thorir
přečtené 740
Konec Vládců nebes
1996,
John Brosnan
Poslední díl trilogie. Hned zpočátku se příběh rozbíhá v několika rovinách (Milo 1 a Ashley, Milo 2 a Belveder, Jana a Ryn v polárním habitatu a Palmyra), které se samozřejmě dříve či pozdějí spojí. Bohužel ne všechny tyto linie jsou stejně zábavné a čtivé (zejména pobyt Jany a Ryna v habitatu je dost nudný, i když to byl možná právě autorův záměr). Milo se opět překonává, tedy hlavně Milo 2 z Belvederu:). Jana konečně opouští tu feministickou filosofii tolik rozčilující v prvním dílu. Opět se objevuje množství nových postav. Styl psaní se nijak výrazně neliší od předchozích dvou dílů, i zde objevuje poněkud větší množství více či méně povedených úvah na téma vývoj lidstva (rozhovory Jany a Programů v habitatu), které se mohou zdát poněkud nudné, nicméně nakonec zapadnou do finálního rámce. Závěr není tak akční jako v předcházejícím díle, což je trochu škoda. Vše co se zamoření týče, je vyřešeno až moc rychle. Je zde trochu nevyužitý potenciál. Co je horší, pro lidstvo se finále nevyvíjí zrovna pěkně (na tohle však může každý pohlížet jinak). Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, a abych řekl pravdu, hodnotil bych spíš někde mezi. Nakonec však dávám čtyři, nakonec je to lepší než se z mého příspěvku může zdát. Pro čtenáře předchozích dílů je to téměř povinnost.... celý text
Válka Vládců nebes
1995,
John Brosnan
Tento díl je stejně čtivý a svižný jako díl předcházející. Objevuje se několik nových postav (zejména Ryn a lidé z Lorda Mordreda, pár dalších a ke konci pak jedno celkem zajímavé, avšak nepříliš nápadité monstrum). Jak už jsem psal příběh je velmi svižný, nenarazil jsem na žádnou nudnou pasáž. Oproti předchozí části naštěstí ubylo feministických keců. K příběhu nic psát nehodlám, kromě toho, že se jistým způsobem vrací oblíbený Milo, psychopatická Ashley tak má nového kamaráda a vše směřuje k velmi akčnímu finále. Komu se líbil první díl, jistě nebude zklamán.... celý text
Vládci z nebes
1993,
John Brosnan
Knihu jsem četl poprvé jako mladík v divokých devadesátkách, nalezl jsem ji v městské knihovně a zaujala mě hlavně obálka s obří vzducholodí. Je to plné sexu, násilí a znásilnění a divných společenských úvah. A ústřední roli hrají obří vzducholodě. Co víc jako puberťák vlastně chtít? Po letech jsem se ke knize ještě jednou vrátil, a přišla mi stejně čtivá jako poprvé. Tehdy jsem objevil, že existují další dva díly. Celá série je trochu zvláštní a rozhodně poplatná době vzniku, styl béčkových SF konce osmdesátých let je těžko zaměnitelný a zde prostupuje úplně vším. Přesto se to čte skvěle. Ano, je to Brak s velkým B – všechny tři díly, ale to vůbec nevadí. Je zajímavé sledovat, jak se za těch 30 let změnila společnost a posunulo Overtonovo okno akceptovatelného, dnes by něco podobného již nemohlo vyjít, nejen kvůli přezíravému postoji k ženám, těžce antifeministické rétorice a výsměchu emancipačním snahám. Ať je to jak chce, jde o svěží a čtivý SF příběh zkoumající zajímavá společenská témata a experimentující s neobvyklým společenským uspořádáním, vše zasazeno v postapokalyptickém světě. Fandům SF doporučuji.... celý text
