tynkaiscrazy přečtené 124

Pohřbeni v oblacích 2014, Amanda Padoan

narozdíl od Krakauerova Pekla blízko nebe se Pohřbeni v oblacích zpočátku více soustředí na přiblížení běžného života v dané oblasti, podrobněji popisuje náboženské zvyklosti a zajišťuje takový ‘exkurz’ do tamějších tradic, čehož si vážím. Zajímavé prostředí, čtivě psané... celý text

Ve stínu černých ptáků 2014, Cat Winters

příběh s potenciálem, ale to zpracování bylo otřesný. podílela se na tom jak spisovatelka, tak i překladatelka (v mém vydání Libuše Čižmarová, hádám, že je to jediné vydání tohoto příběhu), která většinu anglických frází překládala doslova, nikoli tak, aby v češtině netahaly za uši. dále si nelámala hlavu s překladem vzkazů, které jí Stephen zanechával. aby nebyla ale všechna špína na překladu, nutno podotknout, že takhle povrchně napsaný příběh jsem ještě nečetla. postavy jako by byly právě uplácaný z hlíny, jen se základními charakteristickými vlastnostmi. většinu knihy tvořily dialogy, málo se popisovaly Marryiny pocity. Sama hlavní hrdinka mě mnohokrát donutila protočit oči vsloup, její poznámky jsem fakt nedávala. kdyby se pera uchopil s tímto nápadem někdo jiný, mohlo být mé hodnocení docels rozdílné. jaká škoda!... celý text

Italské listy 1970, Karel Čapek

Věděla jsem, že Čapek byl takový renesanční člověk - zvídavý, se spoustou zájmů a chutí objevovat. přesto mě velmi překvapila jeho znalost v umění, kterou promítal do téměř každé kapitoly. zpočátku se Čapek věnoval hodně popisu měst, lidí a pocitů, zhruba v polovině otočil a vyjadřoval se zejména k architektuře a umění obecně. dokonce jsem nabyla pocitu, že pozměnil způsob psaní, později začal velmi používat apostrofy, personifikace a patos, což působilo o něco knižněji než první část knihy.... celý text

Žabci a filozofové 2011, Francis Scott Fitzgerald

příjemné lehké letní čtení, úsměvné. Forma poněkud převyšuje nad obsahem, který je sám o sobě prostě jen hezký, avšak nikterak hluboký.

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

těžké čtivo, které za tu chvíli přemýšlení skutečně stojí.

Devět povídek 1971, J. D. Salinger (p)

Hamlet 1981, William Shakespeare

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Můj první detektivní román nemohl být od nikoho jiného než od Christie. Kniha je zasazena do zajímavého prostředí a velmi čtivá, čemuž přispívají i krátké kapitoly. Vzhledem k tomu, že se na palubě expressu vyskytuje hodně postav, není zde příliš prostoru pro jejich hluboké charakzerizování, nicméně to na kvalitě vůbec neubírá. Za zajímavé považuji i pro mě poněkud neobvyklé rozuzlení a otevřený konec.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

