TerkaM přečtené 399

Navždy s láskou, Lara Jean 2017, Jenny Han

Tohle bylo vážně skvělé! Líbilo se mi, že to neztratilo kvalitu těch předchozích dílů a že je to následovalo. Jasně, není to žádný duchaplný příběh, ze kterého si sednete na zadek. Zato je to ale hrozně milý romantický příběh Petera a Lary Jean a toho, jestli jejich vztah ustojí všechna úskalí, která ho čekají. Asi bych tuhle sérii mohla číst klidně až do důchodu. Uvědomuji si, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tahle série měla daleko víc dílů - celkem dost by mě zajímal Lařin život na univerzitě. Jsem si docela dost dobře jistá, že by mě autorka dokázala rozesmát i rozbrečet i v dalších potencionálních dílech ze série. Já vlastně ani nečekala, že budu u této série brečet, ale nějak se to ve mně nahrnulo a já ke konci brečela jako želva. Hrozně mě mrzí, že už to nadobro skončilo a že si už žádný nový díl s Larou Jean a Peterem nepřečtu. Ale to je život. Něco končí, něco jiného začíná a já pevně věřím v to, že autorka zase přijde s nějakou takovou milou sérií, po třech dílech jsme zdá se všichni přesvědčení, že umí hodně dobře psát.... celý text

Papíroví duchové 2018, Julia Heaberlin

Když jsem od autorky četla Černooké Zuzany, musím uznat, že jsem se nudila. Četla jsem ji dokonce tak dlouho, že jsem v daném měsíci v loňském roce přečetla snad jenom je. Od Papírových duchů jsem ale čekala cosi víc. Netuším proč, ale každopádně mohu potvrdit, že to bylo naplněno. Tenhle příběh mě vážně bavil a hltala jsem ho a ač bych vyjmenovala lepší thrillery, které jsem v tomto roce četla, tenhle se za nimi řadí jen těsně. Hodně mě například bavilo i to, že vlastně celou dobu nevíte, jak se hlavní hrdinka jmenuje - autorka si z nás všech udělala takového Carla a z ženy, které někdo zabil sestru, blíže neurčitou vypravěčku, kterou si ale i tak můžete zamilovat. Mně se to skutečně hodně líbilo a pokud se vám od autorky líbily Černooké Zuzany (vlastně i kdyby se vám nelíbily, ale máte prostě jen rádi thrillery), jděte do toho.... celý text

Kavárna malých zázraků 2018, Nicolas Barreau

Od Nicolase Barreaua jsem četla již dvě knihy - Láska v Paříži a Úsměvy žen - a obě se mi moc líbily, takže jsem již s jistotou šla i do autorovy další knihy a to Kavárny malých zázraků. Na úvod musím konstatovat, že autorův styl psaní zůstal stále stejný. Nezhoršil se a stále pro mě byl příběh skoro až neskutečně čtivý. Přesto jsem bohužel našla věci, které se mi v knize nelíbily, ale vzhledem k tomu, že jedna z těch dvou věcí se týká závěru, nemohu se o ni podělit bez toho, abych jakkoliv nevyspoilerovala, jak to dopadne. Snad jen to, že to bylo klišé největší a zrovna u autorových knih bych tady tohle nečekala. Nebo jsem od něho už dlouho nic nečetla, tak si to nepamatuji. Tou druhou věcí je to, že hlavní hrdinka v dnešní době vlastnila jen nějaký předpotopní telefon a přitom je zhruba v mém věku. Ano, jistě, nadevše milovala knihy, nicméně je hodně lidí, kteří milují knihy a mají dotykový telefon. Tohle urputné odmítání moderních technologií u takhle mladého člověka, mě celkem štvalo. Klidně můžete mít dotykový telefon za pakatel, že jo. A můžete s ním jenom volat a smskovat, na tom přece není nic špatného. Ale tohle je můj názor. Abych to nějak shrnula, kniha se mi líbila, ale právě od tohoto autora bych vyjmenovala daleko lepší knihy než Kavárnu malých zázraků. Ale myšlenky v ní byly hezké, to se musí nechat.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Když kniha Bez šance vyšla, okamžitě mě zaujala svým příběhem a věděla jsem, že si ji musím přečíst. Jen mi teda nějak nedošlo, že se k jejímu přečtení dostanu až dva roky po vydání v Česku. Nicméně to nic nemění na tom, že mě uhranula a já ji měla přečtenou za dva dny - kdybych řekla, že za jeden, nekecala bych, asi bych se do čtyřiadvaceti hodin, kdy jsem ji fakt četla, vlezla. Ten děj neskutečně skvěle ubíhal. Měl parádní spád a já nedělala nic jiného než, že jsem četla. Na nic jsem nemyslela, prostě jsem byla plně ponořená v knize a v jejím příběhu, který autor tak skvěle vymyslel. Představa, že by rozpojování fungovalo i ve skutečném světě, je tak neuvěřitelná, až je to uvěřitelné. Já tedy doufám, že pokračování vyjde i u nás a že se knihu podařilo nějak zachránit - a že na ni prostě jen před lety nebyla ta správná doba. Ten pravý čas, aby i tady v Česku uspěla. Protože je to geniální. Autor je geniální. A já tuhle knihu opravdu doporučuji.... celý text

