triatlet
přečtené 783
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Autorka rozehrává rozkošatělý příběh obyčejných lidí na pozadí dějinných událostí. Po cca 100 stránkách znovu připomene, kdo že rodinnou historii vypráví... Alena Mornštajnová má dar charakterizovat postavy. Fridrichův osud mi připomněl Rudolfa Langa v knize Smrt je mým řemeslem. Podobně jako v Haně se objevují motivy dopisu, holokaustu, kukaččího dítěte a viny. Zaujalo mě, jak naložila Alžběta s židovským majetkem v drážním bytě, kam se stěhovala. Překvapilo/ nepřekvapilo (?) mě, jak autorka motiv rozvedla... Autorka umně zakomponovala dobové detaily: "V roce, kdy můj syn oslavil desáté narozeniny, zemřel vládce rudé půlky světa a obyvatelé jeho kolonií očekáváním nadzvedli víčka, aby se nenápadně rozhlédli, jestli se neblýská na lepší časy. Když při pohřbu, slavnostně přenášeném v přímém přenosu po celém socialistickém světě, vyklouzla vojákům rakev z rukou a s rachotem se zřítila do hrobu, Jakub poznamenal: »Už se jim to začíná hroutit.«" (s. 372) Podobně jako po dočtení Hany jsem se musel podívat na jednu (klíčovou?) větu (úvodní na straně 365). Kdybych četl znovu, dělal bych si genealogický strom Dvořákovy rodiny. "Alžběta měla zvyk, který mi vždycky připadal dost zvláštní. V obývacím pokoji sloužícím zároveň i jako ložnice shromažďovala na prádelníku se čtyřmi dlouhými zásuvkami fotografie lidí, kteří tu už nebyli. jejich dni se buď naplnily, nebo odjeli a dávali o sobě znát jen dopisy a fotografiemi." (s. 283)... celý text
Pán a vrabec
2017,
Marka Míková
Jednoduchý příběh o práci, přátelství, přírodě. Autorka opět prokázala invenci - dvojjazyčný text doplňují komiksové vložky, které příběh vtipně rozvádějí.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
Regulérní foglarovka! Jaroslav Velinský napodobil styl Jaroslava Foglara skvěle - krátké kapitoly, Stínadla, ježek v kleci, Druhá strana, TAM TAM... Dívčí prvek příběh příjemně osvěžil. Trochu mi vadilo nadměrné užívání vykřičníků, ale když jsme pak zalistoval Foglarovou stínadelskou trilogií, Velinský věděl, proč řadu vet končí vykřičníky!... celý text
Varvara: kniha o velrybím putování
2015,
Marka Míková
Marka Míková si vybrala zajímavý příběh. Zpracovala ho pro celou rodinu - nejmenší budou prožívat Varvařino putování, starší ocení informace v poznámkách. Víte třeba, jak dlouho, nebo spíš krátce velryby spí? Velrybí putování ožívá i díky nádherným ilustracím Miro Pograna. Textařské schopnosti autorka využila tím, že prozaický text osvěžila několika veršovánkami. "Jaks mě krásně udělal, Bože veliký Od čumáku po ocas, malé bublinky Vyletují z pusy A já zpvat musím Mručím, duním v mořské hlubině Že mám mámu a máma má mě A že můj táta taky někde je... V těle srdce velrybí, buší o sto šest Vůbec nic mi nechybí, jsem šťastná, to mi věř!" (s. 19) »"Tuleni?" podivila se Varvara. "A umíte se taky tulit, když jste tuleni? Chvíli se na ni upřeně koukali a pak se o ni začali otírat. Jen tak něžně a jakoby mimochodem. Bylo to takové malé tulení tulení.« (s. 16)... celý text
Sen v Benátkách
2016,
Štěpán Zavřel
Až vyrazím do Benátek, přibalím si balíček karet a zajdu na chobotnicí Polifémou, která stráží dóžecí palác. Nádherné ilustrace doplňuje jednoduchý text, ve kterém se snoubí cestopis se snem.... celý text
Deset malých černoušků
2017,
Agatha Christie
Od Agathy Christie mám nejradši příběhy, ve kterých se vraždí podle básniček, nebo návodu. Deset malých černoušků je klasika. Myslím, že by slečna Marphlová hravě odhalila i tajemství "uživatelů s nejlepšími komentáři" ...... celý text
Husa Líza a vánoční hvězda
2013,
Petr Horáček
Předštědrovečerní rozjímání nad obrázky Petra Horáčka. Autor v milerovsky jednoduchém příběhu skvěle využívá prostor stránky, text typograficky osvěžuje.
