Terva přečtené 1858

Den mravenců 2006, Bernard Werber

Vždycky je třeba přijímat zprávy od těch, kdo si je přejí vysílat. Opět se setkáváme s 103 683. Toto je její dobrodružství, toto je její poselství, toto je její příběh. Pro její odvahu jí bylo jméno zkráceno na 103. Edmond Wells dal kolovat druhý díl jeho Encyklopedie relativního a absolutního vědění a lidé, žijící pod mraveništěm ve Fontainebleauském lese mají stále naději. Malá ochutnávka: Proto jsem dnes přijala rozhodnutí přesvědčit své vojáky, aby zahájili proti PRSTŮM (LIDEM) křížové tažení. Bude to velká vojenská výprava s cílem vymýtit všechny PRSTY z povrchu zemského, dokud je ještě čas. Co mě velmi zaujalo je odstavec 106 na straně 258 s názvem SNY. Dvoustránkový výňatek z Wellsovi Encyklopedie vypráví o jednom kmeni lidí žijících na Malajsii. Kmen Senoitů má velmi zajímavý názor na sny. Tohle bylo mrazivé a určitě to stojí za prozkoumání. Více psáti nebudu, je to jen na vás. Citát: Všichni se denně stáváme o něco víc blázny a u každého jde o jiný druh šílenství. Poslední třetina příběhu se mi moc nelíbila. Obsahovala velké množství náhod. A tím nemyslím jen dvě nebo tři náhody, prostě až moc náhod. Možná to šlo napsat i trochu jináč. A na druhou stranu, zase nechápu, proč mnohé pobuřuje „operace“. Ten, který operuje dokázal vytvořit víc neuvěřitelných věcí, tak proč by nedokázal tuto operaci. Citát: A co když je rakovina důsledek problému v komunikaci? V příběhu je spousty situací, mouder a výroků, které vás donutí k zamyšlení. Je tu také spousty situací u kterých sice máte chuť si pobrečet, pro jejich vývoj, ale zase na druhé straně se neudržíte smíchy a prostě se tomu zasmějete. Jako jeden příklad za všechny je určitě velkolepí hmyzí útok na Poštu. Také mě velmi zarazil pojem mravenčí zombie. Vzpomněl jsem si, že kdysi jsem po ránu takové mravence viděl, ale vůbec jsem nechápal, proč jsou přichycení na vrcholku trávy a jakoby na něco čekají. Teď, po letech, jsem konečně dostal odpověď – zombie – paráda! Musela potkat mravence, aby ji pomohl pochopit a milovat lidský druh.... celý text

Čarodějova nevěsta 2 2018, Kore Yamazaki

Nikdo mě nechtěl, všichni si mě mezi sebou přehazovali jako horký brambor, ale teď... teď jsem konečně našla svoje místo. Nejsmutnější a nejbrutálnější je příběh v sedmé kapitole. Matthew, který pro svou lásku Minu připravuje léčivý lektvar potřebuje speciální ingredience. Mňau. Skoro hororová scéna se Mině naskytne při vstupu do chaloupky uprostřed lesa...... (Tír na Nog je země víl) Číse se učí se a dokonce už zvládla první kouzlo. Je však z něj jaksi utahaná a teď spí. Na scéně se objevuje nová postava. Je to královna Gealah Titánie. Přišla se podívat na čarodějovu nevěstu. Citát: Jé je, zrzka, to z ní jistě bude dobrá čarodějnice. Zarazila mě však jedna věc. Některé postavy ženského rodu jsou oslovovány v mužském rodě. Tak teď nevím, zda chaos čiší z příběhu nebo se Anna Křivánková někde sekla. Například se na scéně zjevuje, jak je napsáno: Král Oberon, ale postava je ženská. Chtě nechtě, tady jsem bloudil. Ale po delším studování jsem asi přišel na to, že spisovatelka Kore Jamazaki je tak trochu úchyl. Tak je třeba na příběh koukat trochu z jiného úhle. Což už bylo jasné v prvním příběhu, když čtenář zjistil, že Simon a Elias jsou sice rozdílné postavy, ale kreslířka je nakreslila tak, že vypadají skoro stejně. Malá ochutnávka: Takže do odvaru z vavřínu vznešeného přijdou dvě větvičky rozmarýnu, tři lístky šalvěje, květ hlohu a šest bobulek. A nakonec.....jeden okvětní pláteček mandragory. Nádherné kresby můžete vidět v těch částech, kde začínají kapitoly. Převážně jsou to celostránkové malby. Tady jsem se kochal. Jediná věc tyto scenérie kazí. Je zde napsáno „kapitola“ a číslo kapitoly, ale pak následuje anglický název té každé kapitoly. Crew se prostě rozhodla, že přeložit názvy kapitol, to není pro čtenáře vůbec důležité.... celý text

