triatlet přečtené 783

Můj medvěd Flóra 2011, Daisy Mrázková

I obyčejná slova a jednoduché věty dokáží vykouzlit velký příběh. Díky sestře jsem objevil autorku, jejíž knížky si budu užívat ve svátečních chvílích.

Balada o žaláři v Readingu 2011, Oscar Wilde

Téměř máchovský příběh. Wildova skladba, rozdělená do 6 částí, je stejně temná jako Poeova povídka Jáma a kyvadlo, podobně ponurá jako Máchův Máj... "Přešli jsme dál a duši rval nám Soud a Smrt a Strach; kat s kufříkem se zlodějsky v soumraku dovnitř vtáh, a každý z nás se hrůzou třás přes vlastní hrobky práh." (s. 33) "Žíravé vápno bude mu maso a kosti žrát, masíčko ve dne, v noci zas ohryže křehký hnát; masíčko teď a kůstky pak - leč srdce napořád." (s. 53)... celý text

Kniha přísloví 1990, Karel Sýs

Chtěl jsem porovnat Síse se Sýsem, abych věděl, koho si pletou poslanci a koho v mládí (?) četl Miloš. Sbírka Kniha přísloví mě překvapila zajímavým konceptem, skládá se z 6 částí: Lidové grotesky Lidové divadlo Noc a den Týden v tichém domě Čtvero ročních dob Přestupný rok Autor si hraje se slovy, písmeny a číslicemi, a to hned zkraje: 1 "chytíš se trojky a hned naskočí zbabělcům a pověrčivým husí kůže stoupneš si před nulu a hned naskočí desítky" (s. 15) Občas místo čtveráctví autor projeví spíš buranství: "Máte nejmíň čtyrky to je dostatečné Vy čuně Můžu si šáhnout?" (s. 21) Hra se slovy místy pobaví, místy zarazí: "Na slovo vzatá světec Enoch Hubou svatý Přefiknul ji pouhým slovem Jako když povalí mluvnici jediným slovesem Sloveso - slovní koleso Děvčata na slovíčko! Na slovíčko - pane Felixi Slováčku!" (s. 31) Cesta k vtipu a pointě nemusí být dlouhá: "Jsem sněhobílé svědomí dívám se na život z rubu Vám se omastkem leskne líc a já utírám hubu (s. 44, Ubrousek) Překvapí sečtělost a aluze: "Březnový sníh na pole jed pod sněhem se odkopává svět 2. března 1902 Apollinaire poprvé a naposledy v Praze!" (s. 101) "Země má co dělat sama se sebou nikoho nepřijímá odskakuje od ní i čepel básní Otokara Březiny" (s. 116) "Hospody tiše duní jak tympány nadité chmelem Alejí se mihnul Rimbaud vzdorný pohled upřený na epolety otce Šestnáct let je strašný věk" (s. 119)... celý text

Dopisy bez hranic 2010, Jiří Stránský

Jiří Stránský a Milan Lasica si dopisy vyměňovali prostřednictvím Divadelních novin v letech 2008 – 2009. Jejich glosy tehdejšího stavu společnosti jsou nadčasové. Kromě dopisů knížka obsahuje fejetony, které vycházely v časopise Týždeň, resp. je vysílalo Rádio Česko. „Vy, a možno trochu aj my, si myslíte, že prezident by mal byť akýsi vrchol dokonalosti, nejaká nespochybniteľná mravná autorita, vlastne, priznajme si to, mocnár, monarcha, tatíček. Preto nikdy s nikým nebudete celkom spokojní, lebo niekto taký neexistuje. Jednoduchšie by bylo, keby ste prezidenta brali len jako najvyššieho štátného úradníka a nič viac.“ (s. 25, Milan Lasica) Doporučuji dávkovat čtení přiměřeně, protože texty obsahují řadu myšlenek, které čtenář potřebuje vstřebat. Líbilo se mi, jak Milan Lasica vnímá „zrychlený čas“: „Musíme sa zmieriť s tým, že Vianoce sú čoraz častejšie.“ (s. 49, Milan Lasica). Milan Lasica zajímavě chápe pokoru: „Člověk môže byť pokorný, naozaj pokorný, len keď je slobodný.“ (s. 56) Potěší odkaz na korespondenci Voskovce s Werichem. Výstižný je Lasicův názor na komunisty: „Komunizmus v praxi nie je ani tak idea, jako skôr spôob správania. Poklonkovanie smerom nahor, arogancia smerom nadol. (…) Komunisti sú užiteční vtedy, ak sú v ilegalite.“ (s. 104) Pobaví Lasicovy odhady: „Pýtali sa ma, či si myslím, že strana ANO se dostane do parlamentu. A ja som s istotou povedal, že nie, lebo ľudia chcú v politike politikov a nie televízne tváre.“ (s. 166) Z textů Jiřího Stránského je patrné znechucení z kroků Václava Klause. Výstižně dokázal popsat obecnou zkorumpovanost, kterou „někdo po Listopadu 89 začal, založil a pak zaléval a hnojil těmi nejlepšími státními hnojivy…“ (s. 195) Rušilo mě, že text nebyl členěný do odstavců. Občas jsem postrádal zpětnou vazbu – odpověď na otázku položenou v dopise.... celý text

