Syllvanium
přečtené 929
Sokolovsko - Umění, památky a umělci do roku 1945
2014,
Vladimír Prokop
Prvotřídní publikace, pánové Prokop a Smola odvedli velmi dobrou práci a poskytli tak světu velmi detailní soupis staveb a uměleckých děl, co jich v tomto koutě západních Čech lze najít. Fotografie a dobové ilustrace skvěle doplňují jejich texty. Mám jen jedinou výtku: v několika případech si hází terminologií, která úplně neodpovídá našemu prostředí, což zákonitě vede k menším zmatkům. Když např. prohlásí, že někde v Chlumu sv. Máří byl karner, student či odborník si bude nutně rvát vlasy - pánové totiž použili termín karnárium, namísto (pro naše končiny správného) osária. Laik se pravděpodobně nepozastaví nad tím, že by v západních Čechách neměl očekávat karner. Vzhledem k vysoké erudovanosti této práce bych čekala, že někde alespoň zavadím o okrajovou poznámku, k jaké terminologii se pánové uchýlili, avšak nestalo se. Pomyslná půl hvězda dolů, protože jsem hnidopich.... celý text
Kaligrafie zlomu
2022,
Emily Itami
Kaligrafie zlomu je výjimečná svou prostou upřímností. Svým nepřikrášleným popisem jednoho obyčejného života v neobyčejném Japonsku si mě tato útlá knížka získala a držela od začátku do konce. Přestože jsem od knihy neměla zrovna vysoká očekávání - nebo snad právě proto - jsem naprosto spokojená. Japonsko mi jako obvykle sedlo. Příběh není kdoví jaká invence - naprosto obyčejný počátek manželské nevěry, vzniklé na základě manželčiny touhy rozbít tu ubíjející životní všednost, vymanit se z rutiny a na chvíli zapomenout na to, že by se měla chovat spořádaně. To v zásadě není nic trestuhodného - matky v Čechách tuto krizi řeší vínem a čokoládou a opájí se vidinou, jak po mateřské opět nastoupí do zaměstnání. Ale hlavní hrdinka Mizuki je Japonka, od které se očekává, že se role matky a ženy v domácnosti (což jde ruku v ruce i po stránce etymologické) chopí s plným nasazením běžného firemního pracovníka - tedy že dětem a rodinnému životu obětuje každou buňku svého těla, každičkou myšlenku i každý bdělý moment svého života - a odměnou jí budiž pocit dobře odvedené práce, protože co víc by od toho chtěla? Takhle se rozhodla, takhle žije a má být šťastná! Co tedy Mizuki řeší? V zásadě to, že takhle šťastná není a rozhodně se jí nechce mít nálepku "spořádaná ženuška". Nic víc, nic míň. A v tom je celé kouzlo této knihy. Od prvopočátku je jasné, že Mizuki se chce vymanit z šedi domácího života, ale zároveň nechce ublížit těm, které miluje. Tento rozpor nás provází každou stránkou, nehledě na to, jak je zrovna naštvaná na nevšímavého manžela, nebo jako moc jí zrovna vytáčejí její vřeštící děti. Její touha po svobodě (ať už míníme životní svobodu, nebo jen jeden večer strávený bez dětí) je tak hmatatelná, že nemůžete jinak, než prožívat tuto krizi spolu s ní - protože tenhle kolotoč povinností a odevzdanosti, navíc kořeněný japonskou zdvořilostí a nezbytnou maskou mírumilovnosti, by časem dohnal ke skoku z balkónu úplně každého [a ne, toto není spoiler ;) ]. Kniha je úžasnou sondou do země vycházejícího slunce, kde se moderní společnost snoubí s tradičními hodnotami. Muž má být živitel rodiny, v ideálním případě se udřít k smrti a zanechat rodině dobrou pojistku, protože jen tak ukáže, že se skutečně staral. Žena se má chovat podle jistého vzorce, ať už si zvolila kariéru nebo rodinu, musí se tomu plně odevzdat. Nesmí projevit sebemenší náznak pochybností, že by snad zvolila špatně a nesmí dát najevo, že by ji její volba absolutně nenaplňovala. (Nepochybuji, že upřímný nadhled některých Českých matek by kdejakou oddanou Japonku uvrhl do stavu kataplexie, nebo rovnou do mdlob.) V Japonsku totiž nezáleží na tom, zda jste muž či žena, protože absolutní