triatlet přečtené 783

Zahrada v měsíčním svitu 2015, Corina Bomann

Béčková romantika. Příběh Helen a Rosy se mi líbil. Autorka dokázala poutavě popsat prostředí Sumatry, líbil se mi motiv zvykového práva adat. Tajemství houslí hraje jen zástupnou roli, navíc je celkem předvídatelné. Pasáže, ve kterých vystupují postavy Lilly, Gabriela a Ellen, jsou na hraně balastu - plné frází, zbytečných popisů a pocitů. Nelíbilo se mi, jak opakovaně řešili, z kterého telefonu mají volat a podobné přízemnosti. Závěr byl až moc překombinovaný. Mít knížka o 100 stran a o dvě tři náhody míň byla by stravitelnější. Překlad Jany Pecharové působí archaicky.... celý text

Louskáček 2017, An Leysen

Kouzelný vánoční příběh. Poetické vánoční kouzlení. Děti, které věří na svět hraček, podlehnou kouzlu tajemně snovému vyprávění. Nádherné ilustrace.... celý text

Flouk a Líla: Dobrodružství z mrakodrapu 2015, Petra Dvořáková

Vtipný příběh pro mladší čtenáře propojuje reálný svět s počítačovým. Přídavkem je i kočičí kouzlení. Příběh jednoduchou formou poukazuje na internetová úskalí. Autorka umí vystihnout charakteristiku postav. "Stálo nad ní obrovské chlupaté stvoření. Jazyk větší než ona sama, drápy jako kancelářská sešívačka." (s. 26, první setkání Líly s Foukem)... celý text

Proměna 2009, Margaret Mahy

Nemoc, nebo uhranutí? Pomoc, nebo čarování? Realita, nebo sen? ... aneb nudná týdenní exkurze v novozélandské rodině

Flétničkovi - Kdo to tady bručí? 2017, Václav Bratrych

Další z příběhů Flétničkových. Působí těžkopádněji než Soprinčino hledání ztracené písničky. A není to jen v osazenstvu - Basík, Tenůrek a medvědi - ale spíš v závěrečném vyústění, kterému chybí odstavce, občas je špatně zaznamenaná přímá řeč. Škoda, celkově se jedná o pěkné dárkové balení pro malé hudebníky. Ilustrátorka Jitka Petrová nápaditě rozpracovala motiv medvědí kapely.... celý text

Flétničkovi – Jak Soprinka našla ztracenou písničku 2017, Václav Bratrych

Příběh utkán z not. Místy zní vesele, chvíli tajemně. Čtyřverší nápaditě a výstižně posunují děj dopředu. Moc hezké jsou ilustrace Jitky Petrové - hlavně lesní ráj opeřenců. Muzikanti mohou využít i písňovou přílohu rozpracovanou do notového zápisu.... celý text

Mám tě ráda 2017, Jenny Bakker

Ilustrace působí zasněně i živě. Příběh přináší hezké generační poselství, které předává babička vnučce. Pointa je povznášející :-)

Každý má svou lajnu 2017, Petra Dvořáková

Sport a láska, gympláci a průmyslováci. Příběh je jednodušší a časová rovina nepůsobí úplně přesvědčivě. Ovšem to nejpodstatnější - že nic není černobílé - autorka zachycuje přesvědčivě. Postava Vávy je osvěžující.... celý text

Fretky na ranči 2004, Richard David Bach

Podobné schéma jako v předchozích fretčích příbězích. Dvojice Monty a Luisa „jsou zrozeni jeden pro druhého. Odlišní jako kámen a voda, a přitom stejní jako dvě vrány!“ (s. 18) „Jestli pro Montyho byl na prvním místě venkovní svět, vášní Luisy byl svět vnitřní, svět obrázků na plátně.“ (s. 19) Moudrost, laskavost, vzpomínky na sny z mládětství. Cesta k poznání kouzla filozofie... Bachovy (nejen fretčí) příběhy zbožňuji. ❤ --------------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - kniha, která má v názvu slovo kniha... celý text

Leden na vsi 1995, Egon Bondy (p)

