triatlet přečtené 783

Tichá pošta 2002, Jiří Stránský

Jiří Stránský dokázal na pozadí válečných událostí zachytit plívovskou atmosféru krkonošských kopců a vesnic. "Kopec se jmenoval Hut, česky Klobouk, a taky tak vypadal: trčel nad hrbolatou krajinou jako hučka odhozená samotným Rýbrcoulem." (s. 11) Klukovské bitky o kus louky, kopce ustupují důležitější věci. Pomezní vesnice se nedělí na Němce a Čechy, ale na ty, co pomáhají, a na kolaboranty. Doslov vysvětluje vznik příběhu i jeho pokračování. Barevné dřevořezy Matěje Formana navozují krkonošské dobrodružství. Bibliofilie s věnování "škoda každého slova, které se neřeklo".... celý text

O lásce a o ničem 2014, Jan Borna

Básně Jana Borny jsou malé rozsahem, ale velké myšlenkou... V některých (Něha) se snoubí smutek s radostí. Jan Borna se dokázal povznést nad problémy a trefně vystihuje situaci. Mám rád ty nejkratší s výraznou pointou. "Nejlépe chrání před zubním kazem hned po ráně pěstí vyplivnout zuby na zem." (reklamní trojverší, s. 29) Líbí se mi kapesní formát i jednoduché ilustrace Jaroslava Milfajta. "Vezmeš si papír a tužku a sedneš si za stůl, vstaneš a napiješ se, sedneš si za stůl a vstaneš a zaliješ kytky, sedneš si za stůl, vstaneš a vyčůráš se, a když už opravdu není úniku, sedneš a napíšeš básničku." (Jak se píše báseň /na omšelé téma/ s. 30)... celý text

Jiříkovo vidění 1990, Jiří Chum

Zajímavá miniaturka - zajímavá formátem a kresbami Miroslava Bartáka. Víc než kopa básní je rozdělena do dvou částí - Fortely a sytosti a Alternativní hudba. Možná v časopiseckém vydání, dávkované po pár básních bych vstřebal jinak než po přečtením na jeden zátah. Na minimálním prostoru - dva, průměrně čtyři, maximálně osm veršů - se autor snaží zachytit pointu. Někdy se mu to daří. Někdy - především v části Fortely a sytosti, kde se věnuje hlavně partnerství - mi vadila jistá míra oplzlosti. Pobaví název básně, který je o třetinu delší než samotná báseň. "Je u vás moc fajn sál Přijedu noch ein- mal" (VÝZNAMNÉ SDĚLENÍ HVĚZDY POP MUSIC PŘÍTOMNÝM NOVINÁŘŮM, s. 32) "K čemu tolik psího v noci K čemu tolik psího ve dne Až se octneš bez pomoci psí tlapka tě neuzvedne" (s. 55, Filipika proti městským psům) "Nenávidím a lituji moje lásko" (s. 75, Odi et sorry)... celý text

Pěkně podle abecedy 2017, Zdeněk Železný
odpad!

Tatínku, ta se ti povedla 2005, Zdeněk Svěrák

"Pohádka je vláha pro dětskou duši." (s. 13) Doslova, a do posledního písmene, pohádkový ráj s rajskými kresbami Adolfa Borna. Nápadité hraní se slovy docení čtenáři, kteří vnímají jazykovou hravost a vytříbenost. Pane Svěráku, ještě další pohádky, prosím.... celý text

Kos je bos 2015, Hanka Jelínková

"ZPÍVÁ SI TU KOS, BEZ KLOBOUKU BOS." Příběh je sice jednoduchý, ale nápaditý. Dokonale pracuje s kosím motivem. Nejpřínosnější je forma - pro začínající čtenáře hezké, přirozené ilustrace, málo textu, využití velkých písmen a doplňování textu pomocí obrázkové nápovědy. Pobavila "skrytá reklama" odkazující na další autorčinu knížku. Rád bych si přečetl od Hany Jelínkové i nějakou knížku pro dospěláky, abych mohl porovnat, jestli opravdu jablko nepadlo daleko od stromu.... celý text

