tynkaiscrazy
přečtené 120
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Pokud něco jako tragický příběh čtrnáctileté heračky může být skvělé, tak přesně taková je kniha My děti ze stanice ZOO. Možná by bylo přesnější použít výraz 'zajímavé', přeci jen nelze úplně jistě říci, že první styky s drogou, které u Christiany proběhly ve 13 letech, mohou být brány jako zářný příklad skvělého díla. My děti ze stanice ZOO jsou místy šíleně děsivé. Na intenzitě přidávají i fotografie s krátkými příběhy, z kterých jen mrazí. Je to kniha, která vám ukáže drogy v celé své nádheře, v tom nejpravdivějším světle; jak je lehké jim podlehnout, jak je těžké se od nich odpoutat, jaké požitky přinášejí a co odnášejí. Kdesi dole v komentářích jsem četla, že by kniha měla být zařazena do povinné literatury. Můj názor je jednoduchý - nikoliv. Sama jsem už na sté stránce měla potíže se dějem, tolik drsných událostí, tolik špinavého prostředí a zvrhlých postav mě málem přinutilo knihu odložit. Nakonec jsem se příběhem prokousala celkem obstojně, avšak pravdou zůstává, že spousta jedinců by místy velikou drastičnost nemuselo zkousnout, nedejbože, aby se někdo inspiroval. Můj názor je smíšený, pociťuji ke Christianě velkou lítost, zároveň je kniha poměrně poutavá (psána slangem) a hodně poučná.... celý text
První máj / May Day
2003,
Francis Scott Fitzgerald
Skvělé, skvělé, skvělé. Fitzgerald byl zkrátka ve svém oboru pán a tato knížečka to opět jen potvrzuje.
Sněží, sněží...
2015,
Lauren Myracle
Jelikož je kniha psána třemi autory, nebudu ji úplně hodnotit jako celek, ale spíše jednotlivě: Zasněžený expres - Maureen Johnsonová: První příběh čítal poměrně spoustu jmen, které není radno zapomínat, na konci se budou hodit! Protože se jednalo o úvodní část, nebylo možné provést žádné extra zvraty, o to se postaral až Archanděl prasátek, ve kterém vám všechno do sebe hezky zapadne. Jubilee mi připadala poměrné sympatická, asi ze všech nejsympatičtější. Na styl si stěžovat nemohu, na druhou stranu to nebylo něco, z čeho bych si měla sednout na zadek. 4 hvězdičky. Vánoční zázrak - John Green: za mě nejslabší povídka. Možná, kdyby toto byla první kniha, kterou bych od něj četla, líbila by se mi, ale bohužel tomu tak není. Připadalo mi, že opět sázel na svou osvědčenou taktiku, takže v porovnání s jeho ostatními díly to bylo do psychiky postav, stylistiky, vtipu a detailů (kterých si všímám) úplně stejné. Opět plné pubertálního chlapeckého humoru, opět je jeden z party odkudsi z daleka (tentokrát Korejec, předtím Arab). Opět měl někdo z party švihlou přezdívku (tentokrát Vévoda, předtím Radar, Plukovník). Přijde mi, že se vůbec nesnaží své práce v něčem odlišit! Jako by vycházel ze sepsané šablony a podle té se řídil. Nudí mě to. 2 hvězdičky. Archanděl prasátek- Lauren Myracleová: povídka, ve které vše zapadne do sebe. Hlavní zápletka nebyla nic velkého, kromě toho, že se hlavní hrdinka utápěla v bahně sentimentality a nekonečného smutku z rozchodu, se měla postarat o koupi miniprasátka, což se odehrálo tak rychle, že bych po tom tuto část ani nepřemýšlela pojmenovat. Konec je ale tak nějak hezký, prorože se všechny tři příběhy prolnou a i když je v tom trochu zmatek, asi se mi to líbilo. 3 hvězdičky. Výsledek: 3 hvězdičky.... celý text
Odpusťte mi, váš Leonard
2015,
Matthew Quick
Ve všech směrech zvláštní kniha. Celou dobu vás udržuje v úsměvné náladě, ovšem pouze do té doby, než na vás přejdou depky, že svět je tak šíleně na nic (slušněji řečeno). Leonard Peacock mi sedl. Upřímně - v mnohém mi připomínal Holdena Caufielda z Kdo chytá v žitě. Sarkastický, cynický a svým způsobem neuvěřitelně vtipný. Přesto mi ho bylo líto. Opravdu doporučuji. Kniha je psána poutavě, přečetla jsem ji za 2 dny. Dokáže člověka zasáhnout díky roztroušeným myšlenkám, kterými se to v knize jen hemžilo a které zaujmou.... celý text
Jednoho dne, možná...
