Suzanne05
přečtené 19
Červená, bílá a královsky modrá
2020,
Casey McQuiston
U čtení téhle knížky jsem se celou dobu neovladatelně culila, až si nejspíš ostatní cestující autobusu museli myslet, jestli jsem se nepraštila do hlavy. Párkrát mě dokonce nahlas rozesmála, což jejich dojmu asi moc nepřidalo. K téhle miloučké srdcovce se vždycky ráda vrátím snad i při stopadesátém čtení. Každou jednotlivou postavu tady jsem si zamilovala. Líbilo se mi, že to sice byla slaďárna, ale obsahovala i vážnější prvky, například prezidentské volby, problémy v rodině a samozřejmě orientace. Další plus pro mě byl věk hlavních protagonistů, nebylo jim tak typicky pro YA literaturu šestnáct či sedmnáct. Sice určitě kniha má nějaké chyby, ale já je radši nechci vidět. Prostě jsem k ní přistupovala se střízlivým nadhledem, s tím, že je to young adult s růžovoučkou obálkou. Přece když do ní nepůjdu s žádným očekáváním, tak mě nemůže zklamat. Červená, bílá a královsky modrá mě nejenže nezklamala, dokonce mě překvapila a zahřála na srdíčku. Stala se pro mě bezpečným přístavem nejen při čtecí krizi a já ji můžu s klidem na duši doporučit.... celý text
Sedem manželov Evelyn Hugovej
2019,
Taylor Jenkins Reid
Na tuhle knihu rozhodně jen tak nezapomenu, ať už z toho důvodu, že je to moje první kniha čtená v angličtině (na což jsem patřičně hrdá), a nebo proto, že je pro mě naprosto dokonalá. Myslím to vážně, je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla! Zaujalo mě prostředí old Hollywood a syrovost hlavní hrdinky. Udělala by vše, aby dosáhla svých cílů či chránila své blízké. Nebyla dokonalá, a já ji střídavě nesnášela a milovala. Ze všech manželů byl můj oblíbenec samozřejmě Harry, a o to víc mě zdrtila jeho smrt. K Celii jsem většinu času cítila averzi, ona byla postava, která mě nejspíš na celé knize štvala nejvíc. Před touhle knížkou už jsem se několikrát pokusila číst něco v angličtině, ale nikdy jsem se do toho pořádně nezačetla a moc mě to nebavilo, ale u Evelyn jsem se do příběhu dostala ihned a samotnou mě to překvapilo. O Evelyn Hugo už jsem mockrát slyšela jak na booktube a bookstagramu, tak i od kamarádky. A jsem TAK ráda, že jsem se do ní nakonec pustila. Tahle kniha mě zahřála na srdíčku a zároveň ho zlomila.... celý text
Pýcha a předsudek
2015,
Jane Austen
Pýcha a předsudek je moje největší srdcová záležitost, a nemůžu uvěřit, že jsem ji tak dlouho nečetla a téměř na ni zapomněla! Učaroval mi styl psaní autorky, prostředí anglického venkova 18. století a samozřejmě postavy. Například Elizabeth Bennetová je pro mě nedocenitelná postava a pamatuji si, že při svém prvním čtení jsem chtěla být přesně jako ona. I přes tehdejší poměry, kdy nejspíš jediná možná odpověď na žádost o ruku, a zvlášť od majetného muže, si Elizabeth dokázala jít za svým a odmítla hned dva potencionální nápadníky. Samozřejmě ale nebyla bezchybná, což vždy u postav ocením a více se s nimi dokážu sžít. Eliza byla velmi tvrdohlavá a plná předsudků, jak už ostatně vyplývá z názvu knihy. Pana Darcyho odsoudila téměř ihned. Ze začátku mi byl taky nepříjemný, ale když ho Bennetova rodina poznávala blíže, pomalu se mi vloudil do srdce. Jako postava se během knihy vyvíjel a myslím, že na tom má svůj podíl právě Elizabeth. Nemůžu nezmínit také přelétavou paní Bennetovou, jejíž jediným cílem bylo své dcery co nejvýhodněji provdat často i na úkor jejich vlastního štěstí, a za kterou jsem se někdy cítila dost trapně kvůli jejím nevybíravým poznámkám. Velmi jsem soucítila s jejími dcerami. Jane pro mě byla postava, kterou jsem neměla možnost poznat blíž, vlastně se o ní čtenář má možnost dozvědět jen to, že má mírnou povahu, je nejkrásnější ze sester Bennetových a je Elizinou důvěrnicí. Což mi přijde docela škoda, že nedostala víc prostoru. O Lydii jsem nedávno četla článek, že její útěk s Wickhamem byl vlastně odvážný a na tu dobu až feministický, protože ženu v té době společnost odsoudila za nejmenší drobnosti. Mně ale byla Lydia spíš otravná, nerozvážná a protivná. A Mary a Kitty jsem taktéž neměla šanci poznat podrobněji, stejně jako Jane. S každou další stranou jsem se víc a víc dostávala do příběhu a moje srdce nepřestávalo plesat. Až najednou byl konec a já chtěla víc, ale zároveň jsem byla ráda, že není děj příliš přeplácaný. (Doufám, že mi je rozumět!) Někde jsem viděla pokračování od jiné autorky, kde je nastíněn život pana a paní Darcyových (ááá, to zní tak dobře!) po několika letech, ale nechci se do toho pouštět, abych si nezkazila tuhle mojí milovanou klasiku. Ani nedokážu slovy popsat, jak moc jsem teď šťastná, že jsem se do ní znovu pustila a nezapomněla na ní. S každým dalším přečtením mě tahle kniha mění.... celý text