Pochopovat množství cizojazyčných slov, které působí občas až okázale, přivodí místy nauzeu. Autor reflektuje dobu normalizace. Trochu zaráží poraženectví, vnímání sebe sama jako starce (v 47 letech…). Sám Bondy svůj text vnímá jako nudný… „Píši-li letos tuto knihu – jež bude věru spíše kratší než delší (díky bohu, neboť bude spíše nudnější než zajímavější), takže je vůbec spíš neslušností nazývat ji knihou…“ (s. 16) „Namísto toho všeho jsem napsal něco, čemu jsem se vždycky snažil vyhýbat. Takové osobní existenciální povídání – protože o filosofii se tu přece mluvit nedá a beletrie to taky není.“ (s. 53) Zaujme aluze na Hrabalovu tvorbu. „…ani já už nevypiji lavór piva, jak mi v literárních dílech připisuje ta podivná postava české literatury.“ Porovnání Tolstého a Rollanda (s. 34) působí až nemístně… Občas probleskne zajímavá myšlenka. „… žiju v bídě. Alespoň ve dvou bídách: v bídě nemožnosti přijít se svou prací k lidem a v bídě strachu, který ve stále větší míře rok od roku musím chtě nechtě pociťovat, když píšu tak jak píšu.“ (s. 37) Dvanáct krátkých básnických textů zaujme víc než předchozí nesourodé mudrování. „Celý život jsem chodil v patách za smrtí teď už ale chodí smrt v patách za mnou“ (s. 96) Grafická úprava obálky je pěkná. -------------------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - kniha, která má v názvu kalendářní měsíc... celý text

Amsterdam 2012, Ian McEwan

Láska, přátelství a poslání na jedné straně, na druhé intriky, nenávist a podlost. McEwan zasadil příběh Vernona a Cliva, kteří se považují za přátele, do atraktivního prostředí politiky, novin, umění, ale i hor. Jednotlivé postavy jsou zajímavě propojeny, různorodé prostředí se také prolne. Pozorného čtenáře asi závěrečná část odehrávající se v Amsterodamu nepřekvapí. Kniha je členěna do 5 částí. Střídavě sledujeme vzestupy a pády šéfredaktora deníku Vernona a skladatele Cliva. Autor odkazuje na osobnosti skutečné, ale i fiktivní (Hart Pullman, Dave Spieler). (Odkaz na song Who My generation vkládám do diskuze.) „Tak málo toho jeden o druhém víme. Ležíme na hladině a větší část spočíváme pod vodou jako ledové kry a naše společenské masky vystupují do viditelného světa jen chladné a bílé.“ (Clivova reakce na kompromitující snímky, s. 69) ----------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu... celý text

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

„Autismus už nevnímám – žiju ho. Nic jiného vám totiž časem nezbyde, jinak byste se zbláznili. Přestáváte dětem říkat, co mají dělat. Začnete věci dělat tak, jak byste si přáli, aby je dělaly ony. Snažíte se být pro ně vzorem.“ (s. 15) Autor citlivě i zábavně, s nadhledem i niterně píše o své práci. Podle toho, jak osobitě a bez frází popisuje svou práci, je patrné, že ji má rád. Nebo spíš, že JE (děti) má rád… Knižní vydání je podařené, líbí se mi střídání kapitol s krátkými odposlechnutými průpovídkami. „V práci nám vypadl internet… Dítě: - Zavolej panu wifináři. J8: - Nemám číslo. Dítě: - Najdeme na internetu. Martin Selner dokáže své texty umně vypointovat. Rád zavítám na jeho blog. „Občas se ukáže, že nejtěžší diagnóza není autismus, ale výchova.“ (s. 37) „Mnohdy totiž ani nezáleží na tom, kolik slov znáte, ale komu je říkáte.“ (s. 95)... celý text

Bylinkové pohádky 2019, Jana Burešová

Ideální rodinné čtení pro předškoláky. Jednoduché pohádkové příběhy v sobě skrývají pozitivní pohled na svět a nenásilně seznamují děti s léčivými účinky bylinek. Trochu ruší délka odstavců. Kresby Aleny Schulz voní jako rozkvetlá louka. ----------------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - Kniha poprvé vydaná v roce 2019 (nová kniha)... celý text

Hodinu nekousat 2008, Tomáš Brandejs

První část – Mimo a nad – verše reflektují niternější pocity. „Míjím záludné střely na sobě průstřelnou vestu však cestu snad už znám“ (Odrážím) V druhé části – Přátelské zákusky – zaujme český výraz pro palindromy – obrácenky. Některé z nich jsou povedené. Obrácenka o prapodivné kalendáři NEBUDE DUBEN Škoda některých přehnaně „humorných“ z cyklu Život a smrt (Potrat, Euthanazie). Některé rádobyvtipné verše neskousnu…... celý text