Kapsy 2018, Jonáš Ledecký

To byla jízda. Skoro jako STR na olympiádě. I Jonas Ledecky a jeho spolupracovníci mají správný tah, grif, který vystihne i vnitřní rozpoložení postav. Zaujaly mě oči, rozfázování některých pasáží a naopak spojení obličejů různých postav. První dvě povídky (Případ dr. Mejzlíka a Závrať) jsem si nejdřív osvěžil v Čapkově verzi a následně jsem si užíval atmosféru podsvětí společně se začínajícím vyšetřovatelem Mejzlíkem, respektive obnažování podvědomí a svědomí Gierkeho. Další povídky jsem četl naopak. U Posledního soudu jsem ale místo děje odhalil až po přečtení Čapkovy povídky. Vražedný útok věrně kopíruje předlohu. Oplatkův konec sice vystihuje pospolitost "pozůstalých" po obětích, ale závěr mi přišel na rozdíl od předlohy okleštěný. Za přínosnou považuji i závěrečnou Galerii, která představuje genezi jednotlivých komiksových příběhů. Celkově povedený počin, kterým autoři vzdávají hold Karlu Čapkovi.... celý text

Maturita 2016-2017 z českého jazyka a literatury 2016, Pavel Šidák

Nejlepší cvičebnice, která skvěle rozebírá všechny tři složky zkoušky - sloh, didaktický test a ústní literární část. Součástí jsou i ukázkové didaktické testy, které odpovídají tomu, co připravuje Cermat.... celý text

Malý atlas hub, tlam a pusinek 1959, Václav Lacina

Netypická socialistická poezie. Na konec 50. let vtipná nadčasová satira. Mykologický název měl patrně maskovat hubaté verše :-) "Štempl buší bum bum bum aniž myslí na datum. Pevná ruka mává jím bez ohledu na režim. Mozek pevně v lebce tkví; co v něm doutná, nepoví." (s. 15, Holubinky) "O vyšší metě sní rozkročen nad ostatní činitel krajský. Formát okresní, ambice celostátní." (s. 19, Mezi námi) "Jít kupředu? Ucouvnout hbitě? Či uvážlivě zůstat stát? Když na názor se zeptají tě, máš mlčet? Nebo povídat?" (s. 23, Zpověď dítěte svého věku)... celý text

Dráček s červenýma očima 2007, Astrid Lindgren

Kraťonká pohádka, která dokonale splňuje požadavky pro první čtení: milé a výstižné ilustrace, přiměřené množství textu a jednoduché poselství (o kamarádství, jinakosti, pohádkovém snění).... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

"Posměšný zázrak v nitru našich lebek, který nám dovoluje odhalovat taje univerza, ale který úplně kašle na to, že nedokážeme odhalit taje skryté v nás samých." (s. 10) Text, který neměl existovat v knižní podobě. A to by byla škoda. Laskavé a láskyplné myšlenky o matematice i umění, o učení (se), o partnerství, o smrti i životě... Autor své poselství napsal v próze, ale slova působí jako verše. Občas se nějaké moudro opakuje. Forma závěrečného refrénovitého shrnutí mě překvapila i potěšila. Moje první knížka od Fredrika Backmana a hrozně se těším na další. Opravuji - moc se těším na další. Hrůzu jeho myšlenky nenahánějí. Škoda, že překladatelka Helena Matocha některé pasáže devalvuje právě spojením "hrozně tě mám rád". Ilustrace Elly Laytham odrážejí atmosféru příběhu. "Skoro každý dospělý chodí po světě plný lítosti z nějakého loučení a přál by si, aby se mohl vrátit v čase a rozloučit se líp. Naše loučení takové nebude, budeš ho moct opakovat zas a znova, dokud nebude perfektní." (s. 40) PS: Potěšilo by mě, kdyby na náměstíčko databáze knih ještě přispěla svým pohledem evelýny... Symbolicky je její poslední příspěvek právě k této knížečce.... celý text

