stju přečtené 167

Dar 1995, Danielle Steel

Osud hlavních postav Maribeth a Tommyho mě zaujal, přiznám, místy i dost dojal, asi má na tom podíl i současná doba... Nicméně mi charaktery většiny postav přišly až moc "černobílé", buď byl někdo hodný až moc nebo naopak zlý, nic mezi tím. Jak už tu zaznělo, dost vykonstruovaně vyznívá i zápletka. Nějak si nedovedu představit, že by jedni rodiče 16tiletých dětí (mimochodem obě na svůj věk nebývale vyzrálé) jednali jednoznačně tak negativně a druzí by se k řešení problémů postavili okamžitě tak bez pochyb vstřícně, a obětavě. Ale to může být opravdu jen můj pocit... jinak knihu, pro chvíle odpočinku, ke čtení doporučuji.... celý text

Skleněný pokoj 2012, Simon Mawer

K této knize jsem se dostala trochou kuriózním způsobem. Už hodně dávno jsem vilu Tugendhat objevila díky antologii science fiction "Návrat na planetu Zemi", konkrétně v povídce Jaroslava Štěpaníka. Takže ačkoliv bydlím na jiném konci republiky, zajímala jsem se od té doby o vše, co se osudu domu a jeho obyvatel týkalo. Takže když jsem si měla vybrat vánoční dárek - knihu, volba byla jasná. A věřte, že nelituji. Je skvělé, že také britského spisovatele tato vila inspirovala k napsání románu o této úžasné stavbě. Všechny její proměny: nejdříve splněný sen talentovaného architekta a harmonický domov rodiny, dále nacistická laboratoř, potom útočiště "osvoboditelů", tělocvična pro nemocné děti a nakonec muzeum... Díky autorově fikci, která se opírá i o skutečnou historii, zvraty ve svém osudu nezažila jen vila, ale všichni, kteří s ní byli spojeni. Sledovat jejich životy, nečekaná rozčarování z jednání blízkých osob, změny v prožívání zásadních situací, které jejich osudy ovlivnily a nakonec smíření a návrat do vily. To vše v knize najdeme a ještě navíc autorovo působivé líčení pocitů, jaké dům ve svých obyvatelích nebo návštěvnících dokáže vyvolat, je naprosto fascinující.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Vzhledem k tomu, že mám ráda nejen ságy, ale romány typu rodinné kroniky, tak jsem si "Šikmý kostel", přestože osudy jeho postav jsou v naprosté většině z dnešního pohledu smutné a často i tragické, opravdu užila. Román mi nabídl to, co od kroniky očekávám - pravdivě a uvěřitelně podané charaktery postav i jejich jednání, příběhy z jejich běžného života s mnoha strastmi a bohužel, jen drobnými radostmi. O to víc však obdivuji u většiny z nich to, že jsou přesto schopny čelit a vyrovnat se s těžkým životem, hledat na něm to pozitivní, věřit vlastnímu rozumu a nehledět vždy jen na to, "co tomu řeknou lidé ", ale jednat podle svého nejlepšího svědomí. A že v mnoha situacích to rozhodování bylo v těch dobách mnohem složitější, než by bylo dnes. Velmi mě zaujal i doslov, nejen že některé skutečnosti, které jsou známé místním, nám ostatním srozumitelně autorka "dovysvětlila", ale pochopila jsem z něho, proč román působí tak autenticky. Z autorčiných slov přímo dýchá vztah k historii kraje, o kterém my "odjinud" máme jiné nebo žádné představy. A to je nejspíš příčinou úspěchu této knihu u nás, čtenářů.... celý text

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Nehoda 2015, Chris Pavone

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Svatby v domě 2009, Bohumil Hrabal

Hostující profesoři 1993, David Lodge

Moje pocity z knihy jsou... zábavná, vtipná, přesvědčivá, místy překvapivá. Po dost tradičním úvodu pokračuje příběh spíše netradičně formou dopisů, novinových článků i filmového scénáře. Líbil se mi způsob, jak autor dokázal podávat jednotlivé postavy tak, aby vynikly rozdíly charakterů v popisu jejich chování, jednání, řeči, ale především v myšlenkách. Nejvíc mě to zaujalo v případě Philipa, který vymýšlel způsob, jak oznámit Hilary svoji nevěru - bylo to až dojemné. Takže bych knihu doporučila tomu, kdo se chce pobavit, má rád Jane Austenovou a nevadí mu, že si závěr příběhu musí sám domyslet.... celý text