Učitel dějepisu 2004, Tereza Brdečková

Zajímavá zpověď, jakási terapie. Autorka prostřednictvím postavy Arona Kamena, učitele dějepisu, nahlíží na minulost, ale i současnost. Nahlíží i do našeho nitra. Netradiční je téměř magický motiv SIKA. I když text působí jako úvaha, tak pasáže týkající se pohledu na dějepis jsou čtivé: „Nedělám si iluze. Každá třída, kterou učím, se na začátku skládá z pětadvaceti studentů, které dějepis vůbec nezajímá, a průměrně ze tří, kteří mají představu, k čemu slouží. Pokud podám stoprocentní výkon, rozmnožím ty tři přibližně na deset nadšenců, kteří se pak rozhodnou z dějepisu maturovat.“ (s. 36) Pozornost upoutá i hledání sama sebe. „Ještě raději bych mu přivezl svůj autoportrét. Byl by to obrázek člověka s ruksakem na zádech, a ten ruksak by se hýbal, jako kdyby byl plný myšek. V ruksaku nosím všechny svoje city, myšlenky, vzpomínky, plány, radosti i sny. Chtěl bych to všechno rozbalit a někomu to dát…“ (s. 57) Co je SIKA? Sika je heslo… „Kdo jednou přeloží slovo Sika přesně, bude navždy vševědoucí.“ (s. 75) -------------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou... celý text

Festival v ulicích 2017, Petr Humplík

Na malém prostoru autor řeší množství témat (alkoholismus, homosexualitu, šikanu). Jako povídky by se mi některé příběhy líbily samostatné (řešení alkoholismu, smrt psa, šikana), propojení množství postav působí spletitě. Navíc po Prologu autor začíná Koncem. Prolog a Epilog jako by nebyly součástí příběhu. Ostravské prostředí pouze naznačeno neutrálně jako „vysněné město“, případně připomenutím obchodního střediska Fukušima. Až v závěrečné kapitole je přímo zmíněna Ostrava. Kdyby byl autor rozšafný, koukl by se, jaký význam má slovo rozšafný, a asi by ho nepoužil do přímé řeči zfetované postavy. „Tak jí dej, ne, ať ji to bebínko tak nebolí, chuďatko naše,“ ozval se rozšafný ženský hlas za jejími zády. Autor opakovaně chybuje ve skloňování zájmena ona. Rušivě na mě působil i zrychlený souhrn toho, co jednu z postav čeká v budoucnosti, nebo označení jiné postavy jako „náš Slávek“. Na zadní předsádce je dost troufalé přirovnání, že příběh "sečtělejším možná malinko připomene knihy Jamese Heriota". ---------------------------------------------------------------------------- ČV 2019 - Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě... celý text

Na co umírají muži 1968, Karel Pecka

Devět povídek Karla Pecky zachycuje svět muklů na přelomu 40. a 50. let minulého století. Stísněnost pramení ne přímo z vězeňského prostředí, ale ze vztahů „za dráty“… Ohrozí Bogana Jiřího útěk? Je cennější básnická skladba Edison, nebo kus chleba? Ubrání se mukl, aby vnímal plynoucí čas v korekci? „Odrazil se od stěny pod okny a udělal čtvrtobrat. Po několika dalších krocích se ocitl u další stěny. Tam se obrátil a kráčel zas směrem k protější, čtvrté. Počítal kroky. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest. Stěna. Obrat. Jeden, dva, čtyři, šest. Teď se už nemusel obávat, že do některé zdi narazí. Pohyboval se po své každodenní dráze a kroky měly správnou délku.“ (s. 72, Měsíční světlo) Pomohou vzpomínky na svobodu? „Když je ti nejhůř, stačí si zapálit a vzpomenout si na ty mizerný doby, kdy nebylo co kouřit. Takže oproti nim je to dobrý… A když nemáš co kouřit?... Tak se aspoň nadechnout. Zhluboka nadechnout, na chvíli zadržet dech, abys ho cítil… … a vzpomenout si, že byly doby, kdy člověk už nedýchal… Z muklovského argotu namátkou – fedrovat, filcunk. ......................................................................................... ČV - Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení... celý text

