triatlet přečtené 783

Pozdravení slunci 1991, Jan Zahradníček

Z každé básně vyzařuje pocta slunečním paprskům. Pomocí slunce autor oslavuje práci, vlast, zemi, život… Báseň Rekviem autor věnuje historikovi Josefu Pekařovi, který zemřel v roce vydání sbírky (1937). „Kde nejsem již, dál, řeko, zníš, hodiny odbíjejí, dál minulosti přibývá a roste věno její, v dravosti krve bohatnouc o každý dech, o každé početí, kruh každý ve stromech. (s. 30) V básních je patrný vztah k víře, Bohu. „Kéž pomáhá ti Ježíš a Maria, jež patou drtí hnízdo hrůz.“ (s. 32) Jan Zahradníček oslavuje i K. H. Máchu, sv. Václava. Verše jsou složitější, ale při pozorném čtení v nich našinec objeví klíč k další pouti… „Ať kdekoli, živote starý, stan rozbít jsi kázal, znám již směr ten, jímž vítr tisícinohý, věrný tvůj vazal, v sandálcích listí pospíchá neznaven.“ (s. 41, Ať kdekoli) „Ó město, jež zvoníš jak mince do naší žádostivosti, tak znenadání, jak ulice v ulici přejde, dnes dálka vzkříšených polí se prostřela pod okny tvými, věž babylónská lomozu tvého se zřítila náhle, dozněl třesk rozhořčení a ticho se modlilo s tichem za bystřinu života dmoucí se k zornicím našim.“ (s. 63, Velký pátek v městě) „Jak často láskou svou vyhnán až za smrt a v kořenech vítr já v jistotě tvé se blaženě zapotácel…“ (s. 68, Zemi mé...)... celý text

Astrid Lindgrenová 2018, Agnes-Margrethe Bjorvand

Na velkém formátu knihy vyniknou nádherné ilustrace Lisy Aisato. Knížka přináší střípky ze života Astrid Lindgrenové. Je psaná jednodušší formou. Dozvíte se, kolik jmen měla Astrid Lindgrenová, kolik měřila centimetrů, jakou měla přezdívku, ale i dobové údaje - např. o ceně jízdenek. Zajímavé jsou i informace o partnerských vztazích a o literární činností. Publikace správně motivuje, aby čtenář vyhledal i jiné biografie o Astrid Lindgrenové a upřesnil si, jak to je např. se zákonem na ochranu zvířat, který by měl být ve Švédsku pojmenován podle Astrid Lindgrenové. Pobavilo mě, jakým způsobem si Astrid snažila přivodit bolest hlavy. Vtipné je i líčení toho, co s bratrem dělali se slepičími vajíčky. Zaujme těsnopisný záznam. Každá kapitola je uvozena citátem Astrid Lindgrenové. Na závěr je přehled všech citátů a zdroj, odkud jsou. V závěru je i přehled, podle jakých fotek kreslila ilustrátorka některé obrázky. V překladu mě rušilo jen občasné užití vazby "strašně/ hrozně rád". "Dětství bez knih není dětství. Pak člověk nemá přístup do kouzelné krajiny, kde lze nalézt nejvzácnější ze všech potěšení." "Píšu tak, jak bych chtěla, aby knížka vypadala, kdybych byla sama dítětem. Píšu pro dítě ve svém nitru."... celý text

