Tyn_a přečtené 179

Mischling 2016, Affinity Konar

Deprimující, smutná (moc smutná), srdceryvná, odzbrojující kniha plná zvrhlých faktů. Megnele opravdu nebyl v pořádku a nejspíš to o sobě věděl...jen touha poznání a objevování byla silnější než on sám. Člověk se tak "pokřivený" narodí, nebo se takovým stane? Jak vůbec někdo, kdokoliv, může svobodně provést hrůzy, jež se staly dvojčatům v příběhu? A nejen dvojčatům...ty hrůzy byly konány na všech v Osvětimi. Chvílemi se mi fakt chtělo brečet smutkem nebo řvát vzteky (nebo obojí). Osudy malých holčiček, které vypráví příběh, jsou děsivé. Nejděsivější na tom je, že jejich vzpomínky jsou pravdou. Krutou pravdou. Jejich putování, drsný osud, boj o život, mě nenechaly chvíli odpočinout...musela jsem číst dál a dál a doufat, že všechno nakonec dobře dopadne. A dopadlo... Bohužel jejich konec nebyl takový, jako konec všech, kteří si museli projít peklem Osvětimi (nebo jiného tábora). Nepřestaly na sebe myslet, nepřestaly doufat, nepřestaly pro sebe dýchat. Když jsou dva lidi "spojeni", nemusí přemýšlet nad tím, jaká jejich polovička je. Vědí to. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou...i když se nečetla lehce. "Říkala jsem mu, že tohle se nesmí stát, nesmí tady umřít. Jestli musíš umřít, prosila jsem ho, nedělej to, když se dívám, a jestli to musíš udělat, když se dívám, udělej to, když nic necítím."... celý text

Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) 2009, Francis Scott Fitzgerald

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

Fuuu, tak tohle byla moje nejdelší kniha za celý život. Už delší dobu jsem chtěla přečíst něco objemnějšího, až jsem narazila na tenhle skvost. Zaujala mě především zápletka s čokoládou (kterou naprosto zbožňuji) a tak jsem si knihu vypůjčila z knihovny a dala se do čtení. Jediné, čeho lituji je, že jsem si ji nekoupila. Je opravdu výjimečná, strhující a tak čtivá. Obavy, že po dvou set stranách se budu nudit, byly zbytečné. Pořád bylo co objevovat a zjišťovat. Když už jsem si myslela, že rodinné ságy je již konec, objevila se další zajímavá událost (válka, zvrat, dítě). Čokoláda, kvůli které jsem začala původně číst, se v knize objevuje sporadicky, ovšem když už se objeví, stojí to za to. Příběh je také plný zajímavých vět a úryvků. Mnohé z nich mě zaujaly, mnohé potěšily, mnohé zesmutněly. "Svými rty po tisící tvoje jméno opakovat, umírněně, zas a znova, chci jen jedno- lásku vzkřísit..." (Patří tobě..) "Někdy je člověk mnohem silnější, když je slabší." (Není lehké si skutečnost uvědomit) Suma sumárum- bylo skvělé číst něco takového, pro mě neznámého. Určitě doporučuji, ale bacha, ta tloušťka má fakt něco do sebe...střídala jsem polohy stůl, nohy :D... celý text

Nikdy se nepřestala usmívat 2015, Martin Štefko

Nikdy se nepřestala usmívat, proč taky? Vnímala zlo, ale navenek působila úplně klidně, aneb jak si jinak vytvořit zeď mezi dobrem a zlem. Byla to příjemná oddechovka, s překvapivým koncem. Takový závěr jsem vůbec nečekala. Příběh mě neskutečně bavil a tím pádem byla kniha přečtená za jedno dopoledne. Místy ironie, místy vážné situace a taky vtipné dialogy. Nic není tak, jak se zdá a hlavně je příběh důkazem toho, že není dobré soudit člověka podle zevnějšku. :)) "Nedokážu ovlivnit všechno ve svém životě, s něčím se prostě smířim." Jak sakra může být někdo tak vyrovnaný a smířený?! "Mělas někdy pocit, že už se svým chlapem prostě nemůžeš vydržet? Někdy bych ho zabila." Pro jednu stranu ironie, brána jako vtip. Pro druhou stranu naprostý fakt, myšlený doslovně...... celý text

