Teesska
přečtené 39
Národnostní menšiny v Evropě
1994,
Leoš Šatava
Kniha je dvacet let stará, údaje jsou k roku 1993/4, což ji činní již jen částečně využitelnou. Pro jakýsi historický exkurz a obrazový zdroj (mapy Evropy s vyznačením různých etnik, jež už však zpravidla nejsou otázkou současné živé diskuze) je stále velmi dobrá. Jedná se o vhodný zdroj dat obecně se týkajících menšin, jejich kritérií, druhů, encyklopedii (hl. historicky daných či delší dobu v daných zemích usídlených) menšin Evropy. Čísla, jež tvoří podstatnou část knihy, jsou již neaktuální, pro někoho však jistě stále potřebná. K čerpání historických dat či obecné teorie má kniha tudíž stále co říci.... celý text
Malý pražský erotikon
2014,
Patrik Hartl
Kniha mne vtáhla. Humor mne bavil. Zvraty také . Oceňuji, že nešlo o jednoduchou, prvoplánovou, předvídatelnou knihu. Příběh(y) byl(y) popisován(y) uvěřitelně, nešlo totiž o zdlouhavé popisy duší postav, ale o věcné, stručné charakteristiky vždy dokládané na konkrétních činech, což je učinilo celkově hlubšími, srozumitelnějšími, zasazenými do kontextu. Nebylo tedy potřeba nějakého tlaku vůči vlastním hodnotám, dokázala jsem zapomenout na kontext svůj, nebo si ho do děje, kde to šlo, příjemně promítnout. Nedělalo mi problém si na postavy zvyknout, i když jsou naše hodnoty a východiska jiná (a to nejen časoprostorem) - občas mám u četby jiných knih pocit, že je pro mě nepříjemně moc namáhavé do postav se vcítit, omlouvat jejich jednání a neříkat si v duchu pokaždé "to máš za to, když nemyslíš". Zde jsem jednání postav dokázala porozumět, a to bez pocitu, že mě k tomu autor nutí. Jejich psychologie byla propracována a zřejmě i zvolená er-forma tomu "nenásilí" vůči mé osobnosti fungovala. Malý pražský erotikon měl spád, bylo příjemné s postavami stárnout, ačkoli nemohu říct, že se mne nedotkla i jistá úzkost z toho, jak lze životy všech shrnout do několika významných bodů zvratu. Ale je to zřejmě nutné zjištění, které dokáže nakopnout k vlastním činům a snahy zredukovat ve svém vlastním bytí balast, vatu (zlikvidovat samozřejmě nikdy nejde). Jedné z point si pak cením obzvlášť - všechny životy jednotlivých charakterů románu jsou stejně důležité, všechny plné "chyb" i ne/šťastných náhod. Bylo příjemné si připomenout, že naše mámy, tátové, dcery, synové... nejsou nikdy jen v té jedné roli, v níž je většinou zažíváme a vnímáme z role své. Vždy jsou někomu jinému zároveň i rovnocennými partnery, něčími žáky či naopak učiteli. Toto, lekci tolerance v "dospělých" vztazích i ukázky rozdílných povah lidí, přístupů k věcem, a tudíž i nutnost hledání vždy nových cest ke komunikaci s ostatními, si z knihy vděčně odnáším. Vřelý humor k tomu je med, zdravé sladidlo, které i mě jako nevelkého čtenáře dokázalo intenzivně lákat jako vosu. Díky za nepromarněný čas nad beletrií (píše studentka, která nelituje, že nečetla místo toho skripta, což se jí občas také stává).... celý text
Můj život po životě
2013,
Michal Viewegh
Já jsem spokojená. Vážně... jako už tradičně. Je mi jasné, že spoustě lidem bude vadit nic moc neříkající konec a tak, já ale hodnotím to, jak se mi kniha četla, jak mě zajímaly další "dny" života a obecně - co mi kniha dala. Smála jsem se, zamýšlela... Nic mi nechybělo.... celý text
Kurtovi přeskočilo
2012,
Erlend Loe