Mořská modlitba 2018, Khaled Hosseini

Jak vybrat knížku s obálkou, která zaujme? První adventní sobotu jsem zašel do jednoho z největších pražských knihkupectví a koukal jsem. Zaujala mě obálka Mořské modlitby. Chvilku jsem knížkou listoval a řekl si, že si ji půjčím v knihovně a zařadím do výzvy. Zapomněl jsem si ale poznamenat název a až na základě indicií se mi ji podařilo znovu najít. V rodném městě ovšem ještě v knihovně není a větší knižní obchody ji na pultech nemají. Objevil jsem ji v knihkupectví, které je spojené s čajovnou. Přečetl jsem ji za pár minut v prostředí, které je provoněno. Přečetl jsem ji krátce poté, co jsem poslouchal vyprávění jednoho medika, který byl na podzim měsíc na misi v Keni. Příběh je založen na kontrastu - na dobu, kdy Sýrie nebyla sužována válkou, a na dobu, kdy lidé hledají nová útočiště, aby utekli před válečnou hrozbou. Pochopím čtenáře, kteří si budou myslet, že je to propagandistická knížka, ale nepochopím čtenáře, kterému se po přečtení nesevře hrdlo a nepřiměje ho k zamyšlení... Koukl jsem na video (viz diskuze), jak vypadá Homs... Malí Marwánové (jméno chlapce) by si měli neměli hrát v kráteru po vybuchlé bombě... Motivace přečíst od Khaleda Hosseiniho i nějaký rozsáhlejší román. .................................................................................................................................... ČV 2019 - Kniha, která vás zaujala svou obálkou... celý text

Jan houslista 1970, Josef Hora

Netuctová skladba... ... šedesát dvanáctiverší Z hlediska formy byl autor ovlivněn předchozím překladem Evžena Oněgina. Z elegických tónů zní smutek... ... z nenaplněné lásky? Především smutek odrážející dobu... Až v 9. dvanáctiverší autor zmiňuje housle. "Mé housle! Cizincům jsem hrál, a cizí žena v jejich hlasu plakala láskou pro můj žal!" (s. 17) Místy mi niterné verše připomínaly Wolkrovy Slepé muzikanty. "A hrál... Tam lidé přesycení zde v roztančeném zanícení jako by sál se kolébal, jako by hudba vznášela je, v čas písní do zpěvného ráje, a dívčin hlas zněl nesmělý: Pozdravte domov, příteli!" (s. 23) Na malém prostoru Hora dokáže zachytit krásu Prahy. "Vltava dýchá. A jak bledne v měsíční záři Svatý Vít, kams do prostory nedohledné Janovi hudba začne znít, noc, hvězdný svit, ruch vln a klid - hlas houslí uložený doma, mu směle, čistě vanul rtoma..." (s. 28) Ze smutku občas probleskuje náznak naděje. "Dál, růže, voň, dál, větře, věj, neb život, život nesmírný je, je bolestný jak poezie a úrodný jak zahrada..." (s. 46) I motiv podobný jako v Krysaři naznačuje naději. "A děti jako ptáci jdou za hlasem strun." (s. 61) "Komu jste, housle moje, hrály? Komu jsem vámi kde co vzal? Kde jsou ti, kdo vás milovali? [...] Dlaň rodné hlíny a zrno volají: Braň před vichřicí prsť domoviny." (s. 67) ..................................................................................... ČV 2019 - Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj... celý text

Havajské ostrovy 2008, Leoš Šimánek

Už úvodní 4 fotky ukazují pestrost Havaje (pláže bílých, zlatých červených a černých písků). Publikace je především obrazová. Kdo zažil cestovatelské pořady Leoše Šimánka, tak při čtení krátkého doprovodného textu patrně bude slyšet příznačnou Leošovu dikci. Text je stručný, výstižný, vhodně ho oživují přímé řeči. Chybělo mi víc faktických informací - kolik času, kde Šimánkovi strávili. Zaujaly mě informace o Jacku Londonovi, který v r. 1916 navštívil Waikiki a pronesl: "Jsem rád, že jsem tu právě dnes, protože v budoucnu bude Waikiki Beach jedním velkým hotelem." (s. 16) London krajinu Maui popsal v povídce The House of the Sun jako "poselství zázračné krásy pro lidskou duši, která se nedá popsat, nýbrž která se musí vidět". Je netradiční koukat na vánoční hvězdu zalitou sluncem :-) Na s. 94 autor připomíná osud kapitána Jamese Cooka. Slovníček cestovatele po Havaji: Waikiki - pramenící vody Haleakala - dům Slunce Aloha! ............................................................................................................................................. ČV 2019 - Cestopis... celý text