Nevinnost 2014, Dean Koontz

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Rez a záře hvězd 2020, Tammy Greenwood

Už dlouho jsem v rukou neměla knihu, ke které bych bych chtěla tolik říct. Je nutné a nezbytné číst knihy tohoto typu, nezavírat oči nad podobnými tématy (ať už zneužívání nezletilých, holocaust, vraždy, týrání lidí či zvířat, otroctví atd..). Neříkat si, že třeba konkrétně mně, a mého okolí, se to netýká. Týká, a jak. Je to kolem nás, nemusí to být třeba poblíž, ale někde, někde určitě ano. Je to kruté, nesmyslné a zrůdné. Neexistuje na to spolehlivý a stejně krutý trest. Je to něco, co potrestat nejde. Nejde oběti vykompenzovat všechny minuty utrpení, nejde jen tak nechat zmizet všechny myšlenky před a po, nejde to jen tak shodit ze stolu jako drobky z pečiva, jednoduše ne. Je to bezmoc, kterou si mnohdy nejde ani představit. Teď k samotné knize. I přes to, jakou tématiku si autorka vybrala, i přes sexuální scény, které "citlivě" (pokud to jde) popsala, i přes bezmoc, která na mě sálala hned po prvním zneužití, i přes to všechno je kniha skvost. Je tak perfektně napsaná, že se vám chce brečet a číst zároveň. Mnohdy jsem měla slzy na krajíčku, nechuť na jazyku, zděšení v očích, ústa plná hanlivých slov a pocity jako bezmoc, strach, nechuť. Ani si nedokážu představit, jak dítě v jejím věku TOHLE VŠECHNO zvládlo unést, vytrvat a přežít, nakonec i nějakým způsobem vstřebat. Vrátit se do běžného života, protože neexistuje jiná cesta, než jít dál a neohlížet se. Sally byla TAK statečná, vytrvalá a silná. Patří ji všechna čest. I přes to, že ji někdo vzal velký kus jejího dětství a dospívání, z ní "vyrostla" pozoruhodná žena, který svůj život nemohla žít dál a alespoň částečně napravit ztracený čas. Je tolik věcí, co jde, a co bych mohla ke knize a samotnému děsivému příběhu, napsat. Je toho ve mně tolik, tolik na entou! Nemluvě o trestu, který bych byla schopna vinnému udělit a že by nebyl zrovna příjemný. "Co se stane, když hvězda umře? Její světlo se prostě po nějakém čase vytratí?"... celý text

Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Ke knize jsem se dostala uplne omylem. Zaujala me anotace a "musela jsem ji mit", coz nejspis spoustu knihomolu zna. Jakmile jsem se zacetla, doslo mi, ze jsem videla kdysi daaavno film, ktery me bavil. S naprostou jistotou muzu rict, ze obe zpodobneni pribehu jsou jedinecne, jak film, tak kniha. Jenze jak to vetsinou byva, kniha vyhrala na plne care, az me mrzelo, ze ma tak malo stran. Pribeh jsem si zamilovala. Neni sice uplne pozitivni a zaver uz vubec ne, ale prece jen skryva neco, co me pohltilo. Porad se nejak nemuzu rozhodnout, jak pribeh trefne zhodnotit a asi to ani nepujde, ale zasahl me. To, ze neumela cist a byla schopna spolehlive to skryvat. To, ze se do sebe zamilovali, ale pritom nebyli schopni dat to plne najevo, natoz ve spolecnosti (vekovy rozdil atd..). To, ze se zucastnila holocaustu a nakonec za nej pykala, krute ale statecne. To, ze ji i pres to vsechno miloval dal a neustale (i kdyz obcas nevedomky) ji svoji naklonnost daval najevo. Cetbou. V jednoduchosti je totiz krasa. A jaka! Sama vim, ze kdyz mi nekdo predcita, citim se spokojene, obzvlast kdyz je hlas predcitajiciho prijemny jako pohlazeni, jako nezny dotek letniho vanku. Bylo to vsechno tak strasne krasny, smutny, srdceryvny, srdcervouci, laskyplny. Ta laska umi ale delat divy, i kdyz muze vyhasnout, ale i nemusi (prvni varianta je samozrejme mnohem lepsi). Podtrzeno...knihu hodnotim vic nez kladne. Stala se moji oblibenou...velke diky autorovi. "Vrstvy naseho zivota k sobe prilehaji natolik tesne, ze se nam v pozdejsim stale vybavuje i drivejsi, nikoliv jako hotove nebo vyresene, ale soucasne i zive."... celý text

