tatjana1737 přečtené 615

Já a pan Darcy 2012, Alexandra Potter

!!! POZOR SPOILERY !!! Na knížce je vidět, kdy byla napsaná - dnes, mezi kupou titulů psaných svižnějším tempem a plných erotiky, se zdá poněkud pozvolná a místy zdlouhavá až nudná. Navíc se u mne prokázalo, že to, co bych snesla na filmovém plátně u romantického filmu, mi v knize hrozně vadilo - Deus ex machina alias průvodkyně alias ... čtenářka v průběhu čtení získá jisté tušení, které se ke konci potvrdí. Odkazy na Pýchu a předsudek v momentech, kdy se hrdinka dopouští stejných omylů jako Elisabeth Bennetová (řidič Ernie vs. Wickham), byly poněkud průhledné. Spikeův popis zevnějšku (pivní mozol, sepraná trička, rozdrbané kalhoty, celý takový ukoptěný) by mi atraktivní nepřišel asi ani v chvílích zamilovanosti. A co se pana Darcyho týče - co jako Emily chtěla? Proboha, je to muž z viktoriánské doby se vším, co se k tomu váže - zdrženlivost (dnes se mužští hrdinové na knižní hrdinky vrhají na prvním rande nebo jim minimálně do ucha šeptají, co by s nimi chtěli dělat), arogance (je to šlechtic a takhle byl vychováván), "sexismus" (role ženy byla tehdy prostě jiná než dnes), uzavřenost, ... Ne, že bych do něj byla platonicky zamilovaná, od toho mám jiné literární postavy, ale tak, jak byl na začátku glorifikován a ke konci v podstatě pohaněn, mi docela vadilo. Knížka je místy vtipná, je to oddychové, mírné čtení, kdo očekává nějakou sexuální divočinu bude zklamaný. Ne, že by byla špatná, ale postupně jsem se pročetla k jinému levelu, takže úplně čtenářsky jsem uspokojena nebyla. Největší grády pro mne kniha získala na konci. Dokážu si ji představit v nějaké zestručněné filmové adaptaci.... celý text

Bronzový klíč 2016, Holly Black

!!! POZOR SPOILERY !!! Wow, dočteno a pořád to nějak zpracovávám. Na jednu stranu mne sice těší, že jsem se v otázce špehovy identity nezmýlila, na druhou stranu - ten konec... to jako fakt? To, že se věštba z prvního dílu ukázala v Callově případě jako pravdivá neznamenalo, že jsem celou dobu tak nějak nečekala a nedoufala, že se v ostatních dvou případech nevyplní. Protože zvažovat, kdo zemře a kdo naopak selže, bylo v případě Tamary i Aarona poměrně obtížné. A i když to autorky rozsekly samy, neznamená to, že by mi nějak ulehčily, spíše naopak. Takže teď spíše doufám, že se Callovi podaří to, co Konstantinovi v případě Jericha ne...... celý text

Podle pravidel 2015, Joanna Bolouri

Přečteno znovu po nějaké době, kdy už jsem si pamatovala jen hlavní zápletku. Tentokrát bych, s odstupem a po přečtení mnoha jiných knih, hodnotila níže, protože příběh sám ničím nový není. Pojetí odpovídá současným autorkám "červené knihovny" - romantika prokládaná hláškami, sprostými slovy a krutou upřímností hlavní hrdinky k okolí i k sobě samé. Těch sprostých slov na mne bylo přece jen trochu moc, stejně jako narážek na různé osobnosti britské (pop)kultury, z nichž jménem znám jen Caitlin Morano. Knížku jsem si koupila v Levných knihách za 40,-, protože jsem si pamatovala, že to nebylo úplně špatné, a jsem si jistá, že až dostanu chuť na oddychovku, u které se pobavím, opět po ní sáhnu.... celý text

