Thomas1222
přečtené 88
Síla mýtu
2016,
Joseph Campbell
Moje první kniha Josepha Campbella. Zajímavé naťuknutí jeho nazírání na svět skrze prizmata mýtů. Jsem zvědavý na Tisíc tváří hrdiny.
Marťanská kronika
2017,
Ray Bradbury (p)
Obsah povídek nebo spíše motivace pro jejich sepsání je dnes opět aktuální. Kniha ukazuje, že od roku 1950 se mentalita lidstva příliš moc nezměnila. Brabdury v povídce "Výlet na milion let" píše: "Život na Zemi se nikdy neustálil na něčem opravdu dobrém. Věda nás příliš rychle předběhla, lidé se ztratily v pralese techniky, jako malé děti se předháněli ve výrobě hezkých věcí, důmyslných přístrojů, helikoptér, raket a kladli přitom důraz na nesprávné položky, důraz na stroje místo na to, jak s těmi stroji zacházet. Války byly čím dál větší a větší a nakonec Zemi zabily." V děsivé povídce "Přijdou vlahé deště" je pak: "Jenže bohové odešli a rituál jejich náboženství nesmyslně a bezúčelně běžel dál." Kniha je zdviženým prstem. Po dočtení knihy jsem si představoval, co by dnes Ray Bradbury asi mohl říct, napsat apod. a pak se mi ulevilo, protože autor nás opustil roku 2012 a nemusel tak sledovat, jak se opět plíživě válka vlévá do srdcí a myslí lidí. Děsivé na těchto povídkách není to, na co by člověk mohl narazit mimo sebe při putování časoprostorem, nejděsivější pro člověka je sám člověk a to dalece před tím, než vůbec vesmírem cestovat začne.... celý text
Stín z času
2013,
Howard Phillips Lovecraft
S boxem jsem začal někdy na konci července. Teď jsem dočetl 5. a poslední knihu. Neuvěřitelné příběhy, kterým vdechla život neuvěřitelná fantazie. Každou z knih mám založenou na začátku svých nejoblíbenějších povídek. Určitě se ke knihám ještě někdy vrátím. Prozatím však mohu vzpomínat na to, jak jsem začal v parných dnech prosvíceného července s hrobkou a končil ve večerních hodinách měsíce září v časech stínů, protože večer započal ukusovat z denního světla, a tak jsem nakonec četbu posunul na pozdější část dne a přivykl si ji vychutnávat o nocích. Lituji, že se autor nedožil vyššího věku, můžeme jen domýšlet, do jakých dalekých světů by nás byl ještě vypravil. Snad jej po své smrti za titánského doprovodu koček uvítal na palubě kapitán Bílé lodi, která jej bezpečně dopravila do bezčasé říše netrpících a neumírajících, do skvostné říše Sona-Nyl.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Tohle je velké varování pro společnost. Příběh, z kterého se čtenáři může zatočit hlava a udělat špatně.
Pampeliškové víno
2020,
Ray Bradbury (p)
Moje první Bradburyho kniha, kterou jsem četl. Musím říci, že tohle pro mě byl literární koncert. Bradburyho básnivý jazyk je velmi opojný a musím říci, že tohle je jeden z těch duševních pokrmů, které jsem si opravdu vychutnal. K faktu, proč dávám vysoké hodnocení, přispívá i to, že s poslední stránkou v zamračeném srpnovém odpoledni začalo drobně pršet a mě to donutilo se pořádně obléci. Člověk by řekl, že tak ukončil ne jedno léto, ale hned dvě. Další, co musím pochválit je překlad Tomáše Hráchy. Po večerech pročítám spisy H. P. Lovecrafta a pokud má pozornost nebyla až příliš opojená hutnou poezií a fantazií, nevšiml jsem si u Pampeliškového vína chyb v textu. Ve spisech H. P. Lovecrafta však někdy narážím na opakování zájména "se" či ve slovech je někdy překlep - je vtištěno jiné písmeno na klávesnici blízké zamýšlenému, to někdy působí rušivě ale není to nic, co by ubíralo na kvalitě obsahu. Každopádně člověk může skrze Bradburyho ocenit i krásu samotného jazyka. Těším se na další setkání s autorovým dílem.... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Na H. P. Lovecrafta jsem všemožně narážel tak nějak po různu. Ať už to jsou filmoví Vetřelci / Prometheus nebo seriálový Stranger Things nebo například i herní série NieR, u níž jsem si povšiml, že by se tvůrce Yoko Taro snad mohl nechat Lovecraftem do jisté míry inspirovat. Hádám, že děl inspirovaných Lovecraftem v různých médiích bude však mnohem více. Škodou je, že se jeho povídek nechytil např. Netflix. Takové podání právě z pera bratří Dufferů by nemuselo být úplně k zahození... Ke knize mohu říci, že každá z povídek má něco do sebe, každý si v tom najde to své dle vlastních chutí. Za sebe mohu jednoznačně doporučit. Nejvíce se mi líbily povídky se snovými světy. Zakoupeno v rámci kompletu Sebraných spisů.... celý text
Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga
1998,
Carl Gustav Jung
Při četbě Jungových knih není možné, aby se člověk sám nad sebou nezamyslel. Člověk zná druhé do té míry, do jaké zná sám sebe a tento proces poznávání nemá konce. Kniha byla čtivá, náročnější se mi jevil zejména závěr knihy, ale to mě netrápí, protože se jedná o četbu, ke které se jistě ještě v životě vrátím a věřím, že s větším kusem života za sebou, budu moci lépe porozumět i těmto částem knihy.... celý text
