strana1-100
přečtené 156
Kirké
2019,
Madeline Miller
Velmi pěkně napsaná kniha. Z řecké mytologie znám jen základní osnovu a nejznámější příběhy, takže jsem prostor pro nudu neměla. A nadto - podle mě je to především příběh ženy, i když bohyně, životních zkušeností, jež získává, síly, již musí objevit a vynaložit, aby čelila mocnostem a událostem silnějším než ona. Je to příběh napsaný ženou, příběh napsaný o ženě, a myslím, že právě ženy by ho mohly ocenit. Obzvlášť konec. Ačkoli jak to vlastně dopadlo, je stejně nejisté jako podoba ostrova Aiaia opředeného kouzlem iluze.... celý text
Křik neviditelných pávů
2003,
Jarmila Loukotková
"To jsou pávi. Jsou znamením pýchy," řekl Hamilkar. "Jste pyšní?" "Každý v sobě neseme někde uvnitř svého páva." V průběhu knihy zakřičí pávi v nitru Regula, římského vojevůdce a hlavního hrdiny knihy, několikrát a obvykle to ovlivní jeho osud. Nemůžu než: opakovat, že jazyk autorky je nádherný, jak po stránce stylistické, tak slovní zásoby (naučila jsem se řadu nových slov jako žrec, žertva, nunvář, parkos...); podtrhnout, jak autorka do příběhu, třeba i jedinou větou, vkládá tolik životní zkušenosti, platné po staletí; zmínit svoje podezření, že paní Loukotková nadržuje Římu proti Kartágu přičítajíc ctnosti na stranu jednoho a neřesti na stranu druhého. V každém případě čtenářský zážitek.... celý text
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
2019,
Stuart Turton
Tahle kniha na mě zapůsobila tak, že i po několika měsících od přečtení cítím, jaká to byla pecka. Pravděpodobně nejlepší detektivka, co jsem kdy četla. Poutavá, napínavá, neuvěřitelně prokombinovaná. Aby to autor všechno udržel pohromadě, musel si nejspíš nakreslit schéma příběhu na arch papíru přes celý pokoj. Závěr je... já vůbec nevím, jak bych něco takového uzavřela, takže autor z toho nakonec vybruslil docela se ctí a knize to na kvalitě neubírá. A ještě chci zmínit občasné okouzlující formulace, s nimiž jsem se na stránkách setkala. Třeba: "Upřeně zírá na okno, jako by čekal, že s jeho odpovědí přicválá posel."... celý text
Tajemství letního odpoledne
2014,
Kate Morton
Knížky jako tahle se čtou pro potěšení z vyprávění, z příběhu. Kate Mortonová umí psát tak, že jsem v pokušení po přečtení jednoho románu hned sáhnout po dalším. Od této chyby mě však uchrání fakt, že ještě nějaký čas budou knihovny zavřené. Díky tomu, že jsem před časem přečetla rovněž výbornou Zapomenutou zahradu, vím, že autorka v knihách používá obdobné schéma - osoby ze současnosti pátrají po tajemném příběhu někoho z minulosti. Než riskovat, že se mi kvůli opakování schématu knížky Kate Mortonové zmrzí, raději si přečtu vždycky jednu za čas a každá pro mě bude zážitek.... celý text
Bellman & Black
2015,
Diane Setterfield
Této knize nesvědčí očekávání. Mí předčtenáři očekávali, že kniha bude o tom, o čem si představují, a byli zklamáni. Já, která jsem si přečetla jejich komentáře, jsem očekávala, že kniha nebude tak dobrá jako ostatní dva tituly autorky, a byla jsem překvapená. Diane Setterfieldová je Paní Vypravěčka. Bohužel podle všeho zatím nevydala čtvrtou knihu... Pro mě vyvstávají z Bellmanova příběhu dva hlavní motivy: obrovské potěšení z tvoření a budování (části o Williamově podniku nejsou vůbec nudné) a sebedestruktivní potlačování bolesti. Kdo osobně zná aspoň jedno z toho, toho kniha osloví o to víc. A taky toho, kdo má rád havrany.... celý text
Byla jednou jedna řeka
2020,
Diane Setterfield