pro vymyšlení svého vlastního fiktivního totalitního režimu, vlastního jazyka, pro podorbné vylíčení dějin a strategií Oceánie, pro důmyslné promyšlení O'Brianových monologů na Ministerstvu lásky - to musí být člověk skutečně génius. Orwell jím je. Velmi poutavě, čtivě a pochopitelně na stránkách svého románu děsí čtenáře tím, co je možné se společností udělat. Pronáší mnoho politických, ale i psychologických (někdy skoro až filozofických) otázek, nad kterými se člověk může zamýšlet, aniž by zálěželo, v jaké době knihu čte. Tím, že se děj odehrává v blízké budoucnosti (pro nás dnes již minulosti) (minulost ale neexistuje, jak nás Orwell naučil), udělal z díla nadčasový román, který působí na každého zcela stejně. Velmi silně.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Útlá knížka s velice silnou antimilitaristickou myšlenkou. Co se poselství týče, nelze v ničem nesouhlasit, avšak ona milostná zápletka mi často připadala přitažená za vlasy - způsob, jak čistě se k sobě oba milenci chovali. Jejich vztah mi připadal spíš jako silné přátelství protkané dojemnými slůvky lásky. Proč Petr nedokázal jedním okamžikem přestat myslet na Lucii, ale ve skutečnosti ho nikdy nesužovala nepotlačitelná touha ji políbit? Proč ji tak neskonal miloval, ale dokázal s ní téměř pouze hovořit o válce? Je mi líto, ale bylo to nudné - knížka s hodnotnou myšlenkou, ale chabou zápletkou, povrchními postavami (myšleno nepropracovanými do hloubky) a nejpředvídatelnějśím koncem v historii knih. Chápu však, že cílem Rollanda nebylo napsat napínavý román, ale ostrou kritiku.... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Milk and honey jsem četla asi před rokem a postupně se k ní později vracela. Slyšela jsem hodně kritických reakcí, zaměřujících se především na styl psaní. Problém podle mého však spočívá v tom, že lidé za poezii považují pouze něco, co se rýmuji, nikoliv něco, co má poetickou myšlenku. V téchto krátkých verších - skutečně kraťounkých, máte pravdu, odpůrci - je vepsáno tolik bolesti, tolik lásky, tolik procítěných emocí, že jen s těží lze pochopit, jak toho Rupi Kaur dosáhla. V tomto případě považuji šestiveršové básničky spíš jako daleko větší důkaz umění. Je pravda, že občas se motivy opakovaly a asi třikrát jsem zaznamenala, že autorka použila stejnou formu, jak báseň vytvořila. To je nicméně jen drobná vada na kráse a už se těším na Sun and her flowers, která na mě netrpělivě čeká na poličce.... celý text

Neobyčejní 2017, V. E. Schwab (p)

Neobyčejnost si kniha nezískala jen hlavními postavami a jejich ,,superschopnostmi", ale také v e l i c e brialntním zpracováním samotné autorky. Dokázala ze situace vycucnout co nejvíce napětí, zajímavé bylo i uspořádání kapitol a ke konci knížky i ono odpočítávání. Schwabová uměla dát svým postavám reálný rozměr perfektními myšlenkovými pochody téměř každé z nich, psychickou analýzou, jejich cílemi, motivy. Zabývala se otázkou hero VS villain. Celá kniha mi připadala jako diskuze na ono téma, protože zpočátku považujete někoho jako hrdinu, ale vývoj situací a výměna pohledů vlepí okamžitý protiargument a vy musíte opravdu přemýšlet, sami do konce příběhu nevíte, kdo je ten stoprocentní dobrák. Jak řekl Mitchell Turner:,,There are no good men in this game."... celý text

Peklo blízko nebe 1999, Jon Krakauer

Poutavě napsaná výpoveď jedné z nejstrasnějších tragédií na Everestu. Narozdíl od filmu dokáže Krakauer čtenáře vtáhnout do děje se vším všudy, navíc se člověk dozví mnoho zajímavých informací z krátkých dějových linek, jež nás zavádí k účastníkům jiných expedic. I já Krakauera plně chápu, obdivuji jej za jeho ochotu pomoci se vším, s čím mohl a domnívám se, že veškerá kritika směřová k němu je neoprávněná, neboť se nedopustil ničeho, co by zapříčinilo něčí smrt, naopak v mnoha případech byl jedním z těch, kteří ostatním pomáhali. Pro všechny nadšence, kteří si vábení střechy světa nechtějí nechat ujít, ale odhodlat se tam opravdově jim cosi uvnitř nedovoluje.... celý text

