Jacques Prévert

francouzská, 1900 - 1977

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Jacques Prévert

Nadosmrti dítětem Nadosmrti dítětem

Ano - dítě v nás pořád zůstává .... jen časem stárne .... Dítě až do konce života žvatlá ve mně o dešti a o krásných časech zpívá si hned o slunci hned o měsíci píseň lechtivou zavrženou i záviděnou píseň pozemskou hvězdami obsypanou ,,,, .... poslouchám své dítě jak se s životem bratří než odejde jak se sluší a patří ....... celý text
intelektuálka


Tá láska Tá láska

knihobudková...niektoré so mnou súzneli viac, iné prešli okolo... niektoré prinútili stáť a kochať sa a rozjímať... Nesmierne a červené Nesmierne a červené Nad strechou Veľkého paláca Sa zimné slnce potáca A vytráca Jak ono sa aj moje srdce vytratí A odíde aj všetka moja krv Odíde hľadať ťa Moja láska Moja krása A nájde ťa Tam kde si. Zhasnite svetlá Dve lastovice vo svetle stoja v hniezde nad dverami kývajú sotva hlavou noc počúvajú samy A noc je celá biela A Mesiac plný ľudstva hemží sa mesačňanmi Snehuliak celý zmätený klope na dvere toho Mesiaca Zhasnite svetlá milenci milujú sa na Víťaznom námestí Zhasnite svetlá nič dobrého to neveští ľudia ich môžu uvidieť napríklad náhodou ja hneď prekvapil som ich v tejto chvíli ona si sukňu spustila jemu sa oči zažmúrili ale jej oči ako dva kresacie kamene zaiskrili Dve lastovice vo svetle stoja v hniezde nad dverami kývajú sotva hlavou noc počúvajú samy.... celý text
haki34


Pro tebe, má lásko Pro tebe, má lásko

Většina básní se mi líbila hodně a četla jsem je vícekrát. Některým jsem možná dost neporozuměla a nevyvolaly ve mě ty správné pocity. Poezie je krásná v tom, že ji každý můžeme vnímat jinak... Zaujaly mě namátkou básně: Píseň ptáčníka Píseň šneků jdoucích na pohřeb Jsem jaká jsem Stíny Strážce majáku má ptáky příliš rád Tak snad jen krátkou, pohlazení... Ještěrka Ještěrka lásky zase mi prchla nakonec V prstech mi zbyl jen její ocásek Dobře mi tak Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.... celý text
Péťa Z.



Jako zázrakem Jako zázrakem

Vzpomínám, jak starej Kovářík recitoval Barbaru, ta R narážela do vzduchu a bylo to kouzelné: Rozpomeň se Barbaro/ Pršelo bez ustání na Brest toho dne/ A ty jsi kráčela usměvavá... Leč nikdy jsem v Brestu nebyl, zato Préverta jsem se načetl. Možná, že jsou obsáhlejší výbory z jeho díla, leč tento má prévertovské kalendárium, hezkou předmluvu a obsáhlou dokumentaci (i obrázkovou), a to není k zahození. Na desce recituje mj. Hrušínský. Básně si přečtěte. Nejlíp v páru, Prévert přeje zamilovaným. A tak alespoň dvě věty Léona-Gabriela Grose: Je pro naši lyrickou poezii tím, čím byl Chaplin pro film. Nesporně existuje zázrak nazývaný Jacques Prévert.... celý text
Pablo70


Pohádky pro nehodné děti Pohádky pro nehodné děti

Do absolutna dovedený humanismus – to je v pár slovech shrnutý Prévert. Jeho kniha Pohádky pro nehodné děti (1947) básníkovy postoje prezentuje v možná nejpůvabnější podobě. Zvláštní prostor dětí a zvířat jako mikrokosmos nevinnosti je zde v protikladu s pragmatickým světem dospělých, kteří chtějí ovládnout celou Zemi i vesmír a zničit vše svobodné.  Paleček se baví se pštrosem a ten mu vyčítá: Víš, co řekl (Palečkův táta), když poprvé uviděl pštrosí vejce? Tak abys věděl, řekl: To by byla báječná omeleta! Na to Paleček: Já za to nemůžu, ale nemám rád žertování dospělých Ve Výjevu ze života antilop se praví: Když Bílí přicházejí, Černí před nimi často prchají. Bílí je chytají do lasa a Černí jsou donuceni stavět železnice nebo silnice a Bílí je nazývají „dobrovolnými pracovníky“. A co zastřelená žirafa? Špinavý (čisťounký) dromedár? Mladý lev, co požírá krotitele? Všude kolem nás jsou fauly, které už sotva vnímáme. Některé komentáře této knihy hovoří o hrubém nepochopení díla. Achjo – však si je přečtěte!... celý text
Pablo70