Čarodějova nevěsta 1 2018, Kore Yamazaki

V naší bezprostřední blízkosti žije a dýchá jiný svět. Strašně mě zarazila jedna věc na třetí straně knihy. Jsou zde pojmenovány kapitoly v této knize. Leč, nějak Crew opomněla vše přeložit do Češtiny. Co je tohle za tupý trend?!?! Citát: Teď jsi čarodějova učednice. Další pobuřující věcí je fakt, že hlavní hrdinka Čise, se údajně rozhodla, že bude Čarodějovou učednicí, jak se píše na zadní straně knihy. Ale to není vůbec pravda! Kouzelník jí koupil na burze a prostě z ní učednici udělal!!!!!!. Tak hned na počátku v tom mám strašnej bordel. Mám věřit nakladatelství Crew, která plácá nesmysli na přebalu, nebo mám věřit obsahu, který má spolu s kresbou na svědomí Kore Jamazaki? Budu věřit autorce. Malá ochutnávka: Na světě existuje magie a kouzla. Víš v čem je rozdíl? Stručně řečeno „kouzla“ jsou věda, jak ji chápou kouzelníci. Ovšem to, co používají čarodějové jsou čáry, čili „magie“...zázračná moc pocházející od víl, skřítků, duchů a démonů. Obsahem je to sice určené spíš pro náctileté a určitě si to najde cestu i k dospělejším čitatelům. Kresba je pěkná a obsahově to „zatím“ nenudí. Je to vše teprve v počátcích. Nechám se překvapit od následujících příběhů, kterých určitě bude přehršel. Jednu vadu bych tu našel. Proč jsou si Simon a Elias tolik podobní? I paní kreslířka a scénáristka v jedné osobě se k tomu přiznává, ale žádný důvod nepřidává. Trochu tady hrozí, že si do budoucna budeme tyhle postavy plést a to jen z toho důvodu, že se jejich ksichty paní kreslířce líbí. Jednou jsem se hluboce zasmál. Nebylo to v příběhu, ale před začátkem čtvrté kapitoly. Paní kreslířka tam přidala malou oddechovku, kterak si připravit „Sendvič podle Silky“. Mňamka, kterou zhltnete, i když vám spadne na zem :-) ZAJÍMAVOST: Čarodějova nevěsta začínala jako amatérský příběh. Paní Kore Jamazaki jej prodávala na conu, kde si jí všiml jeden redaktor komiksového časopisu a tak byl vytištěn první příběh. Následně pak série knih.... celý text

Mravenci 2005, Bernard Werber

Na výpravě byl nohama, na místě byl očima, po návratu je nervový stimul. Příběh 4000, 103 683 a nebo 56 je strhující a tito hlavní hrdinové se mi neodvratně zavrtají do mozkových závitů, kde mě budou dost dlouho užírat. Mistrovsky napsaný příběh o lidech a mravencích, který mě jen usvědčil v tom, že mravenec je nepřítel a to dost nebezpečný nepřítel. Je třeba proti mravencům připravit proti opatření, než na nás v plné síle zaútočí. Citát: Rodíme se už jako pitomci, nebo se jimi teprve stáváme? Tohle se dobře četlo. Střídavé příběhy lidí a mravenců, příběhy plné zvratů a tajemna, které se na konci spojí v naprosté strhující drama, které má velmi povedenou pointu. Sice nás pan spisovatel nechal jakoby na pochybách, co se bude dále dít, ale pozorný čtenář si buď udělá svůj vlastní názor nebo si prostě přečte další knihu. Malé ochutnávka: Během několika vteřin, které jste potřebovali k přečtení těchto řádek: - se na Zemi narodilo 40 lidí a 700 milionů mravenců - na Zemi zemřelo 30 lidí a 500 milionů mravenců. Jako nejlepší v příběhu bych vyzvedl porno scénu dvou hlemýžďů. Tohle bylo lepší a erotičtější než kdejakých padesát odstínů slizu. K tomu přičtěte nezkrotnou touhu mravenců neustále něco vymýšlet, tajemství okolo strýce Edmonda, záhadný sklep v jeho domě a máte podařené sci-fi, které možná panáčkuje na kraji skutečných události. Citát: Je tak těžké mít poselství o neštěstí, nechávat si je pro sebe a nenalézat žádná tykadla ochotná je přijmout! O tom, jak jsou mravenci chytří se můžete přesvědčit v deseti citátech, které jsem vybral a zapsal je Bernardu Werberovi do profilu. Určitě to nejsou poslední citáty na jeho profilu. Mistr Werber totiž napsal ještě dvě knihy na téma Mravenci. Citát: Filozofie mravenců: Pomalu, ale stále vpřed.... celý text

Járo, kakao! 2010, Lou Fanánek Hagen (p)

No jo, společným jmenovatelem toho všeho je alkohol.... Járo, kakao! Pokřik pochází z dnes již legendárního živáku z roku 1992, který se odehrál v Klášterci nad Ohří. Tímto heslem si harmonikář Sup objednal u milého Járy další desítku. Citát: Nelpím na hračkách a vlastně za největší průšvih bych považoval nemoc a fakt, že bych nemohl pít. Oproti první knize „Tak to bylo, tak to je...“ je v tomto příběhu cítit, jak se Lou Fanánek lehce změnil. Je tu více úvah, filozofie a finálních rozhodnutí. Ano, alkohol démon nás doprovází jak předchozí tak i touto knihou, ale tohle je ucelenější a má to i pár point, které překvapují. Nebudu psát jaké, příběh není tak dlouhý, aby si ho nemohl každý přečíst. Alespoň bude vědět, jak to tenkrát bylo a jak to tenkrát žilo, …..až na pár úmrtí. Járo, kakao! Malá ochutnávka: Celý ten koncert byl podařený v tom, že já a Sup jsme právě dočetli ...a bude hůř, úžasné dílo Jana Pelce, máničky z Klostrdlé (Klášterec nad Ohří) , který tak nazývá své rodné městečko, kde jsme měli v místním kulturáku koncert. Již pár kilometrů před cílem jsme si vyprávěli oblíbené pasáže a dohadovali se, zda některé z těch památných míst ještě stojí....…. Packo, kakao! K tomuto snad jen dodám, že ….a bude hůř je bible a kdo jí nečetl je neznaboh. Lou Fanánek se přiznává, že je skřivan a vstává v půl šesté, někdy i dřív. Zasedá k počítači a začne psát. Tady je krásně vidět, co „naše“ doba přinesla. Zatím, co v prvním příběhu žebrá u svého táty o magnetofon kazetový přenosný, o pár let dále už má počítač. A v některém čase ještě ani neexistovaly mobilní telefony. Šokující, že jo? Járo, kakao! Kniha je prošpikována asi desítkou textů Tří sester. Mnozí si tak můžou přečíst, o čem, že to vlastně je. No a je konec, co dál? Napustím si vanu a skočím za Aidou. Je tady Čingischán, Rumcajz i Cipísek, koktejl je namíchán a myši diví se. Je konec pásmu dní, ráno už nespatřím, prstýnek zásnubní, na můj prst nepatří. Vanu si napouštím a skočím za Aidou, vylezu na poušti, ráno mě nenajdou..... ...a tak jsme ze zoufalství odjeli na pivo. Járo, kakao!!!!!... celý text