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru 2015, Benjamin Alire Sáenz

knihu jsem si chtěla přečíst už hoodně dlouho a po celou tu dobu jsem na ni četla jen samou chválu, tak jsem se opravdu nemohla dočkat. Kvůli svému tématu a slibnému poetismu jsem od samého začátku měla nutkání srovnávat příběh Aristotela a Danta s Dám ti slunce. A možná to je ta osudová chyba, neboť Dám ti slunce je tak milionkrát lepší. Kvůli kraťoučkým kapitolám a málo popisu jsem se nedokázala úplně sžít s postavami a hodně mi vadilo, že jsem vůbec nevěděla, jak kdo vypadá. Sice jsme se dost utápěli v Ariho vnitřním rozpoložení, ale spisovatel se vůbec nezaměřil na ty základy. Na to, jak tato kniha slibovala krásný a poetický příběh, tam podle mého nebylo příliš věcí, co by stály za podtrhnutí, a to jsem opravdu zběsilý podtrhovač. Dále mi vadily dialogy, při kterých často člověk ztrácel přehled kdo co řekl, a tak si jej musel přečíst znovu. Ani mi tolik nevadilo to, že se toho příliš neděje - nečekala jsem žádné zvraty, jen příběh o lásce a přátelství. Přesto mě hodně zklamal.... celý text

Stránky světa 2016, Kai Meyer

Nudné, dlouhý rozjezd, postavy mi nijak svým smýšlením nesedly a navíc se člověk ve světě knih snadno mohl ztratit. Zpočátku mi i mnoho jmen působilo poměrně potíže. Dala bych možná dokonce pouze 2 hvězdičky, ale ta překrásná obálka! Ta se povedla skvostně!... celý text

Noc s Audrey Hepburnovou 2016, Lucy Holliday

Jako velká fanynka jsem zkrátka nijak nebádala po recenzích, Noc s Audrey Hepburn jsem zkrátka potřebovala. Ze začátlu to vypadalo slibně - taková ta oddychovačka, vtipné, z hereckého prostředí. Chvílemi mě štvala ta šablona typické vtipné oddychovky (tj. pokazí se vše, co se dá), ale pak se to trochu zklidnilo. Vyvstal ale jiný problém - Audrey Hepburn v 21. století je bohužel úplná husička. Myslím, že to je moc velké sousto, vynést z hrobu někoho tak oblíbeného, obdivovaného a ikonického a předpokládat, jak by se choval dnes. Navíc se celá zápletka stala natolik stěžejní, že se Audrey ani moc v knize nevyskytovala. Knihu nedoporučuji, ani jako oddychové čtivo.... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

Čím to je, že mi všichni Noahové umějí tak krásně sebrat vítr z plachet? Jandy Nelsonová podle mě určitým způsobem - vědomě či nevědomky - chtěla, abychom měli raději Noaha. U mně se jí to podařilo. Jeho kapitoly byly celé uměleckým dílem, paletou barev a emocí. Vážně jsem si připadala jako v Neviditelném muzeu, až na to, že to mé bylo zcela jistě přímo přede mnou. Velice příjemné byly obzvláště Noahovy portréty a autoportréty v hlavě, které vsouval do textu, aby lépe popsal své pocity. Kapitoly třináctiletého Noaha mi navíc připadaly daleko bohatší na takové ty části, které si podtrhnete, vyznačíte a přemýšlíte nad nimi nebo vám připadají aspoň úsměvné. Charaktery všech postav v knize byly tak dokonale promyšlené, tak skutečné - s chybami, s cíly, s láskou, nenávistí, výčitkami. Skýtaly neskutečnou lidskost, která mě nořila do příběhu hlouběji a hlouběji a já měla za okamžik pocit, že v něm zůstanu zaklíněná do konce života. A tak by se mi to i líbilo. Ačkoliv jsem Dám ti slunce přečetla za tři dny, zdálo se, jako bych ji četla věky (v tom dobrém slova smyslu). Byla nekonečná a bylo to dobře, protože každá stránka se rovnala čistému umění. Psací styl mě s každým popisem (obzvláště Noahových) pocitů chytal za srdce. Je ro miloučké, smutné a hlavně neuvěřitelně umělecké dílo. Zanechá ve vás silnou rýhu. Mně osobně silně ovlivnila, opravdu silně.... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