Pro tebe, má lásko
1997,
Jacques Prévert
"Nesporně existuje zázrak nazývaný Jacques Prévert. Je pro naši lyrickou poezii tím, čím byl Chaplin pro film." Gabriel Gros (úvod z Doslovu) "Teoretikové hledali novum Prévertových veršů ve filmovém vidění světa, v metodě literární koláže, v křížení lyriky s epikou a s humorem..." (z Doslovu Jiřího Žáčka) Co víc k Žáčkově hodnocení napsat? Že se čtenář při čtení Prévertových veršů pousměje, že se zamyslí, že má chuť "vyjít si s ptákem na hlavě"... "Císařova kára jezdí donekonečna Řídí ji invalida jenž chodí po jedné ruce po ruce v bílé rukavičce a druhou rukou drží otěže Své obě nohy ztratil v dějinách je tomu velice dávno a ony se tam procházejí v dějinách každá si jde svou cestou a když se potkají rozdávají si kopance Co chcete Válka je válka. (Epopej, s. 53)... celý text
Queen - Nový obrazový dokument
1993,
Ken Dean
Po zhlédnutí filmu Bohemian Rhapsody jsem oprášil cd A Night At The Opera a opět prolistoval obrazovou publikaci Queen - Nový obrazový dokument. Velkoformátové fotky, přehled koncertů i doprovodný text chronologicky bilancují vývoj kapely. Nebýt dělení slov jak z automatu (kamar- ádům - s. 9), typografických chyb a překlepů (?) typu "štvrtý přídavek" (s. 21), tak je publikace 100%. Bohužel těch "štvrtých" je tolik, že překladatel prokazuje své neumětelství. Navíc neumí zapsat přímou řeč, místo žebříček napíše řebříček, o Brianově kytaře píše jako o kitaře... Popisky u fotek nahodilé a typu "další strana dolu". Perlou je překlad "V květnu se Brianovo příjmení zamilovaně spojilo s herečkou Anitou Dobsonovou." (s. 91) Netušil jsem, že už v r. 1992 existoval translator. Fotky pěkné, ale text, bohužel, vinou špatného překladu podprůměrný.... celý text
Marathon, příběh běžce
2015,
Radůza (p)
Radůza se v prologu, intermezzech a v epilogu vymezuje jako pacifistka. Vypravěč podobně jako Londonův Ed Morrell putuje různými časy, má různé podoby, ale myšlenka zůstává stejná... "Ne, nechci ti vyprávět o všech svých životech, neboť některé z nich měly význam jen pro mne. Střídavě jsem se přidával na stranu dobra i zla, neboť Bůh ví, že obojí je pro běh světa stejně dobré." (Intermezzo před povídkou Jana z Arcu) Každý z příběhů má svou sílu - ať už zobrazuje zášť, intriky a manipulaci (Jana z Arcu), nebo proti sobě staví mužskou nadřazenost a ženské odhodlání (Bloody Joe). "Zrozen jsa člověkem, lidskými vášněmi jsem zmítán a i to, že jim podléhám zajisté Bůh chtěl, neboť poznání mi to přináší, pokoru, shovívavost a soucit s poklesky a slabostmi ostatních. Nelze nemilovat a necítit strach." (Intermezzo před povídkou Maryszénka). Nerudovsky až poeovsky působí povídka Doktor Krysa. Motiv krysy se objevuje ještě v povídce Miguelito ze španělské občanské války. Vypravěči jsou jak vojáci na frontě (Antoine adresuje dopis Madeleine v r. 1916), matky (Můj Timko), tak i kůň (Black Arrow), krysa, pes (Kuráž), nebo Blecha (ve stejnojmenné povídce pobaví označení ploch, které blecha okupuje). Povídky jsou minimalistické, ale nastiňují velký příběh (Anito, má lásko). Radůza opět dokazuje svůj všestranný rozhled.... celý text
Princezna Lyoleja
1975,
Antonín Sova
Kolibří velikost výboru Sovových milostných básní, paví nádhera v podobě mnoha synestézií, odrážející se racčí echo silných veršů, skrývající se křepelčí nenápadnost, skřivánčí radostné opojení jarem, orlí duch majestátnosti, svoboda opeřenců... ... Sovovy verše plné moudrosti a citu „Z luk chladné trávy šumí píseň večerní. Je ticho nemírné. Z mlčících sosen prořídlých žluť západu tak zvolna stéká v tůně potoka, po šedých balvanech a zvlhlém písku, po kapradí, po černých vlasech jejích a po těch rukou hebkých, stínících temně zamyšlený kraj. Ó, kterak ticha byla vášně její vybouřily tenkrát, když octli jsme se samiv skalách bazaltových; nad námi hejno racků jíkalo a sosny skřípající pod skalami šuměly v parné vůni ostružin Tu sedala tak zamlklá na šedém balvanu, když strání protější věž černá zdvihla kříž do posledního slunce zlatých záchvěvů a roztřásla je, oslepujíc září večera, až její sladký obličej, tak vzdušný, průhledný se býti zdál, ne z tohoto světa, zakletý a pohádkový, němý, neživý.“ (Largo dlouhých večerů, s. 96/97)... celý text