Tokijský ghúl 10 2018, Sui Išida (p)

Zdá se, že celé Tokio zaměstnává jediná otázka - Kde je doktor Kanó? Každému je trochu podezřelé, že doktor, který provedl operaci i ten operovaný pacient najednou zmizí. Jen Kaneki ví své, ale stále netuší, kde se doktor Kanó ukrývá. Malá ochutnávka: Tak co bys radši? Řekneš mi to tajemství a dáš se bezbolestně sežrat? Nebo mi ho neřekneš a pak to bude bolet? Co ty na to? „Co je? Omdlela?“ V čísle 092 nazvaném Dáma jsem se trochu ztratil. Tohle jsem moc nepochopil. Co to bylo za hon a hlavně proč? Pasáže „Když ikony mluví“ vložená mezi sešity jsou sice vtipné, ale vůbec nechápu jejich význam. Kazí kontinuitu příběhů. První polovina knihy mi připadala celá zmatená, dokonce i kresba sem tam nevyzařuje tu klasickou čistotu a připadá mi někdy odfláknutá. Druhá část knihy už byla trochu lepší a hledání doktora Kanó dostalo finální logickou podobu. Citát: V branži jsem skoro 20. let, ale teplýho ghúla jsem ještě neviděl. Ne, s tímto dílem nejsem moc spokojený. Nějak to kolísá nahoru a dolu, je to nesourodé a mnohdy zmatené. Tři hvězdy, na víc to nemá.... celý text

Tokijský ghúl 9 2018, Sui Išida (p)

Zadarmo získaná infor- mace je nebez- pečná. Od bitvy s ghúlí organizací Aogiri, která se opevnila v II. okrsku uplynulo půl roku. Ghůl Labužník narazil na protivníka, kterého nemůže jen tak sežrat. Policejní inspektoři tak mají více času na to, aby jej polapili. Problém je jen v tom, kde se Labužník skrývá. Nově povýšená inspektorka 2. třídy Akira Mado má však jakousi intuici, kde by se mohl ukrývat. Malá ochutnávka: Dámy a pánové, pro dnešní hostinu jsem si opět dovolil připravit nevídanou krm. Dnešní večeří jste vy sami!! Dostaneme nové informace ohledně buněk RC, drápů a quinque. Hlavně navštívíme i laboratoř, která tyto aspekty zkoumá. Zjeví se nám tak nová postava. Geniálního ředitele výzkumu Kóicu Čugjó si mnozí velmi rychle oblíbí. Kresba je slušná, tak jak je čtenář už zvyklí, scénář má povedené dialogy a kupodivu nezachází do nelogických situací a celé se to rychle čte a nenudí to. Opět se tu střídá lehký vtip, ironie, spousty krve a masakru, ale i důvtipu a lásky. Citát: Tak že moje první podřízená bude dcera mého bývalého nadřízeného. Také se na scéně opět objevuje Králík. Tajemný muž, který nosí masku králíka. Sice se několik otázek zodpoví, ale spíš jich víc přibude. Vše se ještě více zamotává a i Kanekimu se z toho hlava točí. Kde je doktor Kanó, který mu může odpovědět na spousty otázek? No, pokračování příště. Citát: Jest-li se nemýlím, dřív nebo později na něco narazíme, náš největší problém je samozřejmě čas......... celý text

Alláhův hněv 2011, Leoš Kyša

Bože, ochraňuj nás před těmi, kdo v Tebe věří. Tohle je další příběh nám známého pašeráka Daniela Kalandry. Jeho éru pašeráctví jsem vůbec nezažili. Již v prvním příběhu Poutník z Mohameda se totiž pašeráctvím nezaobíral a jen ničil nepřátele. V tomto příběhu zase ničí nepřátele jeho a on se brání. Citát: Bože, jak já miluji lidské neřesti! Možná by bylo lepší oba příběhy spojit do jedné knihy s tvrdými deskami. Vzniklo by tak pospolité dílo o více stránkách než jen dva umouněné sešity. Protože jako celek by to mělo větší potenciál a výbušnost mnoha atomových bomb. Malá ochutnávka: Klidně jsem dal ruce za hlavu. Nejdřív mě napadlo prohlásit, že přicházím v míru, ale připadal bych si jako nějaká připitomělá postava z prastarých sci-fi filmů o mimozemšťanech..... Nečekejte od toho něco víc, než byl Poutník z Mohameda. Vlastně už mě tady nic nepřekvapovalo, scény jsou lehce předvídatelné, protože jsem četl první příběh a i konec vlastně nepřekvapil, spíše naopak, byl už tak z půlky příběhu skoro jasný. Citát: Občerstvil jsem samopal plným zásobníkem a pověsil si ho přes ramena. Z kapsy jsem vytáhl dva granáty. Avšak, četlo se to s naprostou pohodou, má to své napětí a akci. Největší atrakcí příběhu je tak sám Alláhův hněv. Až moc nebezpečná zbraň. A to ještě mistr Kyša na konci knihy tvrdí, že mu pár vědců potvrdilo, že tohle by teoreticky šlo. Citát: Kdo se umí modlit, modlete se.... celý text

