyplnil. Z ostatních historických románů už mám dojem horší. Autor sice píše o drsných událostech, přes veškeré strádání hrdinů ovšem tvoří až neuvěřitelně pohádkové světy s dobrým koncem, které se opírají o pár reálných prvků, jinak převažuje čistá fantazie. To, že lze těžko uvěřit jeho fikcím, bych mu ještě prominula, kdyby v nich zůstalo napětí a zábavnost (Dítě, které v noci našlo slunce - opravdu takhle podobně fungoval středověk? Jediné, co zní hodnověrně, je syrovost a drsnost, tato doba se s nikým nemazlila). Stejně převážně neuvěřitelný a málo promyšlený se mi jeví i jeho nejnovější román s politickým pozadím kolem revoluce a sjednocování Itálie, který mi navíc přijde i nejméně záživný. Autor podobně zachází s postavami a příběhem a dále už nemá, čím by mě překvapil. Jsem ráda, že jsem se seznámila v současnosti s velmi populárním autorem, jeho nové počiny už ovšem sledovat nepotřebuju. Myslím, že mi to stačilo.... celý text

Osamělost prvočísel 2021, Paolo Giordano

Bylo to dobré. Už ten výstižně zvolený název! Z literárního fast foodu jsem si zase jednou odskočila na kvalitní hostinu a vychutnala si zejména styl psaní. Líbilo se mi, že autor dokáže ve čtyřech pěti větách odvyprávět složitý příběh nebo komplikovaný vztah, aniž by byl doslovný. Místo přímočarých pojmenování hmatatelně vnímám poezii nevšedního okamžiku: „Vešli do místnosti a drželi se za ruce. Neusmívali se a jejich pohledy sledovaly rozbíhající se trajektorie, ale bylo to, jako by se jejich těla plynule přelévala jedno do druhého skrze paže a dotýkající se prsty… Vznikl mezi nimi společný prostor, jehož hranice nebyly jasně vymezené, a zdálo se, že v něm vůbec nic neschází a vzduch v něm je nehybný, ničím nenarušitelný. Alice šla o krok napřed a Mattia slabým tahem vyrovnával jeho klesavou kadenci, čímž vyrušil nedokonalost její pravé nohy. Nechal se vést a jeho chodidla nezanechávala žádný hluk. Jeho jizvy se skryly v bezpečí její dlaně. Tvářili se zasněně, jako by přicházeli z nějakého vzdáleného místa, které znají jenom oni.“ Knížka je to neradostná, protože nešťastní jsou hrdinové, kteří uvízli v situaci, z které buď neví jak dál nebo se z nějakého důvodu neodváží jednat, i když znají a mají na dosah přístupné řešení, takže si zbytečně šlapou po štěstí. Na jednu stranu je mi líto nevyužitých příležitostí, na druhou se jim nejde divit, vzhledem k jejich nestandardním osobnostem a po zklamáních, které si prožili, vzhledem k špatné zkušenosti a rozhodnutích, které pramenily právě z jejich nepasivity. Na jedno škobrtnutí se navalují další a ty pak hrdiny dusí. Jak se tak říká, kdo nic nedělá, nepodstupuje riziko a nic nezkazí… Vedlejší postavy šlo podle mého více rozvinout a jejich potenciál nebyl zcela využitý (třeba Viola). I proto knize nedávám 100%, i když špatná nebyla.... celý text

Dítě, které v noci našlo slunce 2016, Luca Di Fulvio

Zemřu o Vánocích 2021, Tammy Cohen (p)

