slawa.cap přečtené 503

... a bude hůř 2007, Jan Pelc

Poslouchal jsem jako audioknihu. Čekal jsem něco trochu pozitivnějšího a hlavně literárně ucelenějšího. Kniha první: Plně chápu vývoj příběhu i chování Olina minimálně v první polovině. Kluk v pubertě bez dozoru, tak holt si užívá. To co mu fotr provede po přestoupení na učiliště je asi nejhorší věc co rodič svému potomkovi může udělat, takže plně chápu Olinův vztek a nenávist k otci i to, že kriminálníci jsou pro něj férovější lidé než lidé žijící "spořádaným" životem. Co trochu nechápu je to jak jednoduše se Olin vzdává všech svých lásek. V druhé polovině už je to vážně jen o chlastu, pro který slouží jako výmluva nějaká revolta vůči systému. Stejně tak nechápu, když Bejby tak moc miloval, proč aspoň nezkusil žít trochu normálně. Kniha druhá: Tady jsem bal trochou zaražený vývojem vztahů. Olin mění přátele stylem "starý pro nový". Ani zmínka o Bejbině a dítěti, o Nataše, Marabu, vždyť i Pumpa docela zmizel. Zato se odnikud objeví Olina - duševní dvojče a nejlepší kamarádka. Olina skoro nonstop sledujeme den co den a doteď o ní nebyla jediná zmínka. Kniha třetí: Zase "starý pro nový" všechno zahodit na všechny se vysrat, teď už se ze starých přátel mluví jen o Josefovi a Špínovi, sem tam zmínka o pár dalších, ale jen jednou větou (Hrbatá, Pumpa, Haš...), o většině se raději nemluví vůbec. Na to že Olin pořád vzpomíná, nějak na spoustu lidí zapomněl. Neuvěřitelně se navýšila Olinova sečtělost, což mi z jeho životním stylem úplně nekoresponduje. Navíc je tu iritujíc střídání ich a er a ač jsem se snažil sebevíc, nepřišel jsem na logiku těchto změn. Velkou část knihy se Olin chová jako neuvěřitelněj zmrd aby zničeho nic zazářil jako nejslušnější a nejrozumnější člověk v okolí. Taky tady chybí určitá kontinuálnost vyprávění. Moc dobře víme že Olin nedostudoval, i proč. V druhé knize má ovšem maturitu a ve třetí se chlubí dokonce nějakým diplomem. Z příběhu jsem pochopil, že nebyl na vojně, ovšem v závěru třetí knihy vyznívá, že byl propuštěn až po odvedení. Taky vzpomíná na spoustu věcí, které by jsme s ním měli prožít, ale v tu dobu kdy se měli dít o nich není ani zmínka. Knížka je dost depresivní a musím říct že mi dlouho trvalo, než jsem se na to povznesl a přestaly se tyto chmury přenášet na mně. S děním v knize se dokážu dost ztotožnit, protože, ač v jiné době, jsem jeden čas žil podobným stylem a není to nic k čemu bych se chtěl vracet. Při čtení jsem ale pochopil jak vypadala spousta těchto bojovníků proti komunismu. Banda netáhel které zajímá jen to jak se ožrat (případně jinak zmastit), vyhnout se práci a co nejsnadněji se dostat k penězům.... celý text

Šprti & frajeři 2021, Kristýna Sněgoňová

Poslouchal jsem jako audioknihu a opět stejná pecka jako předchozí díly. Už na konci druhého dílu bylo jasné, že tohle třetím dílem neskončí a podle vývoje to vypadá, že se dočkáme pořádně dlouhé ságy. Atmosférou mi šprti připomínali trochu Vetřelce, trochu Věc a trochu Half-life, ale pořád stejná akční komediální jízda. Kápo a Gerasim mi připomínají ty dva blbečky ze série filmů "Bláznivá mise". Fakt ostří a šikovní hoši, ale na co chytnou to domrví. Jeden z parametrů zápletky je snad největší "náhoda" v dějinách vesmíru a navíc naprosto přesně načasovaná, což je přece jen trochu absurdní. Navíc ve sérii často padají hlášky z "Červeného trpaslíka", jsou sice dobré a navíc také z hlubokého vesmíru, ale někdy mi přijdou trochu nucené. Taky se mi zdá, že knihy se rapidně zkracují, i když rozdíl v počtu stran je jen minimální. A tak nějak mi celou dobu vrtá hlavou: Co na to Fanánek?... celý text