Jmenuju se Tomáš 2017, Ota Kars

Prostřednictvím televizních obrazovek nás pravidelně navštěvuje. Působí jako kamarád z dětství. Když jsem byl v první třídě, měl o Vánocích premiéru film Jak vytrhnout velrybě stoličku. Pamatuji si, že jsem jeden řádek v písance věnoval Tomáši Holému :-) Jeho herecké kouzlo přesahuje čas. Bohužel knížka o Tomáši Holém je špatná. Na první pohled sice zaujme obálkou, ale její čtení mě doslova bolelo. Už když jsem v prosinci knížkou listoval v knihkupectví, styl psaní mě nezaujal. Autor popisuje Tomášův osud z několika pohledů - očima Tomáše, využívá vzpomínání vlastní i spolužáků. Ale sám se ztrácí, kdo je kdo. Například na jedné stránce popisuje fotografie 2x neutrálně, jednou z pohledu Tomáše: - Potěšený Tomáš s oceněním - Tomáš a František Němec na předávání Zlatého krokodýla - Je mi jedenáct let (u Tomášovy fotky taková popiska působí absurdně) Autor se vyjadřuje velice neobratně. „Tátova maminka a moje babička…“ (s. 18) – opakovaně takhle rodinné příslušníky zdvojuje. Slovní zásoba je chudá, opakované použití některých slov ruší. „Režisérka Marie Poledňáková k tomu dodává: (kurzíva) Když jsem to slyšela i viděla… říkala jsem si, že jsem si doteď myslela, že jsem natočila jemnej, křehkej příběh, a ona to bude komedie! (konec kurzívy) Chce se jen dodat, že očekávanou něhu, jemnost, křehkost a cit Tomáš dodal, ale navíc spolu s obrovským klukovským rošťáctvím, zábavnou roztomilostí a vlastním humorem.“ (s. 29) Korektorovi unikla chyba ve slově „zůčastněný“ (s. 29). Uvozovací věty u výpovědí pamětníků jsou pouze formální. Přímé řeči jsou sáhodlouhé. Působí jako otrocký zápis z diktafonu. Obsahují hovorové koncovky, opakující se informace. Aktéři se v přímým řečech dokonce přou o tak „podstatné“ věci jako je typ auta, kterým jezdili. Celý text působí nudně, natahovaně. Z fádních informací (o značce cigaret, které kouřila Lucie Bílá) vystupuje pouze pár střípků – o Tomášových psech, o jeho vztahu k četbě, k historii a k podepisování fotek. V závěru autor věnuje 10 stran povrchním reprodukcím filmů, ve kterých Tomáš hrál. Při čtení jsem si říkal, jak by na tuhle nepovedenou knihu, která získala cenu čtenářů (!), reagoval Tomáš. Neubráním se napodobení jedné scény z filmu Jak velrybě vytrhnout stoličku. Tomáš jede vlakem, otevře knihu a dostane se do tunelu, kde je tma. Po vyjetí z tunelu jen nepřítomně zírá a oslovuje čtenáře: „No lidi?!?“... celý text

O holčičce z jiného světa 2014, Aharon Appelfeld

"Všechno má svůj smysl. Pokud jsi někoho potkal, znamená to, žes ho měl potkat, znamená to, že od něj dostaneš něco, co ti chybí. Nebuď vůči těmto setkáním nevšímavý. V každém setkání s lidmi se skrývá poselství." (s. 16/17) Na sklonku války nacházejí dva židovští kluci útočiště v lese. 30 krátkých kapitol je založeno především na jejich rozhovorech. Mluví o strachu, předávají si moudrost a znalosti, vyprávějí si o odpuštění, vysvětlují, co je egoismus. I sny jim pomáhají přežívat. V polovině knihy do příběhu vstupuje Mína a postupně další postavy. Je jedno, jak příběh dopadne. Je méně realistický než Kdysi a Potom, méně metaforický než Anna a Vlaštovčí muž, přesto předává poselství. Pro vnímavější čtenáře mladšího školního věku vhodné jako první seznámení s tím, co byl holokaust. I když jsou ilustrace Vali Mintzi především černobílé, odráží se v nich vlídnější tvář lesa.... celý text

Město - vzrušující cesta časem 2006, Nicholas Harris

Opravdu vzrušující cesta časem, která zachycuje historii jedné osady ležící nedaleko řeky. Čtenáři mladšího školního věku se mohou seznámit se životem osady, která se postupně vyvíjí v římské město, vikinskou osadu, středověké středisko. Autoři zachycují průmyslovou revoluci, dopad války i současnou podobu metropole. Součástí je slovníček pojmů. Za nejpřínosnější považuji části týkající se požáru. Ilustrace Petrera Dennise skvěle představují město, moc hezké jsou pohledy do vnitřku domů. Vtipně působí opeřenci vznášející se nad městem, nebo hlodavci. Zajímavostí je, že knížka končí očíslovanou stránkou 31 (rejstřík); za ní následuje už jen zadní předsádka.... celý text