Dívka, která chtěla zachránit knížky 2018, Klaus Hagerup

Nádherná knížka pro všechny milovníky knih - ať už ty malé nebo velké. Vlastně není třeba k ní říkat mnoho slov. Bylo to fajn počtení, rychlé přečteno, možná až moc rychle odbyté... ale líbilo se mi to a je dost těžké hodnotit knihu pro děti, když už nějakou dobu nejste dítětem.... celý text

Nejúžasnější věc 2018, Maja Lunde

Tak tohle se mi fakt hodně líbilo. Snad ještě víc než Dívka, která chtěla zachránit knížky. Líbilo se mi, že ten děj nebyl úplně jednoduchý a že v tomto příběhu mohou děti najít třeba i nějaké to ponaučení. Nebo to, že ty ilustrace byly původně nakresleny čokoládou - to je fascinující. Za sebe tuhle knihu opravdu moc doporučuji všem dětem a jejich rodičům.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Když jsem dočetla autorovu knihu Bez šance, okamžitě jsem se tak vrhla i na Smrtku, která čekala, kdy ji začnu číst a kdy nastane její čas. A jelikož jsem se na ni převelice těšila - jak jinak, když jsem četla toliko skvělých recenzí, které knihu neskutečně opěvovaly? Nicméně po dočtení knihy musím konstatovat, že mě daleko víc bavila kniha Bez šance. Možná i díky tomu, že mi anotace neprozradila prvních sto stránek knihy. Nebo si to alespoň teď zpětně neuvědomuji. Vlastně mě ten konec u Smrtky nepřekvapil, čekala jsem, že se něco takového stane. Svým způsobem to byla jediná logická věc, jak zachránit oba naše hlavní hrdiny. Ale bavilo mě to. Hodně. Stejně jako Bez šance to bylo super čtivé a já se od toho skoro ani nedokázala odtrhnout, když jsem zjistila, že je moje babička po smrti - i proto jsem ji na nějakou dobu dala stranou a dokud to bylo čerstvé, prostě jsem nečetla. V každém případě, jestli si tuhle knihu chcete přečíst, nečtěte anotaci, ta vám akorát zkazí požitek ze čtení a to nechcete, věřte mi.... celý text

První život 2018, Gena Showalter

Můžu říct, že tahle knížka se rozhodně skvěle četla, o tom nemůže být debaty. Bavilo mě to, stránky mi utíkaly pod rukama, přesto tomu cosi chybělo. Eh... nevím, asi mi na tom vadilo to, že se celou dobu řešilo a rozhodovalo jen to, kam bude Tenley patřit. Kterou z Říší si nakonec vybere. A připadalo mi, že se tam prakticky nic jiného neděje. Nicméně mi něco říká, že druhý díl bude lepší. Tenley už se pro jednu z Říší rozhodla a tak může pokračovat dál ve své cestě životem. A mě hodně zajímá, jaká ta její cesta bude, takže druhý díl si jistě přečtu. Tedy až vyjde. Dávám čtyři hvězdičky, mělo to určité rezervy, které - jak doufám - se v druhém díle ztratí. :)... celý text