"Náhle mě napadlo, že bych v tomhle domě mohla umřít ne nějakým násilným činem, ale na tisíc drobných opomenutí. Ne proto, že někdo něco udělá, ale proto, že nic neudělá." (Unesená a hladovějící Jesicca). Psychothriller mi zpestřil vánoční čas a ušlo to. Přišla mi tam poněkud psycho snad každá postava, nejenom ta, které když je unavená nebo po vypětí, oslovují jí různé hlasy. Obálka se moc povedla, umí navnadit, ta trpící Červená Karkulka je tam opravdu působivá, akorát se ten dekadentní děj odehrává ve velkoměstě, převážně v bytech a ne v lese, takže je trochu zavádějící. Myslela jsem si, jak budu ojedinělá, když napíšu, že druhá polovina mi přišla poněkud nevěrohodná a já už budu asi pátá s tímto názorem v těsném pořadí. No, tak jinak. Některé pasáže slabší, jiné silnější a ta kontroverzní druhá polovina, víte co, já se nakonec docela bavila, jak se to všechno zašmodrchalo. Je mi jasný, že v reálu by se to takhle neposkládalo, ale budiž, jako krimi zábava spíše OK. VELKÝ SPOILER: EPILOG mi přišel srozumitelný, podle mého názoru je tam mezi řádky napsáno, co se s jistou postavou stalo a co se v ní vlivem traumatických událostí rozjelo. Takže tak úplně šťastně z toho všeho nevyvázla.... celý text

Bezejmenné město a jiné povídky 1998, Howard Phillips Lovecraft

Moje první od Lovecrafta. Že psal horory a scífka, to mi bylo známo, ale že byl poeta, nikoli. Z některých povídek je to znát, tím příjemně překvapil. Spíš atmosférické než dějové, každopádně popsat prostředí a navodit náladu mu šlo. Povídka Bezejmenné město v poušti je toho krásným příkladem, viděla jsem skoro před očima.... celý text

Dívky z lesů 2021, Minka Kent

Náctileté sestry Wren a Sage žijí na samotě v chatě hluboko v lesích, matka s mladší sestrou před dlouhou dobou opustila jejich uzavřené společenství a z neznámých důvodů se nevrací zpět domů. Rodina žije jako v jiném století, bez elektřiny, neznají mobil, Tv a od začátku je jasné, že je s mámou a možná i s nimi něco hodně špatně. Co se děje? Skrývají se snad před někým? Hrozí jim útok někoho nebezpečného? Nebo podivná matka nebyla tak úplně při smyslech? Nebo snad jako malé byly uneseny? Vše se postupně vyjasňuje, dívky v chatě hladoví, trpí zimou a navíc jim do domova vnikne záhadný muž s neznámými úmysly. Podaří se jim opustit domek v lesích a začlenit se do normální moderní společnosti? Souběžně s jejich příběhem sledujeme sympatickou Nicolette, která řeší manželské potíže a touží po dětech. Žije v luxusním, přepychovém domě na konci města u lesa, v jejichž hlubinách prý živoří alternativní podivíni… Sama má pocit, že se úplně nezačlenila do komunity měšťanů, proč, závidí jí její bohatství? A jaké tajemství před ní schovává vlastní láskyplný muž? Thriller o tajemstvích, která není těžké odhalit, je čtivou jednohubkou, která se přečte snadno na jeden zátah. Je to zábavný průměr, zpočátku baví méně, pak se vše rozjede. Možná už jste podobný příběh jako já někde jinde četli nebo viděli v kině, ale bavilo mi to přesto, je to zdařilejší oddechovka s romanticky (?) tajemným napětím a důrazem na rodinné vztahy a sympatickými hl. hrdiny. Psychologie postav je bohužel jen hrubě načrtnutá a nerozvinutá, škoda, že některé dramatické motivy a možnosti, jak pracovat s charakteristikou postav nebyly plně využity a zápletka končí předčasně (viz - SPOILER- pasáž snadného začleňování se do zcela jiné společnosti, odlišného způsobu života a pohádkově šťastný konec plného pochopení, pomoci, přijetí a lásky jak z telenovely, včetně dokonalého manžela Nicol = Branta). Nenáročná četba, některé úseky občas mile překvapí: „Jsou jako z jiného světa. Ne toho, co znám já. Jako by poprvé vyšly ven a nikdy neviděly svět. Buď se zmátoří nebo umřou šokem… Neumím se vžít do toho, jak se cítí, ale rozumím tomu a respektuju to.“ Zmatená Wren: „Nevím komu můžu věřit a komu ne. Kdo je dobrý a kdo špatný. Jestli nám mohla lhát máma, pak může lhát úplně každý.“... celý text