Poutník z Mohameda 2009, Leoš Kyša

Otevřel oči. Podíval se na mě a umřel. Skoro jsem mu odřezal hlavu od těla. Nedivím se, že Leoš Kyša se po dopsání knih Poutník z Mohameda a Aláhův hněv ukryl pod pseudonymem. Určitě by se našlo pár fanatiků, kteří měli chuť mu odřezat hlavu. Neříkám, že to někdo z těch fanatiků četl, to je proti víře číst knihy nevěřících psů, ale i tak, šeptanda je mocná věc a mohlo se to k někomu donést. Teprve, když zčeřená voda se uklidnila, rozhodl se Leoš Kyša odtajnit svou pravou identitu a stal se z něho zase starý dobrý Franta Kotleta. Poutník z Mohameda je velmi povedená space opera, plná náboženského fanatismu, válek, odplat a msty. Hlavní hrdina, vesmírný pašerák se dostal do svízelné situace a proto, aby jiní mohli žít musel on jich tisíce zabít. Naštěstí tady tisíc mrtvých moc neznamená. Lidstvo se jako švábi rozlezlo do dalekého Vesmíru a to, co předváděli na naší planetě Zemi, to vlastně zůstalo, jen ve větším měřítku. Nenávist a válka, hlavní pohon tohoto příběhu. Malá ochutnávka: Alláhu akbar! Ašhadu an lá iláha illá-l-láh. Wudú´ anna Muhammadan rasúlu-l-láh..... Nawajtu ah usallí sunnata saláti-l-fadžr. Assalámu ´alajkum wa rahmatu-l-láh. Řekl bych, že velmi odvážný počin mistra Kyši, který vyžaduje rozsáhlejší znalosti různých náboženských vyznání, jejich zvyky a přednosti. Příběh posouvá až fanatická nutnost napadat každého, kdo nevěří v jejich Boha. Citát: Hlad přebil touhu spací i sexuální. Četlo se to dobře, donutí to čitatele k zamyšlení nad některými, skoro až nesmyslnými činy náboženských fanatiků. Spisovatel se nebojí svých postav, které někdy donutí dělat věci i proti jejich přesvědčení. Například sledování porna. Doufám, že tohle si Bůh přečte, aby pochopil, co tady nadělal škody. Citát: Pokud jde o zbraně, tak těch tu máme víc než porna. A porna tu máme opravdu hodně.... celý text

Griffinův příběh 2008, Steven Gould

Griffinův příběh v této knize je vlastně pokračováním filmového Jumpera režiséra Douga Limana. Příběh je více propracovaný než ten filmový a není se co divit, má tu totiž více prostoru než jen hodinu a půl. Má to humor, akci, napětí a samozřejmě, to co mě baví nejvíce - hrátky s časem. Rychle se to čte a čtenář se velmi snadno dostane do děje a spolu s Griffinem O´Connorem proJampuje celým příběhem. Na samém konci vás to prostě jen vyplivne a konec. Mohl bych dát i za pět hvězd, ale stále mi v příběhu něco chybí. Až zjistím co, dám vědět. Malá ochutnávka: Skočila mi do řeči......... celý text

Tak to bylo, tak to je 2007, Lou Fanánek Hagen (p)

Kdyby mi někdo v roce 1985 předpovídal, že jednou budeme hrát ve Sportovní hale, kde na nás přijde dvanáct tisíc lidí, myslel bych, že zešílel....... (Lou Fanánek Hagen) Tato kniha je souhrnem krátkých příběhů, které v roce 1991 František Moravec (Lou) psal pro časopis Filip pro náctileté pod názvem Z mého života. A opravdu to jsou příběhy, které v té době snad prožil každý punkáč, metalák nebo rocker. Příběhy, které mě moc nešokovali, páč velkou část jsem prožil taky. Jízdy po zábavách a koncertech, každý den v hospodě. Pokud možno v té samé, ale sem tam se třeba v pátek jezdilo za Prahu na větší chlastačky. Čundry, které se převážně odehrávaly ve vesnických hospodách a jen sem tam se někam vyrazilo, což stejně skončilo v první hospodě po cestě. Výlety „za kultůrou“, které končili útratou všech peněz a jízdou vlakem načerno zpět do Prahy, útěky před revizory a policií. Prostě taková to byla doba a takový to bylo. Malá ochutnávka: S velikou nadějí jsem na jaře roku 1977 vyprovázel otce do Anglie. Ne snad proto, že bych doufal, že jeho praktickou vědeckou myslí úspěšně projdou mé utajené náznaky, že bych rád magnetofon kazetový přenosný...... Líbí se mi slovní tvorba mistra Fanánka. Ten člověk si umí krásně hrát se slovy a verši. Což můžete nejen slyšet v textech jeho písní, ale i přečíst v této dokumentární knize. Citát: Všechno je jednou poprvé a nezapomenete na to do konce života. Myslel jsem, že nejkrušnější část svého života, ztráty nohy, Fanánek popíše jízlivěji a detailněji. Překvapilo mě, že nakonec však udal jen místo a čas a pak už jen, jak jezdil na vozíku, ještě bez protézy, do hospody a někdy čekal až ho vytáhnou ze škarpy, protože s vozíkem nedobrzdil při jízdě z kopce. Celé se to lehce četlo, plno zajímavých informací, sarkasmu, vtipu a životních příběhů. Tak to bylo, tak to je.....s námi se všemi a navždy.... celý text