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez

Poslouchal jsem jako zpracování pro rozhlas - možná to není nejšťastnější volba, začátek kapitoly dost rekapituluje tu předchozí a při poslechu v kuse je to trochu zmatečné. Moje první setkání s Márquezem. Nějak mi unikl smysl většiny příběhu a samotné rozuzlení. Čekal jsem trochu víc prasáren a ne jen zírání na nahou holku. Samozřejmě jsem nečekal hispánskou Lady Fuckingham, ale navzdory všem očekáván mi kniha přišla spíš filozofická než příběhová. Chvílemi mi to přišlo spíš jako blábolení senilního starce. A ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem si příběh časově zařadit. Přes to všechno to byl celkem příjemný poslech a rozhodně nelituju věnovaného času, ale autora pro příště vynechám. Možná příběh docením víc až někdy za 50 let. P.S. spoiler: Tak nějak jsem doufal že nakonec bude tou vyvolenou pannou jeho služebná.... celý text

Tak to bylo, tak to je... Járo, kakao! 2020, Lou Fanánek Hagen (p)

Tak to bylo, tak to je jsem četl před spoustou let. Jaro kakao jsem dlouho nikde nemohl sehnat až na konce jsem našel tuto dvojitou audioknihu. Takže jsem si osvěžil i první část memoárů. Ač jsem o generaci mladší, v Praze jsem byl jen párkrát v životě, neumím na nic hrát a se zpěvem to není o nic lepší s Fanánkovým mládím se dokážu plně ztotožnit. Je mi trochu vadil styl psaní, kdy přídavná jména jsou na konci věty. Není to zcela nepatřičné, ale přijde mi to příliš časté. Druhá část je podaná jako zamyšlení během koncertu. Je možná trochu osobnější, než část první, ale zároveň trochu mi přijde jako by to už nevyprávěl Fanánek, ale někdo vyprávěl o něm i když je to z pohledu Fanánka. Trochu víc se zamýšlí, ale něco zase bere moc hopem. Taky zde dochází k rozporu s první částí, když se některé storky opakují, ale jsou rozdílně podané a to tak až si někdy protiřečí - třeba příběh o prvním magnetofonu. Některé kapitoly osvětlují vznik známých písní, nebo vyprávějí příběhy které jsou s písněmi spjaté a vznik některých je opravdu sranda. Taky tu Fanánek osvětlí něco o Orlíku, jak to bylo s těmi skinheads a třeba taky důvod proč se Orlík rozpadl. Tak to bylo, tak to je hodnotím opět 5* hvězdičkami, jen jsem za ta léta zapomněl jak v knize Fanánek honestuje Pražský výtěr, což je kapela, která podle mně nemá s hudbou vůbec nic společného, ale i tak se mi tyto memoáry líbily. Járo, kakao bych hodnotil 4*, navíc k načtení byl vybrán rétor, který Sestry asi vůbec nezná, protože přednesy textů neuvěřitelně patlal. Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Amanda 2020, Kristýna Sněgoňová

Musím říct, že jsem necítil žádný rozdíl po změně autora/ky. Kristýna pokračuje ve stejném tempu a naprosto stejným směrem jako řezník z Bruntálu. Příběh se nám po polétání vesmírem přesunul na Tatooini a i ve známém baru začíná hlavní zápletka této knihy... eh, teda Tatooine ona je to vlastně Namathé, ale v mysli jsem tuto planetu viděl jasně :) Gerasim s Kápem zmrví na co chytnou, ale Gerasim mně celou knihu neskutečně bavil. Trochu mi tu vadil přehnaný Deus ex machina. Ne že by v prvním díle nebyl, ale tady to bylo už moc, naši hrdinové bez pomoci náhody nevyřešili sami vůbec nic. Taky Amanda, ač příjemné zpestření ancáblu, mi přišla příliš moc ultimátnísuperzbraň. Mám nachystaná třetí díl a i přes neutuchající touhu se do něj pustit si od příběhu raději pár dní odpočinu. Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Operace Thümmel 2020, František Kotleta (p)

