Torino Torino přečtené 361

Nazdar, vitamíne

Nazdar, vitamíne 2018, Rachel Khong
2 z 5

Na to, jak měla tato kniha celkem dobrý marketing, je pocit při čtení a dočtení neuspokojivý. Dalo by se říct, že děj by mohl výt zajímavý ačkoli neoriginální - dívka řeší svůj relativně čerstvý rozchod a zároveň se dozvídá o vážné nemoci svého otce. To by mohlo fungovat, ale pro mě to nefungovala. Bylo to napsáno velmi zvláštně, nezajímavě. Nevytvořila jsem si vztah k hlavní postavě, vlastně jsme se ani o postavách moc nedozvěděla. Celý příběh je napsán jako seznam věcí do obchodu. Prostě velmi stroze a jednoduše, rohlík, jogurty, maso... Žádné čerstvé měkké rohlíky, jahodový jogurt s kulturou a maso od dobrého řezníka... Mě byl děj vlastně jedno, bylo mi jedno jak příběh dopadne. A ve výsledku ani nedopadl. K této knize jsem zcela apatická.... celý text


Replika

Replika 2018, Lauren Oliver
3 z 5

Mě se knížka líbila. Ano, nebyla skvělé skrz na skrz, ale pro mě byla fajn. Vlastně to nejhorší, co se mi na ní nelíbilo, je, když jsem se dozvěděla, že je to teprve první díl. Já jsem totiž četla, četla, říkám si, už jen 70 stránek do konce... To není moc stran, aby nám autorka poskytla všechny potřebné informace, a taky že neposkytla. Snad to napraví ve druhém díle. Nejprve se mi myšlenka dvou téměř totožných příběhů nelíbil, pořád knížku obracet... Ale pak jsem pochopila ten důvod. Kdyby byl příběh jen z pohledu Gemmy nebo z pohledu Lyry, nebylo by to dostačující. Ty dva pohledy jsou důležité. Oba příběhy se mi líbily a u obou mě překvapilo jejich propletení a fakt, že obě dívky na konci této knihy končí s úplně jiným přesvědčením, než se kterým do děje vstupovaly. Líbili se mi asi všechny postavy, líbilo se mi, že kniha byla místě (konkrétně v jednom místě) velmi drsná. Ale i to nás připravuje na druhý díl. Ano vadí mi, že tam spoustu informací chybí, zvláště velmi podstatná scéna s Gemmininými rodiči, ale já doufám, že tímto se bude otevírat právě druhý díl, na který se těším. Pro více než průměrná kniha.... celý text


Dívka jménem Sus

Dívka jménem Sus 2017, Jonas T. Bengtsson
3 z 5

Tohle byl zajímavý příběh, ale zase nebyl tak zajímavý, aby se mi vryl do paměti na dlouho. Je to moje první přečtená Odeonka, chápu, že Odeonky jsou podle mého o netradičních příbězích, o těžkých tématech a hodně o tom, aby se člověk nad příběhem zamyslel. Já se zamýšlela, to ano, ale vlastně ani nebylo nad čím. Na to, abych se mohla zamyslet a aby ve mě tedy příběh zanechal hlubší emoci, bych potřebovala, aby byl příběh více rozepsaný s detailnějšími informacemi a ne jen náznaky... Vlastně kniha začala i skončila ve stejném bodě a to je pomsta. Kdyby byla Sus skutečná dívka v reálném životě, tak tato část jejího života popsaná v knize by její život nikam dál neposunula. Sus se snaží žít v nelehkém světě s nedobře rozdanými kartami, ale není to úplně marná ani hloupá dívka, která kdyby měla vizi, určitě by se z tohoto smutného koloběhu vymanila. Ale o tom tento příběh není... Pro mě průměr.... celý text


Pravý leopardí kožich

Pravý leopardí kožich 2017, Hana Oboda Kolaříková
4 z 5

Tato kniha mě dostala!!! Nejprve jsem byla lehce nervózní jakou linkou děj poputuje, protože bych asi nechtěla číst 200 stran o tom, jak ženě zemřelo miminko po narození. Samozřejmě je to vážné, smutné, reálné téma, ale já bych to 200 stránek nedávala. Proto mě velmi mile překvapilo, že se děj knihy proplétal s blízkou minulostí hlavní hrdinky a dávnou minulostí její židovské rodiny. Autorka velmi zajímavě vymyslela hlavní vztahový propletenec, ale já jsem stejně raději četla dějovou linku z druhé světové války. Až ke konci, když jsme se zamilovala i do příběhu ze současnosti, jsem zoufale chtěla, aby příběh Jany pokračoval, aby i poslední kapitola byla o Janě, aby příběh odhalil víc, abych si nemusela jisté věci jen domýšlet z náznaků... Ale poslední kapitola byla o Erně, babičce hlavní hrdinky, nechtěla jsem ji číst, vadilo mi, že není o Janě, ale to jsem netušila jakou tečku si autorka schovává na konec... Obě dějové linky byly skvělé, poslední kapitoly tomu daly úplně nový rozměr. Musela jsem o této knize ještě dlouho přemýšlet. Je to příběh, který se musí číst až dokonce.... celý text


