Tsuki přečtené 160

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Oliver Twist 1966, Charles Dickens

Bylo nás pět 1979, Karel Poláček

Podzemní Praha 1920, Karel Ladislav Kukla

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Jak už přede mnou vyjádřila uživatelka Grafoy, je knížka trochu neuchopitelná. Celou knihu, a vlastně i teď, dlouho po přečtení, si nejsem jistá, jestli jsem si k postavám vytvořila nějaké sympatie nebo vůbec nějaký vztah. První cca polovina knihy (abych nespoilerovala, tak řekněme do markýzovy "velké chvíle") mě nějak nenadchla, četla jsem ji zdlouhavě, do příběhu jsem se nemohla dostat. Jedním z důvodů by mohlo být, že námět jako je tento, by si asi zasloužil mnohem větší prostor, možná i miniságu. Protože tímto osekáním vlastně vyplynul svět s absolutně nevyužitým potencionálem a postavy, které nedostaly pořádný prostor se plně rozvinout. Druhá polovina pak začne hezky odsýpat, stane se i několik zajímavých věcí, ale opět si nemůžu odpustit pocit, že by se z toho dalo vytěžit víc. Čtenáři (respektive mně) zůstane po přečtení především hlava plných co?, jak?, jak by asi?, co tam?, kde? a podobně. Někdy je fajn, když autor nevysvětlí doslovně každý prd a nechá čtenářovu fantazii pracovat, tohohle už ale bylo trochu moc. Možná se to dá brát jako nahlédnutí do jiného světa, ale potom je to zase všechno moc rozpitváváno... Paradoxně dvě hlavní postavy, Richarda a Dvířku jsem si oblíbila nejméně, narozdíl od markýze nebo Hunter. No, možná tomu dám v budoucnu ještě šanci. Teď je to tak mezi tři až čtyři. Přikláním se k vyššímu hodnocení pro tu tmu a prostor předhozený mé fantazii. který z Nikdykde možná vytvořil lepší knihu, než doopravdy je...... celý text

Záhady staré Prahy 2009, Aleš Česal

Z téhle knížky je cítit, že autor je nadšenec Pragensie. Asi to není zrovna nejrozsáhlejší nebo nejdetalnější kniha k tématu, ale pro začátečníka a zvědavce, jako jsem já, byla celkem ideální. Obsahuje i dost zajímavostí z historie, které souvisejí s probíranou tématikou. Zabývá se hned několika záhadnými tématy Prahy a rozhodně podněcuje k vyhledávání dalších informací. Sem tam autor lehce naťukne i nějaké vlastní domněnky a podle mě se mu atmosféru tajemné Prahy podařilo trochu rozvířit... :)... celý text

Láska na první pohled – Jak se úspěšně zamilovat 2004, Suzi Malin

Na jednu stranu zajímavé čtení. Malířka portrétů si všimla jistých podobností v proporcích obličeje mezi partnery a postavila na tom teorii o tom, jak se lidé zamilovávají na základě vzhledu a podobnosti se svým vlastním obličejem. Má to docela rozpracované, rozdělené do tří (respektive čtyř) kategorií, příklady uvádí na známých osobnostech. V knížce je taky zběžný, ale dostačující návod, jak si vypracovávat vlastní porovnání a na co se soustředit. Myslím, že tahle kniha vás nedokáže naučit, jestli ta osoba, kterou jste zahlídli v tramvaji není váš osudový partner, ale spíš vám přiblíží, co vás s partnerem spojuje a trochu osvětlí různé "typy" vztahů.... celý text

Země pod rovníkem 1956, Jiří Marek (p)

Kdo by to byl řekl, že cestopis z roku 1956 může být tak zajímavý, nápaditý a dobrodružný, naučný i vtipný...

