suzanne1997
přečtené 453
Dalších 365 dní
2022,
Blanka Lipińska
Dalších 365 dní jsem brala do rukou po necelých čtyřiadvaceti hodinách od otevření prvního dílu. Autorka píše natolik poutavě, že jsem celou trilogii zhltla ani nevím, jak. Tedy ne, že by mě vtáhla do příběhu, ne že by jsem se zamilovala do děje a toužila po pokračování. Ty strany jsem otáčela čistě ze zvědavosti, jak tohle dopadne. A už u první strany jsem začínala mít pocit, že tady něco nehraje ... Stejně jako u předešlých částí, emoce, děj, charaktery, všechny důležité prvky knihy k sobě ladily a autorka je vykreslila opravdu přesvědčivě. Děj ubíhal a postavy si žily své životy. Ani tady autorka nezapomněla na pomyslnou pohádku a šťastný konec. Ovšem ne takový, jaký by se mohlo na první pohled zdát. Změnilo se mnohé, já opravdu věřila, že Laura a Massimo mají šanci, že jejich vztah překoná všechny trable a oni z nich vyjdou silnější. Ale po prožití událostí z konce druhého dílu se hlavní hrdinové změnili nebo respektive jejich emoce a chování, najednou, jako by to nebyli oni - především Massimo mě zklamal, to jak bezohledně se začal chovat ke svému okolí mě až fyzicky bolelo -, ale ani Laura vyšla beze změny, zmoudřela a začala si uvědomovat závažnost situací, do kterých se díky Massimovi dostává. Její kroky obdivuji a podle mě se vydala pro ni tím správným směrem. Přesto, tohle nebylo to pokračování, které jsem čekala, nebylo to to něco, co autorka započala v prvním díle. Být tohle samostatná kniha, zamiluji si ji a nepustím ji z ruky. Naneštěstí není, Laura sice najde svoje štěstí, svou pohádku, avšak všechno skončí na mě příliš rychle. Ty poslední scény před epilogem by stálo zato protáhnout a nechat čtenáře ještě chvíli ponořeného do jejich štěstí. Za mě autorka vůbec nepíše špatně, dokáže upoutat a zaujmout už od první stránky. Tímhle vývojem situace si to u mě ale celkem pokazila. Mám ráda, když se hlavní hrdina změní, přizpůsobí se a společně s hrdinkou začnou novou kapitolu. Pořád jsem čekala, kdy už jí poví, co vlastně dělá nebo ji alespoň zasvětí do některých svých aktivit. Kdy už konečně pochopí, že ona nepotřebuje miliony drahých dárků, ale trošku svobody. A ono nic, ani v jednom, ani v druhém případě. Možná tohle je to, co tomu chybělo, stejně tak jako fakt, že Massimo už nebyl ten milující partner, ale takový magor jakého svět ještě neviděl. Jsem ráda, že jsem si trilogii přečetla. Ráda jsem zjistila, jak to celé vlastně dopadlo a když to tak vezmu, tak poslední díl byl stejně dobrý jako ten první, přestože se nevyvíjel podle mých představ. Kdybych mohla dám 3,5 *, naneštěstí to nejde, proto zaokrouhluji na čtyři a sama o sobě se k této knize ani autorce nemám potřebu v budoucnu vracet. A ještě malou poznámku, divím se, že Laura od Massima nezdrhla už při první zmínce o užívání drog. Ať mi pobláznění prominou, ale já bych vzala nohy na ramena a na dítě nebo svatbu ani nemuselo dojít. Stejně tak jako na spletité intriky, jež Massimo dokázal spřádat.... celý text
Ten den
2021,
Blanka Lipińska
Druhý díl tohoto autorčina počinu jsem musela otevřít téměř okamžitě po skončení prvního. Byla jsem napnutá jak struna od kytary, jak tohle bude pokračovat. A nestačila jsem se divit. Stejně jako v prvním díle i tady autorka velice dobře vykresluje charaktery, emoce a nechává gradovat děj. Přesto téhle části příběhu chybí jiskra víc, než té předchozí. Počátek je fajn, všechno jde hladce a hlavní postavy prožívají tu svou pohádku. Jenže pak se to začíná komplikovat, zamotávat a čtenář vlastně ani neví, kde mu hlava stojí. Přesto ke konci začíná mít zase pocit, že je všechno v pořádku a pohádka může pokračovat. Proto s radostí může otevřít třetí díl. Po přečtení druhé části jsem si říkala, že už snad vím, jak děj dopadne, a kterým směrem se uchyluje. Navíc emoce tryskaly ze všech stran a ten konec... No, řekněme, že mě zavedl na tak trochu špatnou stopu, což je ale ve své podstatě moje chyba, ty poslední scény jsem si prostě vyložila nesprávně. Možná právě kvůli druhé části nevezmu dílo do ruky, oproti té první se mi zdála tato o trošku slabší.... celý text