Železná zkouška 2015, Holly Black

Jistě, srovnání a srovnávání s Harry Potterem se nabízí: mladý chlapec vyrůstající bez magie, dostane se do kouzelnické školy, hned potká chytrou kamarádku a kamaráda, stejně jako soka, v kouzelnickém světě se vede válka s Nepřítelem, díky němuž za hlavního hrdinu jeho matka položila život, když byl miminko... Přesto se mi ale povedlo od HP se oprostit a snažila jsem se příběh číst jako samostatný a originální. Což se mu daří už jen odlišným pojetím magie, kdy mágové čerpají ze čtyř (resp. pěti) elementů - země, vzduchu, ohně, vody (a chaosu). To mi poněkud připomínalo zapomenutý film Poslední vládce větru a moc se mi to líbilo. Hlavní hrdina je oproti Harrymu navíc ne zcela sympatický, čtenář sice tuší, že toho v něm bude víc, ale ani sám Callum netuší, kolik. Konečné zodpovězení otázky, co je Call zač, bylo hodně dobré! Stejně jako překvapivé odhalení "Nevilla Longbottoma" milovníka poníků Drewa. Jen prostředí Magisteria s jeho lišejníky mne úplně neokouzlilo. Doufám, že v dalších dílech získá víc prostoru Warren :-).... celý text

Měděná rukavice 2015, Holly Black

!!! POZOR SPOILERY !!! Opět by se daly najít společné prvky s Harrym (minimálně v tom, že hlavní hrdinové nemají disciplínu a vrhají se do nebezpečí, aby skončili v "tajemné komnatě" Nepřítele, ze které udělají kůlničku na dříví :-)). První díl mne zaujal trochu víc, čekala jsem, jak dlouho Call své tajemství udrží a trochu mne zklamalo, že se o něj nakonec s přáteli podělil - jsem zvědavá, jak se tahle linie příběhu bude dál vyvíjet, jestli nakonec dojde k nějakému konfliktu mezi přáteli a nakolik se splní věštba pohlceného kouzelníka z prvního dílu... U dvojky mi vadila nesympaticky pojatá postava Alastaira, ale konec opět vše napravil - Callovo překvapení, které vytáhl z batohu, překvapilo i mne. On fakt asi nebude úplně v pořádku :-). S očekáváním jdu do dalších dílů a jsem zvědavá, kdo bude oním nepřítelem Makarů (mám svůj osobní tip, tak schválně...).... celý text

Mechanický anděl 2015, Cassandra Clare (p)

Po knize jsem sáhla na blind na základě jednoho komentáře a nelituji. zprvu jsem se sice nemohla začíst, samotná anotace s mechanickými lidmi mi přišla divná, ale věrně vykreslené prostředí viktoriánského Londýna a plastické postavy nefilim si mě záhy získaly a musela jsem číst dál a dál. První díl po sobě zanechal mnoho nedořešených otázek, včetně načrtnuté milostné zápletky, takže doufám, že ten, kdo má knihy v knihovně půjčené přede mnou, je brzy dočte, abych mohla pokračovat. Jen Tessa je pro mne zatím trochu plochou hrdinkou, ale věřím, že v průběhu odkrývání svého talentu a minulosti její role postupně poroste. Zatím mi přišla v ději spíše postrkovaná ostatními figurami, což však může vycházet i role tehdejší dívky, která nebyla žádnou amazonkou, jak leckdy vidíme současné literární hrdinky. Líbily se mi slovní půtky Willa s ostatními a to, že kniha přesahuje rámec literatury pro náctileté, dokazují některé z Jemových myšlenek, které byly hodně hluboké.... celý text

Sametový anděl 1992, Jude Deveraux (p)

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Nebylo to špatné, četlo se to hezky, ale není to můj šálek kávy. Trochu mi to připomnělo stylem Hartla - nechci říct, že se mi jeho knihy nebo tato od Třeštíkové nelíbí, jen to prostě pro mne není to top. Třeštíková, stejně jako Hartl, píše lehce, čtivě, dobře, o běžných lidech, o životě, jaký je - o situacích vtipných, nepříjemných i smutných. Ale mě to úplně neuspokojuje, nejsem tento typ čtenáře. Ovšem třeba moje tchyně, která mi knížku půjčovala, je z ní nadšená. U mne možná na dojmu ubírá poslední povídka, která je sice neuzavřená, ale vyvodila jsem si z ní určitý konec příběhu, který se mi osobně nelíbil. Propojení některých postav bylo docela zajímavé, s některými myšlenkovými pochody jsem se ztotožňovala, neb jsem v nějaké životní fázi byla ve stejné etapě.... celý text

