Skallarix
přečtené 352
Oppidum České Lhotice aneb Putování za Kelty na Chrudimsku
2009,
Tomáš Mangel
Malý a velmi stručný průvodce světem doby našich barbarských keltských předků, v neposlední řadě i oblastí Chrudimska, jak nese název knihy. Kniha je zaměřena ale spíše na naprosto neznalé čtenáře, či mládež - najdete zde primární, základní informace "kdo byli Keltové, jak žili, jak vypadali" etc., či v stručném spisu, co se z archeologického hlediska našlo v dané oblasti, či jak teoreticky oblast v této době působila. Každá kratičká kapitola je shrnuta do kvízu, kde si stejně jako na základní škole uděláte test, zda-li si pamatujete co na předchozích cca deseti stránkách bylo uvedeno. Oceňuji tuto knihu pro oživení regionální "prastaré" historie, věnování se minulosti tohoto období i pro snahu dostat tyto informace do povědomí širšího okolí. Hlavně neskonale obdivuji práci na oppidu Nasavrky, kde se konají každoročně slavnosti - z nichž nejznámější je "Lughnasad", festival keltské kultury. Jak autora této knihy, tak ostatních vůdčích osobností, pořadatelů, či v neposlední řadě pracovníků a dobrovolníků, mezi které se snad brzy přidám (ačkoliv je to pro mě více než kus cesty). Když se vrátím ke knize - rozhodně bych ji doporučil jak neznalým historie, tak i milovníkům této doby, kultury a civilizace, neboť zakoupením této knihy podpoříte samotný "projekt", díky němuž a jemu podobným naše historie nezemře a nezůstane navždy v zapomnění. ..Navíc samotná kniha obsahuje úžasné kresby a ilustrace pana Petra Nováka.... celý text
Válka zrcadel
2017,
Tereza Matoušková
Po přečtení této knihy jsem si říkal, že s komentářem nebudu nijak spěchat a nechám v sobě jaksi uzrát tedy příběh, co jsem přečetl (a nasál do sebe) a nebudu ho komentovat hned. Teď je to pět let tedy, co jsem knihu přečetl a stále jsem tak nějak na vážkách, co ke knize napsat. Musím se přiznat, že samotný příběh a kulisy mě nijak zvlášť nezaujaly. Sem tam trochu klišé, ale ruku na srdce, ve kterém fantasy ono klišé dnes nenajdete. Větší problém jsem měl se samotnými postavami, ale nedovedu říci proč. Většinou v knihách začnete mít nějaký postoj vůči aktérům děje, někdy ve vás vyvolávají emoce, což je vlastně i žádoucí. Jenže postavy v této knize mi byly ani ne tak cizí, jako spíše naprosto lhostejné. Což zde bych viděl asi jako nejslabší článek této knihy. Ovšem, je to jen můj osobní pohled na věc.... celý text
Začínáme s lukostřelbou
1999,
Stanislav Vidím
Z jistého pohledu praktická příručka. Pro naprosto neznalé se jedná o bližší seznámení s lukem i střelbou, pro znalejší lukostřelby se jedná spíše o stručný průvodce styly lukostřelby a obzvláště vybavení. Autor se nejvíce zaměřoval na kladkové sportovní luky a jejich používání. Co si ale povídat. Teorie boje, či sportu na papíře je vždy naprosto odlišná od toho, co se naučíte v praxi. A praxi těžko nahradíte jen teorií, i když je nedělitelnou součástí. Jednoduše - po přečtení průvodce se lukostřelcem nestanete, i kdyby měl tisíce stran. To až vystřelení tisíců šípů vás posune dál.... celý text
Žoldnéři fantasie: Lovci monster (speciální vydání)
2016,
Michael Bronec
