Skallarix
přečtené 352
Mlok 2016
2016,
* antologie
Sborníky MLOKa jsem si zamiloval. Nejen pro kvalitní práce, kterých je tam v silné převaze nad těmi méně "kvalitními", ale i pro pestrou škálu, kterou MLOK nabízí. Všehochuť fantasy a sci-fi příběhů. Humorné, drsné, smutné, někdy i silné příběhy k zamyšlení... Hlavně je pro mě MLOK velkou studnicí inspirace, poučení (po stránce psaní) a motivací. Objevování nových světů, či především jejich autorů. Hodlám si jednou všechny Mloky přečíst, a také i posbírat. Zatím jich mám v knihovně polovinu. Těším se na další ročník!... celý text
Tak jsme lajkovali
2016,
Dominik Feri
odpad!
Čekal jsem ledacos, ale takhle marnou záležitost asi ne. Celá tato kniha je jen svazek zbytečných rozhovorů o ničem s mnohdy nevýraznými, nezajímavými a často "prázdnými" osobnostmi českého… Čeho vlastně? Prostředí sociálních sítí a společnosti? Skladba dotazovaných lidí, se kterými tyto „rozhovory“ byly vedeny, je zhruba z devadesáti procent jednotvárného typu, obdobně společensky a politicky smýšlejících. Zhruba pět procent jsou názoroví oponenti a zbytek bych nazval lidi, bez názoru, hodnot a postoje, pro které je nejdůležitější dobře vypadat a umět nastavit – kupříkladu slečna Drahomíra Jůzová – v tu dobu rozhovoru devatenáctiletá profesionální pornoherečka. Ale jsou tu další "důležité postavy" české historie – jako kupříkladu zakladatelé facebookových stránek „STAY ZMRD“, sluníčkářský gay-pornoherec Jakub Janda plkající zcestné řeči zaštiťující své argumenty o humanitě a morálce (přední tvář a zastupitel ředitele "think-tank" neziskovky "Evropské hodnoty", která je financována,mimo jiné, "Open Society Foundations" George Sorose), "novinář" Michal Zlatkovský z týdeníku Respekt (k tomu se netřeba vyjadřovat)... Nebo je tu i Jaroslav Cerman – velice kontroverzní postavička z kampaně HATE FREE Culture. Mimochodem, tento "dejme tomu publicista" pracoval během prezidentské kampaně pro Horáčka, se kterým je v této knize také dejme tomu rozhovor. Další postavičkami jsou třeba Matěj Hollan (Hnutí "Žít Brno"), Vladimír 518 (...?), či nynější "hvězda" ODS, ostuda a starosta Řeporyjí, velikán, džentlmen a inteligent - Pavel Novotný. Samozřejmě rozhovorů s panem Ferim je zde více a netřeba všechny vypisovat, chtěl jsem jen zmínit ty "nej". Na druhou stranu se divím, že k rozhovoru svolili kupříkladu Martin Konvička, či tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, ze kterých si autor neustále jen utahuje a baví se na jejich účty. Když se zaměříme ale na knihu a jeho autora - ony rozhovory byly vedeny neprofesionálně a na úrovni středoškolského studentského časopisu. Člověk nemusí mít ani základy žurnalistiky, či lekce tvůrčího psaní, aby bylo zjevné, že dotazovaní ve většině případů jen vyplňovali předem připravené dotazy, takže než o rozhovory se jedná o jakési doplňování otázek, které mohl někdo poslat e-mailem a k žádnému rozhovoru fyzicky, či alespoň v reálném čase dojít nemuselo. V knize, krom rozhovorů najdete i glosy a vtipy, frky, co nejsou vtipné, sem tam i humor, který z valné většiny postrádá byť špetku inteligence. Hlášky "puberťáka", který na jednu stranu chce být cool bavič mladých, šašek a zároveň chce, aby ho lidé brali s jeho vystupováním vážně na prknech národní politiky (nehledě, za kterou stranu kope). Na to, abyste napsal knihu, pane Feri, bude potřeba daleko více, než jen pár předpřipravených otázek, "zajímavých osobností" ze sociálních sítí a pár hlášek z Twitteru, kam už raději ani moc nechodíte.... celý text
Mlok 2015
2016,
* antologie