Básně noci 1966, Vítězslav Nezval

Nezvalova poezie odráží dobu. Vydání z roku 1966 otevírá Dedikace (1929) Smuteční hrana za Otokara Březinu. „Král leží na marách ve dveřích dvorany“ V Podivuhodném kouzelníkovi autor myslí „na budoucnost Evropy té kolonie uprostřed níž můj přísný národ“, optimisticky zní „má píseň je duhou s ní kráčej/ troubí postilión a koníci poběžte k nivám“. Často se objeví řetězec asociací: „Měsíc rybí oko čočka poslední z rodokmene kouzelníkova srp jenž požíná démantové nebe.“ Zní revoluční „Soudruzi do boje!“ Když se čtenář na cestě od Grónska přes Indii do uhelného dolu nepatrně ztrácí a přemýšlí nad lidovou formou básní, sám autor připomene kuplety. „Od pásma k pásmu hemží se jen samé výlety dnes básně mají oblibu jak včera kuplety“ Nezval vzdává hold Edisonovi nejen ve stejnojmenné skladbě, ale připomíná ho i v básni Signál času (1931): „cítím Edison už asi nežije// Co je mi teď do tvých slavných vynálezů/ když ty uvadáš jak malá snítka bezu/ osmdesát čtyři léta míti spěch/ proto abys nabral naposled svůj dech“. Často se opakuje motiv noci; Nezval zaujme neotřelými přívlastky „embryonální hlavy“, „hašišové bradavky“, „hašišové básně“. „Odpusťte mi dobrá příští pokolení žil jsem v době kdy se rytmus stále mění“ „Smějte smějte se mně lidé příštích let Pro mé popěvky pro bizarní můj svět“ „Kolik událostí tolik různých not je mně líto těch kdož nenalezli bod z jehož perspektivy NE se mění v ANO jak se mění večer v noc a noc v své ráno v které rovnoběžky sbíhají se zas“ ----------------------------------------------------------------------------------------------------------- ČV - Kniha s černobílou obálkou (Obálka sice časem zašlá, ale černá jako noc, po odkrytí obalu bílá jako den.)... celý text

Bez Karkulky 2009, Irena Dousková

Minimalistické verše. Poznamenaly mě minimálně... Plus mínus tři hvězdy Doma mi veršované vypravovánky od Douskové zářit nemusí Jedno Vypravuj (s. 34) překvapí pointou: "Dneska mě napad smutný žert Není-li žádné nebe Tak to mě nemůže vzít čert Ani mě ani tebe" Jiné Vypravuj (s. 41) pobaví (?) černým humorem: "Podej mi ten kabát Zajdeme mezi lidi Na hřbitov A tak" Další Vypravuj (s. 52) překvapí vulgární prázdnotou... Celkově knížka láká k otevření - má pěkný formát, hezké ilustrace. "Popelka se skromně zap_řila Takový krásný rap_r! Ale co mé pap_rové šaty Z oříšku vyskočil tap_r" (Mařenka sní, s. 37)... celý text

Mrakodrapy 2012, Marka Míková

Triptych Mrakodrapy čtenáře zavádí mezi věžáky. Všechny části kromě mrakodrapů spojuje motiv dětí a rodičů, jejich vzájemný vztah. Zatímco první povídka Tak jdem zachycuje tatínka s dcerkou někde na Brodwayi, druhá povídka Ema zachycuje pohled na mrakodrap z pohledu dítěte. Na rozdíl od úvodní a třetí povídky není mrakodrap zasazen do konkrétního města. Celkově ale působí velice důvěrně. Odhalování tajemství jednotlivých pater je nápadité – ať už se jedná o šlehačkovou bitvu, práce řezníka nebo činností správce mrakodrapu. Když má Ema „nohy spuštěné z okna v šedesátém patře“, nezamrazí jen jí. Autorka dokáže s citem a vtipem upřesnit například počet prodavaček. Závěrečná rodinná sešlost je očekávaným vyústěním Emina příběhu. Podobně jako i v jiných svých knížkách Marka Míková prokládá prozaický příběh verši. „Však my, děti moje drahé, však my, děti mé, jsme součástí jedinečné árie.“ (s. 57) Momentku ze San Franciska vypráví několik tamních budov, např. Momáč (SF MOMA - San Francisco Museum of Modern Art). Příběhy Marky Míkové jsou pestrobarevné. „Trávník hýřil barvami. Modrá jedna červený meloun a vyplivovala černé pecky na zelenou trávu, oranžová si upravovala zelené vlasy a černý pruhovaný dával bílé ochutnat žlutou a červenou pizzu s bílými a černými tečkami navrchu. Bylo slyšet šumění fontány a přes ně se draly hlasy lidí a ptáků až nahoru ke stromům a ještě výš, až k domům, až k mrakodrapům.“ (s. 123) Ilustrace Alexandry Švolíkové dokonale využívají motiv mrakodrapů pro každé písmeno. Podobně jako v Domu v Rugolu je zajímavě sestavený obsah knihy. „Mrakodrapy drápou mraky…“... celý text