Nejtemnější hodina 2014, Barbara Erskine

Pohlazeni na dusi. I tak by se dala par slovy popsat. Tato kniha se stala moji srdcovou. Jedna z tech, ktere muzete s prestavkami cist opakovane a neomrzi vas. Je jedinecna, jedinecne nadherna a jemna, tak nezna. Autorka zvladla do textu vepsat udalosti valky, lasku, ale i nenavist. Kapitoly byly tak uzasne propletene, ze jsem, po skonceni jedne, dychtila po pokracovani. Kdykoliv preskocily udalosti z minulosti do pritomnosti, a naopak, chtela jsem vedet vic a vic. Bavily me obe linie pribehu, ktery nema absolutne zadnou chybu, a postavy byly dokonale propracovane do poslednich detailu. Samozrejme jsem fandila Tonymu a Evie. Jejich laska byla krasna, krasne cista. Zaver me dostal do kolen, kez by v dnesni dobe existovali stejne citlivi a oddani lide, kteri, pokud opravdu miluji, neustale doufaji. To je proste na dlouhe "aaach"!. A Eddie...boze. Ten mi obcas lezl na nervy, v duchu jsem napovidala Evie, at ho posle do kopru, at se nenecha tyrat, brat si svoji svobodu. Nakonec me "poslechla" a udelala dobre. Kazda situace se da vyresit, jakkoliv. Cely pribeh, kontext, kapitoly, jsou na sebe perfektne navazujici. Nenasla jsem volnou chvili se nadechnout a vlastne jsem ani nechtela. Mit moznost, prectu knihu na jeden zatah. Potesila me a urcite se k ni vratim. (Velke diky jedne nezapomenutelne zene, ktera me neustale uci necemu novemu. Za coz jsem ji neskutecne vdecna.)... celý text

Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Porad premyslim, jake hodnoceni knize dat. Tri hvezdy jsou malo, ctyri jsou nejspis moc, ale stejne jsem nakonec zvolila ctyri. Paolini je proste a jednoduse fantasy kral a po tehle knize i scifi blazen. V knize predvedl velkou miru sve fantazie, propracovanost pribehu, postav i prostredi. Ovsem nepresvedcil me o tom, abych mela scifi vic v lasce. Scifi neni muj oblibeny zanr a v budoucnu ani nebude. Po knize jsem sahla jen kvuli autorovi a taky jeho predchozi serii Eragona (ktera byla naprosto vyjimecna!!). Spat v mori hvezd mi opravdu nesedlo. Ze zacatku jsem se, na mou dusi, snazila text vnimat, do deje se vzit, vnimat postavy a i dej a prostredi. Marne. Nekterym udalostem a pojmum ve scifi prostredi fakt nerozumim a nevim, jestli chci. Pro milovniky zanru bude kniha vyjimecna, bohuzel me nenadchla, i kdyz jsem se snazila sebevic. Tim samozrejme nechci rict, ze je spatna, jen, pro me osobne, nevhodna. Kazdopadne diky za ujisteni, ze sfici svet neni pro me. :))... celý text

Kniha ztracených věcí 2008, John Connolly

Jak uz se tu nekdo zminil, je to opravdu vyjimecna kniha. Cetla jsem ji poprve v mladi a ted jsem na ni narazila a rozhodla se ji precist znovu. Nelituju zadneho ptecteneho slova, radku, strany ani kapitoly. Nektere knihy jsou proste vasimi srdcovkami, at se ostatnim libi nebo ne. Tahle je jedna z tech mych. Libi se mi, jak jsou ruzne pohadky propletene, vtipne zakomponovane do pribehu, kdy hlavni vypravec prochazi "jinym" svetem. Svetem, kde je vsechno jinak, kde prevlada zlo nez dobro. Jenze jak to vetsinou v pohadkach, i kdyz tahle byla spis hororovejsiho razu, byva, dobro vzdy zvitezi. Tak to ma byt.. Doporucuji vsemi deseti ... celý text