Prostě to nechápu. Ten příběh není nijak zvlášť originální, postavy jsou skutečně jasně rozdělené na dobré a zlé, mnoho z děje se dá předvídat... Ale čte se to tak, že není možné se odtrhnout, není možné se nenadchnout, není možné nezačít okamžitě číst další knihu od této autorky, která má úplně stejný účinek. Dokonce jsem já, která za beletrii v běžném knihkupectví nevydám ani floka, vydala čtyři stovky, abych tuhle knížku pořídila kamarádce k narozeninám. To se dá vysvětlit jedině kouzlem, nebo mimořádným vypravěčským talentem autorky.... celý text
Přiznání Alana Turinga
2016,
David Lagercrantz
I mě jméno v názvu knihy zaujalo díky tomu, že jsem viděla Kód Enigmy - který díky ní teď ztrácí na působivosti, protože ve srovnání s mnohem civilnější knihou vynikají všechny filmařské zkratky a zjednodušení, jakož i přehnanost některých emocionálních scén. Způsob, jakým autor prezentuje životopis konkrétní osobnosti v rámci smyšleného příběhu, jak se díky tomu nemusí držet časové posloupnosti a má mnohem větší prostor pro fantazii, mi přijde skvělý. Nicméně kdyby se někdo zabýval frekvencí slov v tomto románu, pak by vedle slov jako "být" nebo "a" figurovalo na vrcholu i slovo "homosexuál" - až jsem měla leckdy pocit, jako by to bylo podle autora na Turingovi to nejdůležitější (a to bezesporu nebylo). Každopádně mám za to, že kdo se do knihy začte bez očekávání (Turingova podrobného životopisu, detektivky...), nebude zklamán.... celý text
Pevnost devíti věží
2014,
Qais Akbar Omar
Tahle kniha ke mně přišla náhodou, jako dar do našeho dobročinného bazárku, a jsem moc ráda, že se to stalo. Kvůli vnitřnímu pohledu do kultury, o níž jsem nevěděla nic, a událostí, jimž jsem doteď ani nerozuměla, ani nevěnovala moc pozornosti. Kvůli kráse jazyka i zvláštní poetice afghánské kultury, která je pro mě výrazná i přes popisované hrůzy. Moc se mi líbila část, v níž rodina cestuje po Afghanistánu a je pohostinně přijímána úplně cizími lidmi. Fascinuje mě skutečnost, že se padesátičlenná rodina objeví u dveří domu otcova přítele a on je všechny s radostí přijme a ubytuje a oni v jeho domě žijí šestnáct let. Mnoho krásných prvků včetně příběhů o Mullovi Nasredínovi. Pátrala jsem, co dělá autor v současnosti. Ukázalo se, že odjel na čas studovat do USA, mezitím vyšla tato kniha (byla vydaná v řadě zemí světa) a vzhledem k některým kritickým prvkům v ní a také uveřejněným kritickým článkům se teď nemůže vrátit do Afghanistánu, kde je mu vyhrožováno smrtí. Nemohl přijet ani na pohřeb své matky v roce 2014, protože se otec bál, že by došlo k veřejnému útoku na něj. V roce 2018 se ve Spojených státech oženil s dcerou čínských imigrantů. Stále však touží vrátit se do své vlasti, i když je tak komplikovaná. Myslím, že i kdyby se pustil do druhého dílu své autobiografie, stále má o čem psát.... celý text
Nikdo není ostrov
2003,
Johannes Mario Simmel
Můj třetí román od Simmela, ze kterého si opět nepochybně zapamatuju jen fragmenty, aniž bych byla schopná reprodukovat děj. Ale čtivost stoprocentní, dočetla jsem ve dvě v noci - a to mě máloco tak pohltí.... celý text
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Škoda, že Dostojevskij nenapsal ještě druhý díl. Zajímalo by mě, jak si vede v životě "proměněný" Raskolnikov, kým se stal a čím se stal, zda zůstal na Sibiři a co tam dělal, nebo se snad vrátil do Petrohradu a začal žít "konvenční" život? Pro mě je ten román prostě nedokončený...... celý text