Musím říct, že jsem se příjemně bavil. Po poněkud "civilněji" pojatém Undergroundu jsem zase narazil od Kotlety na nekorektní akci. Nevím, jestli to bylo autorem, rétorem, nebo mým pracovním vytížením, ale někdy jsem se v poslechu ztrácel a musel stopu vracet zpět. Příběh byl poutavý, ale prostě jsem nedokázal udržet pozornost. Akce skoro o začátku a stejně tak autor poměrně rychle seznamuje s pozadím, čímž čtenáře nenechává v nejistotě a na pochybách. Ze začátku trochu nuda, ale když se scéně objeví Gerasim humoru znatelně přibude. Kniha mi chvílemi připomínala Kopřivův Asfalt, obojí jsou divoké téměř neutuchající akce. Chvílemi Filipovu linku v Bronecových Třech kapitánech, banda amatérů ve vesmírné lodi. Bohudíky oba zmíněné Kotleta silně převyšuje. Po skončení jsem se okamžitě pustil do druhého dílu a zatím můžu konstatovat, že Kristýna kvalitu nijak nesnížila. Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Pátý elefant 2001, Terry Pratchett

Tak trochu hlídka bez hlídky. Tak trochu hodně detektiva. A opět trochu emancipační agitka. Ale hlavně spousta vlídného humoru. Nemůžu si pomoc, ale na těch skoro 500 stránkách mi tentokrát přišlo trochu málo děje - ono ho není málo: jsou tu samostatné linky Karotky, Angui, Vetinariho, minilinka Leonarda da Quirm, geniální linka kapitána Tračníka a zbytku hlídky a hlavní děj kolem Elánia. Je tu toho vlastně celkem dost, ale možná kvůli tomu mi přišlo všechno takové trochu nedotažené. Jako vše je to skvělé, ale třeba děj kolem upírů mi přijde trochu odbytý. Příběh Hoptama Strusky vyšuměný do ztracena, o Anguině rodině se vlastně taky nic nedozvíme. A hlavně Sibyla, která mi přišla jako jeden z největších hybatelů děje tu hraje paradoxně druhé housle. Myslím, že tato kniha měla mít možná o polovinu více stránek, protože Pratchett umí pozadí vykreslit mnohem líp. I přes kritiku vlastně nemůžu knize nic vytknout, jen jsem očekával trochu víc, holt si Pratchett nastavil laťku moc vysoko. Ale jako vždy mi poslech soustavně zvedal náladu a už se těším až se na Zeměplochu vrátím. Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Muriel a oranžová smrt 2009, Miloš Macourek

Možná o fous lepší než první díl. Takové konzistentnější, napínavější, děj vyrovnanější. Ale jako většina neplánovaných pokračování trpí na zjevné díry v návaznosti. Přesto po straně se mi druhý díl líbil o dost víc, než první. I když je děj mnohem méně uvěřitelnější, přijde mi i méně absurdní :)... celý text

Muriel a andělé 2014, Miloš Macourek

Kája Saudek má jistě jednu z nejcharakterističtější kreseb (ne jen) ve světe komiksu. Navíc Muriel je tak trochu opředena záhadou vzniku a asi každý zaregistroval dlouholeté soudní tahanice o práva tohoto díla. To vše s Muriel dělá kult o kterém museli slyšet i lidé komiksem nepolíbení. A já jsem se přesto spoustu let odhodlával si tento komiks přečíst. Kresba je jako vždy u Saudka fantastická. Navíc i jak se píše v předmluvě, člověk v kresbě potkává několik známých osobností. Děj z dnešního pohledu už trochu pokulhává, ale vzhledem k době vzniku jde určitě o nápaditou a neobvyklou zápletku. Kdybych měl hodnotit zcela objektivně, asi by bylo hodnocení nižší, ale ten kult kolem se prostě nedá ignorovat. Jen děj mi přijde takový nezakončený a proto, i když jsem to neměl v plánu, jsem se hned po dočtení pustil i do Oranžové smrti.... celý text