Abeceda v hádankách 2017, Zuzana Pospíšilová

Dvacet knížek od jednoho autora, kterému navíc nechybí pokora? Vydá ročně hezkých knížek několik, _ _ _ _ _ _ _ je můj žolík :-) Autorka se v hádankách zaměřuje na věci denní potřeby (hrnek), zachycuje město (přechod pro chodce), živou i neživou přírodu (netopýr, řeka), školní prostředí (škola, čísla, křída). Hádanky jsou řazeny abecedně a představují i některá písmena: "Jen jediné písmeno/ bývá stále zdvojeno./ U nás se moc neužívá,/ v cizích zemích ale bývá." Většinu čtyřverší doplňuje otázka Co je to?/ Kdo je to? Výjimkou je např. "Dvanáct strýčků se vždy střídá,/ každý svoje dny si hlídá./ Pro každého je to šok,/ v kalendáři nový _ _ _." Knížka přirozeně rozvíjí slovní zásobu předškoláků a mladších školáků. Krátké veršovánky působí svěže, vtipně. Líbila se mi hra s mnohoznačností: "Můžou to být kuňkalky/ nebo zvláštní sandálky,/ co se k vodě nosívají./ Jiné závěs upínají." Doprovodné ilustrace Zdeňky Študlarové jasně vystihují hledané slovo. Na str. s písmenem S se podařilo vytvořit samostatný příběh pomocí klíčových slov "stromy - stan - strach". .......................................................................................................................... ČV 2019 - Kniha od autora, který napsal více než 20 knih... celý text

Holčička, která milovala hřbitovy – a jiné povídky 2018, P. D. James (p)

Na rozdíl od rozsáhlých detektivních románů se v povídkách P. D. James zaměřuje na zločiny, které se odehrály před mnoha lety a zpětně je postavy rekonstruují. Je zajímavé, jak aktéři příběhů vzpomínají na vraždy s odstupem času (někdy i s odstupem desítek let) a jak se s tajemstvím, které znají (Jojo; Holčička, která milovala hřbitovy; Vražda Santa Clause), vyrovnávají. Ve Vraždě Santa Clause jsou dva vypravěči (kromě svědka zločinu i postarší policista, který vraždu vyšetřoval na začátku své kariéry). Autorka dokáže navodit dobovou atmosféru, výstižně charakterizovat postavy. Překvapí i smysl pro (černý) humor (závěrečná povídka Velmi žádoucí rezidence). Samotným povídkám předchází Předmluva od Petera Kempa.... celý text

Liptov 1981, František Šlachta

152 černobílých a 48 barevných fotografií zachycuje živou i neživou přírodu, folklor i architekturu na Liptově. Fotografie Františka Šlachty uvozuje text Zdenko Hochmutha, ve kterém sice opěvuje hlavně přírodu, ale zmiňuje i modernizaci Liptova. "...přehrada s dálnicí - nová estetika v tváři Liptova" Hochmuthův text je přeložen do ruštiny, němčiny, angličtiny a francouzštiny i v samostatné příloze. Obrázky zachycují Chočské vrchy, Západní Tatry, Roháče a Nízké Tatry v různých ročních obdobích. Dobovost dokumentuje oblečení lyžařských turistů. "Kto stal raz na Havránku podvečer pred búrkou a hľadel ponad jezero na neskutečnú kulisu Nízkých Tater s Poludnicou, Ďumbierom, Sinou a Chabencom, ten zažil všetko, čo sa zdá neskutočné, aj v skutočnosti, a nebyť věžičky marského kostolíka, možno by aj zabudol na neskutočné dediny, čo stáli a dýchali tam, kde sa teraz rozlieva jazero." "Či hladíš z Liptova na Choč, alebo z Choča na Liptov, vždy ťa ovláda pocit uspokojenia, slnečnej pohody..." Pro mě je srdcový pohled napravo od Choča, východně - směrem k Sivému a Salatínu, k Babkám a Červenci... Směrem nad Bobrovec, kde zní zvony v kostele sv. Juraja. "Sedieť na vrchole hoci Babiek a konfrontovať si videné obce s rozprestrenou mapou, to je priam ideálna lekcia sídelného zemepisu Liptova." Starý mlyn v Kvačianskej doline, Havránok, Kúpele-Lúčky, Choč, Baranec, Volovec, Ostrý Roháč, Demänovské jaskyne, ale hlavně Baníkov, Sivý vrch a Babky, to je můj ❤ LIPTOV.... celý text

