Teldorn
přečtené 5
Stíny Citadely
2022,
Radek Sterakdary Starý (p)
Na Citadelu padly stíny a blíží se konec Aldolonu, který nemůžou zastavit ani samotní bohové. Arila: Stíny Citadely mě uchopila a nepustila až do samotného konce. Než však začnu mluvit o knize jako takové, musím opět složit poklonu autorovu posunu ve psaní, u kterého jde s každou další knihou vidět stále větší a větší pokrok. Jeden z největších plusů knihy je velmi poutavý příběh, který se čte opravdu skvěle a odsýpá bleskovým tempem. A tady přichází za mě největší mínus - příběh odsýpá AŽ MOC rychle. Místy jsem měl pocit, že bych se rád zastavil a s některými postavami se seznámil blíž. Občas jsem chtěl jen posedět s Arilou, Hararim či dalšími postavami, abych se o těch nových dozvěděl více, nebo abych naopak nahlédl do mysli postavám už známým. Kvůli nedostatku podobných scén na mě postavy v knize místy působily skoro až "ploše", a to včetně těch, které už znám. Pokud by kniha měla o řekněme 20 stránek více a těchto 20 stránek by se soustředilo na osobní příběhy postav, na jejich charaktery, motivaci či backstory, byl bych v sedmém nebi. Na zážitku mi i mírně ubíraly momenty, kdy se vyskytl nějaký problém, který bylo potřeba překonat, a v zápětí se zrodilo řešení, které až na pár drobností fungovalo. Přestože to samy postavy několikrát řekly, já jsem jako čtenář nikdy neměl pocit "nacházíme se v zoufalé situaci a hledáme zoufalé řešení, které nejspíš nebude fungovat". I v tomto ohledu bych se přiklonil k pár stránkám navíc, které by mi více přiblížily zoufalost celé situace, abych potom se zadrženým dechem čekal na to, jestli ten absurdní plán nakonec vyjde. Přestože se tedy kniha bezesporu četla skvěle, napětí jsem během čtení moc necítil. Co je na druhou stranu potřeba opět vyzdvihnout jsou "moudra" rozesetá do celé knihy. Ať už je to koncept, kolem kterého se celá kniha točí, nebo jen větička tady či tam, třetí Arila nabízí spoustu momentů k pozastavení se a popřemýšlení nad slovy postav. I přes všechny výtky, které jsem zde zmínil, jsem ale zvědavý, jakým směrem se příběh Aldolonu vyvine, protože je to rozhodně příběh, který stojí za to následovat až do samotného konce.... celý text
Odkaz lidské mysli
2022,
Radek Sterakdary Starý (p)
Odkaz lidské mysli si pohrává s myšlenkou, co po sobě každý z nás zanechá, až tu už nebude. A pohrává si s ní krásně do hloubky. Toto téma je mi velmi blízké a v této knize je vidět, že autorovi taky. Místy to na mě dokonce působilo, že se autor do díla přímo promítal a nahlas před svými čtenáři přemýšlel, co po něm na tomto světě zůstane. Odpověď? Propracovaná sci-fi kniha s neskutečným potenciálem. Hned ze začátku bych rád vyzdvihl, jak jsou napsané postavy. Eled, Drey a Alva. Všichni tři jsou si svým způsobem podobní, ale přesto zcela unikátní. Během kapitol každého z nich jsem měl možnost zcela nahlédnout do jejich způsobu myšlení a uvažování. Když jsem se díval očima Dreye, skutečně jsem viděl svět plný možností a potenciálu. Když jsem viděl skrze displej Alvy, před očima se mi míhalo nespočet číslic, statistik a grafů. Postavy jsou celistvé, propracované a skutečně působí jako reálné bytosti s reálnými problémy. Musím bohužel přiznat, že místy dialogy působily nuceně a až příliš jsem měl pocit, že se postavy o různých věcech baví jen proto, aby o nich věděl čtenář, ale v kontextu, v jakém se nacházely, nebyly jejich rozhovory uvěřitelné. Na druhou stranu je