Tajnospády 2016, Ladislav Vondrák

Intimní, milostná až erotická poezie. Sbírka má kapesní formát. Jednotlivé básně jsou krátké. Ani dvouverší se však na ministraně necítí osamoceně, protože ho doprovází nápadité malůvky a typografická úprava Ivany Měkotové. Typografie a ilustrace mě zaujaly víc než verše.... celý text

Proměněné sny 2006, Petra Dvořáková

Autorka se dokázala vcítit do osudů zpovídaných. "Děkuji odvážným lidem, kteří dokázali odhalit své nitro s radostmi i ranami, které v sobě nesou. Díky nim jsem mohla znova a jinak pohlídnout na život a dotknout se jeho ceny." (s. 12) Zajímavě nastavené zrcadlo nejen církvi, ale celé společnosti, respektive nejbližším těch zpovídaných lidí...... celý text

O Mourince a Lojzíkovi 2008, Radůza (p)

Při čtení pětice pohádek, teda spíš čtyř pohádek a jedné minipohádky, nebo ještě přesněji mikropohádečky, která místo závěru představuje vypointované poselství, tak při čtení toho skvostu, pěkně ilustrovaného Marianou Dvořákovou, se vám, milí čtenáři, usadí na rtech bezděčný úsměv. Možná vám tvář na chvilku ustrne v nyvém pohledu, jako měl princ Vilemín, ale nebojte se, tesknit nebudete. Proč? Protože Radůza tyto moderní pohádky, které na sebe volně navazují, také namluvila. Tak si je můžete pustit a zaposlouchat se do Radůzina podmanivého, energického hlasu. Líbí se mi, jak autorka oslovuje čtenáře a udržuje s nimi kontakt - je patrné, že primární nápad byla asi mluvená podoba. "A nebojte se. Tohle je pohádka a každá pohádka má šťastný konec. Tak se přestaňte vrtět v postýlce a poslouchejte, jak to bylo dál." (s. 7) Radůza si hraje se slovy a vymýšlí jednoduché nápady. Pobavil mě princův inzerát. "Mladý princ, 198/89, vysokoškolák, nekuřák, abstinent, svobodný bez závazků, s vlastním zámkem 64+12, 15x koupelna s WC, zahradou a hospodářskými budovami, hledá milou, pohlednou, nezadanou dívku se zájmem o motorová vozidla, šachy a hru na žesťové nástroje. Zn. Spěchá." (s. 19) Poučil jsem se, že i královská dítka se ve škole učí "vyňatá slova a kreslí slepou mapu" a že i turecký učenec v Izmiru umí recitovat Nerudovy básně. Pocta češtině, moderní čapkovské pohádce.... celý text

Ochranný dohled 1997, Ivan Martin Jirous

Niterný pohled na sebe sama... "Prosím Tě Bože pokorně ať neberu nic úkorně ať nejsem zlý na Julianu a když se ožeru, ať potom ráno vstanu" (5. 6. 1985 V., s. 19) Rentgen poloviny 80. let... "Kdy konečně nějaký Samo zas zbaví mou zemi Avarů?" (5. 6. 1985 VI., s. 21) "Ocejchovalas mě znamením plevelných ryb, lovné zvěře. Okrášlil jsi mne psacím perem, kéž se jím nechlubím jak páv! Kéž zanechám několik hebkých stop v tom sibiřském sněhu. Kéž jako liška zametu ocasem potom tu stopu." (28. 6. 1985 III., s. 41) Kolibří vydání ilustroval Honza Volf.... celý text

Papírové polobotky 2000, Pavel Šrut

Při hledání cesty s panem N. nebo s panem Šrut-em, objevíte i Autoportrét akvarelem: "Jakési město uvnitř města jakýsi dům uvnitř domu jakási hlava uvnitř hlavy déšť uvnitř deště nic Jakési nic" (s. 31) Při bloudění světem křížem krážem uslyšíte Žalozpěv nad botami: "Z kolika bot jsme vyrostli kolik jsme jich opustili kolik prochodili kolik odhodili - - - - - - - - - - - - - kde jsou?" (s. 45) I když převládá převážně vážná atmosféra, autor nezapomíná na slovní hrátky, to když N. pozoruje milostný život v přírodě: "Nad řekou se smrádká Jepice se páří Nad řekou se páří Jepicím se smráká" (s. 51)... celý text

