slawa.cap přečtené 484

Mračna nad Arénou 2016, Michael Bronec

Poslouchal jsem jako audioknihu. A to hlavně kvůli Jiřímu Pobudovi. Knížka je to vlastně tak nějak o ničem, ale to je hlavně tím, že s ní příběh začíná, v dalším díle se to už celkově trochu rozjíždí. Já na sci-fi knížky nejsem a tak nějak jsem čekal že tohle bude trochu víc fantasy, ale to je moje vina, ne autorova. Knížka je hlavně konverzační, rozhovory staví děj, posouvají ho dál a odhalují jak minulost světa, tak hlavních aktérů. A ten humor, žádné prvoplánové hlášky, ale spousta situačních vtípků, utahování si z klasických děl, jako Odyssea nebo Hvězdné války. Nic u čeho by se člověk popadal za břicho, ale minimálně cukne koutky, nebo vyprskne smíchy. Není to humoristická knížka, jen dokáže pobavit i když to člověk nečeká. Jen nevím, jestli bych mohl knihu i číst ne jen poslouchat.... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Poslouchal jsem jako audioknihu. Trochu jsem se toho bál, že to bude koncentráková (pardon, kárná) depka. Nakonec je z toho "příjemný" příběh o nepříjemném období života/dějin. Popis ledového pekla, všeobklopující mráz a beznaděj, přesto je příběh tak nějak přívětivý, a od druhé poloviny skoro až radostný. Kárové si prostě dokázali najít to svoje štěstí a malé radosti kdykoliv to jen šlo. Chvílemi mi příběh evokoval Krále Krysu, ale kdybych je měl mezi sebou srovnat, tak Solženicynův příběh rozhodně ztrácí.... celý text

Výborně, Jeevesi 1994, Pelham Grenville Wodehouse

Poslouchal jsme jako audioknihu. S Wodehousem mám jeden zásadní problém, přijde mi, že se dost často opakuje. Jeho povídky mají několik základních zápletek, které mají jen jiné postavy a někdy jiné vyvrcholení, ale základ je často tak podobný, že dlouho přemýšlím, jestli jsem tu povídku už jednou nečetl/neslyšel. Nakonec se většinou ukáže, že je to opravdu jen podobná zápletka a to mi hned trochu zvedne náladu. Někdy se ovšem ukáže, že je to jen recyklace a i tak mi to nevadí, Wodehouse mám prostě rád :) Problém s touto knihou jsem měl ten, že povídky nejsou chronologicky řazeny a některým díky tomu chybí předchozí uvedení do děje a tím ztrácí některé souvislosti. Naštěstí to u Wodehouse až tak nevadí. Takže tady jenom planě kecám do větru. Jen Jeeves mi tu nepřišel jako tak velký manipulátor jako v "Nedostižný Jeeves" Klasický Wodehouse, klasický Jeeves. Kdo to má rád určitě čtením neudělá chybu.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Poslouchal jsem jako audioknihu. Se Ziburou mám jeden zásadní problém. Při jeho cestopisech mám chuť se vším fláknout, vykašlat se na práci a prostě jen někam vyrazit. Je to skoro až masochismus pustit si cestopis v době, kdy člověk skoro nemůže opustit ani svou vesnici, ale princ Ládík dokáže dokonale zvednout náladu. Z jeho knih sálá neuvěřitelný optimismus a i opravdu krizové situace dokáže podat s nadhledem. Není to jiné než jeho ostatní knihy, ale to člověk asi ani nečeká. Jen mě mrzí autorova naivita když za ochotu místních se odměňuje neziskovkám. Dotyční z toho určitě nic nedostanou a pravděpodobně ani jiní potřební. Navíc jsem se nedověděl jestli viděl Terakotovou armádu.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Poslouchal jsem jako audioknihu, ale neměl jsem moc času, tak se to dost táhlo :( Od YA toho nikdy moc nečekám a většinou jsem mile překvapen. Tentokrát to nebylo jiné, začátek skoro jako z Beverly Hills - starosti nepochopených dospívající, druhá část skoro romance která se přetaví do nervy drásajícího konspiračního thrilleru. No možná to není všechno dokonalé ale spolu to šlape i přes určité nesrovnalosti jak v ději ve světě smrtek. Po doposlouchání jsem přesně věděl co napsat, ale teď se mi to všechno vykouřilo z hlavy. Autor stvořil rozhodně zajímavý svět a rozhodně se do něj rád vrátím.... celý text