M*A*S*H aneb Jak to bylo dál 1996, Richard Hooker

Ihned po přečtení prvního dílu MASH jsem se pustil i do druhého, počáteční nadšení poměrně rychle vyprchalo. Takové trochu přeplánované, nesourodé, nenavazující. Charakter mnohých postav se dost změnil - třeba Trapper je naprosto jiná postava. Chování některých postav mi přišlo dost nelogické - v Korei bych toto chování pochopil z přemíry tlaku, ale doma mi nedávalo smysl. A humor se tak nějak vytratil, je tu pořád dost absurdit, ale vtipy mi přišly dost nucené. Nebýt kapitoly 8 o Losovi, kterou jsem dočítal s lesklýma očima dal bych minimálně o dvě hvězdy nižší hodnocení. O to větší sračka byla následující kapitola. Do dalšího dílu pravděpodobně nepůjdu, ne že bych serii zcela zatratil, ale na světě je mnohem víc knih, které si zaslouží být přečteny.... celý text

M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy 1995, Richard Hooker

Seriál MASH je určitě jeden z mých nejoblíbenějších televizních počinů. Bohužel kniha mu byla jen inspirací. Na druhou stranu je tu film MASH, který je výbornou adaptací. Knížka je super,pokud jste viděli film, nemusím vám tu nic popisovat. Hořko sladké příběhy lidí, kteří by se jinak pravděpodobně nesetkaly. Hawkeye je tu vykreslen trochu jako vychytralý prospěchář, ale nijak to nekazí jeho správňácký charakter. Chvílemi mi to připomínalo "Jak jsem vyhrál válku", ale tak nějak uvěřitelnější, i když stejně absurdní. Trochu mně zaskočilo jak malou roli tu celkově Radar měl. Pak přišla poslední kapitola (nešvar mnohých knih - většina knih končí poslední kapitolou :)) humor šel stranou a, i když tu bylo pár vtipů, zbyla tu jen melancholie. Nechtěl jsem se s kamarády rozloučit a hned jsem začal číst druhý díl...... celý text

Umění mrdati 2006, Vítězslav Nezval

Za mně super, rozhodně to není žádná velká literatůra, ale takové chvilkové rozptýlení. Dopis na pár stránek o sexuálních poučkách. Jen na to že je to erotika mi tam chyběla jakýkoliv erotická atmosféra, která je třeba u Lady Fuckingham všudypřítomná.... celý text

Nájezdník z Pustiny 2020, Tomáš Sekerka

Takže na rovinu, cítím to stejně jako Hzjena, stejná zpráva, stejný pocit výjimečnosti. A vlastně se pod jeho komentář můžu bez rozmýšlení podepsat. Občas z toho trochu Kulhánka cítím, ale není to žádné opisování, nebo vykrádání ani inspirace. Prostě jen asi určité věci jinak napsat nejdou. Z českých autorů asi zašel pan Sekerka nejdál v naturální popisech a občas mi bylo na blití. Občas jsem si říkal že autor musí být opravdu hajzl, když tohle to svým postavám dokáže udělat. Ale ono to všechno mělo svůj smysl a prostě to do toho příběhu, do toho světa, patří. Celou knihu jsem měl velký problém se jmény většiny bezejmných, všechny jsou tak nějak povědomá, ale píšou se trochu jinak a nedokázal jsme si je zapamatovat. Další, opravdu čistě osobní, jsem měl se jménem Nikkol - znám 3 (i když se každá píše trochu jinak, tak verbálně zní stejně) a všechny měly dřív mužské jméno... Vždy když se začalo mluvit o karmínové nebo rudé, vytanula mi na mysl Temná věž a jestli je to jen shoda náhod, nebo autor na Kinga aspoň trochu odkazuje. Po celou dobu jsem se opravdu dobře bavil a vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu a já opravdu neshledal nic co by mi vyloženě vadilo dávám 4* a tu pátou přidám hned jak vyjde pokračování. Jen by mě zajímalo, co se stalo se zbytkem Erikovi rodiny.... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