2014,
Lauren Graham
Od knihy jsem přespříliš neočekávala, a možná v tom spočívá kouzlo jejího úspěchu v mém soukromém žebříčku přečtených knih. Je to milá, vtipná oddechovka s nezaměnitelným humorem Lauren Grahamové. Děj je poněkud předvídatelný, tím myslím osobní život mladé Franny, ale rozhodně to knize nesráží mnoho bodů. Jak už jsem jednou psala v recenzi na Jablečný koláč naděje - některé knihy jsou prostě psány proto, aby byly předvídatelné (a možná aby nás utvrdily v naší neskomírající genialitě, když se v posledním odstavci knihy můžeme úspěšně poplácat po rameni a tiše zašeptat ,,Já si to myslela"). Jednoho dne, možná je příjemný příběh a já ho doporučuji k četbě v momentě, kdy jste přesyceni klasikou a potřebujete si prostě trošku zarelaxovat nad ne příliš filozofickou knihou (netvrdím však, že vám nevsadí brouky do hlavy; dozvíte se tolik závratných teorií onpodstatě čistíren!)... celý text
První
2015,
Kiera Cass
Když se mi kniha dostala do ruky, málem jsem se rozplakala nad tím žalostným počtem stran. 278? A pak co? Čekat do jara na Dědice? Bohužel mi nezbývá nic jiného. S každým otočením strany jsem se zabíjela imaginární pistolí a nadávala si, že ji budu mít rychle za sebou. A taky že jo. Snažila jsem se čtení rozplánovat do dvou dní, ale co čert nechtěl, hned druhý den ráno byla První za mnou a nekonečné čekání přede mnou. Jsem ráda, že se situace s rebely začala konečně vyvíjet a že s nimi autorka předvedla několik povedených zvratů. Obzvláště se mi líbil ten závěrečný, který mě neušetřil několika peprných nadávek. Příběhu nejspíš není moc co vytknout, možná jen několik drobných detailů. Na můj vkus se v knize příliš opakovalo slovo 'užuž', ale to je jen hloupý rýpanec, který kvalitě nijak závratně neubírá. Daleko lepší než Elita.... celý text
Archiv
2014,
Victoria Schwab
Příjemné čtení, které neurazí. Hodně se mi líbila myšlenka, bohužel zpracování trochu pokulhává. Tučné texty věnované dědovi mi přišly občas zbytečné a akorát ubíraly pozornost ději. K žádné z postav jsem si nezvládla vybudovat žádné pouto, snad možná jen k Owenovi, kterému se stalo to, co se stalo... Kniha se četla rychle, rozlouskala jsem ji za dva dny. Určitě se poohlédnu po druhém díle.... celý text
Skvěle zpracováno! Čelist mi spadla až někam k podlaze, když jsem četla, co všechno musel autor vystudovat a jak skvěle si dokázal poradit s otázkou přežití na Marsu. Když píši 'skvěle zpracováno', myslím tím opravdu skvěle. Mark Watney byl milý chlapík, dokonce mě značně mrzelo, že jsem ho musela opustit, když jsem Marťana dočetla. Jeho humor dával knize ten správný směr, jeho důvtip a smysl pro improvizaci, jeho inteligence! Nad tím vším mi zůstával rozum stát. Bylo by štěstí potkat takového člověka v reálném životě. ,,Moje konverzace s NASA ohledně recyklátoru vody byla nudná a plná technických detailů. Proto vám ji shrnu: Já:'Očividně se něco ucpalo. Co kdybych to rozebral a podíval se na vnitřní potrubí?' NASA:'Ne. Posereš to a umřeš.' A tak jsem to rozebral." Co se stylu psaní týče, kniha se četla nesmírně dobře. Autor nás zahrnoval podrobnými postupy, podle kterých se Mark řídil a díky kterým přežil. Jak je níže psáno, opravdu s podivem, že Andy Weir neprošel něčím podobným, až tolik je jeho psaní věrohodné. Film je bohužel drobným zklamáním. Tvůrci vynechali několik podstatných částí a kompletně překonali konec, aby z filmu vytěžili co nejvíce akce, čímž dosáhli jen závěru přitaženého za vlasy.... celý text
Jablečný koláč naděje
2015,
Sarah Moore Fitzgerald
Abych byla upřímná, ke knize mě přimělo to, že ji celou ilustrovala Myokard. A když jsem si jednou náhodou šla zkrátit chvíli do knihovny, Jablečný koláč naděje na mě mrkl a hned v dalším okamžiku jsem si ji spokojeně odnášela ve své tašce. Těch 180 stran je jen a pouze roztomilá pohádka. Jak většina lidí píše, hlavní hrdinové by si zasloužili více popisu, protože kromě jmen (a pečení jablečných koláčů) o nich nevíme téměř nic. Děj je předvídatelný, ale tak to holt některé knihy mají. Některé knihy nejspíš nemají být strhující od začátku do konce a mezi ně patří i Jablečný koláč naděje. Aby to tady ale nebyla jen samá negativa, Sarah Moore Fitzgeraldová dokázala nádherně popisovat pocity, na kterých je tento příběh založený. Dále se mi líbilo ztělesnění Palomy jakožto chodící falše. Byla přesně taková, jaká faleš bývá. Nádherná a podlá. Mé doporučení tedy Jablečný koláč naděje získává, jen neočekávejte žádné zvraty a zkuste se ponořit hluboko do příběhu. Je to milé čtení.... celý text
