tomnathaniel
přečtené 149
Oba na konci zemřou
2018,
Adam Silvera
Až mě mrzí, že kniha mě zaujala až na posledních čtyřiceti stranách :( Námět určitě zajímavý. Ale bohužel se kniha strašně vlekla... Navíc mi vadily i vsuvky o vedlejších postavách... Pro ostatní Oba na konci zemřou může mít potenciál, ale pro mě to nebylo lehké čtivo... Na mě příliš depresivní (asi bych to měl číst v lepším období) a mnohdy strašné moc táhlých popisů i zbytečných dialogů. Ale úplné dno jak "Leonard" to zase taky není... Dvě hvězdy za závěr.... celý text
Odpusťte mi, váš Leonard
2015,
Matthew Quick
Nešlo to... Od prvních stran mě to přišlo nudné, nezajímavé a hlavní hrdina mi byl děsně nesympatický... Jen u Bylo nás pět jsem hodně přeskakoval. Teď po letech to bylo zas... celý text
Co když jsme to my
2019,
Becky Albertalli
Tak z Co když jsme to my mám hodně rozporuplné pocity... A mrzí mě to protože Becky psát umí. A její knihy mě baví (byť mě Leah bavila o něco méně než Simon). Ale co říct ze spolupráce se Silverou? Knihy od něj jsem nečetl. V Co když jsme to my jsem však těžko rozeznal, kdo z těch dvou psal Arthurovu linku a kdo Benovu. Nicméně vcelku jsem z knihy cítil Beckyn rukopis. Hlavně jsem se během čtení neubránil srovnávání se "Simonem". A asi to srovnání způsobilo, jak jsem nakonec knihu ohodnotil. To, co mě na Simonovi okouzlilo, mě v případě Co když jsme to my neuchvátilo. Nevím, ale při čtení jsem téměř všude cítil ten romantický kýč, který mi obvykle nevadí... Jenže tady... Z nějakého důvodu se mi to protivilo... A taky... Co furt mají Američani s těma muzikálama?! Už v úvodní kapitole flash mob pohřbil ambice, k tomu, abych si knihu koupil. V knižním Simonovi sice taky byla jistá "snovost", "růžové brýle", ale pořád to bylo decentní (což o filmové verzi s odstupem času říct nelze... tam je to kýčovité až kam). To Co když jsme to my je právě skoro totéž, co zfilmovaný Simon. Nejcitelněji je to poznat ve vyprávění Arthura. Ale v Benovi se našly věci, které knihu pro mě oslabily. Nicméně, jako vždy u Becky, má kniha spád. Jindy jsem četl kapitoly rychle proto, abych se dozvěděl, co bude dál, jindy proto, že některé pasáže mi pro hlavní děj přišly přímo nadbytečné. Jen závěrečných padesát stran ve mě vyvolaly naprosto romantické a dojemné emoce, kdy jsem se neustále usmíval. A to je na knihu o 340 stranách sakra málo. Upřímně... Během čtení se emoce dostavili asi tak dvakrát třikrát, což je v mém případě hodně málo. Jak si tedy Co když jsme to my stojí? Slabé tři hvězdy. Ale zase na druhou stranu... Nebýt Co když jsme to my nevěděl bych, kdo je Adam Silvera a nechtěl bych si přečíst Oba na konci zemřou... :)... celý text
Drž mě pevně
2017,
David Levithan
Tak tohle se Levithanovi hodně nepovedlo.... Absolutně mě to nemělo čím oslovit. Muzikály mám rád, ale tady vše působilo kýčovitě, přehnaně "třpytkově". Vztah se k této knize bohužel najít nedal. A ve druhém dějství už jsem hodně přeskakoval.... celý text
Jednoho dne
2019,
David Levithan
Asi nejlepší díl ze série. :) a i když to nakonec vypadá, že Levithan příběh uzavřel, klidně bych uvítal i další pokračování .)
Líbali jsme se
2015,
David Levithan
Nejlepší "queer" kniha, jakou jsem mohl číst! Samozřejmě až po Acimanových Dej mi své jméno a Najdi mě. Vlastně když to vezmu kolem a kolem Probuzení Simona Spiera za Líbali jsme se mě najednou malinko zaostává...... celý text
Vymazat Garrarda Conleyho
2018,
Garrard Conley
Film Boy Erased se pro mě stál nejočekávanějším filmem roku 2018, o to víc jsem si chtěl přečíst předlohu. Po přečtení prvních stran jsem se začal cítit v rozpacích. Začal jsem se obávat, že film mě nezaujme, a že lepšího zpracování tématu léčby homosexuality se nakonec zhostil román/film Převýchova Cameron Postové (bohužel nevyšla v českém překladu). Největší chybou snad není Conleyho vyprávěcí a stylistický styl, chybou je, co o knize prezentují vydavatelé a recenzenti. Chybou je také, že sám Conley knihu nazývá svými memoáry. Na to, aby se jednalo o memoáry se toho dozvídáme o Garrardovi sakra málo. Celá kniha na vás působí mdlým dojmem, pokud čekáte příběh, jakože fakt PŘÍBĚH. Skladba kapitol je nesourodá a jejich závěr je nezávěrem. Conley mnohdy přijde se zajímavým rozvíjením děje, ale vzápětí přijde s "jinou scénou", která původní děj zcela usekne. K postavám je těžké najít si vztah, snad jen rodinu Conleyů poznáváme nejlépe. Kniha však má mnohem zajímavější ráz, pokud vedlejší příběhy a situace vezmete z hlediska filozofického. Vymazat Garrarda Conleyho se totiž po dočtení opravdu jeví více jako filozofická a intimní sonda do duše a mysli ex-křesťana a gaye. Garrard Conley měl možná svou knihu uchopit trochu jinak, ať už názvem nebo stylem vyprávění, ale určitě bych netvrdil, že kniha nestojí za přečtení. Jen si k ní musíte najít cestu a po jednom přečtení to skutečně nebude.... celý text
Holka mimo rytmus
2019,
Becky Albertalli
Holku mimo rytmus jsem si koupil minulý týden. Upřímně... Nebylo to poprvé co jsem Leah on the Offbeat četl... :) Ale přesně si vzpomínám (a musím se ztotožnit) jak mi oproti Simonovi přišla dvojka spier-versa slabá. Jen mi Leah nepřipadala protivná. Holku mimo rytmus jsem odpískal a nazval ji slabou kvůli Abby. V tomhle díle mi přišla strašně nepříjemná. A Simon se zde chová jako stoprocentní čtyřprocentní klišé a.k.a. vykroucená tetka. Jenže mi v hlavě po několik měsíců dvojka Simona rezonovala... A proč? Protože prostě Leah... A prostě protože Katherine Langford a.k.a. Hannah Baker a.k.a. filmová Leah Burkeová. Tu talentovanou herečku prostě zbožňuju!! A pokud zbožňuji Kath, pak musím zákonitě zbožňovat i Leah. :) A tak přišlo druhé čtení (hlavně i proto, že mě chytnul seriál Love, Victor). Leah mi furt přišla v rytmu a Abby i Simon šli taky překousnout. Takže nakonec jo... Za to všechno plný počet.... celý text