Falešný sňatek 2018, Magdalena Mintová

Po dočtení Falešného románu jsem se samozřejmě musela vrhnout i na druhý díl - Falešný sňatek. Zajímalo mě, jak to nakonec dopadne a koho si naše slavná Ema vezme. Jestli si zvolí domluvený sňatek, nebo něco, z čeho jí buší srdce. Alberta nebo Filipa. Každopádně musím říct, že mě hned na začátku autorka překvapila totožností Filipa, což jsem teda absolutně nečekala. A neřeknu vám to, nechci vás připravit o překvapení. Vážně mě to bavilo. A dokonce můžu říct, že mnohem víc než první díl. Ema už tak úplně není tou rozmazlenou zmlsanou slečinkou, která chce jen peníze a pohodlí. Pořád to chce, to ano, ale zároveň si začíná uvědomovat, že je na světě možná přece jen něco důležitějšího. Nebo to tak připadalo alespoň mně. Za sebe bych si moc přála ještě jeden díl. Pokračování toho, co se stalo na konci druhého dílu. Ale předpokládám, že tohle už asi neklapne. Každopádně hodnotím stoprocentně pěti hvězdičkami. Tady to prostě nejde jinak. :)... celý text

Knihkupkyně 2018, Cynthia Swanson

Vlastně tak úplně nevím, co si o této knize mám vlastně myslet. Svým způsobem se tu nic nestalo a přitom se tu toho stalo hrozně moc. Příběh byl hezký, moc dobře se četl, ale celá kniha se odehrávala v jedné a té samé rovině. Autorka ani na okamžik nevybočila ze stereotypu a mě na konci nečekalo žádné překvapení. Nic, co bych si už sama nemyslela. Nepocítila jsem ten wow efekt, kterého jsem se chtěla dočkat, a zároveň to prostě není kniha, o které musím ještě dlouho přemýšlet. Spíš to nechápu. Nerozumím tomu, že zrovna takový závěr byl tím vyvrcholením, po němž jsou z knihy všichni nadšení. Upřímně řečeno přemýšlím, jestli si tuhle knihu někdy budu chtít přečíst znovu s tím, že bych ji třeba líp pochopila, líp bych nesla ten konec, který mě trošku zklamal. V první chvíli jsem si myslela, že třeba Kitty předpovídá budoucnost, oba ty světy byly tak skutečné, takže by mi to i dávalo logiku. Hodně překvapivé by bylo, kdyby ani jeden z těch světů nebyl skutečný. To bych asi bezděčně lapala po dechu. Ale navzdory tomu, že konec nevypadal tak, jak jsem si ho představovala a nevyvolal ve mně emoce, které jsem toužila, aby vyvolal, tuhle knihu hodnotím kladně. Nedokážu jí upřít fakt, že se výborně četla. No, a taky tu samozřejmou věc, že tady velkou roli mají právě knížky a právě proto jsem se do knihy pouštěla. :)... celý text

V úkrytu 2018, Liz Nugent

Panebože. Panebože! Ten konec, ten příběh... fakt jsem čekala trochu jiný konec. Teda spíš úplně jiný konec. Hádám, že o tomhle závěru budu ještě hodně dlouho přemýšlet, protože mě to skutečně rozložilo na nejmenší kousíčky. Ta Lydiina touha po dítěti, a když se jí to nezdaří, tak touha potom už navždy ovládat svého syna. Nedokážu tomu uvěřit a nejsem schopna k tomu napsat víc slov. Byl to vážně geniální psychothriller, který stoprocentně doporučuji k přečtení. Musíte si ho přečíst, protože to, jak skončil, vám já neřeknu, na to musíte přijít sami. Já vám akorát řeknu to, že jde o neskutečně čtivý psychothriller s parádní zápletkou, s postavami, které si buď zamilujete nebo je budete nenávidět a s koncem, na který budete po dočtení zírat s otevřenou pusou. Tak moc vás to dostane. Klobouk dolů!... celý text