Star Trek omnibus: Původní série 2012, Scott Tipton

Kupředu, warp faktor tři, pane Sulu..... Toužili jste někdy odstartovat s posádkou Enterprise na neuvěřitelný let vesmírem a podílet se na vzrušujícím objevováním nových světů? Pak je pro vás tento soubor komiksů z éry Původní série Star Treku určitě lákadlem a je to to jediné, co Omnibus vydal. Po rozbalení a očuchání knihy jsem jí jen tak ledabyle prolistoval. Viděl jsem nádherné a barevné kresby, ale i kresby, které se moc nelíbily. Nechám to až knihu celou přečtu. Bohužel hned první povídka „KREV NENÍ VODA“ mě zklamala. Pojednává o Klingonech a jejich rozhodnutí požádat lidi o pomoc. Povídka je prošpikována několika menšími příběhy, které poukazují na klingonskou náturu a různá setkání s lidmi. Příběh je sice celkem slušně nakreslený, ale dějově je to jeden velký zmatek. I sami tvůrci se v tom ztráceli. Tahle povídka se mi vůbec nelíbila. Citát: Co potřebujeme, to si bereme. To je naše tradice. Zato hned po otočení listu na povídku číslo 2 nazvanou „ČTVRTÝ ROK“, jsem zajásal. Titulní strana obsahuje nejen Kirka nebo třeba Spocka, ale hlavně vesmírnou loď Enterprise. Příběhy se odehrávají ve hvězdných datech 5695.5. až 6314.9. nebo tak nějak. Warp to trochu rozhodil. Jinak však parádní dobrodružství, spousty nebezpečí, smrti a v ne malém množství i legrace, sarkazmu, ironie, vtipu a zábavy. Citát: Ohrožení posádky Enterprise bych nenazýval zábavou..... Následuje série čtyř povídek, která nás provede několika mimozemskými civilizacemi. První na řadě jsou VULKÁNCI. Dobrý scénář, průměrná kresba. Druzí jsou GORNOVÉ. Kresba na černém podkladě je dobrá, ale kazí dialogy Gornů, které jsou žluté na tom černém podkladě. Scénář jednoduchý bez vtipu a s absencí jakékoliv akce nebo většího dobrodružství. Povídka třetí se zaobírá mimozemskou rasou zvanou ORIONCI. Velmi povedená povídka s krásnou barvou. Scénář má sice trochu mouchy, ale jako celek je to dobrodružné a napínavé s příměsí sexu. Čtvrtá a poslední povídka z cyklu Mimozemské civilizace nese název ROMULANÉ. Jedná se o válečný příběh. Průměrná kresba a zdánlivé nedokončení povídky mě celkem zklamalo. Citát: Bude to válka a válka je vždy nádherná. Poslední povídka v této knize nese název „ČTVRTÝ ROK: POKUS NA ENTERPRISE“. Je celkem solidně nakreslené mistrem Gordonem Purcellim. Scénář má nějaké menší nedostatky, ale je to dobrodružné a napínavé. Tohle si pět hvězd v klidu zaslouží. Citát: Mé možnosti jsou omezené. Vrcholem tohoto svazku je GALERIE OBÁLEK. Tady jsem se kochal. Jedná se o šest celostránkových kreseb, které nakreslil Joe Corroney. Opravdu za to stojí. Aktivujte motory. Maximální warp! Kdo se podívá na mé komentáře k jednotlivým povídkám a zjistí, jak jsem je hodnotil, určitě pochopí, proč jsem dal jen tři hvězdy. Není to logické!... celý text

Pentagram 2011, Jo Nesbø

Že se nestal novinářem. Měl dojem, že k novinářům, kteří pracují opilí, se přistupuje s větší tolerancí. Harry Hole a jeho pátý příběh v sérii, se jmenuje příznačně Pentagram. Musím napsat, že jsem k tomuto příběhu přistupoval z velkou obezřetností a vlastně se mi do něj moc nechtělo. Z poznatků předešlých knih jsem vystopoval určitou osnovu, která se neustále opakovala a už mi nepřinášela žádné napětí ani překvapení. Prostě čtenář to čekal, tak to má být a když to přišlo s nikým to ani moc nehlo. Čekal jsem, že v pětce to bude to samé. Ale není. Tady mistr Nesbø (chacha už to umím – díky K.) osnovu pozměnil a příběh hned dostal jiný směr. Napětí opět až do samotného konce. Malá ochutnávka: Zírala na zničenou hvězdu v okénku. Byla prohnutá dovnitř a přetočená tak, že dva z jejích pěti cípů ukazovaly nahoru a jeden dolů. Už tohle znamení kdysi viděla, v jedné knize.......... Pro Českého fanouška a čtenáře může býti velkým lákadlem k přečtení této knihy i fakt, že podstatná část příběhu se zaobírá naší republikou a část příběhu se u nás doma dokonce odehrává. Toto nadšení snad neodradí fakt, že se jedná o pašování a zbraně naší Zbrojovky. Citát: Chlastal jste tu zavřený čtyři týdny, Harry? Ano, Harry v alkoholu stále lítá. V tomto příběhu je to snad ještě horší, i když si čtenář myslel, že už hůř nebude. Tady je. Jak už jsme si zvykli, HH je prostě stále v lihu a vůbec mu to nevadí. Někdy se mi zdá, že mu to v opojení snad i lépe myslí. Citát: Není dobrý bejt cejtit chlastem, když chce člověk požádat obvoďáka vo prohypnol. A vnímavá část čtenářů tu najde opět jednu velmi zajímavou věc. Minule to byly mimozemšťané a počet obyvatelných planet a dnes je to krásné vysvětlení, co znamená vystrčený prostředníček. Gesto, které se u nás stalo skoro tradicí a nutností, kdejakého blba. Když si přečtete tuto knihu, určitě se vysvětlení pocházející ze starodávného Egypta, hluboce zasmějete. (neřeknu, čtěte) Citát: Není skvělé mít někoho, koho může člověk nenávidět?... celý text