Svítání na západě 2008, Otokar Březina (p)

"...řeč mrtvých slov s mou duší hovořila" (nálada, s. 49) Toto oxymorní spojení by mohlo být mottem útlé sbírky... Verše, které nítí pozornost, hořknou zmarem, skrývají tajemství, odhalují smutek, navozují bolest, vzbuzují soucit, zaclánějí Slunce, - přesto - dýchají životem. "Jdu, teskný, duší svou, kde setba noci zraje, bezdětný hospodář po zkvetlých mezích, sám, a v hudbě tušení, jež siným světlem hraje, na noci budoucí své lásky vzpomínám." (s. 53, Až sedneš za můj stůl) "Pozdravy z druhého břehu, jež ke mně vichry tajemství svály! Sesutí budoucích cest, jež křísí v hlubinách zalkání ech! Údery tichem, jak znamení v noci, když přítel umírá v dáli a jeho přízrak se plíží v sírově ozářených snech!" (s. 18, Vteřiny) ............................................................................................... ČV 2019 - Kniha s oxymórem v názvu... celý text

Deník haiku 2 2012, Miloň Čepelka

Miloň Čepelka pomocí veršování skládá hold světu. Holt Pan umělec, navíc se kamarádí s Paní moudrostí. Čepelkův um skvěle vystihl Josef Pepson Snětivý v doslovu. "Člověku, jenž nezpychl nad svým uměním, je po právu dovoleno - a odpuštěno - vše. V haiku Miloně Čepelky nalezneme bujarý optimismus i ztmavlou skepsi, výlety na hranici všehomíra i nepříliš zvukotěsnou zeď, za níž sténá neznámá slečna v situaci, jež nepřipouští dvojznačnost." "Ladím si vesmír: šumí, burácí, mlčí, všechno současně." (s. 50) "V noci pršelo, slimáci si chuchrají. Musím jít vraždit." (s. 54) "Je. Není. Byla. Jako hastrman. Víla. Jako pohádka." (s. 59) "Opakování matka moudrosti. Nebo tupá beznaděj." (s. 61) "Tak málo stačí: dva pohledy, dvě jiskry, a je tu požár." (s. 71) "Máš odpovědnost za každé svoje slovo, tak raději mlč." (s. 80) "Co bylo, je pryč. Co bude, nemám zdání. Co je, za to dík." (s. 85) "Radost ve smutek, láska v nenávist. Zřídkakdy v opačném sledu." (s. 85) "Všechno je možné, to je jediná pravda, za kterou stojím." (s. 92) "Úsměv nemusíš hledat. Je všude: v trávě, ve vodě, v lese." (s. 116)... celý text

Běžte - a milujte se! 1987, Vladimír Jiránek

Několik desítek Jiránkových vtipů o partnerských vztazích, v řadě jsou podstatní terapeuti. Autoři papírem nešetřili - vtip, který by se vešel na jednu stránku do šesti komiksových oken je na šesti samostatných stránkách... V úvodu dr. Jana Marhounová vysvětluje, že publikace vznikla při příležitosti Mezinárodního kongresu o rodinné terapii, který se konal v Praze v r. 1987. Ve stati Rodina je základ rodiny J. Marhounová komentuje rozvodovost a následně význam terapeutů. Cituje R. Thákuru, připomíná americkou psycholožku V. M. Satirovou, ale obecně zmiňuje i "sovětské odborníky kladoucí důraz na poznání v různých vztazích". "Nezapomeňte si říct každé ráno: Život je nádherný!" ....................................................................................... ČV 2019 - Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu... celý text

Tlukot a bubnování 2010, Jan Jirků

Vtipný pohádkový příběh, v němž nechybí princezna, magické číslo tři a překonávání nástrah. Autor umně a nápaditě využil moderní typografické vymoženosti. Snad poprvé jsem otáčel knížkou, abych přečetl celou větu :-) ................................................................................................... ČV 2019 - Kniha autora, jehož jméno i příjmení začíná na stejné písmeno... celý text