Ke sbírkám Žoldnéřů fantazie už přistupuji s jistým očekáváním, které se každoročně vyplňuje. Tento ročník nebyl žádnou výjimkou. V "Lovcích monster" mi povídky jakožto "skvělé" přišly akorát tři, vítězná jako povětšinou, jedna z těch opravdu slabších (ačkoliv ne nejslabší, letos se našli i jiné) a zbytek balancoval někde kolem střední linie, ohledně hodnocení. Ony tři povídky, které bych hodnotil jako nejlepší, byly: "A z prachu povstal..." z alternativní historie dvacátého století, "Podej ďáblovi prst" z období třicetileté války a "Píseň bílé tmy", jejíž děj se odehrává v polovině devatenáctého století. (... A až teď jsem si všiml, co ty "mé vítězné" povídky spojuje. Historie, ačkoliv třeba alternativní, fiktivní.) Všechny byly napsány velice čtivě, zajímavě a každá svým osobitým způsobem. Nebudu se však rozepisovat o jejich ději a jejich kladech zde, v odkazu "Povídky" jsem je už náležitě rozebral... Další takovou velmi zajímavou prací byla i povídka "Román o růži" od V. Mertlíkové. Ale co se týká opačného konce pomyslného žebříčku... Největším zklamáním pro mě byla jen jedna povídka, a to "Ochránci klidného spánku", která hraničila až s patetickou infantilností a naivitou (možná někteří čtenáři desetistránkových, ilustrovaných pohádek pro nejmenší z distribuce W.Disneyho toto ocení - ačkoliv, abych někřivdil, pravda, ocenila to i porota Strak na vrbě a Kristýna Sněgoňová se vyhoupla se svým dílkem až na druhé místo). Ostatní povídky povídky byly vcelku zajímavé, čtivé, některé samozřejmě méně... Každý si najde to své. Jen tento ročník mě utvrdil v názoru, že od Žoldnéřů můžete čekat stále skoro stejnou směs příběhů, které ačkoliv se příběhově liší, stylově a žánrově, když půjdeme více do hloubky, už nikoliv. I přesto - již lepší ročníky zde byly. ...... celý text
Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy
2015,
Michael Bronec
Povídky dobré, povídky slabší a i ty špatné... Asi jako každý ročník Žoldnéřských prací. Ačkoliv tento sborník skrývá v sobě, dle mého, pět vcelku výtečných prací (včetně hostující povídky od M. Lince), jejich třpyt, lesk a slávu na pomyslných miskách vah v opozici vyvažují ty slabší kusy, kterých tu nebylo také málo. Rozhodně nejslabší bych považoval žoviální pokus o jistou urban fantasy paní Molcarové "Poslepu házet kostkou", který však v očích poroty byl tak skvělý, že se vyškrábal až na třetí místo (jak asi píši u každého ročníku - je to věc vkusu a mé hodnocení je velice subjektivní i sugestivní - ostatně asi stejně tak, jako poroty). Ale abych nezačal negativně, či nějakým haněním... Musím vyzdvihnout již zmiňovanou hostující povídku, která byla vážně dobrá a navnadila mě silně na samotná díla M. Lince, pak "Pomoc osudu" mé oblíbenkyně Jitky Ládrové, která umí tvořit své světy stylem jím vlastním a ještě lépe je popisovat (a především vyprávět osudy jejích hrdinů), "Osberth" Karla Doležala, který zde ukázal svět pro mě v tuzemské fantasy naprosto nový a také velice zajímavý, či v neposlední řadě "Soumrak elfů" (princezničky a mejdla, který nesnášej metal, ať se dou rovnou vycpat) a "Zrádné svědectví", které vtáhlo naprosto úžasnou atmosférou (a napětím!). Bylo to velice dobré čtivo, když vezmu knihu v celku jako takovou, ale pokud hodnotím dle průměru povídek, které obsahuje, sotva přesáhnu byť o píď tři hvězdy. ... Navíc, jen abych dodal, u každé povídky jsou obvykle dvě ilustrace. Každá povídka dostane jiného ilustrátora, takže krom čtení je mnohdy i čím se kochat. A tento ročník mě nejvíce v tomto ohledu zaujala ilustrace Jiřiny Kmínkové.... celý text
Obchodníci s vesmírem
2005,
Frederik George Pohl Jr.