Psí zima 2008, Petra Neomillnerová

O dost lepší, než předchozí-následující díl. Úplně neladí s prequelem, ale to se tak někdy stává, když se dopisuje něco zpětně. Přestože je zápletka temnější, příběh není až tak depresivní jako prequel. Ucelený příběh mi sedl mnohem více, než předchozí povídková forma. Vampíři jsou skoro takový, jak je známe poslední dobou s filmů - poměrně dost přihřátí (no je psala to ženská, tak si z nich raději udělá nóbl, distingované, supermilence, než tajemného hraběte z hradu Bran). Naštěstí jsou mezi nimi hajzlové a jeden z nich kardinální hajzl a to dává příběhu šmrnc. Zaklínači jsou více lidští a v tomto díle mají i nějaké kladné emoce, které jim v předchozím díle chyběly. Rozhoně si přečtu i poslední díl, ale ani ne tak kvůli tomu že bych byl tak uchvácen, jen chci vědět, jak to všechno dopadne.... celý text

Zaklínačka Lota 2014, Petra Neomillnerová

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál. Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.... celý text

Z archivu 2020, Larry Correia

Mám rád svět LM a tvorbu Larryho, ale tohle prostě není pořádně ani jedno. Když John Ringo napsal první Paměti, Correia se ohradil, že mu zasahuje o rozpracovaného světa a pořádně je zreeditoval a Paměti jsou podle mne naprosto úžasné. Tady mi to přišlo jako kdyby nechal psát sebenekompetentnějšího "spisovatele" který šel kolem (já to chápu, jsou to prachy bez práce, tak proč na to nekývnout). Je tu sice nějaký pokus o koncept pomocí Albertových vsuvek, ale ty na mně měly spíš opačný účinek. Kdyby raději nechali každého autora napsat předmluvu k povídce, o čem je a proč to vlastně píší. Další problém je s tím, že to jsou záznamy z archívu, ale jak můžou být z archívu, když je, v některých případech, zúčastnění nemohli nahlásit a případní vyšetřovatelé nemohli přesně zrekonstruovat rozhovory. Kapitolou samou pro sebe je Doslov, který je vlastně spisovatelova předmluva akorát si nějak popletl umístění. Průměr u povídek mi vychází spíš na 4*, ale to mi prostě nesedí, tak za 3* A Larry takovou blbost už víckrát raději nedělej.... celý text

Ve stínu apokalypsy 2018, * antologie

O moc lepší než ve Stínu Říše. Některé povídky jsou fakt dobré a nenarazil jsem na jedinou která by byla vyloženě špatná. Minimálně v rámci námětu jsou téměř všechny úžasné, někdy je sráží autorova (ne)výřečnost nebo styl podání. Rozhodně jsem si rozšířil obzor a tvorbu od několik z místních autorů v budoucnu zkusím i v jejich knižní tvorbě. Více u jednotlivých povídek.... celý text

Nedostižný Jeeves 1995, Pelham Grenville Wodehouse

Poslouchal jsem jakou audioknihu. Musím říct, že po první povídce jsem byl téměř otráven, protože je zároveň poslední povídkou knihy Jedinečný Jeeves, která mně poněkud zklamala a má očekávání šla do kopru. Po této, a možná právě díky ní, se vše zlepšilo. Pro mně nové příběhy, se kterými jsem se ještě nesetkal a zábavné tak jak jsem u Wodehouse zvyklý. Přesto musím říct, že i když je hlavní motiv Jeevesova genialita a vmanipulování Bertieho přesně tam kam potřebuje, někdy mi to přišlo trochu nepříjemné. Prostě je někdy Jeeves manipulátorská sketa (možná spíš vždycky).... celý text

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Poslouchal jsem jako audioknihu. Tak jako obvykle u Agathy jsem vraha nevypátral, podezření jsem měl správné, ale Hercule mi ho několikrát rozmluvil aby nakonec smetanu slízl sám. Dělá ze mně skoro stejného hlupáka jako s Hastingse (ale ten si zato může někdy sám). Je to první díl série, ale přijde mi jako bych vpadl někam doprostřed děje. Doufal jsem, že tento příběh je z části o tom jak se naši hlavní hrdinové seznámí, místo toho tady už Poirota všichni znají. Jen si někdy říkám, jestli něčí mozek může opravdu takto pracovat.... celý text