Věci a vzpomínky 1999, Georgia Bockoven

Hodnotím jako takové odpočinkové, nepříliš náročné čtení. Nechci, aby to vyznělo až tak kriticky, příběh zaujme, má spád, "hezky" se čte..., ale všichni se průběžně polepší a nechybí skoro pohádkový konec "pak byla svatba a žili šťastně až do smrti".... celý text

Metráček aneb Nemožně tlustá holka 1974, Stanislav Rudolf

Ráda jsem se vrátila k příběhu Jitky, kterou jako mnozí, znám z televize, kdy jsem byla přibližně v jejím věku. Takže i dnes jsem jí fandila při statečném "boji" s mindráky, se starostmi s láskou i dalšími holčičími problémy. Za mne tedy pohodový, nostalgický návrat ke známému příběhu a dodatečně i pozitivní hodnocení těm, kteří nás s Jitkou a jejím osudem seznámili v televizi. Povedlo se Stanislavu Rudolfovi, ale i jim, což není vždy pravidlem.... celý text

Třetí patro 1986, Ivo Pelant

Knihu z mého pohledu vnímám jako nostalgické, příjemné připomenutí pro ty, kteří viděli televizní seriál. Kniha i filmové zpracování se, podle mého názoru, minimálně liší a to myslím nejen v obsahu, ale i v kvalitě. Těžko mohu posoudit hodnocení knihy od někoho, kdo seriál neviděl, takže se jen domnívám, že by příběh asi víc oslovil toho čtenáře, kterému je prostředí tehdejšího učňovského školství blízké a má s ním osobní zkušenost. Protože to není můj případ, doporučuji knihu pro vcelku příjemné, ne příliš náročné, spíše odpočinkové čtení.... celý text

Tisíciletá včela 1986, Peter Jaroš

Knihu mám doma už dlouho, sestra se kdysi zbavovala knih. Dobře jsem si z dětství pamatovala filmové zpracování, tak jsem si ji vzala a došlo na ni až teď. Hodně mě zaujala první část, vlastně do smrti Martina Pichandy. To jsem se úplně do příběhu vžila, sledovala osudy, radosti, smutky členů rodiny i ostatních sousedů. Bavilo mé prožívat jejich vztahy, řešit problémy z naprosto běžného života té doby. Připadala jsem si, jako bych četla rodinnou kroniku napsanou krásným stylem Pavla Jaroše. Jenže pak se v té rodinné sáze něco změnilo. Ne, že by další pokračování nebylo zajímavé, ale už to nebylo nějak ono... ubylo líčení běžného života celé rodiny (to mi připadá, že spíš probíhalo v pozadí příběhu a nějak zrychleně) a přibylo řešení politických problémů. Samozřejmě, patřilo to k té době, ale z mého pohledu, to příběhu vzalo na čtivosti.... celý text

Opatství Northanger 2007, Jane Austen

Dalo by se říct, že autorka vypráví nepříliš komplikovaný, hodně romantický příběh "jak hodná a příkladná Catherine došla své vysněné lásky", případně "nakonec byla svatba a žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti ". Jenže lze knihu vnímat i jinak, vždyť román Ann Radcliffe "Záhady Udolfa ", který Catherine tak učaroval je tzv. gotický román a jako takový patří vlastně mezi předchůdce moderního hororu. Ještě zajímavější mi připadá skutečnost, že Jane Austen svoji knihu částečně pojala jako parodii právě na gotické romány. Nějak jsem vždycky předpokládala, že v době, kdy své knihy psala, vznikala především literatura vážná, seriózní... Takže vic, než romantický příběh mě zaujalo, jak si hlavní hrdinka vinou fascinace oblíbenou literaturou, spolu s vlastní bujnou představivostí, dokázala zkomplikovat skutečný vlastní život.... celý text

Letní plavba 2006, Truman Capote

Knihu jsem dostala už před časem, měla jsem diky autorovi opravdu velké očekávání a po přečtení jsem trochu rozpačitá. V zásadě jednoduchý příběh o vztahu dívky ze "zlaté mládeže " s mužem z úplně jiné sociální vrstvy. Je však naprosto zřejmé, že autor do příběhu vložil mnohé z toho, co sám prožil a nebyly to zrovna dobré zkušenosti. To dodává knize ohromný punc autentičnosti a tím se, myslím, dost liší od jiných knih s podobnou tématikou. Neotřele a originálně působí i styl autorova psaní, člověk si na něj musí zvyknout. Přestože spisovatel o kvalitě této knihy měl sám takové pochybnosti, že ji sám nikdy nevydal, domnívám se, že je jen dobře, že k vydání za zvláštních okolností nakonec došlo, za přečtení určitě stojí.... celý text