Případy detektiva Ťopa 2018, Kateřina Boudriot Bažantová

Základem velkoformátové knihy jsou ilustrace, které představují několik světových velkoměst (kromě výše zmíněných ještě New York, Paříž, Tokio a potěší závěrečné spojení Prahy se lvem). Světové metropole nejmenší čtenáři poznávají společně s převlečeným kocourem Ťopem, který v každém městě pátrá po něčem/ někom ztraceném. Navíc by měl být rychlejší než dotěrný paparazzi. Pobavila hra se slovy - "stará máma Č´chi č´chi" v Tokiu i názvy novinových plátků na závěrečné předsádce, kde se skrývá rozluštění (Klidové noviny, Mladá Číča dnes, Hospodářské koniny, 100+1 kočičí mňoukavost, Právo koček). ................................................................................................................. ČV 2019 - Kniha od současné české autorky... celý text

Dům v Rugolu 2018, Marka Míková

Marka Míková knihou vzdává hold svému strýci Štěpánu Zavřelovi. Kniha je po všech stránkách netradiční: ať už se jedná o formát, typografickou úpravu, skloubení ilustrací zesnulého autora s ilustracemi jeho žáka, nebo o zdánlivě banální příběh. Prázdninové dobrodružství dvojčat Aleny a Lídy je sice zachyceno obyčejně, ovšem vyklube se z něj neobyčejný příběh. V pestrobarevné publikaci je ústředním motivem bianco a nero. Samostatně by mohla fungovat 4. kapitola, pohádka Bílý a černý (odvyprávěná netradičním slovesným způsobem, respektive časem). Kniha odkrývá malá i větší tajemství. Závěrečný citát jsem sice chvíli luštil, ale u 4. kapitoly jsem se utvrdil o jeho přesném znění. Netradiční jsou zdvojené názvy kapitol a skvělé (a motivační) poznámky na konci kapitol. Skvost. Jsem rád, že jsem ho přečetl ve sváteční čas a v rámci ČV jedno z témat plním jako první. "Někdy mi připadá, že člověk je jako dům plný tajemství a Rugolo, to je Štěpán Zavřel." Přál bych si, aby na konci roku měla aspoň trojciferný počet hodnocení. (V diskuzi odkaz na rozhovor s Markou Míkovou o knize Dům v Rugolu.) ......................................................................................................................... ČV 2019 - Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů... celý text

Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami

Haruki Murakami svými příběhy přivádí čtenáře k otázkám. Radši mám rozsáhlejší romány, ale líbila se mi kafkovsky laděná Podivná knihovna. I Útok na pekárnu přináší množství aluzí - na F. M. Dostojevského, Čaroděje ze země Oz, nebo R. Wagnera. Povídka je ze série, kterou ilustrovala Kat Menschik. Celkově jsem se ale v existenciálně laděném příběhu ztrácel, nebo jsem se nenašel. "Bůh je mrtev. I Karl Marx. A John Lennon jakbysmet. A my měli každopádně hlad jako vlci, což bylo důvodem, proč jsme se odhodlali ke špatnostem. Neuchýlil se k nim hlad, protože snad měl nás - naopak ty špatnosti měly hlad, a proto se dávaly na naši dráhu... No, nic smysluplnějšího vám k tomu už nepovím, zavání mi to ale celé existencialismem." (s. 10) A co že by mě zajímalo? Jestli vypravěčka z povídky Spánek neminula na svých nočních cestách manželskou dvojici z povídky Druhý útok na pekárnu. .................................................................................... ČV 2019 - Kniha od asijského autora... celý text