Underground 2020, František Kotleta (p)

Po delší době knížka od které jsem měl problém se odtrhnout a dočítal jsem ji až do brzkých ranní hodin. Vzhledem k názvu kapitol jsem čekal spíš povídkovou formu o to víc mě potěšil ucelený příběh. ALE... tak nějak jsem už všechno někdy četl nebo viděl. Tak trochu Blade Runner, trochu Total Recall a spousta noir detektivek v sci-fi kabátku. Příběh pěkně odsýpá a má pár skvostných myšlenek, třeba jako hraní prasátek při zběsilém úprku a nebo hned úvodní scéna u pana Párečka. A i když je to určitě jedno z lepších Františkových děl rozhodně nepřineslo nic moc nového ani to nepodalo tak aby to dosáhlo pamětihodnosti Spadu nebo Bratrstva krve. A mimochodem trochu mi vadí nedokončení/neosvětlení Kluzákovi linky. A rozhodně bych si dal knížku z bitvy o Ostravu. Jo a taky by mně zajímalo, co si o knížce myslí pan Červeňák :)... celý text

Válka s běsy 2006, Juraj Červenák

Nějak poslední dobou nemám náladu číst, tak se to možná dorazilo v hodnocení. Už minulý příběh Rogana mně nějak extra nebavil a u tohoto mně dost odradila povídková forma, což nakonec bylo spíš ku prospěchu, protože příběhy rychleji ubíhaly. Nebudu se moc rozepisovat, ale povídky se mi slily a až na tu o vílách a tu poslední mně ani nijak nenadchly. Nebudu k nim ani psát jednotlivě komentáře, protože už bych je od sebe ani nerozeznal. Jediné co si pamatuju celkem dobře je v každé minimálně zmínka o souloži (vetšinou praktikovaná) a spousta krve a vzduchem létajících údů. Pro mně zatím nejslabší Ďuro, ale určitě se k němu ještě vrátím, i když až po menší odmlce.... celý text

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Poslouchal jsem jako audioknihu. Opět výtečná satira na společnost, jak je u Pratchetta zvykem. Jeden něco umí, ale obdiv získá druhý. Operu moc nemusím a kvůli tomu jsem měl z tohoto dílu trochu strach, ale všechno dobře dopadlo. Mám rád čarodějky, obzvlášť stařenku Oggovou a rád jsem se s nimi po čase setkal. Na druhou stranu už od Malých bohů mám pocit, že Pratchett ubral na lehkosti, s jakou dříve psal a ne že by byl děj vážnější, ale v prvé řadě je krutější. Tolik mrtvých jako v tomto díle snad ještě nikde nebylo a ty způsoby smrti. Chápu, že je to trochu kontrast k té humorné části, ale když si budu mít chuť na krvák, tak se pustím do něčeho ze severu.... celý text

Malevil 1992, Robert Merle

Poslouchal jsem jako audioknihu. Podobně jako u Dne trifidů tu nejde cítit doba vzniku knihy. Kdyby tu padlo pár zmínek o mobilech byla by to kniha ze současnosti, ne 50 let stará - možná až na ten velký důraz na náboženství. Začátek je trochu vleklý, ale po pár kapitolách příběh dostává grády. Úžasně vykreslená atmosféra a člověk má pocit jako by byl na Malevilu s ostatními. Chvílemi jsem postavám i záviděl, než jsem si zase rychle uvědomil co za vším stojí. Přes to jak se mi kniha líbí vidím tu několik zásadních nedostatků: 1) Obyvatelstvo Malevilu má neobyčejné štěstí a to skoro pořád,autor jim evidentně neuvěřitelně fandil. Všechno jím vyjde a i když se něco nezdaří, dalším dějem je to jen k dobru. I přes to jsem měl ale ke konci strach číst dál a bál jsem se o naše hrdiny. 2) Na to že mají na hradě demokracii Emanuel až příliš často rozhoduje bez ohledu na názor kohokoliv jiného a navíc je výborný manipulátor. 3) V prvních chvílích, kdy začal Emanuel vyprávět o Thomasovi jsem čekal, že se to vyvine v nějakou gay romanci, ale to je možná tím, že to jsou všichni Francouzi. 4) Nikdo se nepozastavil nad tím, že když není hmyz nemá kdo opilovat rostliny, tím pádem nemůže téměř nic urodit. (Obilí, hlavní plodina příběhu do této skupiny naštěstí nepatří) Moc se mi líbilo to sexuální napětí které bylo cítit snad u každé zmínky o ženách a erotika je snad až na jednu výjimku je až cudně podaná. Určitě od autora do budoucna zkusím ještě něco.... celý text