Sametová píseň 1992, Jude Deveraux (p)

Třetí díl už mne tolik nebavil jako předchozí dva, ale přesto jsem si v něm početla ráda. Co mne však velmi rušilo, byl značný počet překlepů a tiskových chyb v prvním vydání - nepočítaně jich bylo i v předchozím díle. Alyx mi jako hrdinka tolik nesedla jako Judita a Bronwyn, spory s Rainem stran rytířské cti mi byly trochu cizí. Stejně jako zápletka o tom, že Alyx žila jen hudbou a přehlížela ostatní lidi, takže musela dojít prozření a naučit se pomáhat. Nicméně kniha je psaná stejně čtivě, má hodně dějových zvratů a zápletek, zkrátka správné dávky dobrodružství v lehké čtivě milostných románů. Krásné byly lyrické popisy milování přirovnávané k hudbě.... celý text

Horský samet 1992, Jude Deveraux (p)

Po příběhu Gavina a Judity můj druhý oblíbený příběh (trojka mne nezaujala a čtyřka už je trochu sci-fi - ale číst se to dá všechno ;-)). O Skotsku v této době toho mnoho nevím, takže si ráda představuji, že autorka vykresluje historickou realitu. Ačkoli při čtení má člověk tendenci si představovat hrdiny optikou dnešní doby, a když nahlédne do nějaké učebnice dějin umění, do dějin odívání, jaké se nosily účesy a jak se dámy tehdy líčily, asi by byl zděšen, že nejsou tak atraktivní jako v jeho představách :-). Četla jsem opakovaně a mám to štěstí, že při každém čtení se mi vybavují dojmy z toho prvního. Jinak by asi hodnocení nebylo tak vysoké a nyní by mne mnohem více štvalo Stevenovo chování v druhé části knihy, Bronwynina zatvrzelost a autorčina samozřejmost při servírování nových postav, o kterých předtím nebyla ani zmínka, a jejich zapojování do děje, stejně jako neustálé zvraty a kličky (Bronwynin únos, epizoda na Hughově hradě, vztah mezi Brianem a Mary apod.). Přesto ale na "sametovou tetralogii" nezanevřu a budu se k ní vracet pořád, protože je to červená knihovna se vším všudy - kapka historie, krásné, chytré a silné ženské hrdinky, mužní hrdinové, neustálá přitažlivost skrývaná dlouho pod pláštíkem hašteření, hledání si cesty hrdinů k sobě, lyricky psané erotické scény, navrch popis šatů a dýchnutí romantiky idealizovaného středověku. Zkrátka vše, co má milostný román mít.... celý text

Sametový slib 1992, Jude Deveraux (p)

Já vím, že to není asi na reálie přesný historický román, a i milostné scény jsou v porovnání s dnešním trendem detailních popisů velmi jemné, přesto jde o můj oblíbený fantazijní svět, ke kterému se ráda vracím. První dva díly se mi líbí asi nejvíce, přestože z bratrů je mým favoritem Miles. Zajímalo by mne, zda autorka při psaní opravdu vycházela ze znalosti dějinné doby, zda např. svatební zvyky (příjezd nevěsty na koni) či odívání (líbí se mi popisy Juditiných šatů!) odpovídají pravdě. Chybou překladu se sice v textu objevují drobné renoncy (pochybuji, že by Steven Gavinovi opravdu řekl, že nosí růžové brýle, když v té době se brýle běžně nenosily, takže tohle slovní spojení postrádá smyslu :-)), ale na čtivosti to neubírá. Příběh je plný zvratů tak, jak má správný milostný příběh být, než k sobě hrdinové najdou cestu. Gavin je sice místy typický sebestředný muž, ale Judita mu coby silná ženská osobnost ukáže, že ne všechny ženy jsou dobré k míchání pleťových krémů a mají v hlavě víc než vyšívání :-). Také mne zaujalo, že Juditina matka se v třiatřiceti považuje za starou a Gavinovi je přitom 27 let. Holt jiné pojetí plynutí života, když se běžně umíralo po třicítce :-). Jen ti hrdinové se zdají z dnešního pohledu mnohem starší. Jen stále přemýšlím, proč je v názvu ten Samet, jestli je to chybou překladu nebo mi něco uniklo, a to jsem to teď přečetla už asi popáté. Slůvko "slib" je jasné, odkazuje na slib, který Judita dala sama sobě, že se nikdy Gavinovi dobrovolně nevydá, nač ale ten samet, to netuším :-).... celý text