Gott: Československý příběh 2021, Pavel Klusák

Tajemství pražských klášterů: Hrad a Hradčany 2021, Josef Pepson Snětivý (p)

Autor se soustředí především na architektonické stavby a stručnou historii budov než na duchovní stránku. Religionistická stránka mi tam chyběla. Čím se vyznačuje určitý řád, jak se chová, jeho myšlenkové zásady, odlišnosti od jiných řádů, jak se jeptišky a mniši oblékají, jaký mají denní rozvrh (pokud je zde zmíněn, tak třeba jen kdy jeptišky vstávají a kdy jdou spát a to je všechno), stýkají se s jinými lidmi a pokud ano, tak jakou formou a jak často? Nevím, jestli je zmíněno proč jsou Bosé karmelitky takto nazývané, když bosé nechodí? Konkrétně karmelitky mi hodně zaujaly a ráda bych věděla víc. U některých fotografií schází popisky, je tam zbořeniště, cihly, u toho jeptišky a prý dělají bohulibou činnost - chybí informace, že tou činností je pomoc s budováním nového kláštera v Drastech). Je to spíše polotovar, některé informace mi tam scházely. Díky panu Snětivému jsem se ovšem dozvěděla o klášterech na Hradčanech a o řádech, o kterých jsem nevěděla a začala se o ně díky knize zajímat. Budu pátrat dál a další fakta si zjistím jinde. Píše se zde o: klášteru benediktinek u baziliky sv. Jiří, pak bosích karmelitkách u kostela sv. Benedikta, kapucínech u kostela Panny Marie Andělské se sousední Loretou a voršilkách u kostela sv. Jana Nepomuckého.... celý text

Nejtajemnější místa světa 2020, Pavel Šmejkal

To je nádhera! Objednala jsem si kvůli námětu a teď vidím, že je i na co se koukat! Fotografie jsou velké, špičkové a pěkně seznamují s místy, o kterých je řeč. Knížka má podtitul: záhadné stavby, nevysvětlitelné jevy a (trochu nepřesně) místa, kde se dějí zázraky. Člověk takové téma musí brát s nadhledem, ale myslím, že i nefanoušci záhad si přijdou na své, protože to je především popis míst, která jsou spojená s nějakou legendou, mýtem, tajemstvím a největší záhadou zůstává třeba to, k čemu všemu stavby možná i víceúčelově sloužili nebo jak je lidé dokázali s tehdejšími technologiemi postavit? Autoři zkoumají historii, povídají o znovunalezených ztracených legendárních městech, apod. Jedná se o svérázný místopis pozoruhodných míst (třeba chrámový komplex v kambodžské džungli jménem Angor Vat), pohled do historie a zkoumání života dávných civilizací a kultur. Seznámíme se s úchvatnými místy, jejich specifiky, tradicemi, architekturou a některými nezpochybnitelnými fakty. Autoři píší, co se o objektech či místech traduje, vyjadřují se k různým teoriím, popisují zkazky, jak jsou objekty využívány dnes (turistické atrakce), kniha se každopádně snaží o serióznost, mnohé rozumně vysvětluje a dává věci do různých souvislostí. Povedená a hlavně čtivá literatura o dějinách dávných civilizací, o kterých víme pořád ještě málo a kteří postavili nadpozemsky krásné stavby, které bychom už dnes navzdory technice a pokroku neuměli postavit! Jak se píše v knize, zůstává ještě mnoho tajemství (jak a proč?) skrytých pod nánosem času. Dosud neznáme účel některých monumentálních staveb ani proč byly případně opuštěny...... celý text