Toto vlastně byl můj první kontakt s MLOKem - a také jsem si ho velmi oblíbil. Sborník se širokým spektrem žánrů v oblasti fantasy a sci-fi od tuzemských (i slovenských) autorů. Začátečníků, pokročilých i profesionálů. Sborník, co má už pěkně dlouhou tradici a já jen doufám, že v ní bude pokračovat. Příběhy ve sbírce jsou samozřejmě dosti různé, nejen žánrově, ale i stylově, slohově a jsou mnohdy pestřejší než křídla některých barevných, vzácných motýlů. Ačkoliv každého potěšit nikdy nelze, porota dle svého odborného oka (a zajisté i obou odborných očí) jistě vybírá jen ta nejlepší díla. Pochybovat nad jejich rozhodnutí samozřejmě (díky bohům bez výhrůžek a odplaty) můžeme a přinést i trochu té vlastní kritiky. Třeba díky serverům jako je Databáze knih, kde lze se vyjádřit ke každé povídce zvlášť v záložce "Povídky", ne jen ke knize jako k celku, či rozepisovat se v jednom komentáři ke všem povídkám a novele. To by asi počet povolených znaků v komentáři nestačil... Muhehe. ..... celý text
Skleněný dům
2015,
Paul Tobin
Nemohu si pomoci, ale toto nebyl Geralt. Náš Geralt z Rivie. Samozřejmě, vizuálně mu podobný byl, obzvláště postavě Geralta z počítačových her, které vznikly na motivy Sapkowského knih. Ale jeho chování, uvažování, styl... To nebyl on. Ačkoliv se mu snažil podobat sebevíc a autoři se snažili urputně jeho osobnost vtisknout do svého komiksu, zaklínač Geralt to prostě nebyl. Někdo říká, že kresba zachraňovala slabší děj, někdo zase, že kresba nebyla nijak vydařená, ale aspoň to vyvažoval děj... Těžko říci, k čemu se zde více přiklonit. Kresba byla rozhodně originální a svébytná, děj byl poněkud zvláštní, místy přitažený za vlasy, ale i tak bych neřekl, že postrádal originalitu, či že by děj byl nějak chudší. Pointa tu je, i rozuzlení příběhu, které vás znovu donutí si prohlédnout a projít kresby detailněji, neboť se v nich skrývá... ... Mmmm... ..Na to si přijďte už sami. Při hodnocení jsem byl docela navážkách... To, co ve mě vyvolávalo, řekněme, literárně libé pocity při čtení na druhou stranu srážela snaha autorů vtěsnat něco násilím do formy zaklínače Geralta, ačkoliv to očividně prostě nešlo. Komiks jako takový je spíše zajímavost, než libůstka (nebo dokonce povinnost) pro nadšence a fajnšmekry.... celý text
Žoldnéři fantasie: Knížata páry a ducha
2013,
Michael Bronec
Doposud nejlepší sbírka Žoldnéřů, na které jsem narazil - tedy, které jsem přečetl, abych byl přesný... Po zarezlém a skřípavém rozjezdu skrze prý steampunkovou povídku D. Tučky (která mimochodem vyhrála první místo tohoto ročníku) přes pohádková "Dvojčata" L. Müllerové, ve které mě mimo jiné okouzlila kresba Janiny Strnadové na straně 59, se dostáváme k různorodým fantasy povídkám, žánrově pestrým, když rozebereme fantasy více do hloubky.... Kupříkladu mě velice zaujala povídka "Slova, jen slova" Dany Ruskové, která měla spád i svébytnou atmosféru, "Conquistador" M. Sládka, či "Dívka ve tmě" Adama Fialy, která snad hraničila mezi atmosférickou povídkou a lehkým hororem. Povídek, které stály za přečtení tam bylo rozhodně více. Víceméně, když to tak řeknu, každá mě něčím zaujala, překvapila, navnadila, inspirovala až na jednu jedinou - a to zmíněnou Tučkovu "Rezavé ovce". Podívejte se zde na Databázi knih do záložky "Povídky", kde je u povídek i krátká anotace, či ještě lépe, vezměte knihu a čtěte! P.S. Mimochodem, velmi oceňuji a doporučuji doslov Leonarda Medka o steampunku, kde naleznete i jeho novoslovo-novotvar "PAROBRAJGL" (čistý překlad slova "steampunk", který má šťávu). Ten pán se prostě vyzná... :)... celý text
Fretka jako domácí zvíře
1999,
Petra Nerandžičová