Všichni dospěli 2018, Jami Attenberg

Eh, nějak nevím, co si o této knize myslet, ale vlastně jsem dost ráda, že se mi ji konečně podařilo dočíst a asi se k ní ani nikdy vracet nebudu. Nijak zvlášť se mi nelíbila. Jako na jednu stranu jsem pociťovala určitou spřízněnost s hlavní hrdinkou, respektive mi připadalo, že je trochu podobná mně samé, ale to bylo tak ze začátku. Postupem času mě začala štvát jakási její věčná otrávenost životem, neschopnost najít si partnera (přestože na výběr měla, a kdyby trochu zabojovala, určitě by na tom světě nebyla tak sama, jak si namlouvala...) a celkově tím životem prostě proplouvala bez jakéhokoliv smyslu. A když to řeknu hodně blbě a hnusně, tak zkrátka jen čekala na smrt. Nelíbilo se mi to. Četla jsem i lepší knihy a jen doufám, že tím, jak dlouho jsem i tak krátkou knihu četla, jsem si nevykoledovala nějakou čtecí krizi.... celý text

Mafiosa 2017, Catherine Doyle

Za mě nejlepší kniha ze série a ode mě má zasloužený plný počet hvězd. Jednak má tento díl nejúchvatnější obálku, jednak má i nejzajímavější děj, všechno už je v tomhle díle jaksepatří rozjeté, takže už jen čtete a čekáte, jak to všechno dopadne. A doufáte, že pro Gianlucu a Sofii to dopadne dobře a že nakonec budou doopravdy spolu. Pořád se tam autorka snaží malinko procpat milostný trojúhelník, ale už je vám jasné, že pouze Luca je ten pravý. (A co je lepší, než knihu začít začíst na Gianlucovi narozeniny? :D) Líbí se mi, že se v tomhle díle rodina Falconových objevuje daleko víc než v předchozích dílech - už jen díky tomu, že u nich Sofie bydlí. Každopádně to ale znamená víc testosteronu v knihách a to je jedině dobře. Za sebe jsem vážně ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a že konečně alespoň tomu závěrečnému dílu ze série můžu dát pět těch krásných pět hvězdiček. Navíc tu získáváme i krásné ponaučení - že každá pomsta něco stojí.... celý text

Dávám ti své tělo - Jak píšu milostné scény 2017, Diana Gabaldon

Jak vám asi prozradí už název, tahle kniha je složena z mnoha velmi peprných úryvků z knih Diany Gabaldon, především tedy její nejznámější série Cizinka. Pokud si tedy myslíte, že byste měli raději počkat, až si celou sérii přečtete a až pak se podíváte na to, jak autorka takové scény tvoří, abyste se vyhnuli spoilerům, je to jen na vás. Za sebe vám mohu říct, že pokud si knihu přečtete v průběhu, nic tím nezkazíte. Nemyslím si, že jako ukázky autorka použila scény, pomocí nichž by vám naspoilerovala děj, spíš vás s jejich pomocí navnadí na knihy, které ještě nevyšly a vy jste je tím pádem ještě nečetli. U knihy se pobavíte, rozvášníte... ostatně jako u celé série Cizinka. Hlavně vám celá kniha nezabere dlouho, jelikož má 140 stránek, takže byste ji měli mít přečtenou za jeden den. Já si myslím, že pro fanoušky Cizinky se tato kniha výborně hodí.... celý text

Inferno 2017, Catherine Doyle

Bylo to vážně parádní čtení! Rozhodně mě to bavilo víc než první díl, o tom nemůže být pochyb, i když mě tedy mrzí, že pořádně se to rozjelo skoro až v polovině, tedy podle mého názoru. (A jako fanoušek páru Sofii a Lucy nemůžu být ani víc nadšená!) Mám po přečtení tohoto dílu takový hrozně dobrý pocit. Takový ten zadostiučinění pocit, že jsem nad touto sérií nezlomila hůl a že jsem si ji asi doopravdy zamilovala jako mnoho dalších lidí přede mnou. Přesto dávám druhému dílu také čtyři hvězdičky, ale pevně věřím v to, že závěrečnému dílu dám s radostí plný počet hvězd. :)... celý text