Pilot a Malý princ 2014, Petr Sís

Listování nádhernými ilustracemi pro potěšení, luštění krátkých doprovodných textů pro ponaučení. Pro příznivce Malého prince příjemné pohlazení. Tak jak Antoine de Saint-Exupéry kouzlil se slovy, tak Petr Sís kouzelně kreslí tak, že vykouzlí úsměv. "Kdysi dávno, na samém počátku dvacátého století, se ve Francii narodil chlapec, kterému bylo souzeno prožít velká dobrodružství. (...) Z chlapce jednou vyroste pilot. Bude psát o odvážných leteckých výpravách, ale také o místech, jaká třeba najdete, když poletíte dost dlouho a dost daleko. Co vlastně tenhle chlapec na Zemi našel? A co našel na nebi?"... celý text

Princezna a pytlák 2008, Roald Dahl

"Jak všichni víme, moc, se vším, co ji provází, je nenasytný společník. Čím víc jí někdo má, tím víc ji chce." (s. 52/53) Pohádkové podobenství o kráse a ošklivosti, o lásce a upřímnosti, ale hlavně o moci a jejím zneužívání. Typografická úprava, respektive formát knihy je poněkud zarážející - třetina většiny stránek (kromě ilustrovaných) zeje prázdnotou.... celý text

Příšerky a příšeři 2005, Pavel Šrut

Pavel Šrut mě baví, sám se verši baví, převažuje humor, vtip, na světě je hnedle líp. Ilustrace Galiny Miklínové oživují Šrutovy básně; především v části Péťa fotka věrně a vtipně v podobě fotopříběhu zachycují děj. Nejradši mám báseň Dýně. „Stalo se to v Podivíně: k dýňovi se pěkná dýně jednou v máji přikulila a hned z toho svatba byla.“ (s. 32) Jazykovou pestrost dokládá např. báseň Sám doma (z části Péťa fotka): „U nás večer straší. Když tu nejsou naši, špacíruje po domě mlaskal, chroustal, pažral, stejskal… a tak podobně.“ (s. 54) V části Péťa fotka je i báseň Lichožrouti. Báseň Aligátor v pražském metru jsem „prohlédl“ až na druhý pokus :-) Autor vzdává hold Morgensternovi a vytváří i hráběcí kaligram. Líbí se mi Šrutovo vypointování textu: „Děti jsou prý pidilidi, ale když je básník vidí, jak se někdy chovají (třeba včera v tramvaji), pomyslí si, to mi věř, že děti jsou pidizvěř. A diví se, proč jim vlastně píše krásné pidibásně!“ (s. 73, Pidilidi)... celý text

Krátké spojení 1987, František Skorunka

František Skorunka se ve 13 povídkách prezentuje jako zručný pozorovatel. Na malém prostoru dokáže načrtnout prostředí, charakterizovat postavy. I když se příběhy odehrávají za normalizace, řada z nich je nadčasových. Poslední dvě povídky (Varhany a Zkouška) považuji za nejlepší. Tomáš Mácha je normalizační obdoba profesora Málka z Drdovy povídky Vyšší princip.... celý text

Měsíce 1918, Karel Toman (p)

Tucet netuctových básní vydaných v roce 1918. Verše odrážejí dobu "zní z dálky karneval vražd, krve, umírání" (Únor), zdůrazňují moudrost "Rozšafní dědové se hřejí u kamen/ a přemílají starou moudrost, staré zvyky/ a staré pranostiky" (Duben), zachycují sepětí s přírodou "Můj bratr dooral a vypřáh koně./ A jak se stmívá,/ věrnému druhu hlavu do hřívy/ položil tiše, pohladil šíji/ a zaposlouchal se, co mluví kraj." (Září) Většina básní (až na Říjen) má stejnou kompoziční formu (5+5+3), závěrečné trojverší působí jako modlitba "Bože můj,/ obnoviteli, obroditeli,/ na srdce v sněhu pamatuj." (Březen) Ať i za sto let přináší Tomanovy Měsíce českému národu sílu, víru, naději. "Ty bože révy, který posíláš paprsky slunce na nalité hrozny, na hrozny, hrozny fialové, buď milostivý. Po teplých stráních vzpínají se k tobě vášnivé keře, roztančeným gestem, zpívají, mluví, hovoří a prosí, bys dal jim oheň, aby rozdaly jej, bys vdech jim radost, aby vzkvetla v očích zkalených trudem. Neb my jsme lidé mdlí a pro tvou slávu milujeme víno a s číší jen se naše srdce pomodlí." (Říjen)... celý text

Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši 2009, Petra Dvořáková

Petra Dvořáková napsala čtivý příběh. Stránky jsem se zatajeným dechem obracel a přál si, aby utrpení skončilo a aby při opakovaném hledání správné cesty našla někoho, kdo ji nasměruje. Text je mozaikovitý - do zpovědi autorka vkládá rozhovor, dopisy (adresované "dear Joss"), novinový článek. Kapitoly uvozuje věk - výška - váha... Nad některými klášterními pravidly čtenář kroutí hlavou. "Jednou týdně jsme na hodinu v noci vstávaly k modlitbě, abychom Bohu darovaly svůj spánek." (s. 47) Zachycení problémů s příjmem potravy je diametrálně odlišné od komerčně propagované Jiné Gabriely Koukalové. "Hlad se stal osobou - přítelem, který utěšil. Stala jsem se na něm závislou." (s. 90) "Tak jako se lidé modlí k Bohu, tak jsem se modlila k anorexii. ´Ana, meke better!´" (s. 94) Před každou kapitolou je vypovídající fotografie Věry Stuchelové. Součástí je doslov MUDr. Miroslavy Navrátilové.... celý text

Jiná Gabriela Koukalová 2018, Martin Moravec

Pokud si chcete uchovat vzpomínky na Gábinu, kterou znáte z biatlonových závodů, nečtěte její vzpomínky. První třetina - cca do 15. kapitoly jsou pubertální bulvaroidní výlevy. Nechápu, že zkušený novinář Martin Moravec začne kapitolu větou: "Byla jsem šťastná a nešťastná zároveň." (s. 84) Po "vyzvracení" "hrdinského" činu, který Gabriela "zvládla" na rozlučce se svobodou, u mě klesla na naprosté dno a dál jsem nechtěl číst. Naštěstí další třetina se věnuje vtipným patáliím, které Gábina přitahovala i při závodech. Poslední třetina pak mapuje loňský rok (vítězství ve SP, nemoc v rodině, problémy s lýtky). Problémy s příjmem potravy jsou zmíněny okrajově. Potěšil mě vztah k rodnému jazyku. "Do kamery nebo do diktafonů se většinou snažím vyjadřovat spisovněji, než to dělám třeba doma. Někdo si myslí, že přeháním, jsem až moc strojená a je to celé póza. Ale mně se zkrátka nelíbí, když někdo třeba v televizních zprávách mluví hovorově. Máme přece krásný jazyk, a i když ho neumím používat, jak bych chtěla, aspoň se o to snažím." (s. 225 - 226) K nepřesvědčivému výsledku přispívá skákání z jednoho tématu na druhé, časové nejasnosti. Gábina je skutečně jiná. Je celkem ufňukaná, je neadaptabilní. Působí rozdvojeně. PS: Stále věřím, že ji jednou uvidím stát ještě na startu...... celý text

Poštou havraní 2018, Radek Malý

Radek Malý obohatil obrázky Pavla Čecha o verše a vznikl a zve čtenáře do země Jakokdyby. Mohou se tam setkat s andělem, poutníkem, rytířem, hodinářem, námořníkem, malířem i kominíkem. Minou Mys Beznaděje a čekají i na zastávce. "Doleva? Rovně? Zpátky? Vpravo? Nebo si sednout na ten most? Rozhodnout se je tvoje právo a někdy, ach jo, povinnost." (s. 31, Rozhodnutí) "Přeplaval jsem už moře knih a spousta soli bylo v nich. Konečně vidím na obzoru knihu knih tyčit se jak horu. Ještě tu rád bych přečíst stih." (s. 19, Moře knih)... celý text

Ježipetr aneb veselé historky a žertovné obrázky 2004, Heinrich Hoffmann

Krátké veršované příběhy. Podtitul "aneb veselé historky a žertovné obrázky" bych zaměnil spíš za morbidní pointu a hrůzostrašné obrázky. Dobré je, že Kalich v r. 2004 knížku vydal i s originálními německými texty. Škoda, že ilustrace působí jako kopie, chybí jim patina.... celý text

A 2016, Pavel Čech

Samotné a jediné uznávané A je automatizace, nesvoboda. B znamená barevnost. Příběhy Pavla Čecha jsou pestrobarevné. I když jsou bez slov. I když jsou ze 2/3 černobílé.... celý text

Krtek a podzim 2007, Hana Doskočilová

Ilustrace sice nejsou tak jemné jako u starších příběhů Zdeňka Milera, ale ta vůně švestkových povidel... :-)