Slavná Vantochova legenda 1991, Bohumil Hrabal

Skutečně makabrozní pábitelské vyprávění o kostlivcích a mrtvolách. Krátký text doplňují dřevoryty Josefa Váchala, které navozují strašidelnou atmosféru. Bohumil Hrabal zaujme už úvodní větou: "Nechoďte ještě spát. Nemá to cenu. To rači si zajděte na krchov a jen tak pro legraci si probuďte několik mrtvol." (s. 6) Součástí je i Morytát, který napsali čtenáři (střídavé pochvalné a negativní ohlasy na Hrabalovu tvorbu). Osobně bych se podepsal pro ty liché. "To se duše skutečně napila průzračně nezkalené vody. Jásal jsem při čtení. Již dávno mi nebylo u srdce tak dobře. Viďte, člověk je přeci v jádru dobrý a takové dílko jako Pábitelé právě rozezvučí ty nejlepší struny, z nichž je utkán nejideálnější hudební nástroj - lidská duše." (s. 42-43) Za glosou Miroslava Petříčka (datovaná r. 1969) je závěrečný text Bohumila Hrabala o legendě. "Legendu o každém člověku je možno zaslechnouti nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přidat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí." (s. 59) ............................................................................................ ČV 2019 - Kniha, která má lichý počet stran... celý text

Cílovníci 2018, Eva Papoušková

Autorka prostřednictvím Záviše poláčkovsky vypráví klukovský příběh z Koleje Jiřího z Poděbrad, která po válce fungovala jako gymnázium. Krátké kapitoly doplňují povedené ilustrace Galiny Miklínové a koláže z dobových dokumentů. Dětští čtenáři asi nerozklíčují, kdo z budoucích osobností Československa slavil narozeniny 5. října... Škoda, že v obrazové příloze nebyly i portréty a medailonky chlapců, kteří se proslavili. "Ale to už vlak zastavil v Poděbradech a my jsme šli na nádraží promenádou. Táta říkal, že tam vždycky prodávali zmrzlinu. Ale teď zde bylo ke koupi jen psí sádlo v trafice, tak jsem byl zklamán, a šli jsme na náměstí." (s. 18)... celý text

Strážce nádrže 2018, Zdeněk Svěrák

Vážený pane Svěráku, když jsem pročítal dopisy Jiřího Smrčka, jako bych Vás slyšel, jak vyprávíte, jak vládnete jazykem, jak se usmíváte, jak se tváříte. Dopisová forma snese hodně - místy jsem se musel vrátit a znovu si přečíst začátek dopisu, abych si osvěžil, čím strážce nádrže začal svůj další vzkaz geniálnímu řediteli. Vystihl jste eurounionovské dotace (s. 18), zachytil pohnuté dějiny ("V únoru toho roku vybuchla v Kremlu bomba jménem Chruščov. Tento malý olysalý strejc, do kterého byste to neřekl, pronesl k delegátům 20. všesvazového sjezdu strany tajnou zprávu." - s. 20), ale především jste pospojoval střípky, u kterých jsem se upřímně opakovaně zasmál. Mě ňák baví Váš styl, pane Svěráku. Mně ňák se líbí historky, a třeba i s "uchem u rádia", pokud tam je něco typu vlastních zubů... Líbila se mi charakteristika starých pánů neherců od Cimrmanů. Těším se na další (BEZ konkurenční) povídky. S úctou obdivovatel krásy jazyka českého PS: MAGGI jsem si hned zkusil napsat na kousek škartky :-)... celý text

Filmové komedie 1991, Zdeněk Svěrák

Jeden film lepší než druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, či osmý. A tak když máte podle kondiciogramu špatný den a chčije a chčije, potkáte nějakého Hujera, není na škodu prolistovat klasiku :-) Jedna hláška za druhou. "- Nádhera! Technicky naprosto dokonalý, - slyšíme z davu. - V první chvíli jsem si myslela, že se jim to plátno opravdu roztrhlo. - - Stejně jsme my Češi šikovnej národ. - "... celý text

Všecky krásy světa 1999, Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert nezapře své básnictví ani v prozaických vzpomínkách. V krátkých črtách vzpomíná na přátele z řad umělců (Slečna Toyen, Dosti Wolkra!), zachycuje dobovost (Atentát na doktora Kramáře), líčí zázemí domova (Kuchyňské hodiny). Výhodou textů je, že se nemusí číst popořádku. "To známé tik-tak je však poslední, co slyším z jejich útrob. Hovoří ke mně docela jinak. K jejich důvěrnému, ale vždy rytmickému hlasu - jestliže se zaposlouchám a jejich tikot vnímám - vymýšlím si, či lépe: slýchávám přemnohá slova. Je to vlastně také i trochu mé řemeslo." (s. 17, Kuchyňské hodiny)... celý text