Poslouchal jsem jako a audioknihu, opět výtečně načtenou Matoušem Rumlem. Příběh opět poutavý, ale proti prvnímu dílu dost ztrácí. Myslím, že Prašina byla původně myšlena jen jako jedna kniha a toto pokračování je trochu násilně naroubováno. Proč nepadla jediná zmínka o merkuritu v prvním díle? Proč se nikdy děda nezmínil o Jáchymovi, přece jenom to mohl být logicky jeho učedník, ne to hodit na holku, co "šla zrovna kolem"? Hlavní problém knihy je tedy podle mně v nedostatečné provázanosti s prvním dílem. To je ale často problém všech pokračování. Příběh sám o sobě není špatný, děti se opět snaží zachránit Prašinu/Prahu/Svět... Záporáci jsou podlí a nevypočitatelní, ale i hlavní hrdinové jsou dost nevyrovnaní, snad víc, než v prvním díle. Na první díl to nemá, ale další pokračování si rozhodně nenechám utéct.... celý text

Přízraky na Devíně 2016, Juraj Červenák

Rogan opět nezklamal. I když tady minimálně v půlce knihy hraje druhé housle, ale to vůbec ničemu nevadí. Pribina který v několika úsecích přebral hlavní roli je obstojná náhrada - teda zdaleka není jako Rogan, ale jako hybný charakter funguje výborně. Pár příběhových linek mi přišlo neuzavřených, pár trochu rychle ukončených, hlavní zápletka trochu průhledná a než jsem se dohrabal na konec dlouho jsem přemýšlel kdo je Bojan :) Celkově trochu slabší, než epické Zlato Arkony, ale mezi příběhy Černokněžníka určitě nezapane.... celý text

Popel a prach 2010, Jarosław Grzędowicz

Když pominu, že autor si často protiřečí a koncept "ka" (snad inspirace Temnou věží?) mu trochu nedrží pohromadě, byl to naprosto strhující příběh. Prolog je povídkou sám pro sebe a uvede nás do světa Pomezí, ale k hlavním příběhu až na pár vět nemá opravdu spojitost. A prolog byl dobrý, ale hlavní příběh byl o několik tříd výš. Um Grzedowicze určitě nemůžu srovnávat s Kingem, ale je tu několik prvků na kterých se shodují: 1) Pochyby/popírání/hereze kolem katolické církve. 2) Když na to přijde povede se autorovi šikovná, silná erotická atmoška 3) Občas trochu nelogické a Deus ex machina vybruslení z patové situace 4) Po epickém finále dost plytký konec který musí zachránit epilog. Kniha mně opravdu překvapila. Vybral jsem si jen kvůli přebalu a rozhodně jsem nečekal, že mně tak chytne, ale chytla. Přes určitou nesoudržnost a pár výtek se mi opravdu líbila, a linka s Patricií tomu dala dost šťávy. Do budoucna se nebudu bránit další autorově tvorbě a pokud někdy přijde pokračování tohoto příběhu rozhodně ho nevynechám.... celý text

Případ naruby 2006, Raymond Chandler

Poslouchal jsem jako audioknihu, bohužel načtenou strojovkou, ale i tak to za to stálo. Marlowe zestárl, ale pořád je ranař, který pro suchý vtip nejde daleko a nad ránou heverem dlouho nepřemýšlí. Ale nějak mi přijde, že už mu ta jeho osamělost nepřipadá tak fajn jako zamlada. Pro ženské dělá větší kraviny něž kdy dřív, ale je pro ně pořád stejně neodolatelný - škoda jen, že jenom pro ty vyšinutý. Bohudíky zmizela ta šablonovitost z předchozích dílů a příběh byl poměrně nepředvídatelný. Závěr mi přišel trochu odbytý a tak jako by mu něco chybělo, o to víc mně potěšil závěrečný hovor z Paříže. Možná někdy v budoucnu zkusím něco od Parkera, ale touto knihou moje putování Philem Marlowem prozatím končí. Děkuji pane Chandlere.... celý text