Angelika a její láska 1993, Anne Golon (p)

Ach, konečně... :) Romance tohoto typu mě asi přitahují. Přes to, že se děj odehrává na malém prostoru (doslova), dokázala do něj autorka nacpat romantiku, dobrodružství, filozofii i reálnou lidskost a nedokonalost. Názory Joffreye i Angeliky jsou dneska daleko za horizontem, ale přesto se je člověk snaží pochopit. Zajímavé, jak autorka mění postavy, pozadí i okolnosti a celkem lehce tomu přizpůsobuje styl a rychlost příběhu ve všech knihách o Angelice, které jsem zatím četla.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1995, Leo Rosten

Humor tohoto typu asi nikdy nebude "nemoderní". Že bych se lámala smíchy se říct nedá, ale spíš jsem se shovívavě usmívala na geniálním blbcem, moudrým bláznem panem Kaplanem a zoufalstvím, které vyvolával v každé druhé osobě. Knížku jsem četla poměrně zdlouhavě, každý den kousek, protože neměnící se pointa všech Kaplanových "dobrodružství" se asi nedá číst hned, za sebou, aniž by mě to nepřestalo bavit.... celý text

Angelika se bouří 1993, Anne Golon (p)

Angelika si konečně prošla nevyhnutelným vzbouřením. Následky, které utrpěla, ji ještě více utvrzují v tom, pro jakou "víru a ideologii" života se rozhodla a tvrdě za ni bojuje - dokud může. Ale nikde nenajde klid, jak to tak vypadá... V téhle knížce se, navzdory akčním místům, dost zabývá samotnou psychikou. Ne ve všem jsem s Angelikou souhlasila. Nicméně znovu prokazuje svou houževnatost a nezdolnou vnitřní sílu, která prostě neuhasne. Tím by mohla inspirovat kdekoho, včetně mě. Je až s podivem, co všechno může člověk přežít a přitom přežít...... celý text

Nic neříkej! 2006, Karen Rose

Nezkrotná Angelika 1993, Anne Golon (p)

Mňo. Zajímavé na téhle knize je, že velkým tempem přibývá různých dobrodružství, napětí a akce, ale tím víc jsem se místy nudila. Zkrátka to bylo takové až "přeakčnělé". Nicméně po dvou knihách, kdy se Angelika snažila si vydobýt místo na slunci - vetřít se ke králi, aniž by se musela stát jeho milenkou (haha)... rozhodně vítaná změna. Stejně jako Angelika sama, jsem dvora a jeho intrik a manýr už začínala mít trochu po krk. Mořeplavba a orient, na míle vzdálený evropskému životu, je napůl romantický a napůl totálně děsivý. Však se mi Angelika, kterou tohle dobrodružství poněkud poznamená, konečně po tom všem aspoň něčím začíná přibližovat. Oproti filmovému zpracování, které bylo nuceno narychlo sérii ukončit pátým filmem, tohle není vůbec tak trapně naivní. Tady se Angelika spoléhá výhradně na sebe, jak tomu bylo doposud skoro vždy. Prostě, v těhle knihách něco je, takže pořád čtu dál. P.S.: Rozhodně mě pobavila epizoda s Rescatorem :)... celý text

Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení 2001, Eckhart Tolle

Zezačátku mi přišel autorův přístup trochu radikální. Něco duchovních knih (nebo new age) jsem už přečetla, ale tahle je první, která pracuje s přítomným okamžikem, uvědoměním a kontrolou vědomí, že nemáme kontrolu. Někde v půli jsem knihu na nějakou dobu odložila, ale zpět jsem se vrátila po tom, co jsem viděla film Peaceful Warrior (Pokojný bojovník) - který sice pochází od jiného autora, Dana Millmana, ale pracuje s podobným tématem, jinak uchopeným. S touto knihou jsem udělala to, co se všemi ostatními tohoto typu - přečetla, vnímala, něco si vzala a něco nechala plavat. Protože to se mi jeví jako nejlepší - hlavně ničemu fanaticky nepropadat a používat všechno tak, jak to funguje pro mě osobně. Přeci jen, on pan Tolle sám moc dobře ví, o čem mluví, ale někdy mi připadá, že si ti autoři neuvědomují, jak jinak to zní těm, kteří ještě nevědí. Každým pádem to ale není kniha na jedno přečtení, takže počítám, že se k ní v budoucnu ještě vrátím. Možná s zase trochu jiným pohledem...... celý text

Angelika a král 1. část 1992, Anne Golon (p)