Petra Neradžičová přináší tuto malou příručku, která je opravdu praktickým průvodcem pro chovatele. Obzvláště bych knihu doporučil nejen začínajícím chovatelům a lidem, kteří se teprve rozhodují, zda-li si roztomilou kunovitou šelmu pořídí, ale i těm, kteří mají fretku nějaký ten pátek doma. Sic je třeba kniha na první pohled počtem stránek stručná, je velmi komplexní a odborná, zároveň psaná tak, aby ji pochopil i neznalý oboru. Autorka seznámí čtenáře s problematikou fretek, jejího chovu a původem, typickým chováním a varuje před tím, co může majitele potkat. Proto také i sama zmiňuje, jak je důležité tyto informace neustále mít na paměti a řídit se jimi. Jediné, co bych knize vytknul, ačkoliv to není chyba, jen holý fakt - už je staršího data vydání. Ve své době tu mnoho vybavení, krmiv a potřeb pro chov fretek nebylo a tak autorka radí jak co nejlépe improvizovat, jak a co zařídit, aby fretka nestrádala a měla se co nejlépe. Ano, na jednu stranu, skvělé praktické rady i dnes, jen už spoustu věcí, které se snaží autorka nahradit, pořídíte dnes už vcelku levně a jednoduše. Co se týká finanční stránky věci, věřte, že fretka vyjde rozhodně na více jak dvě stě korun měsíčně. Inflace dělá své. A co se týká stravy, dnes je tu spousta druhů krmiv, ale někdy, někdy když vidím jejich velice nevhodné složení, je lepší se vrátit ke stravě, kterou můžete fretce připravit sami.... celý text
Legendy z dávných časů Čech a Moravy
2012,
Jaroslav Mostecký
Honosný název a anotace slibující mnohé... A přitom se jedná o příběhy stejně tak fantaskní, jako je například "Čas rytířů" od Zdeňka Žemličky pojednávající o slovanském rekovi z Rujany bojujícím proti nepřátelům ve světě plném kouzel, čar a nadpřirozených bytostí. Žemlička sepsal fantasy s historickými prvky a také je jeho kniha publikována a propagována jako literatura "fantasy". A zde - příběhy žánrově naprosto stejné, avšak jsou mě z nepochopitelných důvodů čtenářům nabízeny a podávány jako alternativní příběhy z historie naší země, jako "legendy", za kterými se skrývají... A ačkoliv za každou z těch tří částí je jakýsi doslov na obhajobu možné "historické autenticity" příběhů skrze poukazování na dějinné skutečnosti, stále příběhy zůstávají tím, čím jsou. Jak již zde padlo... Tyto "Legendy" nejsou tím, zač se vydávají. Pokud je tedy nebudete brát jako historické příběhy ani okrajově, můžete si přečíst tři různé příběhy z žánru fantasy, které byly vydány v tomto souborném díle. První příběh vypráví o Talunovi. O lovci z doby příchodu prvních zemědělců do oblasti dnešní Moravy. Vladimír Mátl díky dnešním znalostem o této době, minimu archeologických nálezů a naší nevědomosti o kultuře, zvyklostech a panteonu tohoto lidu měl velice široké působiště, kde mohl stvořit svůj fiktivní svět. Svět, kde bohové a bůžkové zasahují do osudu lidí, kde zlí šamani lidem skrze čáry a magii více škodí, než pomáhají, svět, kde neohrožený mladík Talun díky kouzelnému Měsíčnímu talismanu přemůže nespravedlnosti a zlo sužující jeho samotného, i jeho blízké. Samotný příběh mi přišel plochý a styl, jímž pan Mátl tyto "Legendy" napsal, mi osobně tolik nesedl. Druhým příběhem je "Legenda o Marovrixovi, strážci Boiohaema". Jak již název napovídá, příběhy Marovrixe se odehrávají v době Bójů na našem území. Pokud Legendy o Talunovi byly fantasy, pak jsou tyto příběhy Vladimíra Zajíce "high fantasy". S Kelty a o Keltech příběh nemá moc společného, krom názvů míst, které nám tu zůstaly a styl jmen, které mají postavy příběhů. A tedy samozřejmě, že pan Zajíc nám tyto postavy jako Kelty, Bóje, předkládá. Tyto příběhy mě rozčilovaly asi nejvíce, protože, když už tedy chci napsat něco fantaskního a chci své hrdiny zasadit do určité historické doby, měl bych se alespoň trochu, maličko přece jen držet nějakých faktů. Třeba výbavy hrdinů - například zbraní, oblečení, které jsou historicky podložené, etc. Protože pokud ani to neudělám, bude to spíše vypovídat o mé nevědomosti, neznalosti, nebo lenosti