Zlato Arkony. Kniha druhá 2013, Juraj Červenák

Naprosto ve stejném duchu jako první díl - jak taky jinak - jen ke konci se mi zdálo, že ztrácí dech, ale možná to bylo tím, že jsem neměl čas číst a nebo tím že jsem si příběh vlastně ničím neprokládal. Nepřítel, s jakým se Rogan ještě nesetkal a ze všech fantasy které jsem četl asi nejsilnější záporák. Možná by se mi líbil epičtější souboj, i když konečné zúčtování je asi nejlogičtější možností jak se s příběhem vypořádat. Příběh plný zvratů a kdykoliv se na "plátně" objevil někdo koho jsem si dokázal představit jako vládce Rujány, co nevidět si zase umřel. Ale ve finále nakonec pro mně zvítězila asi nejsympatičtější možnost. Mezi životem a smrtí : Vlastně celkem povedená povídka, ale ten začátek a Gorjovo věčné fňukání mně dost odrazovalo. Začátek mi moc připomínal Ďurovu povídku "Noc šelem" přesto se nakonec celý příběh ubíral jinou cestou. Tenhle nápad vydat fanfikce spolu s knihou autora mi přijde velmi vlídný k fanouškům a pokud má autor možnost trochu se k tomu vyjádřit může to být i zajímavé rozšíření universa.... celý text

Zlato Arkony. Kniha první 2012, Juraj Červenák

Po slabší Válce s běsy se Rogan vrací opět v plné formě a já měl problém se odtrhnout od děje. V práci jsem pořád nestíhal protože " Ještě jeden odstaveček a jdu na to", z odstavečku stránka, ze stránky kapitola... Perfektní ucelený děj a neutuchající souboje. Prostě mi to sedlo a to že je příběh rozdělen do dvou knih beru spíše jako pozitivum. Jediné co mi trochu vadilo je povídka na konci knihy, koncepčně mi tam vůbec nepasuje, buď měla být na začátku, nebo vůbec. A taky by mně zajímalo proč jsou Roganovi přeběhy rozděleny do dvou sérií.... celý text

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Poslouchal jsem jako auioknihu, tedy spíš dramatizaci. Což na jednu stranu byl obrovský bonus, protože tu pracovali takový lidé jako Soukup, Vydra, Táborský, Lábus... no musím říct, ne vždycky mi herci k postavám dokonale sedli. Na stranu druhou to bylo trochu matoucí, urychlené rozhovory a emoce vyjádřené jen díky umu herce, bez dalších "instrukcí" v textu. Ale snažím se aby to nemělo vyliv na mé hodnocení. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý a kulisy středověkého opatství i trochu exotické. Už první setkání s hlavním hrdinou dávají tušit, že se zde setkáváme s vyšetřovatelem neobvyklého formátu (kam se hrabe Poirot a jeho šedé buňky mozkové), ale to je i jeden z kamenů úrazu - Vilém je až neuvěřitelně chytrý a i když autory vše podrobně popisuje, s jeho vyšetřováním jsem měl problémy držet krok. I tak bych to chápal, prostě jen nejsem zvyklý na autorův styl. Druhý problém jsem měl s duchovní stránkou, tedy ne s vírou, ale se všemi zvěrstvy, které se v rámci církve děly, smilstvo, sodomie, inkvizice... těch pár záhadných vražd je vlastně taková příjemná linka. Tato "charakteristika" opatství mi pořád nějak seděla za krkem a prožitek z příběhu mi dost ničila. Kniha je výborná a nedivým se jejímu statusu, ale rozhodně bych našel několik knih, které bych navrhl do povinné četby místo ní. PS: moje 300 kniha na databázi :-)... celý text