Obava z tehdejší formy sílícího kapitalismu, který díky nadnárodním firmám a korporacím prorůstající politikou de facto ovládá i chody států? Který kašle na lidi, používá je jen coby masy, po kterých stoupá stále výš bez jakéhokoliv ohledu na dopad na životní prostředí, či dopad na sociální sféru a životy lidí? Možná i to byl jeden z podnětů k napsání této skvělé sci-fi. V padesátých letech minulého století se tato budoucnost mohla zdát vzdálenou písní, která může i nemusí nastat - ať už v této podobě, kterou autoři popisují, či v jiné, obdobné. Dnes tato jistá forma dystopie není tak nereálná, ačkoliv z druhého pohledu na věc - naše budoucnost není, či nemusí být nikterak růžovější. Za šedesát pět let od prvního vydání této knihy se svět změnil, ubral se svým směrem, ale stále nám tato kniha má co říci, nejen ve formě zábavy, a jistě se mnohý čtenář na konci zastaví, aby alespoň v duchu porovnal, jak moc se liší naše společnost od té v knize, či kam míří... Velmi čtivá kniha, má u mě vyhrazené místo v knihovně na poličce top science fiction. Ale abych pravdu řekl, nějak jsem nepochopil ke konci Mitchella. Já bych tu děvku asi zabil.... celý text
30 dní dlouhá noc
2003,
Steve Niles
Třicet dní dlouhá noc má náběh na jistý příběh, to ano. Ale zároveň nepřináší nic nového, jedinečného, ani originálního. Upíři se stáhnou na sever, kde je více tmy než světla a začnou požírat lidi. Bam - a to je celé. Navíc - konec příběhu je tak přitažený za vlasy, že i žánr, ve kterém se pohybuje, si skrývá obličej v dlaních. Kresba komiksu je možná svébytná, ale osobně mě neoslovila. Když to celé shrnu, jedná se de facto o jednoduchou, odpočinkovou, krátkou četbu. Nenadchne, ale ani neurazí.... celý text
Tahle knížka není pro starý
2017,
Karel Schwarzenberg
odpad!
"Tahle knížka není pro starý". Výstižný název. Ale není to tak jednoduché, ani jednoznačné. Ona totiž není ani pro mladé, ani pro lidi ve středním věku... Ona asi nebude pro vícero skupin lidí, a rozhodně nejen věkově od sebe rozdílných. Zato při čtení jsem nabýval jistých pocitů, pro koho tato kniha asi "je", či komu je určena. Soudě dle méně textu a přehršle "roztomilých" a pitomých obrázků, smajlíků ve stylu dětského časopisu by si člověk řekl ano, opravdu je tato brožura spíše pro mladé, ale tak školního věku - prvního stupně základní školy. Jenže ti volit nemohou. Takže komu je určena? (Abych se vyhl nekorektnímu označování těch, na které je tato brožura cílena a kde zaznamenala úspěch, necháme tuto otázku nezodpovězenou.) Faktem zůstává, že se jedná jen o agitační brožurku politické strany, kterou chtějí nalákat spíše mladší plnoleté voliče - ty, kteří přemýšlí o věcech povrchněji (jak dokládá tato "knížka") a stačí jim volit hezká slova a "cool" postavičku, maskota s afrem na hlavě. Agitace plná směšných tvrzení o úžasnosti a blahodárnosti EU a strašení, že pokud vystoupíme z EU, zajdeme v bídě, chudobě a zemřeme hlady. Zajímavé je, jak TOP09 ráda poukazuje na minulý režim, jak bylo špatně ((i s obrázky a popisky "a tohle byste snad chtěli?")) a přitom právě svým "strašením" připomíná představenstvo komunistické vlády, které zastrašovalo lid tím, že by tu byl hladomor a bída bez "našich bratrů" z SSSR, jak jim musíme být vděčni (a jak jsou úžasní a vzor a jak musíme k nim tíhnout atd.). Inu, podoba praktik eurohujerismu čistě náhodná.... celý text
Zoner Photo Studio X
2017,
Josef Pecinovský
Stručná a praktická příručka pro začínající uživatele Zoner Photo Studio. Samotná příručka je zaměřena na verzi "X", ale není zde tolik rozdílů v ovládání programu oproti předchozí verzi "Zoner Photo Studio 18" (kterou vlastním momentálně já), až na pár drobných změn.... celý text
Zpívající věže
2017,
* antologie