Říkali mi Leni

Říkali mi Leni 2001, Zdeňka Bezděková
4 z 5

Mamka mi v dětství řekla, že je to kniha o válce. To mě asi odradilo od přečtení. Ale nyní v dospělosti, zvlášť když už jsme o válce přečetla jiné knížky jsme se do ní pustila. Nejprve mě neupoutala, musela jsem jí číst na dvakrát. Ale když na ní uzrál čas, dostala mě. Je to kniha o válce, ale je vlastně úplně jiná, že všechny knížky o válce, co jsem kdy četla... Navíc se mi moc líbilo popsání myšlení a myšlenkových pochodů dítěte. Jak dítě vždycky slyší všechno, když si dospělí myslí, že neposlouchá. Jak si postupně dává různé souvislosti dohromady. Jak vnímá i ty nejmenší detaily bytí, jak intenzivně vnímá lásku a projevy citů. Krásná knížka.... celý text


Maus II: A tady začalo moje trápení

Maus II: A tady začalo moje trápení 1998, Art Spiegelman
4 z 5

Pokračovaní úžasného komiksu se neslo na velmi podobné vlně. Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla ve dvou dílech a ne jako souborné vydání, hodnotím druhý díl jako trochu slabší. Trochu mě zklamala dějová linka autorovi současnosti. Chápu, že když autor píše o realitě a nic si nepřikresluje, je velmi těžké napsat zajímavěji, jak mu zemřel tatínek... Ale mě jako čtenáři tam asi něco chybělo, možná větší zmínka o autorově mamince, nebo druhé ženě tatínka... Linka popisující druhou světovou válku byla stále strhující, je to hold část dějin, která nepřestane překvapovat a o které lidé budou vždycky chtít číst. Ne snad proto, že by lidé sympatizovali s tím, co se stalo, ale aby se navždy poučili a nic podobného už se nikdy nestalo. V tomto díle musím vyzdvihnout kresby, které pro mě byly "čitelné" na první pohled.... celý text


Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami

Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami 1997, Art Spiegelman
4 z 5

Tato kniha splnila naprosto bezezbytku to, co od ní asi všichni očekávají. Minimálně to, co jsem očekávala já, a to je pravdivé vyprávění o druhé světové válce. Příběh je strhující, což ovšem není práce autora, ale bohužel práce největšího tyrana v novodobých dějinách. Ale autor uměl skvělému příběhu vdechnout život krásnými malbami s zvířecím podtextem, to mě asi bavilo nejvíce. Nečetla jsem souborné vydání, ale dva samostatné díly, tento první mě dějově chytil trochu více. Moc se mi líbilo propojení autorovi současnosti a minulosti jeho tatínka a celé jeho rodiny. Ovšem občas jsem měla problém s obrázky, oproti druhému díly bych řekla, že byly možná trochu "přeplácané", že tam v jednom komiksovém okénku toho bylo hodně a člověk se musel více soustředit na celou kresbu i na jednotlivé detaily.... celý text


Hana

Hana 2017, Alena Mornštajnová
5 z 5

Hana je kniha, která měla silný marketing, mnoho se o ní řeklo, člověk ji viděl na každém kroku a dalo se tudíž předpokládat, že ani nemusí být tak dobrá. Dobré knihy přeci nepotřebují silný marketingový tlak na kupující. Ale tato kniha je skvělá!!! Je bez debat jedna z nejlepších, kterou jsem letos četla, možná i úplně nejlepší. Možná předčila i Smrtku (která byla vynikající) a to asi proto, že vychází z reálných událostí. Moc se mi líbil celý příběh, jeho smutek, spletitosti, propojenosti a beznaděj, která z něho trčí. I přes to, že je to vlastně skrz na skrz smutná kniha, tak jí hodnotím kladně, což je skoro neuvěřitelné, mám raději knihy s dobrým koncem. Také mám raději knihy s přímými řečmi bez zbytečných popisných scén, tady je přímé řeči relativně málo, stejně mě to dostalo. Kniha se mi četla snadno a rychle. Líbilo se mi, jak byly části příběhu na sebe navázány, jak některé spojitosti člověku docházely postupně. Je to prostě kniha, kterou by si měl přečíst každý a každý by měl pocítit to, co jsem při čtení cítila já.... celý text