:----) no. Tohle se tedy moc nepovedlo. Rozhodně bych Prokleté dítě neoznačovala za osmý díl, spíš jako nějaký pokus o spin-off nebo tak něco. Zas tolik mi nevadí, že je kniha celá psaná jako scénář. Je sice pravda, že tomu trochu chybí ty popisy pocitů, které Rowlingová tak bezvadně ovládá, ale cl dělat. Co mi ale dost pilo krev, byly charaktery postav. Jak tady už někdo uváděl, Prokleté dítě psala buď třináctiletá puberťačka nebo se dva ožrali a něco zkusily vyplodit. Všechny vlastnosti postav jaou zextremované. Hermiona je moc generál, moc taková ''bossy". Ron je moc šprýmař, nic nebere vážně. K takovým vlastnostem se mi hodí spíš Fred a George. Harry je moc špatný otec. Albus je moc fakan. Draco je najednou moc kámoš. Moc divný. Moc jiný. Moc neee.... celý text

Jana Eyrová 2006, Charlotte Brontë

S Janou Eyrovou jsem měla tu čest již před dávným časem, když jsem ji ve formě audioknihy nadělila pod vánoční stromek babičce a pravidelně s ní nahrávky poslouchala tak často, až jsem je uměla skoro sama odrecitovat. Nyní, když se objevila v seznamu povinné četby, jsem neváhala ani vteřinu a půjčila si opravdickou knihu! Možná se to může zdát poněkud zvláštní, ale čím víc se v knize Jana Eyrová motala kolem hlavní zápletky - pana Rochestera - tím víc mě děj nudil a unavoval. Když se ale dělo cokoliv jiného, začínala jsem v sobě opět probouzet pocit určité spokojenosti a už jsem se ke čtení nevracela s takovou nechutí. Janu Eyrovou jsem si rozdělila na čtyři části: 1. část - dětství a Lowoodský ústav: Jana měla dramatické dětství a jeho popisování bylo vskutku zabávné, respektive zajímavé. Zde není nic k vytknutí. 2. část - Thornfield: Jana se dostala k panu Rochesterovi a začíná slaďounké holubičkování, rozsáhlé, zcela nudné a znavující moralistické monology samotného Edvarda Rochestera, které jsem často po kousíncích přeskakovala. Jeho osobnost mi byla protivná a nechápala jsem Janiny sympatie, které v ní tento o dvacet let starší muž probouzel. 3. část - dům Na blatech: no a teď se posouváme pryč od Thornfieldu směrem ke šlechetným dobrodějcům, s nimiž je Jana Eyrová (dlouhou dobu zcela nevědomky) spřízněna. Tato část je podle mé nejzajímavější, děj utíkal velice rychle a osoba Jana Křtitele aka pana Riverse mi pŕijde precizně propracovaná, skvěle komplikovaná a úžasně realistická. Kdyby nebyl takový pedant, byla bych mu možná i fandila. 4. část - dům ve Fredeanu: na scéně je opět pan Rochester, tentokrát ještě trošku ošklivější a skeptičtější než jindy, zato stále tak bezhlavě zamilován. Naštěstí je poslední část nejkratší a končí slaďounkým happyendem! Kniha se mi kromě Rochesterových částí četla dobře, prot srsti mi bylo však časté opakování slova 'být' v případech, kdy se toto stylisticky nevítané slovíčko dalo obejít jiným, příhodnějším slovesem. Mějte se hezky a čtěte Jane Eyrovou, ale pouze ty části bez pana Rochestera, jinak vás to zabije.... celý text

Jackaby 2015, William Ritter

Ano, ano, i mně se Jackaby tuze líbil! Barvitý sloh a propracované postavy, žel bohu jich příliš není, a tak to malinko zabilo celou onu detektivní záležitost. Již od počátku jsem měla svůj tip, ale říkala jsem si, že je to ta kniha, která vás celou dobu tahá za nos a na konci z vás udělá absolutního hlupáka, protože vrahem je někdo jiný, někdo, koho bychom pro svou zaslepenost vůbec nebrali v potaz. Proto mě trošku zklamalo, když se právě mnou dvě vytipované osoby ukázaly jako hlavními aktéry celého vyvrcholení děje, ale příliš to hodnocení neubírá. I přesto nedostatek má kniha své kouzlo a vůbec by mi nevadilo, kdyby se příběh chytl nějaký šikovný režisér. Ano, protože detektivek máme přece ještě málo, že.... celý text