Vendeta 2017, Catherine Doyle

Ten začátek byl opravdu dost pomalejší a než jsem se do knihy ponořila, nějakou dobu mi to trvalo, ale ve výsledku mě to opravdu bavilo. Přiznám se, že ze začátku jsem kontrolovala, jak dlouhá bude daná kapitola, protože mi to vážně neubývalo. Za sebe ještě musím říct, že bych jako někdo, kdo nerozumí italsky ani slovo, uvítala v knize i malinký slovníček, kde by všechny italsko-mafiánské pojmy byly vysvětleny, protože v tomhle jsem poněkud dost tápala. Akorát mi teda nějak nesedí postava Nica na obálce. Prostě si ho nedokážu představit, zvlášť s jeho charakterem a jeho vychováním, jako uhlazeného kluka, který v obličeji nemá žádné mafiánské rysy - respektive, trochu mi připadá jako nevinný mladík, což bych teda řekla spíš do Valentina. Zprvu. Za sebe mám ovšem asi radši Lucu, což je vlastně úplně poprvé, kdy se rozcházím snad s většinovým názorem na milostný trojúhelník. Teda, on to není milostný trojúhelník bych řekla, to já jsem si ho tak sama přetvořila, ale prostě nevím... to jak to skončilo, dokázala bych si Sofii představit spíš s Lucem. Dávám čtyři hvězdičky, protože zbytek série má být prý ještě lepší. Tak jsem na to zvědavá. :)... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Jo, tak tohle byla jízda. A pecka v jednom. Rozhodně to nebyl jeden z těch druhých dílů, které jsou o ničem, na rozdíl od jiných mě totiž druhý díl bavil snad ještě víc než první. Rozjezd nebyl tak pomalý jako u prvního dílu, koneckonců už jsem hlavní hrdiny znala, už jsem se nějakým způsobem seznámila s tím světem, který pro nás autorka vytvořila, takže logicky už ani nemohl. Zkrátka a dobře mi čtení této knihy vážně ubíhalo a já ke konci nemohla uvěřit, že už mi skutečně zbývá jen posledních pár stránek a hrozně jsem se bála knihu dočíst. Protože ten konec... kde mám, sakra, třetí díl? Já ho totiž velice nutně potřebuji! Prosím, moc prosím o další díl! Chápu, že vydání nějakou dobu potrvá, ale co třeba ještě tyhle Vánoce, abych si ho mohla nadělit pod stromeček? :D Podle mě zasloužených pět hvězdiček, a kdybych mohla, dám klidně i víc. A pořád oroduji za to, aby kniha vyšla i v zahraničí, zcela určitě by byla mezinárodním bestsellerem v žánru fantasy, protože tohle... tenhle svět. Prostě páni! Klobouk dolů! :) P. S. Je tu někdo, koho taky autorka v pár scénách rozplakala nebo jsem jenom hodně divná a přehnaně citlivá? :D (A rozplakala v dobrém slova smyslu, ne že si to někdo přebere nějak jinak.)... celý text