si zjistit naprosto základní fakta a věci ohledně něčeho, o čem budu psát? Pokud tedy Vladimír Zajíc chtěl od všeho upustit a ponořit se do svých představ nehledě na jakékoliv, jakékoliv doložené skutečnosti, dostáváme se díky tomu zde do jedné z té laciné fantastiky z osmdesátých let heroických chlapíků běhajících v bederní roušce s padesátikilovým mečem a bujnou kšticí, kterým se u nohou plazí sličná prsatá děva ve spodním prádle z kůže. Možná trochu přeháním, ale styl, kterým jsou příběhy o Marovrixovi psány v některých částech nemají k tomu daleko. Posledním příběhem této knihy - a také si myslím nejpovedenějším v porovnání s předchozím materiálem, je "Legenda o Walthariho cestě". Samozřejmě se jedná také i v tomto případě o čistou fantasy, ale když ho budeme jako fantasy příběh s historickými prvky brát, můžeme se setkat se vcelku zdařilým vyprávěním zkušeného autora české fantastiky Jaroslava Mosteckého. Ten se i nějakých historismů držel, pokud nám jde o tohle. Jinak, jak jsem již psal, je to čistá fantastika plná mrtvol, nemrtvol, temné magie, naděje a zklamání germánských osadníků a jejich vůdců uprostřed "Boiiské", "Bohemianské" kotliny, kteří se snažili osídlit naší zemi. Rozhodně to byl čtivý příběh, mnohem čtivější, než ty předchozí, ale i tak bych mu vytknul pár věcí. Vesměs podobných jako předchozím, takže rozepisovat to znovu je asi zbytečné. Jen co mě opravdu trochu zklamalo, z literárního hlediska, bylo zakončení příběhu, které bylo docela už... Absurdní. ( - Hlavně Donarovi (Thórovi) kozlové... - )... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Zaznělo to tu mnohokrát a jistě ještě zazní, ale četl jsem mnoho lepších fanfikcí, i od mladších autorů (byť třeba dvanáctiletých!), než tuto. Za fanfikci bych se tento scénář nebál označit - jen s nepatrným rozdílem, že je stvořitelkou světa Harryho Pottera oficiálně posvěcena a nějakou částí se i sama na práci podílela. Jak moc velkou můžeme spekulovat, protože ji v knize očividně nenalézáme. Podepsat se pod to ale musela, už kvůli marketingu, prodejnosti - stejně tak jako je to s názvem knihy "Harry Potter", která není o něm (ačkoliv v ní vystupuje jako vedlejší postava). Tyto dvě značky prostě prodejnost zaručují a fanatičtí potteromaniaci a potterofilové zhltnou cokoliv, kde se objeví. Obzvláště pospolu. Je to scénář, ano. Ale jeho neuvěřitelnou plytkost a nesmyslnost to nijak rozhodně neomlouvá. Přemýšlel jsem ale, proč J.K. Rowling nechala vydat tento paskvil v takovéto formě a ve výsledku mě nenapadlo nic jiného, než vize rychlého nadělání peněz. O tom by svědčila i cena knihy samotné - každý si chce utrhnout co nejvíce, když už mu skrze prsty protéká zlatá žíla. Ale je Rowling spokojená s tímto výsledkem práce Tiffanyho a Thornea? Prý ano. Velká část čtenářů ale už moc ne... To že si nedala autorka ani tu nejmenší námahu se nějak více podílet na svém odkazu díla, na kterém pracovala roky a roky a nechala vydat tento příběh jen jako samotný scénář je podle mě trochu facka fanouškům, nebo jako typický vzkaz "jste mi ukradení, já vím, že si to stejně koupíte". Ale to by asi nebyl ten hlavní problém této knihy - její forma. To, co čtenáře zaráží, rozčarovává a někdy i ničí, jak jsem si všiml, je samozřejmě její obsah... Ubohý pokus o návaznost na předchozí díly skrze postavy, které vypadají jak z nějaké karikaturní show. Svým předlohám se ani v nejmenším nepodobají. Chovají se jako bezduché loutky plkající prázdné monology nezkušeného loutkového herce, který musí na poslední chvíli zaskakovat za nemocného kolegu a neumí ani v nejmenším improvizovat. Vykonstruovaná rodinná tragédie na chlapcových komplexech z úspěchů svého otce, do toho nesmyslný vstup najednou navrácených