Lapkové 2016, Tom Cooper

Tobě je toho chlápka líto? Seru na něj. Vypadáš, že tě něco žere. Seru na něj. Když jsem četl komentáře pod knihou, nabyl jsem dojmu, že to bude Tarantinovská jízda se spoustou hlášek, komických situací se spoustou vtipů o rajčatech. Když jsem dočetl knihu, ptal jsem se, kdo se u tohodle mohl smát??? Je to o lidském neštěstí, umírají tam zvířata a někdy i lidé, žádná pořádná hláška alá Q.T. Dokonce ani černý humor to neobsahuje. Jediná komická scéna je otvírání dveří nohou, ale u toho mi bylo líto majitele těch dveří. Já se ani jednou nezasmál a vlastně, vědět, že kniha má tento katastrofický naftový scénář a jedná se jen o nešťastné obyvatele a jejich snahu přežít, tak tu knihu nikdy nečtu. Malá ochutnávka: Chtěl ze země sebrat papírový pytlík, ale zapomněl, že mu chybí ruka. Zamířil do kuchyně, vzal si z lednice pivo značky Abita a posadil se k přeplněnému jídelnímu stolu. Samé účty, všechny dávno po splatnosti. Hypotéka, kreditky, nafta, pojištění. A knihy navršené do čtyř nebo pětisvazkových komínků...... Dávám čtyři hvězdy, protože je to velmi dobře zpracovaný román. Mám však pocit, že snad krom ruky a dveří mi toho z této knihy v hlavě moc nezůstane. Tohle není kniha ke které bych se chtěl vrátit a asi zůstane zapomenuta někde v mé knihovně. Citát: Je v tom cosi osvobozujícího, skoro až uklidňujícího, když si člověk konečně připustí, že je v hajzlu.... celý text

Nostradamus: král propastí 1998, Zdeněk Patrick

Qui non est nostrum nocere tempora, nec moment etc. Není naší záležitostí, znát čas a hodinu. Tedy, řeknu vám, to je síla. Když jsem tuto knihu četl, říkal jsem si, jak je možný, že tu lidi na této planetě ještě jsou. To, co (údajně) Nostradamus viděl, je peklo. Jen strádání, záplavy, mor a války. Pro lidstvo tedy nic moc budoucnost. Pan Patrick se sice snaží vnutit čtenáři, že to, co Nostradamus viděl je jen vize možné budoucnosti, ale já si to nemyslím. Proč by to Nostradamus viděl, když by se to nestalo? A nebo to opravdu byla jen jedna z budoucích realit? Otázka zní: Dá se opravdu budoucnost změnit. Tuhle odpověď se nám snažil reálně ukázat už jiný Patrick. Robert se jmenoval a měl co dělat s Terminátorem. A moc se mu změnit budoucnost nedařilo. Malá ochutnávka: Na tomto místě jsou uloženy kosti Michaela de Nostradama, jenž svým božským perem jako jediný byl hoden popsat dle běhu hvězd, budoucí události celé Země. Zemřel v Salonu de Craux v Provenci 2. července roku 1566 stár šedesát dva let, šest měsíců a sedmnáct dní. Potomci nedotýkejte se popele, nezáviďte místu posledního odpočinku. Tato kniha má však jednu moc důležitou vadu. Zaobírá se jen politikou a válkou. Asi v polovině této útlé knihy se mi už pomalu omrzelo ve své podstatě číst furt to samé. Jako by se Zdeněk Patrick (Nebo Nostradamus?) stále opakoval. Což činí i z některými verši, které si můžete přečíst dvakrát a některé i třikrát. Jistá zvědavost však zvítězila a já to dočetl. Jenže nic překvapivého, krom toho, že se buď utopím, zemřu hlady nebo mě sežehne světelná záře, jsem se nedozvěděl. Asi od poloviny knihy je to jen jedna velká válečná příručka. To podstatné stejně nikdo neví a to je čas a hodina. Uplynulo velké číslo sedm, přichází čas Hekatomb (bomby?) není vzdálen věk velkého tisíciletí, kdy mrtví vystoupí ze svých hrobů. Citát: Naštěstí jsme moudří a nic podobného se nemůže přihodit...........?... celý text