Anne Franková – komiksový životopis 2013, Sid Jacobson

Potřebná kniha. Komiks přibližuje osud Anny Frankové na pozadí dějinných událostí. Příběh je rozčleněn do 10 kapitol. Po nich následuje chronologie uvozená citáty Otto Franka. Autoři i v chronologii výborně využili grafiku - červené písmo shrnuje historické mezníky, černé osudy rodiny Frankových. Jednotlivé kapitoly autoři doplnili grafy, mapkami, tabulkami i genealogickým stromem Frankových. Záslužné je i závěrečné připomenutí doporučené literatury.... celý text

Pes 2018, Kerstin Ekman

Poetické Epochální Skvostné Příběh o Hrdinovi. Epická dobrodružství? Spíš lyrické líčení očima šedivého. Predátor. Šedivý Hrdina. Existence závisející i na potravě. Smrt a život ve skandinávské přírodě. Autorka píše úsporně, v jednoduchých větách. Její způsob líčení je ovšem velice silný, působivý, dechberoucí. O psovi se – s výjimkou závěru – mluví obecně – jako o šedivém. Pouze jednou je konkrétní zmínka o smålandském stavačovi (viz odkaz v zajímavostech), ale nevztahuje se k šedivému. „Jeho běh byl volný a urputný, šedočerné tělo s odřenými tlapami a staženým břichem utíkalo před bolestí, hladem a zmatkem, které mu byly v patách jako umíněná syrová mlha. Na smrku seděl ten, jenž umí udeřit a ve dne pomrkává. Okrajem mokřadu procházel ten, který se snažil vypátrat hraboše. Ti malí na stromech, pípající a třepotající křidélky, se věnovali svým činnostem. Všichni se nacházeli tam, kde bylo jejich místo. Kroužili, hledali, poletovali a vždycky se zase vrátili tam, kam patřili. A on? Byl tím šedivým, který běží.“ (s. 61) Podobná kniha (pro mladší čtenáře): Pirát - https://www.databazeknih.cz/knihy/pirat-96490.... celý text

Vílí býlí 2017, Radomír Socha

Ve srovnání s Bylinkovými pohádkami (https://www.databazeknih.cz/knihy/bylinkove-pohadky-399249) mnohem pohádkovější, bylinkovější, jazykově i obrázkově pestřejší. Z příběhů Radomíra Sochy plane stejná kouzelná záře jako z tajemného herbáře. Střídání reálného světa s kouzelným působí plynule, pěkně se prolínají. Líbilo se mi využití přísloví. "Před heřmánkem smekni a před bezem klekni." ... aneb před Burešovou smekni, před Sochou klekni.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

"Chyťte mě, jestli to dokážete," volá pachatel šéfinspektorovi Erice Fosterové na konci 64. kapitoly z 84. Podobný motiv se objevuje u Lisy Gardner v románu Chyť mě. Jak Bryndza, tak Gardnerová odhalují pachatele i díky moderním technologiím. Motiv chatovacích místností využívají stejně. Gardnerová je přesvědčivější v detailnějším popisu činnosti operátorů u bezpečnostních linek, Bryndza dokáže vykreslit prostředí Londýna. Pachatel je odhalen poměrně brzy. Je zajímavé sledovat jeho psychiku, ovšem místy (především v závěrečném přesunu) má až nadpřirozené schopnosti. Překvapila mě trochu nevšímavost na pachatelově pracovišti.... celý text

Roháče (Perla Tatier) 2007, Vladimír Bárta

Nádherné fotografie Vladimíra Bárty dokazují pestrobarevnost Roháčů v každém ze čtyř ročních období. Z fotek je cítit pot turistů, jejich odhodlání, úsměv, když odpočívají u jezírka. Úvodní text a popisky jsou ve slovenštině, angličtině, němčině a polštině.... celý text

Chyť mě 2013, Lisa Gardner

I bez epilogu je poznat, kolik práce autorka věnovala zjišťování informací o chování predátorů na sociálních sítích a o pracovní náplni na bezpečnostních linkách. Líbilo se mi střídání kapitol z pozice vyšetřovatelů, obětí i pachatele. V předchozím románu Neboj se mi přišlo těhotenství D. D. nadbytečné, v Chyť mě je její mateřství využito funkčně. Moc hezká pocta Tulip. Věřil jsem, že její role v románu není zbytečná.... celý text