temných sil skrze dívku, které si nikdo do té doby ani nevšiml - ale hlavně že se Harryho jizva najednou ozývá. Až teď, jizva - extra klišé odkaz. A takových tam bylo povícero, jen pro ujištění čtenářů, že se opravdu jedná stále o universum Harryho Pottera a ne jiný příběh. Naprostou nesmyslnost příběhu dali špatnými odkazy a návaznostmi na předešlé knihy HP, ale především, především CESTOVÁNÍ ČASEM! Rozlučte se s jakýmikoliv fyzikálními zákony, základy logiky, časovým paradoxem, pravidly cestování v čase z předešlých dílů HP, natož s nějakým efektem motýlích křídel. Zde se prostě skáče časem kamkoliv, skoro kdykoliv, jen abychom se podívali na "hele, a co kdyby tenhle... Tak nic, zkusíme tohohle... Zase divný, tak jinak..." - a pak se lehce vrátí v naprostém výsledku vše nazpět, jako když lusknete prsty. Nedělní výlet pro školáky. Přesně TOTO je onen moment, který se nazývá naprostá zoufalost autorů. Když není o čem psát, natáčet, či vyprávět, dojdou nápady a náměty, sáhne se po cestování v čase a vytváření alternativních realit. Z čehož se stane mnohdy "prequel-sequel-reboot" motanice/blbost. Jenže tady to bylo ještě horší. Ještě zbytečnější. A bezvýsledné... Naprostých hloupostí je v každé kapitole asi zhruba něco mezi pěti až třiceti, ale z důvodu ubrečených antispoileristů a nedostatku prostoru pro komentáře je zde jejich popis asi zbytečný, či nežádoucí. Krom titulního názvu má ale kniha ještě cosi společné s předešlými sedmi díly - nová kniha voní "albatrosem", stejně, jako knihy Harryho Pottera, když prve vyšly tenkrát před patnácti, dvaceti lety. Ale to je asi jediné, v čem jsou si podobny. A prokleté dítě? To je snad každé, které propadne tomuto dílu a najde v něm zalíbení... Mám chuť tuhle knihu zařadit ve své knihovničce ne vedle série Harryho Pottera, ale vedle Pratchettovky "Nadělat prachy".... celý text
Fretky
2005,
Judith Lissenberg
Velice stručná příručka, ale na druhou stranu obsahuje většinu zcela naprostých základů, které potřebujete vědět a znát, než si pořídíte fretku, nebo než se začnete o ní starat. Po několika letech jsem si musel tuhle knížečku pro urovnání informací a ujištění se znovu přečíst, protože se skrze trnité cesty osudu ke mě dostalo jedno opuštěné, vyhozené a zraněné mládě fretky, o které se nyní starám....... celý text
Alšova vlast
1980,
Ladislav Stehlík
Básně inspirované lunetami Mikoláše Alše. Alšovy lunety oslavující slovanské předky v jejich vlasti, české kotlině. Obrazy vzniklé na základě fantazií o jejich životě a vzhledu na základě nalezených artefaktů - šperků a zbraní. Nalezené předměty zdobící reky vyobrazené na lunetách jsou především z nálezů dob laténských a halštatských - keltské šperky, i pozdějších "germánských" - zbraně. ... Tolik o proslovanské oslavě národa.... celý text
Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí
2012,
Michael Bronec
Na kontrast povídek, co se v Žoldnéřích fantasie vyskytuje, jsem si zvykl. Některé jsou dobré, některé někdy i skvělé, skvostné... Některé zase naopak nudné, táhlé, o ničem, nebo i výjimečně ubohé. Nevím, jestli říci "samozřejmě", nebo "naštěstí", ale žádná taková "ubohá" povídka v tomto ročníku nebyla. Spíše naopak. Řekl bych, že rok 2012 byl pro Žoldnéře vcelku vydařilý. Bohůmžel bylo povídek, které mě tolik neoslovily v nepoměru k těm, které jsem ohodnotil lépe. Ale ani tak nemohu "Dobrým zprávám ze záhrobí" odepřít tři hvězdy. O povídkách a k povídkám jsem se vyjádřil jako obvykle v záložce "povídky". A abych neopomněl - jako každý rok má pan Medek prostor k doslovu na téma, které víceméně povídky autorů spojuje. Tentokrát to byl posmrtný život, duchové, záhrobí. A jak sám pan Medek píše (nebo to tak alespoň vyznělo), radost z toho neměl. Ale