Dánská dívka

Dánská dívka 2011, David Ebershoff
3 z 5

To je pro mě velmi zajímavá kniha, ale nemám k ní jen pozitivní náhled. Plusové body kniha rozhodně nahnala tématem jako takovým, které sice autor sám nevymyslel, jelikož se tento příběh skutečně stal, ale velmi ho poupravil, což sám přiznává. příběh je velmi zkráceně jednom z prvních mužů, který byl přeoperován na ženu, protože se narodil do špatného těla. Co se mi na jednu stranu velmi líbilo, bylo jak autor dokázal popsat vnitřní rozporuplnost Einara vůči sobě, vůči Lily, vůči své ženě. Na druhou stranu mi tato rozporuplnost přišla mnohdy velmi dlouhá a člověku pak připadlo, že se v knize vlastně neděje nic jiného, za to pro mě mínusové body. Ale velmi zajímavé bylo vykreslení toho zvláštního trojúhelníku Einar - Lily - Greta, to bylo velmi zvláštní. Navíc člověk jako já, který se nikdy nesetkal s člověkem narozeným do špatného těla, má nějaké představy, jak to asi je. Moje představy byly v mnohém úplně jiné, byla jsem velmi překvapená, že Einar bere Lily jako někoho jiné, ne jako součást sebe... Jak píši hned na začátku kniha je to každopádně zajímavá, má své mínusy, alespoň pro mě, ale nejsem zklamaná, že jsem jí četla.... celý text


Biblické příběhy pro nevěřící děti

Biblické příběhy pro nevěřící děti 2018, Martin Vopěnka
4 z 5

Musím se bez mučení přiznat, že nejsem věřící a nikdy jsem nečetla Bibli... Ano, je to tak. Možná právě proto se mi tato kniha opravdu líbila. Samozřejmě, že některé příběhy jsme více či méně ze školy nebo i z obyčejného života znala, ale nikdy bych o sobě neřekla, že znám biblické příběhy. Vlastně ani po přečtení této knihy bych to o sobě neřekla, ale už mám více jasno. Pří čtení se mi v hlavě spojovali různé hlášky běžného života nebo přirovnání, které znám. Knížka mi přiblížila postavy, objasnila spletité vztahy i hlavní "děj" (ačkoli slovo děj se v tomto případě moc nehodí). Několikrát jsem si říkala, že si budu muset přečíst celou Bibli, protože toto jsou opravu jen převyprávěné zkrácené příběhy, Ale na Bibli se ještě necítím, jednak je dlouhá, jednak neskutečné spletitá a jednak mám nevysvětlitelně hloupý pocit jí číst, když nejsem věřící... Ale Biblické příběhy pro nevěřící děti si pořídím do své sbírky, jelikož teď jsem je měla vypůjčené z knihovny. Je to kniha k opětovnému přečtení.... celý text


Slečna M.

Slečna M. 2018, Caroline Woods
3 z 5

Se Slečnou M. mám trochu problém. Podle mě autorka vymyslela super nosné téma s krásnou zápletkou a zasadila ho do nejpodivnější doby historie lidstva. Což by už pro někoho mohly být záruka něčeho. Nicméně pro mě je to trochu málo. Nemyslím si, že by kniha byla špatná skrz na skrz, ale něco mi tam chybělo. Vzhledem k tomu, že kniha měla mapovat přes čtyřicet let života dvou žen, tak mohla být na můj vkus klidně delší. Pak by totiž autorka měla dost prostoru lépe vylíčit atmosféru dobu, vztahy mezi postavami, jejich emoce a důvody jejich konání. Mě prostě chyběly detaily. Z mého pohledu byl děj vyprávěn velmi plytce a povrchně. Samozřejmě ne vždy. Bylo tam asi 50 stránek, kdy jsem měla ten sevřený úzkostný pocit, který mívám u knížek, které popisují druhou světovou válku. Během těchto stránek jsem z této knihy vyždímala, co jsme od ní očekávala. Jelikož já očekávala více děje kolem války. A to mě zklamalo nejvíce... Válka tam nebyla skoro vůbec. I když svým způsobem prostupuje každou stránku, tak tam ve skutečnosti není. Jen se na ní jen velmi lehce naráží. Vše je jen v náznacích. Chyběly mi důležité informace, které by příběh dělaly autentičtějším. Např. mluví se o "hrozných činech", o "zrůdných lékařských experimentech", o "velkém úkolu"... Nikdy nic konkrétního, nikdy nic vysvětleného... A pak mě také zklamal konec, tam to teda padlo na zadek. Co se mi naopak líbilo bylo popsání různých názorů na danou situaci a vykreslení tenké hranice mezi dobrem, zlem a větším zlem.... celý text