Temná věž 5: Bitva na kopci Jericho 2018, Robin Furth

Znovu přišel čas překročit práh do světa, který se hnul. Hleďte a dívejte se velmi dobře. Opět se shledáme s Rolandem Deschainem z Gileadu, ale uplynulo již dalších devět let z jeho ka-tet. Teď však přišla doba naplnit skutečnost, že svět nemá rád pány a velmi často si bere zpět, co mu podle něj po právu náleží. Malá ochutnávka: Bitvu jsme možná prohrály, ale válka pokračuje. A my, ne Farson, si zvolíme kde se o výsledku rozhodne. Najdeme Temnou věž a vyšplháme na vrchol. Tam využijeme její moci abychom všechno napravili.... Citát: Bez urážky, Rolande, zešílels? Temná věž je jenom legenda! Opět Jae Lee nezklamal. Kreslí svět Gileadu a Temné věže věru temně. Obrázky jsou gotické, strašidelné a jen sem tam prosakuje nějaká ta světlejší barva. Někdy je i karmínová, neb chcete-li krvavě rudá. Ty barvy má vskutku na svědomí Richard Isanove. A dokonce i v této strašné a temné době dokázal scénárista Peter David vyloudit nějaký ten vtip. Například situace okolo Sheemieho, který musí vykonat určitou potřebu než s ka-tet pistolníky vyrazí k Temné věži. Nastala tak světlá chvilka a čtenář se zasmál. Inu nic ještě není ztracené. Citát: Cesta muže začíná zkouškou chlapce. Vskutku přiznat musím, že v tomto příběhu jsem zabloudil i já a ne jen Roland se svými pistolníky. Někdy jsem se v příběhu dějově ztrácel, jakoby scénárista zapomněl, co se dělo na předešlé straně a příběh dále jinak vyprávěl. Inu „SVĚT SE HNUL“, a tak do toho nebudeme moc rýpat. Karmínový král by se na nás mohl zlobit a Marvel Široplášť jakbysmet. …...a tím to nekončí.... celý text

Gestapo Mars 2018, Victor Gischler

Jsem vrchní seržant Hamfast M. Kolostomy. To „M“ znamená MRDÁM VÁS. Hlavního hrdinu probudí z dlouhého spánku, a on je nasranej. Pro jistotu tomu chlápkovi pozvracel boty a pak se posral. Nejen, že hlavní hrdina, agent Carter Sloan, mluví strašně sprostě, ale ke všemu ještě vomrdá všechno, co se mu postaví do cesty. Nechutná je scéna s mrdbotem, fuj ošukal i stroj. Citát: ….a přesto jsem byl pořád nasraný. Ano, to byly mé první dojmy ze čtení tohoto příběhu. Samá sprostá slova a spousty sexu. Jenže pod tou sexuálně sprostou rouškou se vyklubal celkem slušný příběh. Navíc se pan spisovatel snaží být vtipný a tak jsem se i párkrát zasmál. Jako nejlepší scénu bych vyzvedl tu s poštovním raketoplánem. Dohady s palubním počítačem poštovní lodi jsou vážně vtipné a povedené. A takových situací se v příběhu najde víc. Malá ochutnávka: Chvilku jsem si jí pozorně prohlížel a pak jsem řekl: Až zamorduju všechny v téhle místnosti, mám v úmyslu je sežrat jako kanibal a jejich kosti použít ke stavbě modelu vikingského drakartu v životní velikosti. „To je tak zajímavé“ Ať mě čert vezme. Zkurvenej mrdbot. Pro Kristovy rány! Jdeme na pokoj. Ačkoli by se mohlo podle názvu Gestapo zdát, že bude mít příběh rasistický poddext, není tomu tak. Vlastně slovo gestapo v názvu knihy je spíš lákadlem, jak to v poslední době bývá. Německé uniformy se vyskytují docela často ve všem a všude. Tady v tomto příběhu sice jsou svastiky a vlajky, ale je to v mírné míře a nepůsobí to rušivě ani rasisticky Citát: Kolem se proloudala další hodina. Musím napsat, že se mi líbí film Iron Sky https://www.csfd.cz/film/247090-iron-sky/prehled/ a jeho druhé pokračování slibuje T-Rex jízdní armádu, která se v tomto knižním příběhu také vyskytuje. A tak se těším na druhý film a pokud Victor Gischlet napíše další příběh s agentem Sloanem, klidně si ho přečtu.... celý text

Nemesis 2011, Jo Nesbø

Umřu. A nedává to smysl. Tohle nebylo v plánu, alespoň ne v mém plánu. …...Můj plán dával smysl. Toto je HH 4. Rozhodl jsem se, že mistra detektiváře v sérii HH nebudu přeskakovat a knihy budu číst pěkně za sebou. A udělal jsem dobře. Už v tomto příběhu, kdybych nevěděl, co se stalo dříve, bych byl ochuzen o několik podstatných situací, které se bez předešlých knih špatně chápou. Například situace okolo Harryho „kolegy“ Waalera a nebo alkoholismu hlavního hrdiny Harryho Hola, který se řídí heslem, že „žížniví lidé pijí kdekoliv.“ Citát: Teď už není alkoholismus sám o sobě u veřejně činné osoby důvodem k výpovědi, ale opilost na pracovišti ano. Příběh je tentokrát bez politického podtextu. Zůstal jen mírný a lehce přehlédnutelný rasizmus. Avšak šablona, podle které Jo Nesbo píše je zde více průhledná a děj se tak stává lehce předvídatelný. Ta osnova prostě spisovatele provází všemi, zatím přečtenými, příběhy. Čtenář tak tuší, co má očekávat. Malá ochutnávka: Tohle bude moje vrcholné dílo, Harry. Tyhle portréty? Ne, to je jen část celého díla. Ještě není hotové. Hm. Jmenuje se to nějak? Nemesis, odpověděla tiše. Podle té bohyně, víš. Tento příběh je hodně zamotaný a mistr zde dal prostor kupě spekulací a spoustě vyvrcholení. Jenže konec byl tak šíleně prodlužovaný až se stával nudný. Dlouho se mi nestalo, že bych se v knize a příběhu, který čtu skoro jedním dechem, tak strašně na jeho konci zasekl. Posledních cca 60 stran se mi blbě četlo. Ale nakonec pointa velmi povedená a možná i překvapivá, pro ty, kteří nedávali moc pozor :-) Citát: Všichni se ptají, jaký smysl má život, ale nikdo se neptá, jaký smysl má smrt. Tentokrát jsem vybral velké množství citátů. Vlastně je jich celkem sedmnáct. Všechny jsem je uložil na profil mistra Nesba. Neodolám a vložím sem jednu krásnou myšlenku, kterou jsem si přečetl v tomto příběhu. Když víme, že jen v naší Galaxii je víc sluncí než zrníček písku na průměrné pláži, proč chceme vědět, jest-li je tam nahoře život. Měli bychom se spíš ptát, jaké jsou šance, že jsou všichni mimozemšťané přátelsky naladěni. C#MN... celý text