Káťa a Škubánek 2005, Josef Lamka

Chlapeček konečně na chvíli opustil vílu Amálku a po tři čtvrtě nepřetržitého čtení jedné knížky svolil ke Kátě a Škubánkovi. Obrázky jsou tentokrát více přiřazeny k místům v ději (u této edice mě mrzí, že jsou občas "napřeskáčku") a ilustrace jsou prostě půvabné. Mám ráda Jitku Molavcovou, ale zde její přednes nerušil a mohli jsme si číst, jak se nám zamanulo. Jen to má tu vadu, že syn teď před spaním pořád vyžaduje "Kubánka".... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Knížku jsem si rozhodla přečíst na základě traileru v kině. Čekala jsem na ni v knihovně hodně dlouho a celou dobu se mi podařilo vyvarovat se čtení komentářů, naznačení děje či shlédnutí filmu. Přesto jsem díky traileru poměrně brzy vytušila, kdo je vrah, což mi ubralo na čtenářském zážitku. Škoda, jinak by to byla větší pecka. Srovnání se Zmizelou je na místě, protože čtenář lavíruje a přemýšlí, komu má vlastně věřit, na čí straně je pravda, a postupně odkrývá, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. A vypravěčka - alhokolička byla velmi netradiční hrdinkou, ale při čtení to bylo osvěžující. Za mne 4 hvězdy, Zmizelá mě přece jen dostala víc. Nicméně na to, že je to prvotina, myslím, že se kniha dost povedla. Četla jsem mnohem horší detektivky - prvotiny.... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 2015, Karel Čapek

Asi se budu vymykat, ale víc se mi líbily Povídky z druhé kapsy, právě proto, že byly volně provázány svými vypravěči. Navíc byly i trochu "jemnější" - přestože Čapek píše lehce a úžasnou češtinou (po dlouhé době jsem si k ruce vzala frazeologické slovníky a vyhledávala některé svébytné výrazy), Povídky z první kapsy mi někdy svým tématem přišly drsnější. A po dočtení povídky Jasnovidec mi vyloženě mrazilo. Čapek má dar psaní a svými leckdy otevřenými či neuzavřenými konci čtenáře dráždí a provokuje. A přestože jde o popisy kriminalistických případů, nenápadně podsouvá nádherné myšlenky o lidství, životě a jeho smyslu a dalších hlubokých otázkách. V tomto ohledu mě nesmírně zaujala myšlenka o tom, kolik životů prožíváme (povídka Muž, který nemohl spát) a jak je žijeme (povídka Sbírka známek).... celý text

Božský milenec 2016, Christina Lauren

Ze začátku jsem si libovala, že mne Christina Lauren zase chytí, jako se jí to povedlo u Božského bastarda. Pak se ovšem odhalily Niallovy slabiny a přestalo to být ono. Kniha by dle mého snesla mnohem kratší rozsah, nitrozpytecké a sebepitvající úvahy Nialla mě vůbec nebavily a ztratil pro mne ihned punc atraktivního upjatého Brita. Děj byl uměle posunut a gradován prasáckým šéfem a exmanželkou, která si není jistá samotou, jinak by se v knize asi nic pořádného nestalo. A i sexuální scény mě spíše nudily než vzrušovaly. Možná jsem si mezi čtením jednotlivých dílů měla dát větší odstup, pak bych Cizince, Hráče i Milence neporovnávala s Bastardem, který byl z celé série nejlepší. Též jsem podvědomě čekala, že jak se osudy jednotlivých postav propojují, jeden díl série bude věnován kamarádce Chloe a Sáry, která figurovala v prvních dvou dílech. A ono nic, jen ti hrdinové se nám nějak rozkošatili.... celý text