potřeba pochválit výzkum, kterým musel autor bezpochyby strávit nespočet hodin. Je vidět, že si dal opravdu záležet a že reálné postupy/metody/teorie/technologie/problémy, studoval, aby měl přehled, o čem vlastně mluví. Za to před ním smekám svůj pomyslný klobouk. Co pro mě v této knize bylo mínusem, je stylistika celkového textu. Ať už na úrovni vět, odstavců nebo celých stránek, mě občas styl tvorby vět vytrhl z děje a musel jsem si některé pasáže přečíst vícekrát, abych plně pochopil, co se autor vlastně snaží říct. K tomu nepomáhaly ani překlepy a chybějící slova, kterých bylo v knize bohužel opravdu hodně. Nic z toho však nebránilo tomu, abych knihu zhltl za tři dny. I přes své nedostatky se četla opravdu krásně a skvělý příběh v kombinaci s propracovanými postavami a světem mě nepustil od první stránky až do poslední. A to, že je příběh propracovaný jde poznat od samého začátku do úplného konce. Ze začátku je děj opředen tajemstvími, která se ale postupně odhalují a vše do sebe čistě a logicky zapadá, až si člověk nakonec řekne: „No samozřejmě, že to tak je. To přece dává smysl!“ Odkaz lidské mysli je teprve první ze tří dílů, takže obrázek ještě nemáme úplný. To mi ale dává naději, že další díly budou ještě lepší než tento, a že z úžasných postav a světa uvidím ještě více.... celý text
Poslední hvězda
2021,
Radek Sterakdary Starý (p)
Právě jsem dočetl knihu Arila: Poslední hvězda a s roztřesenýma rukama jsem ji zavřel. Zíral jsem na přední stranu obálky a (stejně jako postavám na stránkách) mi v hlavě zněla dvě slova - Nofrana Hur. Druhý díl Arily je tím nejlepším pokračováním prvního dílu, jaký si kniha jen může přát. A to nejen co se týče příběhu, ale také samotného autora. Pan Starý ve své spisovatelské kariéře od prvního dílu urazil opravdu dlouhou cestu a lze to vidět na každé stránce tohoto úžasného dobrodružství. Častokrát jsem si při čtení dokonce říkal: "Opravdu to napsal ten stejný člověk?" V tomto ohledu autorovi patří hluboká poklona. Viděl jsem, že u prvního dílu převládal názor, že je ústřední myšlenka čtenářům příliš "vnucovaná". Tady tomu tak rozhodně není. Stále je v knize přítomná, ale čtenář si ji může najít mnohem dříve, než ji postavy naplno vyřknou. A jsou to právě tato poselství, moudra a rady do života, co je na Poslední hvězdě tak úžasného. Jsou nenápadně protkané celým příběhem a zabývají se hned několika aspekty každodenního života, takže si v nich každý najde své, bez ohledu na věk. Co se týče samotného děje, Poslední hvězda je plnohodnotným pokračováním prvního dílu a krásně zakončuje první sezónu Kroniky Aldolonu. Systémy magie z jedničky, jsou zde krásně rozšířeny a představeny do větší hloubky. Samotná Arila (ale i další postavy) se od prvního dílu posunuly vpřed a vývoj všech postav je hmatatelný v každé kapitole. Problémy, kterým postavy čelí, jsou v některých momentech zdánlivě neřešitelné, ale přesto má čtenář během čtení pocit, že postavy společně vše zvládnou. Vím že minimálně já jsem jim fandil, radoval se z jejich úspěchů a přiznám, že přišlo i na nějaké ty slzy. Děj je plný napětí, akce a nečekaných zvratů, ale také poklidnějších momentů, díky kterým ty více stresující dokáže čtenář ocenit o to více. S klidným srdcem můžu Arilu: Poslední hvězda doporučit všem, kteří četli první díl. A pro ty, co jedničku nečetli doporučuji tuto chybu napravit, protože první sezóna Kroniky Aldolonu za přečtení rozhodně stojí!... celý text