Hvězdy nám nepřály
2013,
John Green
Ano, pěkná kniha. Dojemná a hlavně hluboce lidská. Ale proč tolik povyku? Je to snad kvůli tomu, že si lidé neuvědomují, kolik lidí s nevyléčitelnou nemocí se kolem nich pohybuje? Samotný styl, jaký autor používá je velice čtivý. Vtipný, chytrý, nápaditý John Green. Přesto ale existuje kvantum jiných knížek, které si pozornost zaslouží daleko více. Není to nic jiného než další kniha o rakovině, která končí stejně, jako knihy o rakovině většinou končívají. Není zde co vytknout, ale na druhou stranu se nepřidávám ke skupince lidí, kteří Hvězdy berou jako svatý grál.... celý text
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Jakmile jsem přelouskala prvních pár stran, věděla jsem, že tohle je ta pravá knížka, která na mě celý život čekala. Holden mi neskutečným způsobem přirostl k srdci svým chováním a smýšlením. Lidé tvrdí, že to byl naivní hlupák. Možná ano, ale nebývají mladí lidé naivní? Je zřejmé, že tento román nepadne do noty každému. Člověk se musí naladit na tu správnou vlnu, aby uměl pobrat Holdenův úhel pohledu. Myslím si, že se Salinger nesnažil skrýt do knihy nějaký hluboký význam, možná nám chtěl jen nastínit to, čím se takoví Holdenové Caufieldové zaobírají. Nečekejte žádnou akci, jen vyprávění od slangově mluvícího chlapce, jehož život je stejný, jako ten náš. Věřím, že se najdou tací, kteří budou knihu brát jako odpad, ale také vím, že někteří si vyprávění Holdena Caufielda opravdu nechají líbit.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Má první kniha od tolik opěvovaného Kinga. Nikdy jsem nebyla na horory ani na příběhy s mimozemšťany. Stephen King nepíše nic jiného, ale přesto jsem se odhodlala zkusit něco z jeho děl a Řbitov zviřátek mi tedy opravd sedl! Na Kingovi obdivuji jeho schopnost zacházet se slovy a tvořit věty. Číst jeho řádky byl pěkný zážitek, to vám povím! Stephen King umí vlastně být i vtipný, když se mu chce, ne jen stále děsivý, jak jsem si dříve mylně myslela. Abych byla upřímná, jsem celkem bojánek, proto je až s podivem, jak Kingovy knihy zvládám, a jsem na sebe upřímně pyšná. Tohle tedy rozhodně nebyla poslední Kingovka, co mi prošla pod rukama, tomu tedy veřte.... celý text
Elita
2015,
Kiera Cass
Proč ta anotace zní tak hloupě? Neměla bych se za tu knihu stydět? Ne, neměla. Teda možná měla, ale stejně musím napsat, že je fakt skvělá. Když jsem přečetla Selekci, na Elitu jsem čekala jak malé dítě na zmrzlináře. Nemohla jsem se dočkat. Pak se konečně dostala na trh a mně trvalo nejméně půl měsíce, než jsem se k ní dokopala, protože můj život je jedna velká prokrastinace. V pondělí jsem knihu dostala do ruky. Přečetla tři kapitoly, jelikož nebyl čas a druhý den jsem se postarala o zbytek. Vskutku čtivá kniha, to se musí nechat. Ačkoli se Americy myšlenky během celé knihy rozutýkají jen do škatulek: 'Maxon nebo Aspen? Korunka nebo kasta? A co Marlee?', i tak mi přijde kniha dobrá, opravdu dobrá. Někdy nás autorka nechala napínat třeba celou kapitolu, což bylo téměř k nevydržení. Témeř. Protože všichni jsme u knížky vydrželi a to jednoduše proto, že je skvělá. Stejně jako většina fandím Maxonovi. Během příběhu jsem o něm začínala mít pochyby, které se vytratily. Sice ne úplně docela, ale z hodně velké části ano. Aspen mě svou přítomností neskutečně vytáčí, stejně jako král a vlastně celý zbytek paláce. Nyní nastvává chvíle, kdy budu muset čekat na První opět jako dítě na zmrzlináře.... celý text
Příliš mnoho Kateřin
2015,
John Green
Ne. Není to to, po čem všichni prahli, když už měli všechny jeho knihy za sebou. V knize samozřejmě Greena stále cítíte. Originální nápad Toarému, všemožných rovnic, a dostatek humoru nám ho stále připomíná. Ale něco tomu chybí, chybí tomu ta ,,šťáva". Kdybych měla být hodně drastická, je to příběh téměř o ničem. Colin buď dělá rozhovory s pamětníky z města, co mele z posledního, nebo neustále píše svou nekonečnou rovnici o všech svých Kateřinách. To je všechno? Sakra, Greene, kde ses zasek? Cožpak jsem četla celou knihu jen pro ten předvídatelný konec? Tohle mi přišlo příliš slabé na Greena. Zatím doposud nejslabší. Doufám, že si to u mně svým Willem Graysonem vylepší. Za úchvatné slovní obraty, arabská sprostá slovíčka a notnou dávku matematiky ale chválím, proto dvě hvězdičky.... celý text