Nejhloupější anděl 2006, Christopher Moore

Poslouchal jsem jako audioknihu. Neuvěřitelně jsem se bavil. Pořádně jsem nevěděl do čeho jdu a o Moora znám jen Špinavou práci. Té je toto dílo dost podobné, jen atmosféra tu nemá ten trochu depresivní nádech. Ze začátku jsem čekal spíš krimi komedii a ona se z toho vyklubala luxusní zombie komedie s trochu klišé vztahovkou. Ženské postavy autor vykresluje tak, že se do nich každý chlap musí zamilovat i přes jejich vady a mužské tak, že i hulič, kurevník a úchyl vypadají jako hrdinové. Po poslechu mám hroznou chuť na nějaké postapo s ženskou hrdinkou, něco jako Šílený Max, jen nemůžu na nic přijít :) A i když závěr všechno vysvětlí, zajímalo by mně jak to dopadlo s Theovím políčkem... A jak jsem právě zjistil, je to druhý díl v serii, tak mám aspoň co číst.... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Poslouchal jsem jako audioknihu. Další skvělý příběh se Zeměplochy, tentokrát si autor bere na paškál hlavně emancipaci a otrokářství/nevolnictví v závislosti s vírou. Chvílemi se mi zdálo, že Pratchett trochu moc tlační na pilu a už tomu chybí taková ta radostná jiskra jako u předchozích knih. O to víc je propracovaný příběh a zajímavá detektivní zápletka. Trochu mě zarazilo, kde se najednou vzalo bojové trpasličí pečivo, když o něm v tomto směru, do teď, nebyla ani zmínka (nebo jsem něco zapomněl?). Chtěl jsem dát 5*, ale to by nebylo fér vůči všem těm předchozím dílům u kterých jsem se přece jen bavil mnohem víc.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Poslouchal jsem jakou audioknihu. A byl jsem příjemně překvapen. Čekal jsem foglarovku v modernějším kabátě a taky jsem ji dostal. Jen té dětské naivity tu není tolik. Trochu fantasy zápletka ale jinak naprosto uvěřitelný příběh, bez logických chyb, jaké jsou v tomto žánru obvyklé. Poutavý příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout, i přes to, že je určena o generaci mladším. Rozhodně si nenechám ujít další díly.... celý text

Následníci 1994, Manfred Weinland

Tak konečně dočteno. I když musím přiznat, že Weinland dokázal budovat nejlepší atmosféru, tak tady tomu už začínala chybět čtivost. Nemohl jsem se sice od čtení odtrhnout, ale jak jsem číst přestal, nemohl jsem najít důvod se ke čtení vrátit. Weinland se tady sice vrací ke spoustě věcí, ale málo co vysvětlí, nebo dotáhne do konce a když už, tak jen aby se neřeklo. Sám rozjel poměrně dost linek a pak si jich přestal všímat, mimo to tu jsou další příběhy, které rozjel Rehfeld a ty prostě vyzmizeli úplně. Závěr mě trochu zklamal, ale trochu jsem to očekával a i ten Pounder se z důsledků taky "vykroutil"... Těch posledních pár stránek jsem četl fakt dlouho a asi toho už na mě bylo trochu moc. Přesto si myslím, že kdyby se celého příběhu chytli šikovný editor a korektor, vyházeli ten bordel co se pořád opakuje ( za část určitě může překlad), mohla by z toho být pěkná série pěti paperbacků která by určitě obstála i dnes.... celý text

Magor dětem 1991, Ivan Martin Jirous

Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že když jsem si od toho moc nesliboval, byl jsem příjemně potěšen. Není to žádná velká poezie, ale to tady snad nikdo hledat nemůže. Na druhou stranu jde z toho cítit autorova láska k dcerám. Pohádky jsou zajímavé dětsky úsměvné a některé pasáže interpretuju i svým dětem. Nevím, jestli se do něčeho od Jirouse ještě pustím, ale tohohle rozhodně nelituju. No nic, nejsem fanoušek PPU, tak si pustím aspoň písničku Jirous z El Píčka... celý text