Cop 2018, Lætitia Colombani

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

Knizka byla naprosto skvela, nezna, sladce romanticka, oddechova. Libila se mi, ac jsem do nedavna tenhle zanr nevyhledavala, bavila me. Styl psani je jedinecny, svizny. Bavil me prechod mezi Milesovou minulosti a pritomnosti Tate. Opravdu si Miles myslel, ze ji nemiluje? Ac byl zaver jednoznacny, do jiste doby jsem mu jeho presvedceni verila. Prece jen jeho minulost nebyla prochazka ruzovym sadem a ani se mu nedivim, ze si lasku uz nechtel pripoustet. Ublizil by tak sam sobe, podruhe. Pocit, kdy vase pulka najednou, z niceho nic zmizi, je bolestiva. Avsak vsechno ma nakonec svuj happyend a ac se nezda, vzdycky tam nekde je. Obe hlavni postavy mi byly prijemne. Fandila jsem jim od zacatku az do konce. Knihu rozhodne doporucuji, hlavne jako oddychove cteni, kdy se stranky v podstate otaci samy, a taky k ujisteni, ze chlapi gentlemani (ti, kteri nosi zenu na rukou a berou ji jako rovnocennou, chovaji k ni uctu) jeste existuji. U vety "Chci tebe ve svy budoucnosti. Navzdycky." byla slza malem na krajicku..... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Sérii jsem četla hlavně proto, že mě bavily knihy Šest vran a pokračování Prohnilé město. Griša bylo něco naprosto jiného. Oproti výše zmiňovaným knihám neměla série takový šmrnc a šťávu, ani mě tolik nenadchla. Některé slova a i věty jsem přeskakovala a vůbec jsem o nic nepřišla. Naopak... Jednoduše to "nebylo ono". Možná kdyby byl děj více rozepsaný a celkově i postavy, okolní prostředí, bitvy..nebo možná kdybych byla mladší :)). Zase na druhou stranu, bavil mě děj a pointa, nápad jejich světa. Aby ho člověk stvořil musí mít velmi bujnou fantazii, za to autorce patří velký obdiv. Hlavní postavy jsem si oblíbila v podstatě hned...kdo by nefandil lásce mezi Malem a Alinou :). Aneb když bojuje temnota a světlo, není vždy jednoznačný vítěz. I ten záporný, temný svět měl něco do sebe a měla jsem chvílemi chuť ho více poznat, prozkoumat. Naopak světlo dodávalo velkou naději... Vím, že k této sérii se už nevrátím, ale ráda si ji připomenu skrz seriál. :)) Líbí se mi, když mezi řádky najdu věty, které mě zaujmou a odráží se i od reálného světa. Myšlenky autora, vsazené trefně do příběhu. Na stránkách této knihy jich bylo poměrně dost.. "Co je nekonečné? Vesmír a chamtivost člověka." "Stejné přivolává stejné."... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Na smrt 2020, Jozef Karika

Co na to rict, jak reagovat? Nad timhle premyslim uz asi dva dny. Nemuzu si tak nejak srovnat pocity do poradku, aby vytvorily souvislou linii. Kazdopadne... Vyjimecna, dechberouci, senzacni kniha! Jedna z nejlepsich, co jsem kdy cetla. Vubec se nenechte odradit poctem stran, nebo tim, ze je pismenek na strane az moc. Jakmile se dostanete do deje, vtahne vas a nepusti jen tak. Bavilo me jak ze zacatku byly deje obou hlavnich postav kazdy zvlast, obzvlast intermezza byly desive, pak se jejich osudy propletly a nakonec vsechno dokonale vygradovalo. Je jasny, ze jsem fandila Viktorovi, ale v hloubi duse me strasne zajimalo, jak se vyviji zivot Karla. Bylo to silene a kniha je jasny dukaz toho, ze pokud je clovek presvedceny o tom, ze neco dela pro vyssi dobro, je to tak spravne...a nakonec je uplne jedno, jestli je to minus nekolik desitek tisic lidskych zivotu. Slepa oddanost je jedna z nejhorsich, absolutne si nedokazu predstavit jak vubec mohla fungovat mysl nekoho, kdo vykonal "tohle". Strasny, sileny, nehumanni, desivy, odporny. Kazdopadne i tak...diky autorovi za knihu, byla fakt skvela! a budu napjate ocekavat dalsi podobne zajimavou. Vsechny knihy Kariky maji neco do sebe..... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