Se "Světem Nejmocnějších" jsem se poprvé setkal ve sborníku MLOK 2016 - a vyrazila mi jím autorka dech. Samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Konkrétně se jednalo se o povídku "Zákon Smečky" - https://www.databazeknih.cz/povidky/zakon-smecky-40038 ... Nebudu teď rozebírat detailně autorčin svět (slečny Jitky Ládrové), raději vám doporučím si její povídky přečíst, ale na jedno upozorním čtenářstvo. Povídky, které jsou zde, v této knize, mohou působit hodně jinak, i v některých případech cize. Pochopitelně. Píší je totiž jiní autoři... Slečna Jitka Ládrová udělala velmi chytrý tah, ke kterému bych v její situaci pravděpodobně neměl odvahu. Nabídla ostatním spisovatelům a pisálkům se podílet na vytváření světa Nejmocnějších, ve kterém mohou tvořit příběhy, jaké sami uznají za vhodné. Tedy, jen v případě, že se budou řídit pravidly "universa" světa Nejmocnějších, které autorka jasně stanovila. A dané tématiky - Zpívajících věží. Vytyčila pomyslné mantinely, za které už nelze jít, či přesněji prostor, ve kterém lze působit. Také i s vítěznými autory v konečné fázi, v případě potřeby, upravila jejich texty, aby co nejvíce zapadaly do jí stvořené reality. Ale jinak? Autoři měli volné ruce. Chytrý tah to byl v mnoha ohledech. Nabídla možnost publikovat práce i začínajícím autorům, kteří touží něco vydat a navíc proslavila svými soutěžemi svůj fantasy svět, své příběhy a také i svou maličkost. Další chytrý tah, ačkoliv nebezpečný, či nejistý, byl ten, že autorka celé vydání knihy vzala na své náklady a knihu začala rozdávat mezi lidmi (o čemž se i zmiňuje na konci knihy) , čímž se věhlas Zpívajících věží mohl dále šířit. A pokud někdo chce přispět na sborník, je to jen pouze na něm... Slečna spisovatelka má můj obdiv a držím ji palce. ;-) Abych byl upřímný... Některé povídky se mi líbily, některé zase už méně. Tak už to bývá u takových sborníků, rozličných příběhů od různých autorů. Ale i tak, svět Nejmocnějších z pera Jitky Ládrové je pro mě pořád... Na mnohem vyšší laťce a nenapodobitelným světem. (Snad se autoři vítězných povídek nebudou za tento výrok tolik zlobit). A ještě jedno, závěrem - kniha má pár velmi vyvedených ilustrací, které má na svědomí, stejně jako obálku knihy, autorčin přítel Roland Havran.... celý text
Svět viděný z Řípu
2006,
Petr Robejšek
Petr Robejšek je velice vzdělaný a moudrý muž, který má co říci. Obzvláště v oblasti sociologie, mezinárodních vztahů a zahraniční politiky/ekonomie je pravým odborníkem, což dokazuje i tato publikace. Samozřejmě nemusíte se všemi názory pana Robejška souhlasit, ale fakta, která zmiňuje v této knize, jsou nesporná, nad kterými nejde jen zavírat stále oči, nebo zakroutit hlavou a dívat se jiným směrem. Ačkoliv je "Svět viděný z Řípu" dnes starý už jedenáct let, je pořád aktuální, i když se ten svět kolem samozřejmě někam hnul, posunul. Také musím ocenit, že pan Robejšek tuto knihu napsal velmi čtivou, nenásilnou a i dokonce zábavnou formou. Způsobem, aby ji pochopili i ti, kteří se v daném oboru třeba nevyznají, neorientují - ale zároveň ne "jednoduchým", triviálním způsobem. Prostě řečeno - politologie pro širší veřejnost.... celý text
Zaklínač komiks: Zájmy státu: Druhá část
2012,
Michał Gałek
Druhý díl, či spíše druhá polovina příběhu o Geraltovi nesoucí název "Zájmy státu". Co se jedná o vypravěče Zaklínače a jeho světa (krom samotného stvořitele a autora Sapkowského, samozřejmě), Polsko se drží na pomyslné špici, oproti třeba Američanům (viz. - komiks "Zaklínač: Skleněný dům"). Možná je to i tím, že tento svět je vystavený v kulisách velmi podobnému tomu našemu, středoevropskému v dobách středověku, a ten, přiznejme, je nám daleko blíž. Jinak co se týká samotného komiksu, těžko něco vytknout. Stejně jako u první poloviny - bravurní...... celý text