Opráski sčeskí historje f koztce 2016, Jaz

"Obrázky" znám z facebooku a z přeposílání od kamarádů, takže když jsem knihu kupovala, tušila jsem, do čeho jdu. Některé mě pobavily vskutku hodně a smála jsem se nahlas, což se mi při mé zdrženlivost úplně často nestává. Jiné, zejména ty novodobější, mi přišly hodně hodně černé. Zkomolená čeština mě nepohoršuje, někdy jsou ty slovní hříčky a přesmyčky vtipné samy o sobě, ale myslím, že Opráski si vychutnají hlavně ti, co znají faktografii a souvislosti. Docela by mě zajímalo, jestli nějací současní dějepisáři s nimi pracují coby s pomůckou při výuce :-).... celý text

Božský hráč 2014, Christina Lauren

Do tohohle příběhu jsem se nějak nemohla začíst a pořád jsem knížku odkládala a měla problém se k ní vracet. Úplně mi nesedla hlavní hrdinka, od začátku bylo jasné, jak vše dopadne, což by nebylo na škodu, ale nějak se mi to vleklo a zápletka s tím, jak si vzájemně nevěřili, že se vlastně milují (včetně klišé s odposlechnutým a chybně vyloženým rozhovorem), byla zbytečně natahovaná. Erotické scény pro mne měly největší náboj v Božském bastardovi, ale u hráče hodnotím kladně i to, že je to snad první kniha z tohoto žánru, kde se píše o dobře provedené ruční práci a nekoitálních praktikách. Tři hvězdičky nakonec dávám i za několik velmi vtipných rozhovorů mezi Hannou a Willem (ačkoli některé považuji za velmi absurdní - viz ten o obnově panenství).... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Líbí se mi styl Hartlova psaní, ale méně už téma, o kterém píše. Pokud má někdo vztahové problémy či krizi středního věku, může být Malý pražský erotikon dosti depresivní četbou. Nejvíc jsem proto fandila Adéle, která sice dle anotace na přebalu působila nejzoufaleji, nakonec byl pro mě ale její příběh tím nejšťastnějším. Někdo si zde stěžoval, že kniha postrádá zásadní zvrat, ale i o tom život je, o skrytých konfliktech, které nevybují do obrovské katastrofy, ale stejně mohou citelně zasáhnout.... celý text

Kdopak je ta zrzka? 2013, Alice Clayton

!!! POZOR SPOILERY z dalších dílů !!! Nejprve jsem četla první dva díly, takže jsem tušila, do čeho jdu. Ale i přesto jsem čekala nějak víc. Větší vývoj vztahu mezi hrdiny, oťukávání, nárůst napětí - zkrátka něco jako v Nabíječi. Oproti tomu Grace a "George" do toho šli po hlavě a nežinýrovali se, což jim přeju, ale mě to obralo o očekávání a rostoucí touhu, jak se to vyvine a ááách, když k tomu konečně dojde. Claytonová v tomto případě měla asi hlavní ambici napsat erotický román, ale sexu je tam tolik, že pro mne přestal být poměrně záhy zajímavý. Přispělo k tomu i trochu sci-fi, které k erotické literatuře patří, ale tady ho bylo nějak moc. A sice že hrdinka i hrdina jsou vždy připraveni k akci, hupsnou na to, první orgasmus přijde před průnikem, další hned po něm a těch třicet následuje v těsném sledu. Upřímně doufám, že existují multiorgastické ženy a závidím jim, stejně tak jako se mi chce věřit, že se správným chlapem v lůžku žena prožije své malé tsunami i opakovaně za noc. Ale tady toho bylo tolik, že mě to spíš otravovalo. Díkybohu, že frekvence slova "kozičky" nebyla tak vysoká jako ve dvojce :-). Grace ve srovnání s dvojkou nebyla tak vyšinutá, Jack je frajer k zulíbání od počátku, ostatní postavy sice tvoří hlavně křoví, ale sympatické křoví, a to i Michael, ze setkání s nímž je sice Gracie nejprve rozhozená, ale nakonec se z něj vyklube starý dobrý kamarád. Zde mohla autorka trochu zapracovat na jejich "konfliktu" a usmíření, dodat příběhu trochu zvratu a hloubky. Celkově hodnotím jako milou oddychovku, místy vtipnou, eroticky spíš otravnou, než že bych si ji četla na náladu :-), nic moc náročného a hlubokého. Série počínající Nabíječem mne od autorky bavila mnohem víc, budu se k ní s chutí vracet, k Zrzce nejspíš ne.... celý text