Únos 2018, Vlado Ríša

V hospodě U jednovokýho Sama bylo prázdno jako v houmlesákově žaludku. Tak celkem zklamání. Vlado Ríša má dobré příběhy a náměty, ale vše píše s takovou dětskou jednoduchostí. Prostě mě, jako staršímu čtenáři, to nesedí. Pointy jsou předvídatelné, postavy chvilku až nevěrohodné a hlavně zde, hlavní hrdina Jarmil Mařák. O něm vůbec netušíce, co si máte myslet. Jako by ani sám mistr spisovatel nevěděl, jak jej má prezentovat. Chvilkama je Jarmil tupej jako tágo a chvilkama z něho vyzařuje inteligence, jako z Černobilu radioktivita. Smůlou však je, že skoro všechny jeho příhody se tak nějak vyřeší sami, aniž by se hlavní hrdina nějak snažil. Jeho mávání rukou v duchu a odkazy na babičku jsou často opakované a přestávájí mít svůj účinek. Vlastně mi Jarmil Mařák tak trochu připomíná Hloupého Honzu, ke kterému musel přijít drak až pod okno, kde Honza spí a ten ho pak k smrti umlátí polštářem. Malá ochutnávka: Už dlouho jsem nepil tak dobrou vodu, pomyslel si.... ale pivo, je lepší. I ty chcanky, které vydávali za pivo na Romisu. ….zasnil se. Příběh se krásně rozjede, ale jeho střední část mě dosti nudila. Mařákovo létání a chození a likvidování min, bylo prodlužované a uspávající. Finále je dobré, ale pointa opět velmi lehce předvídatelná. Dám jen tři hvězdy, za víc to asi není, ale slibuji, že pokud Vlado Ríša napíše s Jarmilem Mařákem další knihu, úplně s klidem si jí koupím. Citát: Taky by ses už konečně mohla naučit dělat knedlíky a pivo.... celý text

Space opera 2017, Vlado Ríša

Tak další sbírka povídek je za mnou. S touhle jsem se tak trochu trápil. Ačkoliv je na přebalu knihy napsáno devět autorů je povídek jen osm. Ondřej Neff totiž dodal delší povídku a tak se redaktor Vlado Ríša na poslední chvíli rozhodl, že nevydá povídku Julie Novákové. Zapomněl to však oznámit tvůrci obálky a tak na přední straně jméno spisovatelky zůstalo. Povídka jí bude otisknuta v druhém svazku Space opery. A možná je to škoda. Klidně bych vynechal povídku s nejdelším názvem v této sbírce a dal bych klidně tu od Julie Novákové Nejhorší povídka je „Tam, kde lišky dávaj tu poslední dobrou noc“, kterou spáchal Jaroslav Mostecký, důvody si přečtěte přímo v komentáři k této povídce. Nejlepší povídku měl Vladimír Němec a za ním byl hned Ondřej Neff. Naopak vůbec nepřekvapili spisovatelky Lukačovičová a Rečková. Ty si jedou to své fantasy a snaží se ho převléknout do sci-fi hávu. Třetí spisovatelka Anna Šochová k této sbírce dodala spíše průměrnou povídku, než aby zazářila. Zklamal mě mistr pera Jiří Walker Procházka. On se těch Hvězdných honáků prostě nedokáže zbavit. No a redaktor a vydavatel tohoto svazku, Vlado Ríša si zase jen píše o těch svých letadlech. Dodal celkem průměrnou povídku, která je velmi předvídatelná. 1 – V pavučině - Jiří W. Procházka 2 – Tajemství Johna Browna - Anna Šochová 3 – Cirkus Cosmos - Lucie Lukačovičová 4 – Prodělečnej kšeft - Vladimír Němec 5 – Meziplanetární kozel - Jana Rečková 6 – Syndrom kuřete - Ondřej Neff 7 – Tam, kde lišáci dávají tu poslední dobrou noc - Jaroslav Mostecký 8 – Stíhačka - Vlado Ríša Celkem jsem dal 21 hvězd a když to vydělím číslicí osm, což je počet povídek v této knize, vyjde mi slabá trojka. Všechny povídky jsem osamostatnil, vložil je každou zvlášť k této sbírce. Přidal jsem obsahy, komentáře, malé ochutnávky, citáty a každou jsem ohodnotil. Hledejte v sekci povídky u této knihy. Citát: Za ten den, co tu jsme jsi ještě neřekl ani jednu pozitivní větu. (Syndrom kuřete)... celý text