i tak pár stránek zaplnil fakty o duších v literatuře a zmínkách o nich. Doslovu se ale chytla i paní Františka Vrbenská - a to byla část, u které jsem se musel přeci trochu jen smát... Paní Vrbenská se zhostila úkolu s nebývalou vervou a ochotou, zaplnila svým textem zhruba třicet stránek (což je skoro více, než mají některé povídky) a rozvyprávěla se o všem možném. Nejen o literatuře. Spoustu prostoru věnovala hororovým a fantaskním filmům, pak se uchýlila okrajově k mýtům, vědě kontra mystice v podání stylu "Věřte nevěřte" a hlavně, proč jsem se musel "přeci jen trochu smát", je to, že nás paní Vrbenská neustále ve svém psaném textu odkazuje na různé internetové stránky - a to nejednou i přímo hypertextovým odkazem (který si pochopitelně v knížce nerozkliknete a neotevřete) na různé články "zpravodajských" serverů jako "novinky.cz/koktejl/", nebo "tech.ihned.cz/" - kde měl být pravděpodobně článek "Kde se vzaly bludičky a kam zase zmizely", který je dnes, pochopitelně, už dávno neaktuální a přivítá vás na konci odkazu, který když si zadáte hezky ručně v prohlížeči, "HTTP 404: Nenalezeno (detail_body)". Roztomilé. Paní Vrbenské bych raději dal propříště pero a papír do ruky a hlavně bych ji neposazoval k počítači s připojením k internetu, protože, jak jsem psal, tolik odkazů a přímých linků na články na různých serverech jsem snad v tištěné knize ještě neviděl. :=)... celý text
Gotický svět
2012,
Natasha Scharf
Tuto knihu si dám někam na zvláštní místo v knihovně. Gotický svět je vynikajícím pojednáním o vzniku a vývoji subkultury zvané "gothic" - kde se zrodila, odkud přišla, čím vším prošla, do čeho se všude infiltrovala a stejně tak co se vstřebalo do ní, a mnohem více. A to vše velice čtivým a stručným způsobem nám Natasha Scharf předkládá v knize obohacené o zajímavé fotografie. Není to zrovna dílko pro neználky nebo zcela nezasvěcené lidi, už jen proto, že jim kniha samotná moc neřekne a budou ji možná považovat za pouhý výčet kapel s jejich neucelenou historií. Natasha se v knize věnuje především hudební stránce celého kultovního hnutí - neboť odtud se také zrodilo. Ale neopomíjí i tu vizuální, módní scénu, která je dnes neodmyslitelnou součástí. Knihu rozhodně doporučuji všem fanouškům post-punku, gothic rocku, gothic metalu a jiných gothic odnoží v hudbě, protože především právě pro ně je. (A tak trochu i o nich...) Natasha Scharf mě opravdu překvapila.... celý text
Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům
2011,
Michael Bronec
Dvě a půl hvězdy a ani hrst hvězdného prachu navíc. Trochu slabší ročník, jen jednu povídku bych nazval hvězdnou - a to trn z paty Žoldnéři Fantasie pro rok 2011 nevytrhne. Jen abych dodal: nechci, aby mé hodnocení nějak vyjadřovalo skutečnost, že se mi tato kniha nelíbí, protože tomu tak rozhodně není. Žoldnéři fantasie jsou dle mého skvělým projektem, díky kterému mohou díla amatérských a začínajících pisálků (a samozřejmě nejen jich) vyjít na světlo světa a můžou si je přečíst davy čtenářů. Autoři povídek se tak dostávají do povědomí čtenářstva a někteří mají tak zase o krůček blíž ke svému snu - stát se spisovatelem se vším všady. Projekt je to, jak jsem říkal, skvělý. Samozřejmě, je jich tu spousta podobných, ale přece jen, Žoldnéři fantasie, takoví nástupci po "Drakobijcích", mají na českém fantasy poli věhlas a nějakou tu čtenářskou základnu. Proč tedy hodnotím tento ročník jen dvěma hvězdami? Prostě a jednoduše se toto hodnocení skládá z průměru hodnocení povídek, které kniha obsahuje. Čistá matematika a zaokrouhlování. K povídkám samotným jsem se snažil nechat i nějaké slůvko coby komentář. Také bych rozhodně doporučil zajímavý doslov pana Leonarda Medka o "automatonech".... celý text