Tahle knížka ve mně zanechala naprosto rozporuplné pocity. Je nádherná svým zpracováním a za to patří nakladatelství Baobab klobouk dolů. Ilustrace jsou krásné a stylově barevné. K obsahu knihy mám ale výhrady; možná je to mou čtenářskou náturou, ale absolutně jsem se nemohla ponořit do četby, protože jsem nebyla schopná se vžít do hlavní postavy, jež se celou dobu chovala prakticky jako záporák a ani "happyend" z Kurta zrovna uvědomělého bystrouška neudělal. No nevím, nechci prozrazovat zápletku či závěr, ale byla jsem dost zklamaná a celé čtení mi bylo spíš nepříjemné. Musela jsem se přemáhat, abych měla chuť číst dál o tom, co Kurt zase provedl, případně jak nereálně a nepochopitelně se do toho vložily jiné postavy... (Achjo. Nemám nic proti surrealismu, ale tohle byla podivná splácanina a poučení nijaké-žádné.) Svým dětem bych knížku rozhodně nekoupila, vážně jsem na jejím obsahu neobjevila nic, co by mě nadchlo. Humor se nekonal, naopak mi to trochu připomnělo "výchovný vliv" pc her typu "střílečky". Favorizovanou pohádkovou knížkou pro mě tak stále zůstávají Vieweghovy Pohádky pro unavené rodiče. Hodnotím 50%, 3 hvězdičky dávám právě pro to zpracování knihy a snahu být originální.... celý text
Sezóna v pekle / Iluminace / Dopisy vidoucího
2004,
Arthur Rimbaud
Pokud NECHCETE SPOILERY, určitě NEČTĚTE dál... :) Rozhodla jsem se s vámi podělit a napsat sem všechno, co jsem si k téhle knize napsala do osobních PoznámekOVšem a co si myslím, že z ní stojí za to. Souhlaste, či mě zatraťte jako neznalce - nehlásím se k poučování! /I proto nechám v závorkách své drobné komentáře a autenticky anglické pocity z četby./ Ještě dřív, než začnu, dojem: Tuhle knížku čtete, abyste se jednou, maximálně dvakrát za stránku zaradovali, že asi rozumíte tomu, co chtěl autor říci. (A vypsané věty a úryvky níže jsou dost možná právě těMI MI srozumitelnýMI zástupci.) Tuhle knížku dočítáte s beznadějí, že už nechápete nic, a smutkem, že se vám už ani nic nelíbí. (A přesto snad i dočtete, protože "co kdyby"...) SEZÓNA V PEKLE: Ráno jsem měl pohled tak nepřítomný a chování tak umrlé, že ti, které jsem potkal, mne možná neviděli. Do srdce mi vstoupila milost. To jsem nečekal! Zvažme rozumně rozsah mé nevinnosti. Pal! Pal na mne! Sem! Nebo se vzdám. - Zbabělci! - Zabiju se! Vrhnu se pod kopyta koní! Ach!... Zvyknu si. ...po jeho odchodu budu trýzněna závratí... Morálka je ochablost mozku. Zdálo se mi, že ke každé bytosti náleží několik jiných životů. Ten pán neví, co dělá: je to anděl. ILUMINACE: Jakmile vidina Potopy opadla, zastavil se zajíc v jeteli a rozhoupaných zvoncích a pomodlil se přes pavučinu k duze. (Nice!) (2 ukázkové "jakoženic" šoky á la Rimbaud:) Je to ona, ta malá mrtvá za růžovými keři. - (...) - Starci, které pohřbili nastojato do hradby z fialek. V lese je pták, jeho zpěv vás zastaví, a vy se budete červenat. (Freaky!) Ať mi konečně pronajmou tu hrobku, vybílenou vápnem a s vystouplými cementovými pásy - velmi hluboko pod zemí. (Oh, you crazy man!) Jeho tvář a jeho držení slibovaly mnohačetnou a složitou lásku! Natáhl jsem (...) zlaté řetězy z hvězdy na hvězdu, a tančím. A sen vychladne. Něžnosti! A ještě jedna poznámka. Neboť se výše jedná o věty vytržené z kontextu, mám pocit, že vás musím ujistit o tom, že to, že jsou vytrženy, jim neškodí. Ba naopak... a na tom trvám! Mám totiž pocit, že autor ty věty "vytrženě" už psal a kontexty uměle lepil, neboť opravdového kontextu se mi u něj najít nepodařilo. Mám asi zalepenou hlavu ze všech stran, že ke mně možná kontinuita nikde zcela neprosákla. PS: Písmenková polívka je stejně "nekonečně hluboká" jako Rimbaudovy básně.... celý text
Nové povídky
2011,
Zdeněk Svěrák
Knížka, ke které se rozhodně vrátím. Autor, ke kterému se budou vracet generace. Pokud bych mohla mít jedno přání, bylo by to, aby byli všichni lidé tak moudře lidští, jako je on.... celý text