odevzdání vaší práci je přece samozřejmé - co víc by člověk od toho života chtěl? - Inu, třeba i trochu toho žití! Po stránce jazykové je to neotřelé, prolíná se zde typicky japonská slušnost veřejného vystupování s hovorovými výrazy, nářečím a vulgarismy soukromých konverzací, což je poměrně osvěžující. Některé delší myšlenkové pochody mohou vyznít mírně kostrbatě, ale protože jde o vnitřní monology hrdinky, která nemá tak docela dokončené japonské vzdělání (a má tedy problém číst a psát), dodává to příběhu další vrstvu věrohodnosti a reality. Těžko říct, jak moc šlo v těchto případech o překladatelský záměr, ale z pozice čtenáře to navozuje správnou atmosféru. Jako bonus vidím i přidaný slovník reálií z japonského kulturního a kulinářského života; je praktickým doplňkem, který zasvěcené potěší a tápající čtenáře navede.... celý text
Na hraně
2021,
M'Badjala Diaby
Básně vyvěrající z nemocné duše. Je to útlá knížečka plná emocí a snahy naučit se přežít neustálé proměny vlastní psychiky. Je to neuhlazené a přímočaré, někdy těžko uchopitelné, ale taková už je povaha poruchy osobnosti. Není to literární veledílo, přesto autorce tleskám za odvahu něco takového publikovat.... celý text
Tráva
2021,
Anya Martin
Tato literární jednohubka nabízí intimní psychologickou zpověď o domácím násilí, které bohužel nekončí v momentě, kdy za násilníkem naposledy klapnou dveře (nebo v tomto případě víko rakve), ale nadále prorůstá obětí, zapouští kořeny do jejího nitra a rozkvétá a bují na nezhojených ranách prožitého traumatu. Knížečka je na svou útlost žánrově pestrá, přesahuje hororově laděné, poněkud bizardní podivno, koření je erotikou a vše balí do kouřového oparu ženského světa vnitřních bolestí. Přesto není překombinovaná ani přecpaná. Na pouhých 150 stránkách nám autorka čtivě a pochopitelně předkládá mnohovrstevné téma ztráty - ztráty iluzí o blízké osobě, ztráty sebe sama, ztráty vymezených vnitřních hranic. Doslov autorky napovídá, že kostra tohoto příběhu je strašlivě reálná. Připomíná nám, že k prožití skutečného hororu není potřeba potkat fantaskní příšeru - někdy si ta největší monstra zveme domů, sdílíme s nimi postel a nalháváme si, že všechna ta bolest, které jsme vystaveni, není skutečná. Pro někoho je tato kniha jen pikantní, hororově laděné čtení, pro jiné je to ztělesnění každodenní noční můry. Musím zde ještě vyzdvihnout brilantní český překlad - už dlouho se mi žádný text nečetl tak krásně a plynule. Roman Tilcer dělá čest světu literatury. Medusa mi svým výběrem témat učarovala a musím říct, že budu s naději vyhlížet vše, co si pro nás do budoucna připraví.... celý text
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
2022,
Tim Burton
Poprvé čteno téměř před dekádou ve školní lavici (tehdejší první české vydání v překladu M. Šmejkalové). Moc mi z toho v hlavě neulpělo, ale včera jsem knížku obdržela jako drobný dárek (nejnovější vydání, překlad R. Podaného) a musím říct, že jsem se bavila. Krátké básničky, absurdní a morbidní motivy, to vše doplněné ilustracemi, které jsou znepokojivě groteskní. Nečekejte žádné přelomové dílo, je to prosté, je to pošahané, ale je to ideální odpočinkové čtení. Najdou momenty, kdy se budete chytat za hlavu, ale také se najdou momenty, kdy se budete smát jako blázni. Musím vyzdvihnout "Roch, toxický hoch", "Mumino" a samozřejmě i titulní Ústřičkův skutečně tragikomický konec. Můj osobní srdcák je pak "Zápalek v čase svátečním", protože suchý humor, to je moje. Doporučuji k četbě všem, kteří jsou lehce nad věcí, život i smrt berou s humorem, a své řvoucí dítě kopnuté elektrickým proudem neváhají utěšovat slovy "nevěděla holčička, že probíjela lampička - teďka už to dobře ví, v hrobečku si tiše spí".... celý text