Zaklínač komiks
2011,
Michał Gałek
Zaklínač se z knih dostal i do jiných světů... Do filmu, počítačových her i do komiksů. Všude zde bojuje proti nestvůrám i lidem, křivdám, nezřídka i sám se sebou. Jedno zpracování zaklínače Geralta v podobě komiksu už se mi do rukou dostalo. Bohové však vědí, že žádná sláva to nebyla. Paul Tobin a Joe Querio více vycházeli z počítačových her na motivy Zaklínače, což bylo i znát v budování postavy - jeho charakteru i celém dějství a prostředí, ve kterém se příběh "Skleněný dům" odehrával. A paradoxně - komiks, tento "Komiks", který byl zpočátku takovým bonusem k počítačové hře a velmi omezeným zbožím ve vybraných knihkupectvích, je daleko věrohodnějším jak příběhem samotným, tak především zpracováním hlavní postavy - Geralta z Rivie. Kraťoučký, dvoudílný, bravurně graficky ztvárněný - nádherné kresby, detailně zpracované, které stojí za více než jen rychlé prohlédnutí a "přečtení"... Tento komiks je taková perlička nejen pro milovníky a sběratele.... celý text
Žoldnéři fantasie: Osamělí válečníci
2014,
Michael Bronec
Z komentářů zde předešlých je patrné, že každého osloví něco jiného, každý máme svého favorita i "zatracence" mezi "žoldnéři fantasie" (teď označuji touto metaforou spisovatele, nezmiňuji jméno knihy). Kupříkladu - někdo slečnu Müllerovou miluje, někdo si zoufá nad jejími příběhy, jiný zase styl paní Ruskové nesnese, někdo ho hltá plnými doušky a tak dále, a tak dále. I já mám své favority i autory, od kterých, řekněme, mi nesedí jejich slohový styl, příběhy, či někdy dokonce obojí. Když se to sejde v kombinaci.... Znáte to. Není možné zavděčit se všem - a hlavně, není ani třeba. Názor, že porota ráda čte stále dokola to samé, mi také někdy přijde blízký. Sice jsem psal u třetího ročníku Žoldnéřů o rozmanitosti a kontrastu, ale ten, jak se zdá, je mnohdy zachován ve stejné formě. Ne jen tím, že vyhrávají často ti samí autoři (inu, tak jsou asi prostě dobří), ale i příběhy jsou mnohdy (a také dosti) podobného rázu. Ale když se mrkneme přímo na samotné povídky - v tomto ročníku mě nejvíce zaujala povídka s nádechem orientu "Bílé zdi Safta-dan" od paní Molcarové. Dále také mě oslovila velice zdařilá povídka od Lucie Lukačovičové nesoucí název "Měděná cikáda" , která se odehrává v ještě vzdálenějších krajinách, či krajinách jim podobných. Samozřejmě zajímavých povídek bylo více, stačí se podívat do záložky "Povídky", nač to tu rozebírat znovu. Kdybych měl ale pátý ročník Žoldnéřů fantasie srovnávat s ostatními, líbil se mi více ten předchozí s podtitulem "Knížata páry a ducha". Ale jak si všimnete v ostatních komentářích - jiní to vidí také... "jinak". Tisíce očí, tisíce pohledů. Nebo tak nějak se to říká. Ne? Ale jsme zase u toho. Ne každému se je třeba zavděčit. Co mi trochu chybělo byl už klasický doslov pana Leonarda Medka, který byl nahrazen dvěma stránkami takového "doslovu" od Miroslava Žambocha. Co ale zase vynahradilo toto malé "zklamání" byl volný prostor, který se objevil z důvodu (alespoň, co jsem pochopil) krátkosti povídek. Tento prostor totiž vyplnil pan Michael Bronec, mimo jiné, krátkou ukázkou ze své dnes už vyšlé knihy "Tři kapitáni". Docela se na knihu těším, zrovna kouká na mě z knihovny. Mohu říci, že láká pohledem. Kdyby tedy nějaký pohled samotný hřbet knihy měl...... celý text
Baciláci
2010,
Martin J. Howard
Knihu jsem dostal k nahlédnutí, ale znáte to... Pak se od ní třeba už neodtrhnete a o délce třiceti šesti stran je přečtena během chvíle. Zajímavá pohádka o bacilech která má ponaučit děti o tom, jak to v těle (velice vzdáleně) chodí a donutit je k lepší hygieně. Ale co si nalhávat, kam se "Baciláci" hrabou na starý animovaný seriál " Il Était une fois... la vie" (Byl jednou jeden... život)!... celý text