Políbila Dubčeka
2012,
Karel Steigerwald
Ve fiktivním setkání Ginsberga se sovětskými a československými pohlaváry 60. let autor střídá básníkovy verše s vyčpělými klišé. Absurditu doby velmi dobře vykresluje dialog Gisnberga s Brežněvem. BREŽNĚV Básník? Hahaha! Kolik mají básníci vojáků? Já, mám armádu větší než svět. Četl jsem ty tvý slátaniny! No tak... Něco mi zarecituj, vtipnýho. GINSBERG Vacheli, vyšly hvězdy/ na silnici v Coloradu padl soumrak/ auto se pomalu plazí po pláni BREŽNĚV No a co? že se stmívá a jede auto? GINSBERG V jiném městě před sedmadvaceti lety/ vidím na zdi tvůj stín/ sedíš na posteli v kšandách/ stínová ruka zvedá revolver k tvé hlavě/ tvůj stín se kácí na podlahu BREŽNĚV No a co? zastřelil se člověk. U nás se taky mnozí zastřelili. Nepochopili nic. (s. 46/47) Rušila mě dvojjedinost Jaruny - Jaruna (20) a Jaruna (50). DUBČEK Akú si mala špecializáciu? JARUNA (50) Sovětskou literaturu a podobný p......y. Já jsem, soudruhu tajemníku, z problematický rodiny holiče. Mě by jinam než na Rusáky nevzali, protože tam nikdo normální nechce. A i z těch Rusáků mě kvůli Ginsbergovi vyrazili. DUBČEK poznám Ginsberga. Americká kritická poezie. Kapitalismus není jen pěkná věc, říká Ginsberg. Všechno se musí napravit. Oni i my. (s. 36) JARUNA (20 - k Dubčekovi) Nezlobte se, ale oni vám všichni kecaj. Máte kolem sebe samý ližprdele. Vybrali mě,abych vám dala kytku, tak já vám řeknu, jak to je... všechno. Ať to slyšíte. Protože, nezlobte se na mě, co vy taky někdy říkáte... (s. 35)... celý text
Kniha toužení
2008,
Leonard Cohen
„Titulovali mě jako Básníka a možná něčím takovým jsem i chvíli byl A taky mi byl laskavě přisuzován titul Zpěvák přestože jsem jen stěží udržel melodii Řadu let jsem byl známý jako Mnich (…) Moje pověst Sukničkáře byla špatnej vtip (s. 165) Při poslechu alba Dear Heather listovat knihou, vnímat podmanivý hlas Leonarda Cohena, barevnost hudby a snažit se proniknout do myšlenek Knihy toužení… Kniha toužení mi připadá jako deník. Leonard si do něj psal, kreslil – a hlavně reflektoval svoje pocity… Rozjímal o hudbě, B-u nebo fyzické lásce, rozjímal o životě… „Toto je obtížná kniha, dokonce i v angličtině, pokud se bere příliš vážně. Mohu ti navrhnout, abys přeskakoval místa, která se ti nelíbí? Zkus se do ní nořit jen tu a tam. Možná se v ní najde pasáž, možná celá stránka, která uspokojí tvou zvědavost. A po čase, budeš-li se dostatečně nudit či nebudeš-li mít právě co dělat, možná se ti zachce přečíst si ji od začátku do konce. V každém případě ti za zájem o tento podivný soubor džezových riffů, popartových žertíků, náboženských kýčů a zpackaných modliteb velmi děkuji – zájem, který vnímám jako značně lehkomyslnou, byť velmi dojemnou velkorysost z tvé strany.“ (s. 202) * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * „daně děti ztracená kočička válka zácpa žijící básník ve svém postoji krásy by rád tenhle den vrátil b-hu.“ (s. 181) * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * „život je droga, která přestává působit“ (s. 160) * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * „Vyšel jsem z vašeho středu – nebo z našeho střetu, chcete-li. Střed – nebo střet. Vyberte si. Ale nebojte se, neoctli jste se v blízkosti slovního neposedy.“ (s 131) * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * „ať dělám co dělám ten autoportrét mi nikdy není podobnej – ani jednou“ (s. 161) * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * * * * * ** * * * ** * * * ** * * * ** * * * Děkuji za trojí koncertní setkání, Mistře...... celý text
Jonáš spěchá domů
2015,
Marka Míková
Cesta ze Sinhapůru do ulice U Tří lip. Od Taia k Lee. Cesta domů… Na dlouhé pouti chlupáč poznává svět, živou a neživou přírodu. „Co je to domů?“ „Doma je tam, kde tě budou mít rádi, chlupáči.“ (s. 7) Jonáš by si určitě poklábosil s Kukym nebo s Flórou. Poetika Marky Míkové, respektive Radoslava Veleše, podle jehož námětu příběh vznikl, má blízko k poetice Jana Svěráka, nebo Daisy Mrázkové.... celý text