Maryla 1967, Alois Jirásek

Listopad 2013, Irena Eliášová

Domnívám se, že samotný příběh může stát za zaznamenání a opravdový spisovatel by ho dokázal předat tak, aby čtenáře zaujal. V podání autorky však vyznívá velice amatérsky. Popis, charaktery postav, vývoj příběhu, dialogy i celkový dojem z knihy působí velmi jednoduše a podle mne z něj až urputně čiší snaha o "velkou literaturu". Připadá mi, že i ze strany vydavatele převládá snaha představit autorku jako spisovatelku, v souladu s tím, co uvádí na svých stránkách jako svůj cíl (podporovat vznik, propagaci a rozvoj literatury Romů), na úkor kvality. Knihu bych zařadila spíš do prezentace výsledků činnosti členů nějakého amatérského literárního zajmového kroužku.... celý text

Učitelské elegie 2014, Karel Johana

Myslím, že hned po prvních stránkách knihu odloží čtenář, který není z učitelského prostředí. Pedagoga z povolání sice zaujme, protože je mu problematika i mnohé situace blízké, ale deníkové popisování dne po dni se už brzy nejeví příliš zajímavé ani jemu. Celkově mi kniha svým posláním připadá hodnotná spíš jen pro autora, který nad ní, v zaslouženém důchodu, bude vzpomínat na zážitky z pracovního života. Co mne zaujalo, je zjištění, že pokud většina tělocvikářů opravdu takto vnímá své dny, jak je jejich práce rozdílná od práce učitelů jiných aprobací. To mě vážně nikdy nenapadlo...... celý text

Smrt krásných srnců 2007, Ota Pavel

Nerada bych psala komentář jen proto, abych ho napsala, ale opomenout zrovna tuto knihu vážně úplně nemohu. Spousta komentujících se k ní krásně vyjádřila a vše, co bych chtěla napsat tu již "zaznělo". Tak jen: Nejvíc mi asi mluví z duše Elea, cedos a Pampalini - takže i za mne "Ano, ano, ano."... celý text

Darda 2011, Irena Dousková

Tak z Helenky je Helena a život ji semlel jako většinu z nás... Myslím, že ten, kdo čekal stejné pocity, které i u škarohlída samovolně zvedají koutky úst a automaticky zlepšují náladu, jako při čtení Budžese, a nedočkal se, nemůže to autorce vyčítat. Podle mne kniha nepostrádá vtip, svěžest, čtivost a příjemnou míru ironie, ale už tam není ta dětská bezprostřednost a naivita, často i kouzlo nechtěného humoru. A ani vlastně být nemůže. Jak jsem řekla, Helenka je dospělá, prožila život s Dardou i dardy od života a takovou nám ji autorka ukázala. Zkrátka, tak to v životě chodí a to se paní Douskové do knihy vložit podařilo.... celý text

Vdavky Nanynky Kulichovy 1991, Ignát Herrmann

Iqnát Herrmann a jeho knihy - to pro mne znamená, že mě naprosto pohltí životy postav a postaviček z příběhů, které dýchají takovým starosvětským kouzlem, které jsem snad u jiného spisovatele nepoznala. Jeho knihy mi připadají jako obraz nebo úryvek z rodinné kroniky. Obdivuji tu pokojnou, až idylickou atmosféru, kdy jsou vztahy jasně dané: maminka - obětavá, milující, tatínek - svérázný, ale zodpovědný, dcera - vychovaná, roztomilá, ideální manželka, ženich - romantický, ale již v zabezpečeném profesním postavení... a tak bych mohla pokračovat dál. Právě proto jsem si ke čtení vybrala v současné době "Vdavky". Je opravdu relax, ponořit se do Nanynčina života a přát si, aby se i nám vrátily naše "jistoty", které nám tak nečekaně naboural ten neviditelný nepřítel. Tím víc si vážím toho, co mi knihy po celý život dávají. Díky za ně...... celý text