Falešný román 2017, Magdalena Mintová

Tahle kniha mě na jednu stranu děsně bavila, a zároveň mě děsně štvala. Bavilo mě to, jak mi čtení ubíhalo, to, že jsem se u čtení několikrát zasmála, s čímž teda dost souvisí ta hlavní hrdinka - na jednu stranu hrozně naivní, na tu druhou jsem se s ní ztotožňovala a v určitých okamžicích mi byla podobná. Já teda jako doufám, že nejsem až tak rozmazlená, ale tohle fakt sama za sebe posuzovat nehodlám. Jako na jednu stranu si teď tak říkám, že na tom sňatku z rozumu něco bude, na světě je míň mužů než žen a tak je možné, že některá zůstane sama... měla bych si jít vybrat první z deseti koček. Nevím, jestli bych radši nebyla do smrti sama, než si vzít někoho, ke komu nic necítím jenom proto, abych prostě někoho měla. Abych měla to zaopatření, peníze a měl se o mě kdo starat. Přesto mám pocit, že v určitých situcích tam ta jiskra mezi Emou a Albertem byla, ale za sebe bych si Emu dokázala představit třeba s takovým Tonym. Sice byl otravný, ale alespoň by se s ním nenudila. Nicméně aby si vybrala Tonyho, musela by radikálně změnit způsob myšlení, něco by se u ní muselo změnit. (Já se třeba těším na Filipa, bratra Alberta, který bude v dalším díle, něco od něho očekávám...) Upřímně řečeno nevím, co si myslet o tom konci, ale co si pamatuji, Ema má sklony trochu dramatizovat, tak třeba to nakonec nebude takové, jak si myslí. Ale jsem na ten další díl teda vážně zvědavá. A chci tam nějakou jiskru, nějakou vášeň mezi hlavními hrdiny... :) A navzdory tomu, že jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, nakonec dávám pět, protože... proč ne? :)... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

Nejlepší knihou, kterou jsem od Browna četla, je bezesporu Inferno a Andělé a démoni. Tyhle dva díly s Robertem Langdonem byly jednoznačně pecka. Šifra mistra Leonarda se mi líbila, ale dle mého skromného názoru to nebyla nejlepší Brownova kniha. Spíš nejprofláknutější. A taky byla v hlavní roli Paříž, to leccos vysvětluje. U Počátku se mi tuze nelíbilo, že se příběh odvíjel v podobném duchu jako Šifra. Jo, mám ráda Brownův styl psaní, ale myslím si, že v Andělech nebo v Infernu předvedl zase něco jiného než v Šifře. (Ztracený symbol nekomentuji, na ten se snažím zapomenout a zatím se mi to i úspěšně daří.) Po Infernu mi trochu přijde, jakoby Brown s Počátkem udělal krok zpátky. Krom toho jsem trochu doufala, že závěr Inferna trochu víc rozvede v dalším díle, ale takhle mi to spíš případalo jako kdyby Počátek předcházel událostem v Infernu. Bylo rozhodně skvělé se znovu setkat s Robertem Langdonem, naším starým známým, zcela určitě se jednalo o čtivý román, ale kvalitativně bych ho bohužel zařadila až někde k tomu Ztracenému symbolu, který mě zase tak moc neohromil. Když jsem nad tím, co napíšu do hodnocení této knihy, přemýšlela, napadlo mě, že Počátek je taková Digitální pevnost po letech a ještě navíc s účastí Roberta Langdona. Až na to, že Digitální pevnost se mi líbila víc.... celý text

Snaž se nedýchat 2017, Holly Seddon

Tahle knížka byla jednoznačně pecka. Vážně neskutečně mě bavila a těm postavám jsem fandila - doufala jsem, že se Amy probere. Přála jsem Jacobovi, aby už byl šťastný, ale zároveň mi přišlo milé, že za Amy chodil, že na ni stále myslel. Vlastně byl do té doby, než se objevila Alex, jediným jejím pojítkem s vnějším světem, což je vlastně i trochu smutné. Pachatele jsem neodhalila ještě pár stran před koncem. Autorka mě nechávala v napětí až do samotného rozuzlení. Mezi začátkem čtení a jejím dočtením, byl určitý časový rozestup, takže možná v tomhle to bylo a pravděpodobně kvůli tomuhle jsem si ani jako člověka, který Amy ublížil, nespojila právě tuhle osobu. Ale líbilo se mi to, fakt že jo a už se nesmírně těším, až si přečtu další knihu od této autorky, protože tahle se četla jedním dechem. No, a já mám splněno. Mám dočteny tři obrovské resty a teď se konečně můžu vrhnout na nejnovější knihu Dana Browna. :)... celý text