Prijemne, oddychove cteni. I pres to, ze ma kniha kolem 500-ti stran, cetla se tak svizne a rychle, ze jsem ji mela za den doctenou. Velike plus bylo to, ze jsem se dozvedela neco vic o historii Spanelska, pomerech, problemech, celkove zemi a lidech. Laska mezi Danielem a Anou byla krasne popsana. Bylo to mile, formalni, ale zaroven citove silne. Cekali na sebe, dokud se doopravdy nedockali... Knihu doporucuji, autorka pise poutave a z kazde, z jejich knih, si vzdy neco "vezmu". :))... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Strašně milý příběh plný nezvyklých přirovnání. Zusak píše tak nějak odlišně. Po přečtení pár stran jsem byla ale příjemně překvapená. Jeho styl psaní mi nakonec sedl a hltala jsem každé slovo. Pokud hledáte něco, co je zcela jiné, určitě po knížce sáhněte :). Trošku mě zklamal závěr, s postavou Maxe jsem doufala, že se dozvím, jak to nakonec celé dopadne a že autor jeho příběh popíše ještě víc. Snesla bych klidně dalších sto stránek. Co mě naopak šíleně bavilo, byly jeho popisy běžných věci. Byly popsány jinak... Nechyběly ani vtipné chvíle, kdy jsem se smála nahlas a na závěr pár slz... Každopádně i přes, podle mě, ne úplně dokončený závěr, knihu doporučuji. Ráda se k ní v budoucnu vrátím..... celý text

Byl jsem Mengeleho asistentem 2009, Miklós Nyiszli

Velmi poutavá a šokující kniha. O holocaustu a Osvětimi jsem přečetla už pár knih a žádná nebyla tak autentická a děsivá jako tato. Pořád nedokážu pochopit, jak se mohl takový "blbý nápad" někomu zrodit v hlavě, jak ho mohl uskutečnit a pak s pocitem (možná i patřičnou hrdostí) dál klidně žít. Je to opravdu šílené. I když vezměme to i z druhé stránky - nenávist je opravdu mocný nástroj. Nedokážu si ani pořádně představit, jaký život musel v táboře být, jak dny a vlastně i minuty, musely ukrutně pomalu utíkat. Jak každý den bojovali o život a ani neměli šanci se rozhodnout, jak s ním sami naloží, protože už byl v cizích rukou, ve špatných rukou a hlavně neprávem. Četla jsem jen písmenka, ale i tak mi běhal mráz po zádech. Nikdo z nás by holocaust nechtěl zažít, ale i tak je potřeba o takových zrůdnostech číst a vědět o nich, aby se neopakovaly. Knihu doporučuji, ale určitě z ní nebudete mít dobrý pocit. To vlastně ani nejde. Pocit je spíš pocitem bezmoci, což je jeden z nejhorších...... celý text

Posel 2012, Markus Zusak

Takove pribehy ja muzu. Plne humoru, nadhledu a urcite pointy. Pointy, ktera dava smysl a ctenar si z ni i neco muze vzit, popremyslet o ni. Pribeh me celkove bavil, stranky utikaly mezi prsty a ja nestihala mnohdy otacet, jak jsem byla zabrana do pribehu. Strasne se mi libi, jak Mark pise. Jeho styl psani je jedinecny. Pri cteni jsem mela pocit, ze sedim pred hlavni postavou a posloucham vypraveni jeho pribehu. Neskutecne... Tato kniha neni moje posledni, diky autorovi :))... celý text