Ďábel v zrcadle 2016, Juraj Červenák

!!! POZOR SPOILERY !!! Nebylo to špatné, ale trojka v mém osobním hodnocení nasadila laťku výš. Ačkoli uznávám, že za větší prostor, který dostala akční složka v podobě kaprála Bohdana Jaroše, by si Červenák ty čtyři hvězdy i zasloužil. Ó ano, kritizovala jsem je, ale už se taky řadím mezi jeho fanynky. A abyste věděli, nestydím se za to. Děj byl pro mne tentokrát nebyl tak matoucí, pointa postupně odkrytá, takže neohromila. To, že padouch bude dobrý střelec mi bylo jasné od počátku a divila jsem se, že kapitán a spol. nekoukali také tímto směrem. Už v okamžiku, kdy se ukázalo, že kapitán biskupovy ochranky nemohl být střelcem, měli hrdinové pátrat po někom jiném, kdo střílet umí. Což jim dokázal, když zastřelil vyslýchaného pekařského učně. A stejně jako ve třetím díle - důležitá narážka, která zůstala zasuta, než se k ní autor vrátil a děj se ubral oním směrem (v Ohnivém znamení zmínka o strašidelném Burgu, zde zmínka o střeleckých závodech). Ale nechci být kritická, ono napsat detektivku, poskládat indicie tak, aby to nebylo od počátku jasné, ale aby bylo dostatek stop a vějiček pro čtenáře, není snadné. Něco mi říká, že s baronkou ze Šternberku se ještě setkáme. Je ovšem otázkou, jakou roli vlastně sehraje, protože autor prostřednictvím Barbariče nechal čtenáře stran její postavy poněkud rozpolceného. Trochu mne mrzí, že v ději chybí výraznější ženská postava, ale uznávám, že dějinné reálie tomu moc nenahrávají. Až doposud byly ovšem snad všechny ženy čarodějnice, sexuální zvrhlice nebo z hlediska pozadí (nemyslím zadku!) hodně pochybné osoby. Vcelku jsem zvědavá na setkání s kapitánovou manželkou, dojde-li k němu někdy, snad alespoň ta bude poněkud čistší pověsti. Bojím se, že to ale nebude žádná Madonka, vzhledem ke kapitánově povaze bude potřebovat nějakou dámu, která by ho vyvažovala :-). Trochu mne mrzí, že jsem nenavštívila Vídeň, takže jsem si nemohla vychutnat, nakolik se liší ta současná od té literární historické. Co mne již trochu obtěžuje, je líčení Barbaričových trávících pochodů. Kromě obligátního zvracení při přestřelce a potyčkách, jde o zmínky o ulevování si do nočníku. To to snad Stein nebo Jaroš nedělají, že u nich Červenák nemá potřebu o tom psát? Jak jsem se zmiňovala jinde, já vím, že třeba i Aragorn, Legolas a Gimli, i když byli jen na lembasu a vodě zatímco pronásledovali skřety do Fangornu, museli sem tam udělat zastávku na čůrání nebo to druhé, ale není třeba o tom psát a pro příběh to není podstatné. Červenák ovšem tělesné procesy zmiňuje často a když už se jich postavy osobně nedopouštějí, tak o nich alespoň mluví nebo je jejich mluva prodchnuta různými narážkami na ně. Je to svým způsobem charakteristický prvek pro Ďuru, ale zrovna tenhle mě úplně nebere a myslím, že zbytečně odrazuje i čtenáře, kteří by se jinak do této dějinné doby rádi ponořili. Btw: opět to odnesl Jaroš, šrám na čele od rozstřelené lucerny a roztržené ucho (to samé, co v jedničce, nebo to druhé)? Ve dvojce šipka z kuše do břicha... kdyby si Barbarič aspoň nezlomil ruku a Steina nebolelo koleno, říkala bych si, že chudák akční složka odskáče opravdu vše.... celý text