Tenhle díl se točí okolo dvora, dvora a zase dvora. Není to úplně nezajímavé, ale slabší, než dobrodružný rytmus předchozích dílů. Trochu mě to donutilo zapátrat a zaplnit mezery ve znalosti historie a osobností té doby, a pochopila jsem, že je to přeci jen pořád fikce. Na druhou stranu se některé věci podařily autorce (autorům) vystihnout. Pro mě nejzajímavější částí Angeliky a krále byl ten "boj" mezi Angelikou a Filipem. A taky se tady Angelika trochu změní (jako v každém díle), ale ještě víc se vzdaluje tomu, co bych si já vzala za vzor nebo idol, se kterým se sžít nebo identifikovat.... celý text

Angelika, markýza andělů – 1. část 1991, Anne Golon (p)

No, tak paní markýza je pro mě zvláštní kapitola. Neříkám, že významná, protože v životě jsem narazila na několik věcí, které se mi do života zapsaly mnohem víc. Ale jedno prvenství musím Angelice přiznat - je to asi první knížka co jsem přečetla, která se dá specifikovat jako román pro ženy, byť s dobrodružnými prvky. Období, kdy jsem papouškovala, že červená knihovna je hloupost mám už za sebou a teď si dělám na různé věci různé názory. Kdysi jsem se přes jednu dámu dopracovala ke shlédnutí prvních tří filmů, které jsem brala, ale neuchvátily mě. Takže jsem ke čtení přistupovala podobně. Ale po několika stránkách jsem musela uznat, že toto je jiná kapitola. Hlavně (!) jsem se konečně začala orientovat nejen ve velkém množství postav s francouzskými jmény (které mi sem tam splývaly a množství z nich neumím dodnes správně vyslovit) ale taky v ději, protože ve filmu je přirozeně všechno dost osekáno, zestručněno a pozměněno. Markýza Andělů - alias první a druhý díl tohoto rozsáhlého díla - je dobrý úvod. Angeličina osobnost není taková, abych se s ní dokázala ztotožnit, někdy její chování moc nechápu a někdy mě zase rozčilují manýry té doby, ale... bůhví proč čtu stále dál (momentálně jsem u Nezkrotné Angeliky - série, kterou vydal Československý spisovatel v roce 1991). A to, že mě to nutí číst další a další knihu, to je asi to kouzlo Angeliky, protože nesporně nějaké má, vzhledem k jejímu úspěchu... :)... celý text

Angelika - Cesta do Versailles 2. 1992, Anne Golon (p)

Bláto a bahno nechala konečně za sebou (i když tuším, že "zápach" podsvětí už nikdy cítit nepřestane) a směřuje ještě výš - spíš nejvýš, až ke králi. Znovu opakuji, že Cesta do Versailles se mi četla nejlépe a také je to zatím jediný dvojdíl, který považuji za trochu inspirativní. Nicméně moc nechápu, jak je možné, že je Angelika tak pronikavě inteligentní (zvládá kde co v podnikatelské, obchodní a finanční branži) a zároveň v některých situacích tak hloupá. Ale budu to přičítat době, do které je Angelika situovaná.... celý text

Angelika - Cesta do Versailles 1. 1992, Anne Golon (p)

Cesta do Versaillles se nese v podobném duchu, jako první díl (respektive 2 díly). Ale odehrává se v úplně jiném prostředí. Mně osobně se možná tohle Angeličino období četlo lépe a svižněji, než předchozí kniha. Navíc je to inspirativní, jak se francouzská madam, která upadla do bláta a spodiny Paříže, hrabe trpělivě a houževnatě zpět, vzhůru...... celý text

Rozvíjení intuice 2002, Shakti Gawain

Tahle knížka je jednoduše podaná a autorka se jasně vyjadřuje přímo k věci. Pro mě osobně kniha asi nebyla nijak velkým přínosem, ale rozhodně netvrdím, že by byla špatná. Jen není pro mě. Mám v rodině člověka, který jí čte napřeskáčku minimálně dvakrát, třikrát do měsíce. Neodsuzujte předem, přečtěte a sami se rozhodněte, jestli je pro vás přínosem.... celý text